Kříženci

Vím, zařazovat je mezi kouzelné tvory není košer. Jsou to rovnoprávní členové kouzelnické společnosti. Říkat jim kříženci je zase veskrze urážlivé. Jenže zkrátka nemám, kam jinam tento článek zařadit, a není znám žádný neurážlivý výraz, který by jednoduše shrnoval někoho, kdo má jednoho lidského a jednoho nelidského rodiče. A není moc divu, protože v kouzelnickém světě na takové není pohlíženo moc přívětivě a často se setkávají s diskriminací, zatímco v mudlovském patrně neexistují, protože drtivá většina mudlů ani neví o existenci kouzelníků, natož nelidských kouzelných tvorů. Ani nemám dojem, že kdyby ano, jejich řady by se významně rozrostly, protože některé úchylky, které pár kouzelníků zjevně má, jsou těžko pochopitelné. Každému, co jeho jest, ovšem choutky na trolla se chápou těžko. Tak mě napadlo se podívat, jací "kříženci" vlastně existují a s jakými tvory bylo prokázáno, že kouzelníci mohou mít potomky.

Pro kouzelnickou společnost není jejich existence žádným tajemstvím, jsou snadno rozpoznatelní, zvláště čím méně lidské rysy jejich nelidský rodič má, protože je po nich většinou, ne-li vždy dědí, a to nejen v první generaci. Zároveň na ně ale vždy přechází i magický gen od lidského rodiče a před svým nelidským rodičem mají jednu velkou výhodu. Mohou si zakoupit hůlku a studovat magii, což je všem nelidským bytostem zapovězeno.

Nejen kvůli své snadné rozpoznatelnosti se často setkávají s problémy. Kouzelnická společnost je celkově dosti nepřátelská či povýšená už vůči mudlům, natož vůči nelidským bytostem. Však jsme už rozsáhle mluvili o problému s domácími skřítky. Není proto divu, že jejich smíšené potomky také moc nemiluje. Přitom nejde jen o fanatickou Dolores Umbridgeovou, i například mnoho rodičů bradavických studentů bylo zděšeno, když zjistili, že v Bradavicích pracuje poloobr. Ovšem takové reakce nenastanou vždy. Nelze si třeba nevšimnout, že čím méně nelidský předek či čím více... pohledný nelidský předek, tím méně nenávisti. Podívejme se například na potomky veel a lidí (je to v podstatě víla, akorát ve světě Harryho Pottera existuje víla - fairy coby maličké, téměř hmyzí okřídlené stvoření a víla - veela coby lidem podobná překrásná dívka), těch se nikdo nestraní.

Ale abychom dál neroztahovali úvod, podíváme se na to hlavní, co jsem i já sama chtěla zjistit, a to, jaké druhy kříženců, tedy polo-něco existují. A zauvažovat si nad tím, jak to vůbec funguje.

• Poloobr

zdroj
Ačkoli dle knihy měla být madam Maxime
svým způsobem docela pohledná, hlavně s jiným účesem-
tento jí vážně nesvědčí.

Jde o potomka obra a člověka. Jsou mnohem vyšší a mohutnější než lidé, jejich kůže odolá spoustě kouzlům a jsou velmi silní, ale nemůžou se měřit s obry samotnými. Protože obři nejsou známi vysokou inteligencí, nebo minimálně stejným druhem inteligence, jako lidé, i poloobři jsou často považováni za hloupé divochy. Což ale nemusí být vůbec pravda. Naopak, poloobři jsou schopni zcela běžně kouzlit a zastávat mnoho i vysokých pozic. Takový Rubeus Hagrid v používání magie sice nikdy neexceloval kromě jednoduchých kouzel, jenže je třeba mít na paměti, že ho vyloučili ze školy ve třetím ročníku a kouzlit mu zakázali, ovšem jinak nebyl pro poloobra problém stát se například ředitelkou kouzelnické školy (z pohledu schopností, protože veřejnost to o ní nevěděla).

Teoreticky je možné, aby obří rodič byl kteréhokoli pohlaví, ale z čistě technické stránky věci vyplývá, že to bude spíše matka. Lidskou ženu by zkrátka... roztrhnul sex s obrem, pardon, děti. A jestli existuje nějaké vhodné zvětšovací kouzlo, které může dostatečně a bezpečně fungovat na určité ženské partie, to nevím a pravděpodobně to ani nechci vědět. Ne. Tahle debata nikdy nekončí dobře. Raději zpět.

