Veela

Vážně nevím, jak to přeložit. Samozřejmě se jedná o víly, ale je to jiný druh víl, než ty, které už v rubrice jsou, a nechci mít dvě bytosti nazvané úplně stejně. V originále se zkrátka tento druh nazývá veela (já budu v článku používat normálně slovo víla) a v Harrym Potterovi vystupuje poměrně často. A v jakém?

Víla je napůl člověk, napůl magický hominid připomínající trochu sirény z řecké mytologie a je tak v klasifikaci kouzelných tvorů řazena mezi osoby. O jejich biologii však není příliš známo, snad jen to, že se zdají být mladými krásnými lidskými ženami, mohou mít různé barvy očí, často to bývá modrá, mohou mít různé barvy vlasů, ačkoli nejčastěji je to nejsvětlejší blond, a mají světlou až bílou barvu kůže.

Obecně se už ví, že jsou velice a neodolatelně svůdné pro téměř všechny mužské bytosti (není jasné zda i pro ženy s homosexuální orientací), které jejich přítomnost nutí dělat cokoli, aby se jim co nejvíc přiblížili. Tuto schopnost posilují ještě svým tancem. Když už se k nim poté muž (či možná lesba) přiblíží natolik, aby slyšel jejich hlas, může to způsobit, že se začne neustále chlubit, aby zapůsobil, ačkoli jeho slova nejsou pravdivá (např. vytahování Stana Silničky ve čtvrtém díle). K tomu všemu víla nepotřebuje hůlku, protože ovládá jiný druh magie, než je hůlková.

Fleur Delacour, víla z jedné čtvrtiny
zdroj

Nicméně víla neumí být jen okouzlující. Když se rozčílí, změní se její vzhled v něco, co lze přirovnat k harpyjím. Jejich tváře se promění v kruté ptačí zobáky a z ramen jim vyraší dlouhá šupinatá křídla. V tomto stavu také mohou vrhat ohnivé koule. Tato proměna navíc není nic výjimečného. Víly jsou známé jako poměrně nervozní a nazlobený národ, například v roce 1994 způsobily na mistrovství světa ve famfrpálu bitvu maskotů a následně musely být vykázány ze hřiště.

Velmi trefně toto komentoval Artur Weasley:

"Vidíte to, chlapci?" pan Weasley překřikoval vřavu, která k nim doléhala zdola. "Právě proto byste nikdy neměli soudit jenom podle vzhledu!"

V tomto případě se v Harrym Potterovi vůbec objevily poprvé, jako maskoti bulharského národního famfrpálového týmu. Mohlo by to tak svádět k myšlence, že jsou typickými bulharskými tvory, když Irové si přivezli své irské leprikóny, ale není to pravda. Víly jsou k nalezení po celé Evropě.

Nepůsobí ale jen jako omamné éterické bytosti pro ovlivnění mužů, našly využití i v magii, a to rovnou v hůlkové. Jejich vlasy jsou totiž jednou z magických přísad pro výrobu hůlek. Nicméně v Británii nejsou příliš používané, neboť známý a nejlepší britský výrobce hůlek, Garrick Ollivander, tvrdí, že hůlky jsou pak příliš temperamentní a hůře zvladatelné. S jednou takovou jsme se ostatně ve čtvrtém díle setkali. Vlas z hlavy víly, své babičky, měla v hůlce účastnice turnaje za Krásnohůlky, Fleur Delacour. Je to trochu zvláštní a nevyjasněné, jelikož v některých pověstech se tvrdí, že když se víle vytrhne vlas, buď zemře, nebo je nucena změnit se do nelidské podoby.

Sestřenice Fleur Delacour
zdroj

Víly jsou nadále známé ještě pro jednu skutečnost než je jejich krása a možnost přispět k výrobě hůlek. V některých případech je zdokumentováno, že se provdaly za lidi. Není jasné, zda došlo i ke svazku s mudlou, ale u kouzelníků to není neviděná situace. A samozřejmě z těchto spojení vzešlo i mnoho dětí. Takové dítě, napůl víla, dědí magické schopnosti po otci, jako každé jiné kouzelnické dítě, a krásu, šarm a kouzlo své matky. Navíc, i když si samo vezme člověka a i mezi partnery potomků se žádná víla už neobjeví, stopa zděděných matčiných zvláštností přetrvává několik dalších generací.

Nejznámější kouzelníci s krví víly v Harrym Potterovi jsou sestry Delacourovy. V tomto případě byla vílou jejich babička a její kouzlo se přeneslo nejen na dceru Apollineu a vnučky Fleur a Gabriellu, ale také na nejméně dvě Fleuřiny sestřenice. Zda i na její děti Victorii, Dominique a Louise není známo, ačkoli díky dominantnímu vílímu vzhledu Fleur popisovaném v knize je to pravděpodobné.

Samozřejmě tyto víly se ale neobjevují jakožto nový druh až v Harrym Potterovi. Jsou to známé nymfy ze slovanských bájí, žijící u vody a mající moc nad bouřemi. Mohou být označovány i za Rusalky, ačkoli Rusalky v naší mytologii mohou mít i zrzavé vlasy, ve kterých jsou zapletené řasy a chaluhy, což u víl (veel) není. Mohou to být i údajně duchové žen, které se utopily, zejména žen zrazených milenci. Často je obsahem pověstí o vílách i přeměna v labutě, hady, koně nebo vlky. Nejčastěji se tak objevují v bulharském a srbském folklóru (možná právě proto si víly přivezli na mistrovství právě Bulhaři).