Vodní démon

Vodní démon, přízrak, nebo i vodník (Sprite) je zkrátka vodní příšera, která žije ve větších sladkovodních útvarech jako jsou jezera. A nejspíš je nebezpečná, protože když v šestém díle Harry Potter zjistil, že Voldemortův viteál v jeskynním jezeře chrání cosi plovoucí ve vodě, bál se, že by se tam mohli schovávat právě vodní démoni. 

Ačkoli se může jednat víceméně i o obecný pojem stejně jako v reálné mytologii, kde označuje jakýkoli přízrak spojovaný s vodou včetně jezerního lidu nebo víl. Proto jsou i zde zařazeny do všech kategorií, do kterých by mohly pravděpodobně spadat.

Sasquatch

Sasquatch je působivě obrovský humanoid pokrytý hnědou srstí. Nebylo řečeno, zda se řadí mezi zvířata nebo osoby, ale pokud je příbuzný podobným trollům a yetimu, stejně jako oni se bude řadit mezi lidem nebezpečná zvířata. Vyskytuje se přirozeně v a kolem USA, konkrétně na západním pobřeží, kde mu říkají také big foot. A kde před 200 lety způsobil vážné problémy.

zdroj

Obr

zdroj

Obři (Giants) jsou humanoidní kouzelní tvorové zařazení mezi osoby. Někteří rovnou připomínají ohromné, přerostlé lidi, jiní se jim podobají jen vzdáleně a jsou velcí, chlupatí humanoidi, někteří mají až zvířecí znaky jako prodloužené ostré stoličky. Ale s člověkem si nelze splést žádného. Dospělý obr je průměrně vysoký 6 - 7,5 m a obr, který měřil necelých 5, byl považován za malého. Proto jsou také pyšní na své velké potomky a zklamaní, když se narodí menší než očekávali. Někteří obří rodiče dokonce své příliš malé děti opouští.

Jejich inteligence nedosahuje lidské, nicméně jsou rozhodně inteligentnější než trollové, rozumí magii a líbí se jim, dokud se nepoužije proti nim. Mají vlastní kulturu, sociální strukturu a svůj jazyk. Mnozí se však dokáží naučit i lidskou řeč - pokud na to mají trpělivost. Tu totiž většina obrů postrádá a dávají přednost zjednodušování problémů. Třeba tak, že při příliš komplikované debatě toho druhého zabijí. Proto, když si s nimi někdo přeje komunikovat, měl by mít připravené dary, postupně jim je předávat s krátkými sděleními, nechávat jim dostatečný čas, aby se sami rozhodli, zda se jim líbí a zda s ním budou chtít dál mluvit i příště.

Zombie

Zombie jsou oživlí mrtví, tedy kouzelně oživená mrtvá těla lidí. Mají proto hodně společného s neživými, ale nejsou totožnou bytostí. Autorka to tak zvolila proto, že zombie nejsou součástí britské mytologie, a tak něco, na co by britští kouzelníci a čarodějky mohli snadno narazit, a i proto, že kouzelník, který stvoří zombii, k tomu používá její duši nebo část duše, kterou ji ovládá, zatímco neživí jsou jen mrtvé maso rozpohybované magií. Navíc by používání duše mohlo být matoucí vedle existence viteálů, které ale fungují na jiném principu, a autorka prý nechtěla způsobit zmatení.

Paskřet

Paskřet, v originále Pukwudgie (v některých jazycích amerických domorodců člověk z divočiny) je kouzelný tvor patrně klasifikovaný jako osoba, protože je to velice inteligentní humanoid s vlastním druhem magie. Je vysoký 60 - 90 cm, má velké uši, je vzdáleně příbuzný evropským skřetům, jimž se trochu podobá. Přirozeně se ale vyskytuje v Severní Americe.

Skřet

zdroj

Skřeti (Goblins) jsou kouzelní tvorové zařazeni do kategorie osob a dá se vlastně říct, že jsou svou vlastní humanoidní rasou s vlastní kulturou. Žijí v kouzelnickém světě vedle kouzelníků a čarodějek, ale protože ti je z velké části stále považují za podřadné a bláhově věří, že jim to tak vyhovuje, provází toto soužití spousta problémů. 

