Bezová hůlka

zdroj

Bezová hůlka je známá pod mnoha jmény. Bezová hůlka, hůlka smrti, hůlka osudu. A je neuvěřitelně stará. Vyrobili ji ve třináctém století, a to buď Smrt, pokud chcete věřit bajce Příběh tří bratří od barda Beedleho, a nebo Antioch Peverell, k čemuž se přiklání ti, kdo v existenci relikvií smrti věří, ale snaží se zůstat víc při zemi. Ať ji ale vyrobil kdokoli, má se jednat o nejmocnější hůlku schopnou znásobovat nadání svého vlastníka a vládnout magií, kterou by běžně nezvládli ani nejschopnější kouzelníci, jako je třeba i opravit jinou kouzelně rozbitou hůlku.

Existuje ale limit pro to, co kouzelníkovi umožní. Ani s její pomocí nelze učinit nemožné - například ani Albus Brumbál s ní nemohl probudit zkamenělé oběti baziliška, zbavit se kletby, která hlídala viteál - prsten, přemoci Voldemortův lektvar u medailonku, vrátit k životu mrtvé. Navíc už dávno ani nezaručuje neporazitelnost - věří se sice, že musí na nového majitele přejít násilnou porážkou, ale protože se to už mnohokrát stalo krádeží, podvodem či krvavou vraždou místo výhry v zápase, její věrnost není tak jednoznačná. Zdá se totiž, že hůlce samotné záleží na snaze, kterou musel kouzelník při jejím získání vynaložit, přitahuje ji síla. A kupříkladu podříznout opilého žádnou velkou schopnost ani sílu neukazuje.

Pokud potom hůlka není svému nositeli věrná, znamená to velký problém. Tehdy s ní lze vykonat pouze kouzla jako s jakoukoli jinou obyčejnou hůlkou, čehož si třeba všiml i lord Voldemort během bitvy o Bradavice - proto věřil, že jejím pravým pánem je Severus Snape, když zabil jejího známého předchozího vlastníka Brumbála, a tak ho zabil sám, aby se jí plně zmocnil Jenže také, jak zjistil později, bezová hůlka odmítá ublížit svému pravému pánovi, i když zrovna není v jeho držení, a protože ve skutečnosti po smrti Brumbála patřila Dracu Malfoyovi, který ho ještě před smrtí odzbrojil, a poté Draca přemohl Harry Potter, nebyl Voldemort schopný Harryho doopravdy zabít.

Na první pohled přitom není tak výjimečná. Je vyrobena z bezu, který má v kouzelnických kruzích špatnou pověst - existují různé prupovídky o tom jak bezové hůlky nosí smůlu, a dost možná vzešly právě z nepěkné historie této konkrétní. Je dlouhá 15 palců (cca 38 cm) a její jádro tvoří ocasní žíně testrála, s nímž si nesedne nikdo, kdo nedokáže čelit smrti. Ve filmu je akorát vyřezávaná s postupně se zmenšujícími pupeny po celé délce. Tedy to se alespoň týká "originální" bezové hůlky coby relikvie smrti. Existují totiž i jiné hůlky vyrobené z bezového dřeva, ačkoli nejsou tak populární, ani nemají tak rozvětvenou historii.

zdroj

Podle bajky Příběh tří bratří doputovali tři bratři, pravděpodobně Antioch, Cadmus a Ignotus Peverellovi, ke zrádné řece, o níž bylo známo, že se v ní mnoho poutníků při pokusu o přebrodění utopí. Vytáhli proto hůlky a vyčarovali most. Tu jim zastoupila cestu Smrt, která se nechtěla spokojit se ztrátou tří nových obětí. Předstírala proto, že jim blahopřeje, a nabídla jim dary. Právě nejstarší bratr Antioch si řekl o hůlku, která by porazila všechny ostatní. Smrt z blízkého bezu utrhla větev a vytvořila z ní hůlku. Mnozí jako Albus Brumbál se domnívají, že je to jen vyšperkovaný příběh a pravým výrobcem je sám Antioch.

V každém případě si jí ale Antioch neužíval dlouho. Poté, co v souboji zabil svého protivníka, opile se chvástal mocí hůlky, načež ho jiný kouzelník zabil opilého ve spánku a hůlku mu ukradl. Během historie potom hůlka putovala mezi kouzelníky dál, obvykle podobným násilným způsobem. Proto si vysloužila mnoho přezdívek a její cesta minulostí je dlouhou krvavou stopou.

