Neviditelný plášť

Co se neviditelného pláště (v originále Invisibility Cloak) týče, neexistuje jen jeden druh. Jde o kouzelný oděv, který kohokoli, kdo si ho oblékne, učiní neviditelným. Často (respektive v téměř všech známých  případech, neviditelné pláště jsou pořád velmi vzácné) se mezi kouzelníky vyskytují obyčejné pláště očarované různými zastíracími kouzly, která nositelům zajišťují neviditelnost. A tato kouzla se můžou praktikovat na různé části oděvů, například dvojčata Fred a George Weasleyovi prodávala takové klobouky, rukavice a podobné a dokonce jimi zásobovala ministerstvo kouzel. Také to mohou být pláště vyrobené ze surové kůže polovida, což je kouzelný býložravec z Dálného východu připomínající elegantní, žalostně hledící opici. Problém je však v tom, že tyto pláště časem ztrácí na schopnosti udržet neviditelnost, děraví, opotřebovávají se a nakonec se stanou zase neprůhlednými. Rovněž je mohou poškodit kouzla. S výjimkou jednoho.

Existuje jeden pravý a skutečný neviditelný plášť, který nelze opotřebovat a na kterém nelpí žádné dočasné kouzlo, takže jeho neviditelnost nemůžou zrušit ani žádné kletby a žádné ho nemohou ani poškodit. Tento plášť popsaný v knize jako stříbrná látka připomínající tekutinu, ve filmu zobrazný jako plášť tmavé, měňavé barvy, udělá z člověka skutečně neviditelného. Je to třetí relikvie Smrti, kterou dle legendy získal Ignotus Peverell, když spolu se svými bratry přelstil samotnou Smrt. Nebo, jak věří ti, kdo příběh nemají za pravdivý, ho Ignotus sám vyrobil ve 13. století.

Nefunguje však jako opravdový štít, který schová kouzelníka, jenž ho nosí, před vším. Schová ho zrakům a to je vše. Kouzla jím stále mohou proniknout a kouzelníka zasáhnout. Rovněž ho neschová před odhalením takovým způsobem, který nepotřebuje dotyčného vidět - plášť prohlédne magické oko Alastora Moodyho, kouzlo odhalující přítomnost člověka (dle autorky bylo toto neverbálně použité kouzlo způsob, jak Brumbál několikrát věděl, že je Harry Potter v místnosti), Pobertův plánek, detektory černé magie a neošálí ani mozkomory, kteří se řídí emocemi kolem sebe a ne zrakem. Nebo třeba i běžná zvířata, která detekují překážky jinak, jako třeba hady. A samozřejmě nemůže schovat to, co se pod něj nevejde, a vždycky lze na schovaného narazit dotykem či po čichu.

Proto pro mnohé, kteří po pravém neviditelném plášti a ostatních relikviích smrti pátrají, považují právě plášť za nejslabší relikvii, méně důležitou a méně o ní též spekulují. K tomu přihrává i fakt, že tento plášť se přímo od časů Ignotuse dědil z generace na generaci v jeho rodině. Ale jak se ukázalo, mohlo by se snadno jednat o tu vůbec nejdůležitější relikvii. 

zdroj

Ostatně tento pravý neviditelný plášť v knihách sehrál velmi důležitou roli prakticky od začátku. Jak se v posledním díle ukázalo, Harry Potter je potomek Ignotuse Peverella, a tak získal jako dědictví po svém otci i neviditelný plášť, jenž si předávaly generace jeho předků. Ignotus ho totiž předal svému synovi, po němž ho zdědila jeho dcera Iolanthe, a i když tak nakonec Peverellové vymřeli po meči, protože Iolanthe neměla potomky, vzala si jistého Hardwina Pottera a tak plášť přešel do rodiny Potterů. V ní se dědil až do 20. století, kdy se dostal do rukou Henryho Pottera. Ten ho předal svému nejstaršímu synovi Fleamontovi, budoucímu otci Jamese Pottera a dědečkovi Harryho Pottera. 

Když ho pak měl v držení James, využíval ho nejprve k nejrůznějším lumpárnám během studií v Bradavicích a později i v první válce s lordem Voldemortem. Tehdy se stal kvůli svému novorozenému synovi Harrymu Voldemortovým cílem a s ukrytím jeho rodinu mu nepomáhal nikdo jiný než Albus Brumbál. Tomu proto James plášť ukázal a nakonec půjčil, protože Brumbál v mládí po relikviích pátral a chtěl plášť prostudovat. A protože James zemřel dřív, než mu ho mohl vrátit, v prvním díle ságy o Vánocích plášť daroval Brumbál jeho právoplatnému majiteli, Harrymu.

Harry ani jeho přátelé, kterým ho předvedl, tehdy netušili, co je to za mocný kus čarodějnického oblečení, a brali ho jako užitečnou pomůcku pro jejich slídění po hradě a školních pozemcích. Mohli se tak pohodlně dostat do zakázaného oddělení bradavické knihovny při pátrání po Nicholasi Flamelovi, k zrcadlu z Erisedu, k Rubeusi Hagridovi, jemuž pomáhali s péčí o mládě draka a následně s jeho přepravou ze školních pozemků, do zakázaných prostor, kde Brumbál schovával tříhlavého psa Chloupka a nakonec dál až k záchraně kamene mudrců.

