Paskřet

Paskřet, v originále Pukwudgie (v některých jazycích amerických domorodců člověk z divočiny) je kouzelný tvor patrně klasifikovaný jako osoba, protože je to velice inteligentní humanoid s vlastním druhem magie. Je vysoký 60 - 90 cm, má velké uši, je vzdáleně příbuzný evropským skřetům, jimž se trochu podobá. Přirozeně se ale vyskytuje v Severní Americe.

Paskřeti rozhodně nejsou příliš přátelští k lidem. Jsou zavile nezávislí, užívají si lov, k němuž používají otrávené šípy a zbraně vlastní výroby, rádi si tropí šprýmy z lidí, mohou být velice nebezpeční a jsou tajnůstkářští. Například zásadně neodhalují svá pravá jména jiným než ostatním paskřetům. Jsou i velmi opatrní, některým věcem zkrátka nevěří a odmítají se s nimi seznamovat, na druhou stranu velice ochranářští a věrní k tomu, na čem jim záleží. A i velmi inteligentní, zejména co se týče jejich zemí a bytostí v nich. 

Přesto mají jeden zvláštní zvyk. Pokud je někdo zachrání, cítí se mu zavázaní, až dokud mu dluh nesplatí, bez ohledu na to, jak moc se jim to může nelíbit. Nebo bez ohledu na to, jak moc pošetilý nebo nehodný je ten, komu jsou zavázáni - tehdy mu klidně prokazují nevděčnost, mají svou situaci za ponižující, ale neporuší pravidlo, že s ním zůstanou, dokud se dluh nevyrovná. Což často podporuje mylnou představu, že paskřeti lidem pomáhají. Ve skutečnosti ne, jen v takovýchto případech, kdy cítí, že musí. Protože své zvyky berou velice vážně.

Nejvíce jsou ale proslavení tím, že je po nich pojmenovaná kolej ve Stříbranově, americké kouzelnické škole. K čemuž se váže velice zajímavý příběh.

zdroj

V roce 1620 zachránila Isolt Sayre paskřeta, kterého se chystal pozřít stínoďas, uzdravila ho a on prohlásil, že je jí zavázán, dokud jí to neoplatí. Od té doby ji všude doprovázel, ne moc vděčně a s reptáním, ale Isolt si jeho společnost oblíbila a nakonec se spřátelili. Neprozradil jí své pravé jméno, a tak mu začala říkat William po svém mrtvém otci. A on jí na oplátku představil mnohé bytosti žijící v oblasti budoucích USA a zároveň zvyky paskřetů.

Jedou ho třeba šokovalo, že se Isolt chovala přátelsky k rohatému hadovi a že s ním dokázala mluvit. Paskřeti rohaté hady vyloženě nesnáší. A tak před ním Isolt o svém hadím jazyku a o všem, o čem s hadem debatovala, raději pomlčela. Jindy zase narazili na dalšího stínoďasa, který zavraždil kouzelníka a čarodějku a zranil jejich děti. Společně ho zabili, ale William odmítl pomoci přeživším, protože paskřeti by neměli lidstvu pomáhat. Vybuchl hněvem, když ho požádala, aby toto přesvědčení porušil, však ji považoval za výjimku a svůj dluh, ostatním odmítat pomáhat. Vlastně lidi nenáviděl, trvalo, než své názory trochu změnil. S Isolt se tedy pohádali a jejich cesty se rozdělily. 

Setkali se až po deseti letech, když byl čas na splacení dluhu. Isolt a její rodinu se pokusila zabít jejich teta Gormlaith Gauntová. Isolt zděšeně zavolala otcovo jméno, ale objevil se paskřet William, domnívaje se, že volala jeho, a zabil Gormlaith svým otráveným šípem, jenž měl velmi prudkou reakci s její černou magií. 

Poté pomohl Isolt založit školu Stříbranov, velice se tak proslavil a její manžel James Steward nakonec rozhodl, že na jeho počest pojmenují jednu z kolejí. William pak nastěhoval svou rodinu do domu vedle Stříbranova a stali se prvními paskřety, kteří tam žili a pracovali. Vůbec ne posledními, od té doby tam jako ochranku a údržbu zaměstnávají další paskřety placené zlatem. Stejně jako William, všichni si neustále stěžují, často říkají, že si tam nepřejí zůstávat, ale každý rok se vracejí do práce. To také patří k paskřetím zvykům, bručet a stěžovat si třeba i na to, co vlastně chtějí udělat. 

Také se ve Stříbranově ještě dlouhá léta povídalo, že jeden velice starý paskřet jménem William je onen původní William. Však odmítl nechat kohokoli jiného čistit Isoltinu mramorovou sochu a k výročí její smrti tam každý rok dával májovky. Na otázky, jestli je to on, se ale jen smál, že to by mu muselo být přes 300 let. Což vzhledem k tomu, že není známo, kolika let se paskřeti dožívají, není ani popření. 

Tvor podobný paskřetům přitom vůbec není jen záležitostí světa Harryho Pottera. Objevují se v příbězích různých kmenů Severní Ameriky, zejména Wampanoag, kde jsou často popisovaní jako 60 - 90 cm vysocí humanoidi s velkým nosem, ušima, prsty, hladkou šedou, někdy zářící kůží, hustými vlasy trochu připomínajícími dikobraza. Prý dokáží mizet a objevovat se (což patrně dokázal i William), přeměňovat se v dikobraza nebo pumu a vyvolávat oheň. 

Nicméně verze v Harrym Potterovi byla smíšená s mnoha dalšími kulturami, především s keltskou. Do ní spadá víra, že znát něčí jméno znamená moci ho ovládat nebo proklít, a proto neochota jména sdělovat, a že skřítci dokáží způsobovat neviditelná zranění kletbou nebo neviděným šípem. A mýtické postavy severoamerických domorodců samozřejmě nemají nic společného s evropskými mýty o skřetech, s nimiž je autorka propojila.