Jedním z dalších vlastníků byl velmi agresivní kouzelník Emerich Zlý, první známý vlastník hůlky po Antiochovi. Je ale možné, že to není Antiochův vrah a získal ji od jiného předchůdce. Každopádně žil v raném středověku a terorizoval jižní Anglii, než ho v souboji zavraždil Nikodémem Neblahý. Nikodém si pak přivlastnil Emerichovu bezovou hůlku, ale co se stalo se nedochovalo. Až o století později se vynořil jistý Godelot, který hůlku používal jako svého učitele a zkoumal ji. Pomocí shromážděných znalostí o moci hůlky pak sepsal Tajnosti magie nejčernější, knihu o černé magii, která obsahuje i pokyny k vytvoření viteálů. Ale nakonec zemřel ve vlastním sklepě, kde ho zamkl jeho syn Hereward.

U Herewarda pak stopa na dlouhou dobu mizí, až se v raném osmnáctém století zase objevuje u Barnabáše Deverilla, který si s pomocí bezové hůlky vybudoval pověst obávaného černokněžníka. Jeho teror ale ukončil Loxias, když Barnabáše porazil a zabil. Právě on pak hůlku pojmenoval hůlka smrti a používal ji proti každému, kdo se mu znelíbil. Není známo, kdo nakonec porazil jeho, prohlašovalo to mnoho lidí včetně jeho vlastní matky, ale podle Xenofiliuse Láskoráda jsou nejpravděpodobnější kandidáti Arcus nebo Livius. A spolu s tím je už prakticky nemožné hůlku vystopovat k dalšímu vlastníkovi.

zdroj

V sáze se ale ukázalo, i když to není známo všem, že poslední vlastníci hůlky jsou ve skutečnosti dohledatelní. Někdy během devatenáctého století se totiž hůlky zmocnil výrobce hůlek Mykew Gregorovič. Když si uvědomil, že jde o nejmocnější hůlku světa, strávil roky experimentováním a snahou zkopírovat její vlastnosti. Bláhově se domníval, že mu pomůže v obchodu, když rozhlásí, že je schopný vyrobit novou bezovou hůlku. Někdy mezi roky 1899 a 1926 se totiž do jeho dílny vloupal Gellert Grindelwald, znehybnil Gregoroviče a hůlku mu sebral. Gregorovič pak až do své smrti zůstal u výroby hůlek, ale k nové bezové se nikdy nepřiblížil.

Z Grindelwalda se pak stal jeden z nejnebezpečnějších černokněžníků všech dob. Studoval původně v Kruvalu, odkud ho ale vyloučili. Poté strávil nějaký čas u své pratety, slavné historičky Bathildy Bagshotové v Godrikově dole v Anglii, kde se seznámil s mladým Albusem Brumbálem. Společně začali plánovat hledání relikvií smrti, protože věřili, že jim umožní stvořit svět, kde budou mudlové, údajně pro jejich vlastní dobro, podřízeni kouzelníkům. Tento plán se ale nikdy neuskutečnil kvůli hádce a souboji mezi Gellertem, Albusem a jeho mladším bratrem Aberforthem, při němž zemřela jejich sestra Ariana. Poté začal Grindelwald po relikviích pátrat sám, zaslechl, že jednu z nich má Gregorovič a okradl ho. Během následujících let pak sestavil armádu a začal terorizovat několik evropských zemí, přičemž zabil mnoho kouzelníků i mudlů. Nikdy se ale nepokusil vtrhnout do Británie, protože se obával Brumbála.

Proto Brumbála mnoho kouzelníků prosilo, ať zasáhne, a v roce 1945 Brumbál konečně prosby vyslyšel. Svedl s Grindelwaldem slavný souboj, porazil ho a Grindewlald skončil v Nurmengardu, kde zůstal až do své smrti v roce 1998, když ho zabil lord Voldemort během vlastního pátrání po bezové hůlce. Grindelwald mu sice žádné informace o tom, kde hůlku najde, neprozradil, ale nakonec to bohužel ani nebylo třeba. Jakmile totiž Voldemort zjistil, že Grindelwald hůlku skutečně vlastnil, snadno se svého cíle dovtípil. Po souboji zapsaném do historie se hůlky chopil Brumbál.