Stejně hojně ho pak používali v dalších dílech. Ve druhém díle ho použili Harry a Ron Weasley k tajné návštěvě Hagrida kvůli pátrání po monstru z tajemné komnaty a poté k cestě do Zapovězeného lesa za pavouky. Ve třetím díle se Harry s jeho pomocí potají dostal několikrát do Prasinek, kam neměl podepsané povolení. Spolu s Ronem a Hermionou Grangerovou pod ním také navštěvovali Hagrida kvůli soudnímu řízení vedenému pro útok hypogrifa Klofana na Draca Malfoye. A v tomto díle ho použil i Severus Snape, když se plížil za Harrym, Ronem a Hermionou do Chroptící chýše v Prasinkách, kde se schovával Sirius Black.

Ve čtvrtém díle ho Harry znovu použil pro cestu do Prasinek. Sice už k ní měl povolení, ale chtěl se ukrýt před zraky všech, kdo mu mohli vyčítat účast v Turnaji tří kouzelnických škol. Znovu ho použil opět s Hagridem, když mu ten chtěl potají ukázat draky, první úkol v turnaji, a i při přípravě na druhý úkol - vplížil se pod pláštěm do koupelny prefektů, aby mohl nerušeně pod vodou rozluštit hádanku ukrytou ve zlatém vejci. V pátém díle v tajnosti pod pláštěm Harry, Ron a Hermiona opět navštívili Hagrida, když zjistili, že se vrátil ze své výpravy za obry, a poté se dvakrát s jeho pomocí pokusili promluvit v kabinetu Dolores Umbridgeové pomocí letaxu se Siriusem Blackem. 

V šestém díle ho Harry, Ron a Hermiona použili hned na začátku, když se pod ním plížili za Dracem Malfoyem Obrtlou ulicí, a o něco později při cestě do Bradavic se Harry snažil Draca pod pláštěm špehovat znovu ve vlaku. Protože ho ale tehdy celý rok podezříval z nekalých úmyslů, nebylo to naposledy - schovaný pod pláštěm ho Harry špehoval znovu během vánočního večírku pořádaného Horáciem Křiklanem, a poté strávil dost času před komnatou nejvyšší potřeby schovaný pod pláštěm, když se snažil Draca chytit a zjistit, co v ní provádí. A nejdůležitější roli v tomto díle měl neviditelný plášť během cesty Harryho a Brumbála za domnělým viteálem lorda Voldemorta. Harry se pod ním totiž schovával po cestě k jeskyni, kde viteál měl být, a po návratu do školy ho plášť skryl před zraky smrtijedů. Byl totiž s Brumbálem na astronomické věži, kam mířili i smrtijedi, a aby ho ochránil, Brumbál Harryho znehybnil a nechal ho pod pláštěm - dokud nebyl zabit a kouzlo nepovolilo. Ve filmu ovšem stejně jako ve většině ostatních případů v této situaci plášť nefiguroval.

V sedmém díle se pak pod pláštěm Harry schovával, když utekl spolu s Ronem a Hermionou před smrtijedy ze svatby Billa Weasleyho a Fleur Delacour. Později ho používali všichni tři při hledání vietálů. Při špehování zaměstnanců ministerstva, aby mohli naplánovat, jak se co nejlépe dostat dovnitř, a později i při samotném vniknutí. Poté, když přišli o bezpečný úkryt na Grimmauldově náměstí a byli nuceni cestovat po Británii, používali plášť při přemisťování, i když častěji v knize než ve filmu. Rovněž jen v knize se pod ním schovával Harry s Hermionou při návštěvě Godrikova dolu, navíc byli ještě pod vlivem mnoholičného lektvaru pro větší jistotu. Později ho použili i při návštěvě Xenophiliuse Láskoráda. V obou verzích ho pak použili Harry a skřet Griphook během vloupání do Gringottovy banky, a když se hned po tomto dobrodružství přesunuli do Prasinek, opět se pod ním museli schovávat všichni tři hlavní hrdinové. A naposledy byl použit během a po bitvě o Bradavice. Harry s Lenkou Láskorádovou s jeho pomocí pronikl do Havraspárské věže, aby si mohl prohlédnout model diadému Roweny z Havraspáru, poté ho používali, když v průběhu bitvy nechtěli být na očích, Harry pod ním slavně dorazil na své střetnutí s Voldemortem v Zapovězeném lese a po bitvě pod ním Harry utekl zvědavým očím do klidu.

Lze se pak domnívat, i když to není potvrzené, že ho používal i později ve funkci bystrozora, a poté ho, jak si velí tradice, předal svému nejstaršímu synovi.

zdroj

Ale v průběhu ságy se neukázal jen ten Harryho pravý neviditelný plášť. Například Bartyho Skrka Jr. držel jeho otec schovaného doma pod neviditelným pláštěm a osudově ho takto vzal na mistrovství světa ve famfrpálu. Jeden vlastnil i Alastor Moody, který ho půjčil i Mundungusi Fletcherovi, a před ním vlastnil i jeden starší, který půjčil Sturgisi Tobolkovi. Jenže ten mu ho nevrátil. A pod neviditelným pláštěm se schovával i Arthur Weasley v pátém díle při hlídání odboru záhad a lze se domnívat, že stejným způsobem se schovávali i ostatní členové Fénixova řádu, kteří ho v hlídání střídali.

Jen jediná věc mě zaráží - v knize se často operuje s tím, že Harry si svůj pravý neviditelný plášť schoval do kapsy, nacpal ho do tašky, pod mikinu a podobně - tím pádem má nejen zvláštní podobu a je zvláštní na dotek, ale má taky blíž nespecifikovanou velikost či schopnost velikost měnit dle potřeby.  Přitom ale se svým majitelem neroste, a když hlavní trio hrdinů přerostlo dětskou výšku, už se pod něj bezpečně nevešli. Zároveň se ale pod něj pořád dokázali všichni tři nacpat, ale Harry ho pořád dokázal sbalit do tašky. To je to jediné, co mi nesedí. Jak je vlastně velký.