Bazilišek

zdroj

Bazilišek (basilisk) je obří plaz přezdívaný král plazů. Původně pochází z Řecka, kde ho v době antiky vyšlechtil Herpo Protiva, když nechal vylíhnout slepičí vejce vysezené ropuchou. Od té doby se teoreticky rozšířil do celého světa, protože k životu nepotřebuje žádné zvláštní řecké podnebí, ani nemá přirozené nepřátele, kteří by ho vyháněli pouze na jih Balkánského poloostrova. Naopak je sám smrtelně nebezpečný.

Je díky svému původu příbuzný hadů, kuřat a ropuch, ale ze všeho nejvíc vypadá jako plaz průměrně patnáctimetrové délky. V sáze Harry Potter k tomu bylo řečeno, že svlečená kůže jednoho velmi starého exempláře měřila alespoň 6 metrů, přičemž ve filmu byla ve stejné scéně odhadovaná na 18.

Ať už jakékoli délky, typicky má dále velké žluté oči, pevnou zelenou kůži jako dračí, takže se od ní odrážejí kouzla, a můžou mu vyrůst rohy. Ty se používají při výrobě hůlek, například hůlka Salazara Zmijozela obsahovala roh baziliška (spekuluje se, že jeho baziliška z Tajemné komnaty, ale pokud nejde o druhou hůlku, musel ji mít dřív, než ho vůbec sehnal). Samci ještě mívají na hlavě rudou chocholku podobnou koruně (v sáze tedy šlo o samici). I když je trochu nepochopitelné, proč existují samci a samice, pokud se bazilišek má líhnout ze slepičího vejce. Možná je to důkaz schopnosti vlastní reprodukce - kladení vlastních vajec. Ostatně, ve čtvrtém díle se objevila zmínka, že by mohla existovat.

Může se dožít až 900 let, což je odhad založený na věku, jehož se dožil Herpův exemplář. Takový bazilišek Salazara Zmijozela se dožil asi 1000 let, přičemž zemřel násilně a možná mohl vydržet další staletí. Tohoto věku dosáhl tak, že ho pomocí hadího jazyka přivedli do hlubokého spánku, který mu bránil stárnout. Takže se vlastně neví, jestli může žít staletí i při aktivním životě.

A k jeho neobvyklým charakteristikám patří možná i sluch. Což by mohla způsobovat pouze magická podstata baziliška, protože hadi nemají uši a "slyší" prostřednictvím vibrací, kdežto ve druhém filmu prý bazilišek slyšel. Zato v knize se po ztrátě zraku pohyboval podle čichu a ne po sluchu.

zdroj

Je to také masožravec. Obvykle se živí drobnými obratlovci, větší baziliškové nepochybně dokáží lovit i větší živočichy. Lovit přitom mohou dvěma velmi smrtícími způsoby.

Jedním jsou jedové zuby. Bez ohledu na velikost bazilišků je jejich jed tak silný, že dokáže během několika minut zabít i člověka, nebo může nenapravitelně poškodit neživé předměty, dokonce i zničit viteál. Působí dokonce po smrti baziliška, je znám případ, kdy se v jeho těle uchoval pět let i po kompletním rozkladu měkkých tkání baziliškova těla (v tomto případě zůstal v jeho zubech). Zřejmě však nefunguje automaticky při jakémkoli kontaktu, ale musí být do těla vpraven přímo. Alespoň podle toho, že Ron Weasley sebral baziliščí zuby holýma rukama a nic se mu nestalo, takže nestačí pouhý přenos na kůži. Nebezpečí tohoto jedu pak spočívá i v tom, že existuje jediný a velice vzácný protijed - slzy fénixe.

Druhý způsob, kterým bazilišek loví, je ještě nebezpečnější. Má totiž smrtící pohled - když mu cokoli živého pohlédne přímo do očí, okamžitě zemře. Jediný imunní tvor je opět fénix. A duch, protože duch je již mrtvý. Nepomůže ani pohled skrz brýle nebo jakoukoli jinou průhlednou překážku, jak se ukázalo na studentce Uršule Warrenové, která brýle nosila a i tak zemřela. I zde je ale výjimka - pokud někdo pohlédne do očí baziliška skrz ducha, jako se stalo studentovi Justinu Finch-Fletchleymu.