Skřeti jsou obecně malí, dorůstají asi 1,2 m, mají světlou pokožku, protože jejich kultura upřednostňuje život uvnitř spíše než venku, baňatou hlavu, často velké nosy, špičaté uši, někteří mohou mít i tmavé, šikmé oči. Mají i velmi dlouhé prsty a chodidla. A i když by se tak mohli zdát podobní domácím skřítkům, jsou mohutnější a hlavně si vybudovali úplně odlišnou civilizaci.

Ježibaba

Ježibaby (Hags) jsou z pohledu mudlů to samé, co pohádkové čarodějnice. Jsou populární v mudlovské literatuře a mnoho mudlů si myslí, že tak prostě čarodějky vypadají. Ale rozhodně nelze srovnávat ježibaby s běžnými čarodějkami. Jsou příbuzné lidem, nicméně ve skutečnosti jsou samostatným druhem.

Kříženci

Vím, zařazovat je mezi kouzelné tvory není košer. Jsou to rovnoprávní členové kouzelnické společnosti. Říkat jim kříženci je zase veskrze urážlivé. Jenže zkrátka nemám, kam jinam tento článek zařadit, a není znám žádný neurážlivý výraz, který by jednoduše shrnoval někoho, kdo má jednoho lidského a jednoho nelidského rodiče. A není moc divu, protože v kouzelnickém světě na takové není pohlíženo moc přívětivě a často se setkávají s diskriminací, zatímco v mudlovském patrně neexistují, protože drtivá většina mudlů ani neví o existenci kouzelníků, natož nelidských kouzelných tvorů. Ani nemám dojem, že kdyby ano, jejich řady by se významně rozrostly, protože některé úchylky, které pár kouzelníků zjevně má, jsou těžko pochopitelné. Každému, co jeho jest, ovšem choutky na trolla se chápou těžko. Tak mě napadlo se podívat, jací "kříženci" vlastně existují a s jakými tvory bylo prokázáno, že kouzelníci mohou mít potomky.

Domácí skřítek

zdroj

Domácí skřítci (house-elves nebo jen elves) jsou kouzelní tvorové, kteří jsou naprosto oddaní jejich pánovi. S největší pravděpodobností patří do kategorie osob, ačkoli tam oficiálně nebyli zařazeni. I přesto, že v originále se zvou "elfové", nemají nic společného s elfy typicky vyobrazovanými ve fantasy. Jsou vysocí 60 - 90 cm, mají hubené ruce a nohy, příliš velkou hlavu a oči různé barvy, špičaté netopýří uši, pisklavý hlas a obvykle žádné vlasy. Není ani vyloučeno, že používají nebo používali i vlastní jazyk, protože ani ti britští nemluví dokonalou angličtinou. Podle testů W.O.M.B.A.T., testů základní kouzelnické úrovně přístupných mudlům, je také možné, že se průměrně dožívají 200 let, nemůže jim být nařízeno, aby se zabili, a množí se jen zřídka se souhlasem pána.

A jak už jsem řekla, nemají nic společného s fantastickými elfy. Příbuzní jsou spíš s Yumby, což je africký druh skřítků, německými lesními mužíčky (Erklings), a možná i britskými šotky (Imps). Není přitom dále vyloučeno, že v jistém smyslu i s lidmi - je totiž možné, aby měl člověk a skřítek živého potomka. Jeden ze studentů Havraspáru například pokládal profesora Kratiknota za částečného skřítka (ve skutečnosti je částečný skřet), a ve filmu Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny zase vystupovala poloviční skřítka Irma Dugardová. U takových ale není známo, kolik toho po skřítcích dědí. Irma například byla malého vzrůstu, měla vysoký hlas a omezené schopnosti, ale vzhledem k jejímu krátkému výstupu a brzké smrti není možné určit, co na to mělo vliv.

