Ano, minimálně jednu. A ne jen metaforicky.
Autonomie jedince nemá v kouzelnickém světě obecně moc velkou váhu. Za kletbu imperius se na doživotí odnímá svoboda, jenže paměťová kouzla, nápoje lásky a spousta další magie ovlivňující vůli je zcela legální. A pak je tu otrocký systém s domácími skřítky klasifikovanými jako osoby (ne právně, jen podle magizoologických kritérií). Jsou to plně humanoidní bytosti, mohly by být rovnocenné lidem, jen jaksi nejsou. Mají inteligenci srovnatelnou s lidskou, vlastní kulturu, patrně jazyk, magický systém, tvoří páry, rodiny, mohou žít vedle lidí, dokonce s nimi kooperovat. Jako skřeti. Jenže jsou zotročení a kouzelníci to považují za logické, dokonce správné. Tuto situaci normalizovali natolik, až uhladili i jazyk. Mluví o službě, věrnosti, péči bez ohledu na skutečné implikace. Navíc se lze domnívat, že skřítci sami byli do této role kouzelně vecpáni a zpracováni natolik, aby takový pohled sami přijali. Nebylo to sice potvrzeno, ale náznaky existují.
![]() |
| zdroj |