Pokud tedy někdo na baziliška pohlédne skrz ducha - nebo nepřímo, například přes kameru, fotoaparát, nebo na jeho odraz v zrcadle či ve vodě, místo smrti zkamení. Jak se kromě Justina stalo Hermioně Grangerové, Penelope Clearwaterové (jen v knize), Colinu Creeveyovi a kočce paní Norrisové. A zkamení i duch, jenž na něj pohlédne přímo, což se ukázalo na skoro bezhlavém Nickovi. V tomto ohledu má bazilišek moc podobnou pohledu gorgony, ale spíš jako určitý vedlejší efekt. Navíc na rozdíl od mrtvých, které nejde nijak přivézt zpátky, jde zkamenělé oživit oživovacím odvarem z mandragory.

Z tohoto důvodu se ho velmi děsí pavouci. Dokonce i obrovské akromantule o něm odmítají mluvit. Rubeus Hagrid, přítel akromantule Aragoga, se prý mnohokrát ptal, co za netvora se skrývá v bradavickém hradě, a Aragog mu prý odmítl říct, že bazilišek. Spekuluje se, že tento nezvyklý strach má příčinu v pavoučí schopnosti vidět téměř na 360 stupňů a v tom, že mají osm očí, které nemohou zavřít, tedy jsou proti němu extrémně zranitelní. Ale nevysvětluje, proč stejně nereagují další tvorové s podobným viděním, jako žáby nebo vážky.

Vedle toho lze ze Zmijozelova baziliška usuzovat, že má velkou výdrž a sílu, přežije i náraz hlavou do tlusté kamenné zdi, může dýchat pod vodou a může být docela sadistický. Alespoň ten jeho prohlašoval, že touží po krvi a zabíjení.

Proto je bazilišek zařazený do kategorie XXXXX klasifikace ministerstva kouzel, tedy mezi známé zabijáky kouzelníků, kteří nemohou být ochočeni, a mezi stvoření zla. Jen protože je to plaz, lze ho do určité míry ovládat hadím jazykem. V závislosti na vztahu baziliška s tím, kdo k němu promlouvá. Například Salazar Zmijozel i Herpo Protiva určitě dokázali své bazilišky jako známí hadí jazykové ovládat, Tom Rojvol Raddle rovněž dokázal Zmijozelovu baziliškovi rozkazovat, ale Harry Potter ne. To proto, že Zmijozelův bazilišek měl poslouchat jen jeho potomky, ale neví se, zda k tomu byl vycvičen, očarován, přinucen nebo ho k tomu Zmijozel nějak přesvědčil.

zdroj

Na druhou stranu má svého úhlavního nepřítele. Jednak se samozřejmě může objevit schopný lovec, ale především je pro baziliška smrtelné kokrhání kohouta. Ať už ho slyší nějakým magickým sluchovým orgánem nebo jakýmkoli jiným způsobem, znamená okamžitou smrt. Proto je docela nebezpečný už údajný způsob líhnutí, pokud ho někdo nechá vysedět mezi slepicemi a chová i kohouty. Kromě toho je pro něj prý rovněž nesnesitelný a v podstatě smrtelný pach lasičky (patrně dle reálné mytologie, kde se má šelmy v blízkosti baziliška zmocnit bojové šílenství, které nepovolí, dokud ji nezabije nebo ona baziliška nekousne - kdy pro baziliška je toto kousnutí smrtelné, zatímco právě lasička by v takovém stavu měla být imunní) a dle pověstí se může zabít i pohledem do vlastního odrazu. Jen tato možnost nebyla potvrzena v sáze.

V reálné mytologii vůbec existuje spousta dalších odlišností. Tam je totiž výsledkem vejce sneseného kohoutem a vysezeného ropuchou nebo hadem "cockatrice" schopná zabíjet pohledem, dotykem nebo dechem a umírající při kohoutím zakokrhání, která v různých kulturách získává ještě další vlastnosti, zatímco bazilišek má být dle antických pověstí asi 30 cm dlouhý (dle Plinia Staršího) had s bílým diadémem na hlavě, pohybující se vertikálním směrem se vztyčenou hlavou, pocházející z pouště, kterou sám z jakékoli krajiny tvoří. Proto už jeho jméno pochází ze starořečtiny, kde basil(eus) znamená král a přípona -iskos zdrobnělinu, což z něj dělá krále/králíčka ve smyslu malý král.