zdroj

V době, kdy bezovou hůlku ovládal Brumbál, ji používal a většinou k dobrým účelům na rozdíl od mnoha předchozích vlastníků. Zvládl s ní předvést ohromující magické kousky a získat si pověst nejmocnějšího kouzelníka. Nicméně v šestém díle, když se velmi oslabený po hledání viteálu - medailonu Salazara Zmijozela vrátil s Harrym Potterem do Bradavic, neboť nad astronomickou věží viděli znamení zla (ve filmu ho vyčarovali až po Brumbálově smrti), čekal na ně už Draco Malfoy, který vše připravil jako past. Od Voldemorta dostal za úkol Brumbála zabít, a když se mu konečně podařilo otevřít tajný přístup do školy a povolat smrtijedy, nalákal Brumbála na věž, kde ho odzbrojil. A přestože ho nakonec zabil Severus Snape, byl to Draco, kdo se bezové hůlky nevědomky zmocnil první, ačkoli ji nikdy nedržel v ruce.

Brumbál něco z toho sice plánoval. V té době už totiž vlivem kletby, která ho zasáhla před začátkem školního roku, umíral a přinutil Snapea slíbit, že až přijde čas, zabije ho. Chtěl tak zajistit, že to bude Snape, kdo se chopí bezové hůlky, a že Draco nebude trpět žádnou vraždou, kterou musel spáchat. Že se jeho plány takto nečekaně zvrtnou ale nakonec zajistilo vítězství dobra ještě lépe.

Nedlouho poté totiž začal po bezové hůlce pátrat i Voldemort, ne však kvůli jejímu spojení s relikviemi smrti, ale protože hledal hůlku, která mu umožní porazit Harryho Pottera. Jeho vlastní hůlka to nedokázala kvůli spojení jejího jádra a jádra v Harryho hůlce a nedokázal to ani s vypůjčenou hůlkou. Když se pak dozvěděl o existenci bezové, měl za to, že je ta pravá. Brzy se mu podařilo najít její stopu právě u Gregoroviče a od něj se nakonec dostal ke Grindelwaldovi a Brumbálovi. Vloupal se proto do jeho hrobky a hůlku ukradl. Hůlku poté běžně používal, ale během bitvy o Bradavice mu došlo, že mu neslouží svým plným potenciálem, protože mezi Brumbálem a jím zbývá jeden poslední článek. Protože nevěděl, že Brumbála odzbrojil Draco, zaměřil se na jeho vraha Snapea a zabil ho v domnění, že tak hůlku plně ovládne.

Jenže se tak nestalo a i přesto, že by byl schopen s bezovou hůlkou i bez plného vlastnictví vyslat vražednou kletbu, Harrymu se podařilo ještě několik týdnů před bitvou odzbrojit Draca a získat tak bezovou hůlku pro sebe. A když se s Voldemortem střetl, hůlka odmítla svému právoplatnému pánovi ublížit, což si Harry uvědomil zejména poté, co nepocítil žádnou bolest, když proti němu, respektive proti jeho údajně mrtvému tělu, vyslal Voldemort mučicí kletbu.

Po Voldemortově porážce se pak Harry rozhodl krvavou stopu bezové hůlky ukončit. V knize ji použil na opravu své staré hůlky s perem fénixe, uložil ji zpět do Brumbálovy hrobky a domníval se, že pokud zemře přirozenou smrtí, nikdo další se hůlky plně nezmocní. Ve filmu pak bezovou hůlku rovnou přelomil (aniž bylo ukázáno, zda svou starou opravil) a tím její moc definitivně zlomil. Dle mého názoru bylo toto filmové rozhodnutí lepší, protože Harry nemohl nikdy zaručit, že ho během života nikdo neodzbrojí a ač nejspíš naprosto nevysledovatelně, majitelé bezové hůlky se zase nezačnou měnit.

zdroj

K tomu je samozřejmě nutno ještě přičíst, že ve filmech, především Fantastických zvířatech, je vlastnictví sporné vzhledem k nejrůznějším soubojům a odzbrojování a je pravděpodobně nejlepší tyto události do knižního kánonu nezahrnovat. Zajímavé nicméně je, že podle dostupných informací nikdy nebyla vlastníkem hůlky žádná žena, nebo o tom minimálně nezůstaly zprávy.