Nejznámějším poloobrem byl již zmíněný Rubeus Hagrid, jehož matkou byla obryně Frídwulfa, která kromě něj měla ještě jednoho syna, Hagridova polovičního bratra a plnokrevného obra Drápa. Kromě něj se v sáze objevila ještě Francouzka Olympa Maxime, zmíněná ředitelka kouzelnické školy Krásnohůlky, u níž není známo, co byli její rodiče zač, ale vzhledem k výše uvedenému bych opět tipovala matku.

• Poloskřet

zdroj
Poměrně radikální změna mezi prvními dvěma a ostatními díly.

Potomek člověka a skřeta, myslím, že v tomto případě lze libovolného pohlaví. Jo, skřeta. Říkala jsem, že ne všechny cizí chutě jde snadno vstřebat. Jsou mnohem menší než lidé, mívají vyšší hlas, ale zato jsou často o dost chytřejší, což jsou všechno skřetí vlastnosti - však skřeti opravdu vynikají svou mazaností. Podobně jako u obrů jejich částečně nelidský původ nemá vliv na jejich magické schopnosti, naopak jim může zajistit potenciál. Samozřejmě za předpokladu, že překonají předsudky kvůli vzhledu a stereotypizaci. Zatímco poloobři jsou kvůli obrům považováni za hloupé a brutální, poloskřeti zase dost možná za nedůvěryhodné. Ostatně, skřeti samotní po všech zkušenostech lidem nevěří a netouží s nimi jednat čestně. Možná by si jen kouzelníci mohli pamatovat, že pokud dotyčný vyrůstá mezi lidskou rodinou, což nakonec většinou ano, výchova dokáže hodně.

Skutečného poloskřeta jsme v sáze sice neviděli, ale ukázalo se, že jeden z předků Filiuse Kratiknota byl skřet a že on sám je skřetem z 1/8. Což ho stále výrazně fyzicky ovlivňovalo vzhledem k jeho velmi malému vzrůstu a pisklavému hlasu, ale nijak nepřekáželo, aby se stal velice schopným kouzelníkem a ředitelem Havraspárské koleje proslavené přijímáním inteligentních a nadaných studentů. 

To vlastně poukazuje na možnost potomků lidí s paskřety, neboť ti jsou blízce příbuzní skřetům, stejně jako karkulinky nebo Yumbové a lesní mužíčci (ač ti jsou trochu blíž domácím skřítkům).

• Poloveela

zdroj
Apolline Delacour

Proč používám veela místo víla jsme si vysvětlili už nahoře, a tak je tedy jasné, že jde o potomka člověka a právě oné humanoidní verze víly. Protože nikdy nebylo ani naznačeno, že existují muži veely, poloveela může mít nelidskou patrně pouze matku. Poloveely jsou pak velmi pohledné, popisované jako mnohem krásnější než běžný člověk, a zachovávají si určitou úroveň veelí schopnosti okouzlovat muže. Proto se setkávají s mnohem menší nevraživostí než ostatní uvedení "kříženci". Zda se stejně jako veely dokáží přeměnit v harpyje, když se rozčílí, není známo, ale asi by to vzhledem k jejich kouzlu nemělo na postoj společnosti valný vliv. 

Opět přitom částečně nelidský původ nemá vliv ani na kouzelné schopnosti poloveel. Naopak jejich blízkost s veelami jim může dát určitou výhodu. Vlas veely je totiž jedním z používaných jader hůlek a třeba v případě Fleur Delacour jí ho právě její babička věnovala. Někteří výrobci takové hůlky považují za příliš rozmarné, ale zrovna Fleur nelze upřít, že s ní uměla zacházet.

Nejznámější poloveelou v sáze byla nepochybně Francouzka Apolline Delacour, jejíž matka byla veelou, a její dcery "čtvrtveely" Gabrielle a právě Fleur. Přitom i Fleur zjevně zdědila schopnost okouzlovat muže kolem sebe. Spolu s Billem Weasleym měla později děti Victorii, Dominique a Louise, z čehož lze ještě odvodit, že zatímco muži veely asi neexistují, "křížnci" veel muži být mohou - Louise je veela z 1/8. Jen nebylo řečeno, zda on mohl nějakou nelidskou schopnost svých předků také zdědit.