Až postupně se proměňoval vzhled mýtického baziliška, kde se nakonec sloučila dohromady kohoutí hlava, křídla, hadí tělo a slepičí pařáty, které má mít právě i "cockatrice". V češtině navíc oba tyto tvory mytologie shodně označuje jako baziliška a i ve světě Harryho Pottera se občas zaměňují. Je tedy možné, že autorka je úmyslně nebo neúmyslně zkombinovala.

zdroj

Prvního baziliška tedy stvořil Herpo Protiva. Už ve středověku jejich chov zakázalo na území Velké Británie Kouzelnické shromáždění, předchůdce britského ministerstva kouzel. To také rozhodlo, že všechny kurníky v kouzelnickém světě se musí podřídit policejním prohlídkám, aby se zamezilo šíření bazilišků. Ale takové opatření je docela snadné obejít - pokud se objeví kontrola, stačí vyndat vejce z pod ropuchy. Naštěstí vedle toho existuje docela přirozený důvod, proč se baziliškové chovají jen vzácně. Jsou zcela nekontrolovatelní s výjimkou hadího jazyka, a tak jsou stejně nebezpeční černokněžníkům jako ostatním čarodějům i mudlům. Proto například nebyl zaznamenán ve Velké Británii žádný bazilišek od 16. století až do prvního otevření Tajemné komnaty v roce 1943.

Tajemnou komnatu přitom vybudoval už Salazar Zmijozel pod bradavickými sklepeními a umístil do ní samici baziliška, kterou mohl pomocí hadího jazyka ovládat jen on nebo jeho potomci, tedy nikdo další, ani když sám vládl hadím jazykem. Nebo rovnou vejce, které tam nechal vylíhnout, alespoň podle Aragoga se bazilišek narodil až na hradě. Vše Zmijozel udělal proto, že nenáviděl mudlovské čaroděje a nesouhlasil s ostatními zakladateli Bradavic, aby je přijímali ke studiu. Také proto z Bradavic nakonec odešel a doufal, že jednoho dne jeho dědic vypustí baziliška ven a vyčistí školu od všech, kteří tam podle něj nepatří.

To bylo někdy na přelomu prvního a druhého tisíciletí a Tajemná komnata byla nakonec otevřena až v roce 1943. (Dle autorky v nespecifikované době mezi tím musela proběhnout rekonstrukce hradu kvůli vodovodnímu potrubí a někdo z jiných Zmijozelových potomků tedy přestavěl vchod do komnaty, ale žádné jiné záznamy o jejím otevření neexistují.) Zmijozelský páťák Tome Rojvol Raddle rovněž nenáviděl mudlovské čaroděje a dopátral se svého příbuzenství s dávným Zmijozelem. K tomu ovládal hadí jazyk, a když se mu podařilo nalézt vchod do Tajemné komnaty, otevřel ji. Vypustil baziliška do školy, aby ji zbavil všech studentů z mudlovských rodin. Bazilišek pod jeho instrukcemi napadl několik studentů a nechal je zkamenět, až náhodou v dívčích umývárnách ve druhém patře, odkud vylézal ze sklepení skrz jedno pohyblivé umyvadlo, zabil Uršulu Warrenovou. Téměř kvůli tomu Bradavice uzavřeli.

Raddle však měl Bradavice rád, a aby tomu zabránil, obvinil třeťáka z Nebelvíru, Rubeuse Hagrida, protože zjistil, že v hradě potají chová akromantuli Aragoga. Uvěřili mu, že akromantule je onen nebezpečný netvor, Hagrida vyloučili a útoky přestaly. Ale Albus Brumbál, tehdy profesor přeměňování, Raddlovi příliš nevěřil, sledoval ho a Raddle se tak neodvážil rozpoutat další vlnu. Avšak nechtěl, aby přišly jeho velké objevy o komnatě vniveč, takže po sobě zanechal deník, kam uzamkl část své duše - udělal z něj viteál - a doufal, že jeho prostřednictvím dokáže znovu zajistit otevření komnaty.

