Ježibaba

Ježibaby (Hags) jsou z pohledu mudlů to samé, co pohádkové čarodějnice. Jsou populární v mudlovské literatuře a mnoho mudlů si myslí, že tak prostě čarodějky vypadají. Ale rozhodně nelze srovnávat ježibaby s běžnými čarodějkami. Jsou příbuzné lidem, nicméně ve skutečnosti jsou samostatným druhem.

zdroj

Jsou to divoké bytosti s bledou kůží, které vypadají jako ošklivé staré ženy pokryté bradavicemi, mají čtyři prsty na nohách, ovládají základní magii na nižší úrovni podobně jako trollové a rády si dopřávají maso lidských dětí či syrová játra. Tedy možná. Také to může být jen vymyšlená pomluva, když ježibaby nejsou zrovna oblíbenými společníky. Jsou snášené tak málo, že jsou zařazeny ke stvořením zla, a když je britské ministerstvo kouzel zařadilo do kategorie osob, kentauři a jezerní lid se dokonce dobrovolně rozhodli přiřadit do kategorie zvířat, aby ji s ježibabami nemuseli sdílet.

Na druhou stranu není nemožné na ně mezi lidmi narazit. Žijí obvykle po Evropě a Rusku, občas se nějaká ukáže v Příčné ulici, Obrtlé ulici, Prasinkách nebo jiných čistě kouzelnických oblastech, některé zase žijí v odlehlejších osamocených jeskyních. 

A ani se nedá říct, že byly vyvrhely vždy nebo že vůči nim nikdo nemá příznivější vztah. Ve 14. století se například Burdock Muldoon pokusil svolat sjezd Kouzelnického shromáždění, kde hodlal účast umožnit všem dvounohým bytostem, jež hodlal prohlásit za osoby, a tak se tam prý volně promenádovaly ježibaby a hledaly děti k snědku. V 17. nebo 18. století zase Honoria Nutcombeová založila v Příčné ulici v Londýně Společnost pro nápravu ježibab, charitativní organizaci, která měla ježibabám pomoci integrovat se do společnosti. 

Jen to nejspíš asi moc nezabralo. Během svých cest mezi lety 1990 a 1991 například Quirinus Quirrell zažil nepěkné trable s ježibabou. Nebo Zlatoslav Lockhart vydal knihu Čtrnáct dní s čarodějnicemi, kde popisoval svá setkání a boje s ježibabami, ačkoli jako v ostatních knihách šlo o cizí zážitky, jež si přivlastnil. Jen zde byl zvolen nešťastný překlad původního Holidays With Hags, aby byla zachována aliterace, a překladatel se dopouští stejné chyby jako neznalí mudlové, když ježibaby zaměňuje s čarodějnicemi. A důvěryhodně nevypadá ani inzerát britské ježibaby Annis Blackové (bytosti nepříbuzné rodu Blacků) v Denním věštci. Stěžovala si na to, že společnost vidí ježibaby jako lidožroudské příšery, že ona je naopak dáma, která má ráda poezii, pletení a zahradničení a že nabízí hlídání dětí. Přitom žila v jeskyni v Deadmarsh v Anglii a třeba se jen snažila nastražit chytrou past na důvěřivé rodiče.

Samozřejmě se ale v první řadě jedná o postavu velice známou v legendách reálného světa. "Hag" je původem z Anglie a vynořila se jako pokus o vysvětlení spánkové paralýzy - měla sedět na hrudi spící osoby a přinášet jí noční můry, což se později vyvinulo ve zobrazení zlé staré babizny, ať už čarodějnice, démona nebo čehokoli podobného. A právě tomu odpovídá i ježibaba, což je zase bytost slovanská (známá je třeba ruská baba Jaga, v Česku v minulosti převažovaly spíš jezinky), proto překlad "hag" na ježibabu byl zcela na místě. Jen není potvrzeno, zda i tyto postavy měly být vysvětlením spánkové paralýzy, neboť původ českého slova odkazuje spíš na označení pro zlobu, vztekání se, tedy přeneseně potom pro vzteklou, zlovolnou babku, z níž se vyvinul pohádkový stereotyp.