• Poloupír

Dítě člověka a upíra, zde nejspíš naprosto lhostejno, zda muže či ženy. Nikdy jsme nebyli seznámeni s tím, zda se upírem může stát živý člověk, nebo je nutná smrt, ovšem i kdyby byli opravdu nemrtví, zjevně na tom nezáleží a ve světě Harryho Pottera můžou rodit děti. Přímo jsme se v sáze s žádným nesetkali, ale údajně vypadají jako lidé s drobnými upířími rysy jako jsou mírně zvětšené špičáky a bledá kůže. Není už známo, jestli jim vadí sluneční světlo, nebo jsou schopni pozřít lidskou krev, a ani jak dlouho žijí.

Velmi známým... a nejspíš i jediným čtenářům známým poloupírem, jenž ale v sáze nevystupoval, je kouzelnický zpěvák Lorcan d'Eath. A protože se narodil v roce 1964, na mnoho otázek, zejména ohledně délky života poloupírů, zatím odpovědět nemůže.

• Poloskřítek

zdroj

Jak už jsem rozebírala v článku o domácích skřítcích, jde o potomka člověka a domácího skřítka. A přesně naopak než u poloobrů, zde lze z biologického hlediska odhadnout spíše otce jakožto nelidského rodiče. Jsou totiž ještě menší a hlavně drobnější než skřeti a i když to asi není úplně nemožné a jak jsme si ujasnili, poloskřítek bude mít hodně skřítčích rysů, pro skřítku by patrně bylo nebezpečné i samotné těhotenství a porod. Soudě podle jediné poloskřítky, jaká se objevila na obrazovkách, se mi poloskřítci zdají zkrátka pořád příliš velcí. Vzhledem k tomu, že v sáze samotné se neobjevili, není ale úplně jasné, kolik toho dědí po svých skřítčích rodičích. Jen že jsou malého vzrůstu, mají vysoký hlas a není vyloučeno, že i omezené kouzelnické schopnosti. Na rozdíl od jiných kouzelných bytostí je totiž magie skřítků po staletí systematicky svazována jejich otrockým postavením.

Jedinou známou poloskřítkou byla Irma Dugardová, jež se objevila ve filmu Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny. Brzy ovšem zemřela, takže se nestihla dostatečně projevit, a ví se o ní pouze, že v minulosti pracovala jako chůva v rodině Corvuse Lestrangea. Byl to kouzelník z velmi starého rodu a Irma "kříženec", tudíž není divu, že ji vnímal jako služku, tedy nelze s jistotou tvrdit, jak schopnou čarodějkou Irma byla.

• Polotroll

Asi není na místě se po poloobrech ještě divit. Je pravdou, že existují i polotrollové, tedy potomci trollů a lidí. V sáze ani doprovodných materiálech se žádný takový neobjevil, ví se pouze, že mají značnou sílu, a stejně jako u poloobrů se lze domnívat, že "nejbezpečnější" je, když je člověkem otec.

Pouze několikrát bylo zmíněno, že některé postavy možná mohou být s trolly příbuzné. Třeba Harry Potter si jednou myslel, že Marcus Flint vypadá, jako by měl mezi předky trolly, ale třeba ho jen urážel, protože Marcus byl velký a neatraktivní. Stejně tak Ron Weasley jednou prohlásil, že lapka, který ho v sedmém díle chytil poté, co utekl od Harryho a Hermiony Grangerové během hledání viteálů, smrděl, jako by byl částečně troll, ale i u něj mohlo jít zkrátka o urážku.

zdroj
Posuďte sami. Tím sestřihem Marcusovi nepřidali.

Není pak vyloučeno, že se lidé dokáží rozmnožovat s dalšími tvory, toto jsou jen ti potvrzení. A existují i částečně humanoidní tvorové jako mořský lid, mantichory, sfingy a kentaurové, ovšem zde nejde o křížence. Jsou to navzdory humanoidním rysům (nejčastěji v obličeji) samostatné druhy a není známo, zda mohou mít potomky s lidmi. Stejně tak nelze za křížence označit vlkodlaky, což jsou lidé postižení magickou lykantropií. Ta ani dost možná není dědičná - první známý potomek vlkodlaka, Teddy Lupin, vlkodlakem není.

A samozřejmě existují i tvorové, kteří jsou výsledkem křížení různých kouzelných nebo nekouzelných zvířat, například se může křížit maguár a běžné kočky, hafoň a běžní psi, třaskaví skvorejši zase byli patrně kříženci ohňového kraba a matnichory. Ovšem úmyslné křížení a vytváření nových druhů je v současné době ve Velké Británii nelegální od doby přijetí Zákazu experimentálního křížení.