zdroj

Tak se stalo o padesát let později v roce 1993. Tehdy pro Raddla - Voldemorta schovával deník Lucius Malfoy, který jednak nebyl nadšený, že má v držení tak usvědčující černomagický předmět (netušil, že jde o viteál, měl ho jen za pomůcku černé magie), a jednak chtěl poškodit Weasleyovi, a tak ho podstrčil prvňačce Ginny Weasleyové. Ta do deníku začala psát, on jí začal odpovídat a část Raddlovy duše v něm ji začala posedávat. Donutil například Ginny, aby zabila všechny bradavické kohouty, aby nemohli ohrozit baziliška, a nakonec i otevřít komnatu. Nepodařilo se mu ale nikoho zabít. Podle Raddla se nakonec víc soustředil na pomstu Harrymu Potterovi, jenž ve škole též studoval, místo na původní plán vyvraždit mudlorozené. Bazilišek "pouze" nechal zkamenět několik studentů, školníkovu kočku a kolejního ducha.

Harry navíc také ovládal hadí jazyk, proto baziliška při jeho výpravách slýchal. I díky tomu se Raddlův plán nezdařil, když Hermiona dokázala z podobných střípků sestavit podobu netvora těsně předtím, než se stala jeho obětí, a předat potřebné informace Harrymu a Ronovi - i když ne přímo, nechala jim stránku z knihy Nestvůry nejhrůznější (můj neoficiální překlad, oficiální ke knize Most Macabre Monstrosities neexistuje). Harry se poté nakonec také dostal do Tajemné komnaty a setkal se tam se sílící duší Raddla vystupující z deníku.

Raddle samozřejmě rozkázal baziliškovi, aby Harryho zabil, ale objevil se fénix Fawkes, který baziliškovi vydloubl oči, doručil Harrymu moudrý klobouk, z kterého Harry vytáhl meč Godrika Nebelvíra a podařilo se mu, spíše náhodou, probodnout baziliškovi hlavu. Ale ve stejnou chvíli, když baziliškova hlava sjela stranou, probodl jeden jeho zub Harryho ruku. Do Harryho těla tak vnikl jed. Ale zachránil ho opět Fawkes svými slzami - a Harry pak oním zubem zničil deník a tím i kus Voldemortovy duše.

Od té doby se žádné zvěsti o jiném baziliškovi neobjevily, i když podle Igora Karkarova jednou Alastor Moody rozbil na kousky svůj narozeninový dárek, protože byl ve své slavné paranoie přesvědčen, že jde o namaskovaná baziliščí vejce - ačkoli to byly kočárové hodiny.

Mrtvola baziliška pak zůstala v komnatě a v roce 1998 už byla plně rozložená a zbyla jen kostra. Tehdy, na začátku bitvy o Bradavice s Voldemortem, se do komnaty vypravili Ron a Hermiona, aby použili zuby baziliška ke zničení dalších viteálů. Které, paradoxně, vynalezl rovněž Herpo Protiva. Tedy k již známým obětem tohoto baziliška lze nepřímo přičíst i medailon Salazara Zmijozela, prsten Rojvola Gaunta a Nagini, které byly zničeny Nebelvírovým mečem nasáklým baziliškovým jedem, deník Toma Raddla a šálek Helgy z Mrzimoru zničené zuby Baziliška, ve filmu i diadém Roweny z Havraspáru, tedy v podstatě Voldemorta, když šlo o části jeho duše.

zdroj

Veřejnost ale možná není obeznámena s tím, že Zmijozelovým netvorem byl bazilišek. Řádění jakéhosi netvora ve škole je široce známé, ale příliš se nemluví o přesném druhu. I v edici Fantastických zvířat a kde je najít z roku 2017 je stále zmínka, že ve Velké Británii nebyl bazilišek spatřen po staletí. A nebo možná magizoologové nepovažují tohoto baziliška za "přirozeně se vyskytujícího", neboť byl uměle vyšlechtěn Zmijozelem přímo v komnatě a nešlo o divoký exemplář. Což vrací nezodpovězenou otázku, zda skutečně mohou divoké exempláře přirozeně se množících bazilišků existovat, nebo je vždy třeba zařídit, aby je vyseděla ropucha z vejce.