Sasabonsam

zdroj

Sasabonsam, někdy též asanbosam nebo asasabonsam zmíněný už ve článku o upírech, je další z tvorů, jejichž matkou je sama noc. Je totiž příbuzný upírům, stejně jako oni se klasifikuje jako osoba a ne zvíře a jako nebezpečné stvoření zla a po nocích útočí na nevinné oběti, kterým saje krev, jíž se živí. Ovšem od upírů se trochu liší.

Jeho domovem je západní Afrika a zatímco upíři často vypadají jako vychrtlí lidé s tesáky, sasabonsamové mají dlouhé tenké nohy, železné zuby a drápy na nohou a žijí na stromech, z kterých útočí na lidi, často prý tak, že sedí na větvi a kývají nohama tak, aby jimi zachytili nic netušící oběť. A navíc se ani nelze shodnout na tom, zda jsou víc podobni upírům nebo obrům. Někde jsou totiž i popisovaní jako chlupatí a vlasatí s velkýma, krví podlitýma očima. Obě verze však mají značnou chuť na krev a železné zuby.

Upír

Upír, v originále vampire, je velmi známé fantastické stvoření, které si našlo cestu i do světa Harryho Pottera a zakotvilo tam svým specifickým způsobem.

Je to zde rozumem nadaná vysoká bytost příbuzná lidem nebo africkým sasabonsamům, s černýma očima, bledou pokožkou a tesáky, proto se řadí mezi osoby a ne zvířata,. Ven může vycházet jen v noci, protože nesnáší denní světlo, a živí se krví, proto bývá také často vyhublá, a pokud nemá lepší zdroj (jenž patrně shání jen těžko), napadá lidi a kouše je do krku. Mohou se však živit i dalšími věcmi, kupříkladu paštičkami nebo lízátky s příchutí krve prodávanými v Medovém ráji, ale rozhodně ne trvale, a k některým věcem jako je česnek mají vyloženě odpor tak velký, že je s jeho pomocí možné udržet je v šachu. Zároveň ale nejde o typickou osobu, ale o podkategorii osob souhrnně nazvané "oživlí mrtví",  zároveň o stvoření zla, které je obávané a nebezpečné.

Vlkodlak

zdroj

Vlkodlaci jsou jedni z nejrozšířenějších fantastických tvorů (dokonce i tvorů založených na určité historii a realitě), a proto není od věci, že se v Harrym Potterovi, na rozdíl od upírů, vyskytují v hojné míře.

Jsou to zde kouzelníci, kteří byli napadeni a pokousáni jiným vlkodlakem. Opět není jasné, zda se vlkodlakem může stát i mudla, ale Rowlingová v knihách nezdokumentovala žádný případ, kdy by mudla útok přežil. Každý úplněk jsou stejně jako ve všech bájích souzeni měnit se do vlkodlačí podoby, zapomenout na své lidské já a toužit po lovu a mase. Nemění se však do pouhé podoby vlka, jak tomu je v jiných příbězích, ale do mnohem hrůzostrašnějšího a znetvořenějšího monstra. (I když ve filmu nepůsobil vlkodlak v podobě přerostlé čivavy z koncentráku příliš vlkodlačsky. Především mu chyběla srst.) Jsou to tedy osoby ve své lidské podobě a zvířata v oné vlčí, a protože jsou tak děsiví a nebezpeční, jsou považováni za stvoření zla.

Veela

Vážně nevím, jak to přeložit. Samozřejmě se jedná o víly, ale je to jiný druh víl, než ty, které už v rubrice jsou, a nechci mít dvě bytosti nazvané úplně stejně. V originále se zkrátka tento druh nazývá veela (já budu v článku používat normálně slovo víla) a v Harrym Potterovi vystupuje poměrně často. A v jakém?

Víla je napůl člověk, napůl magický hominid připomínající trochu sirény z řecké mytologie a je tak v klasifikaci kouzelných tvorů řazena mezi osoby. O jejich biologii však není příliš známo, snad jen to, že se zdají být mladými krásnými lidskými ženami, mohou mít různé barvy očí, často to bývá modrá, mohou mít různé barvy vlasů, ačkoli nejčastěji je to nejsvětlejší blond, a mají světlou až bílou barvu kůže.