Obr

zdroj

Obři (Giants) jsou humanoidní kouzelní tvorové zařazení mezi osoby. Někteří rovnou připomínají ohromné, přerostlé lidi, jiní se jim podobají jen vzdáleně a jsou velcí, chlupatí humanoidi, někteří mají až zvířecí znaky jako prodloužené ostré stoličky. Ale s člověkem si nelze splést žádného. Dospělý obr je průměrně vysoký 6 - 7,5 m a obr, který měřil necelých 5, byl považován za malého. Proto jsou také pyšní na své velké potomky a zklamaní, když se narodí menší než očekávali. Někteří obří rodiče dokonce své příliš malé děti opouští.

Jejich inteligence nedosahuje lidské, nicméně jsou rozhodně inteligentnější než trollové, rozumí magii a líbí se jim, dokud se nepoužije proti nim. Mají vlastní kulturu, sociální strukturu a svůj jazyk. Mnozí se však dokáží naučit i lidskou řeč - pokud na to mají trpělivost. Tu totiž většina obrů postrádá a dávají přednost zjednodušování problémů. Třeba tak, že při příliš komplikované debatě toho druhého zabijí. Proto, když si s nimi někdo přeje komunikovat, měl by mít připravené dary, postupně jim je předávat s krátkými sděleními, nechávat jim dostatečný čas, aby se sami rozhodli, zda se jim líbí a zda s ním budou chtít dál mluvit i příště.

Sami ovšem nejspíš nevládnou magií, ač jsou řazeni mezi kouzelné tvory, jejichž existenci je nutné skrývat před mudly. Je to tak spíš kvůli jejich velikosti, částečně lidské podstatě a jejich násilné a krvežíznivé povaze (podle testů W.O.M.B.A.T., testů základní kouzelnické úrovně přístupných mudlům, mohou být kanibalové), kvůli nimž by nebylo možné jejich soužití s mudly a zároveň utajení kouzel. Ačkoli se jejich existence samozřejmě zcela utajit nedala a mudlové o obrech vědí natolik, že je zařadili do svých pohádek. 

Mají nakonec jiné způsoby obrany a útoku. Mají neskutečnou hrubou sílu odpovídající jejich velikosti, díky jejich odolné kůži na ně neúčinkuje většina kouzel, mohou být možná dokonce silnější než draci, protože dokonce šest kouzelníků a jejich velké úsilí bylo třeba ke zvládnutí poloobra Rubeuse Hagrida, zatímco údajně šest kouzelníků synchronizovaně vysílající omračovací kouzlo by mělo stačit na draka. Mají ale určitá slabá místa jako oči, jejich kůže ani není odolná proti nemagickým způsobům zranění, například je lze snadno zranit šípy, a podle testů W.O.M.B.A.T. mohou mít horší zrak než lidé.

Na druhou stranu ale jsou si obři s lidmi dostatečně podobní, aby s nimi mohli mít styk a zplodit potomky - poloobry. Ti potom mají určitou míru obří krve, jinak působí veskrze lidsky. Alespoň všichni známí poloobři po obrech zdědili velkou tělesnou konstituci, byli hodně vysocí, ač z pohledu obrů maličcí, a přirozeně odolnější kůži proti kouzlům, k tomu byli schopní provozovat magii, kterou zdědili od lidských předků, měli lidskou inteligenci, tedy mohli používat hůlky, chodit do kouzelnických škol, mít kouzelnickou kariéru. Na první pohled kromě jejich velikosti mohli být nerozlišitelní od lidí, protože jejich ostatní proporce se nezdály neobvyklé, tudíž v podstatě vypadali jako přerostlý člověk. Jen nemůžou užívat lektvary určené pouze pro lidské tělo, jako třeba mnoholičný lektvar.

Není známo, jak moc by byli magicky nadaní, pokud by jejich lidský předek byl mudla, možná by nějaký magický potenciál zdědili po obrovi, ovšem mudla, který by potkal obra, natož s ním měl potomka, by znamenal porušení mezinárodního zákona o utajení kouzel, a tak, spolu s násilnou náturou obrů a jejich historií zejména po první kouzelnické válce, není taková šance velká. 

I poloobři s kouzelnickým předkem jsou ale vzácní - a stále velmi obávaní. Nátura a historie obrů totiž má kromě strachu z obrů samotných na svědomí také velkou část obav z kříženců a zejména na poloobry je pohlíženo jako na vyvrhele. Bývají vyčleňovaní ze společnosti a zesměšňovaní, čelí diskriminaci, a to nejen ze strany smrtijedů a čistokrevných čarodějů, ale i široké kouzelnické veřejnosti a dokonce i ze strany obrů, podle nichž jsou příliš malí a bezcenní.

Jedním takovým známým poloobrem je Rubeus Hagrid, jenž měl matku obryni. Ta ho opustila ve třech letech, protože byl příliš malý, a prý podle jeho vzpomínek nebyla ani dobrá matka, a on vyrůstal jen s otcem ve West Country v Anglii nedaleko Deanovského lesa. Už v šesti letech svého otce přerostl, nakonec dorostl do 3,5 m. A i když nepatří mezi nejschopnější kouzelníky, studoval v Bradavicích, než ho ve třetím ročníku vyloučili po falešném obvinění z otevření tajemné komnaty, a je odborník na kouzelná zvířata. Proto nejprve působil jako hajný v Bradavicích a poté začal učit péči o kouzelné tvory.

Identitu své matky pochopitelně celý život tajil, dokud o ní ve čtvrtém díle nenapsala článek bulvární novinářka Rita Holoubková. Využila toho k šíření sprostých pomluv, ke zveřejnění smyšlených informací od studentů Zmijozelu, a když už uvedla nějaká fakta, zveličila je, aby Hagrida co nejvíc poškodila a aby se dobře prodávaly noviny. Není známo, jak se dozvěděla, kdo je Hagridovou matkou, ale dokonce naznačovala, že bojovala na straně Voldemorta během první kouzelnické války, ačkoli pro to neexistují žádné důkazy. Hagridovi pak přišlo velké množství nenávistných dopisů, mnozí se ho začali bát, ačkoli ho roky znali, požadovali jeho propuštění z Bradavic.

Druhým známým poloobrem je Olympa Maxime. Není známo, který její rodič je obr, a nepřekvapivě i ona svůj původ skrývá, patrně dodnes, ve strachu z předsudků (ačkoli Hagridovi a mnoha dalším pravda došla, ona nikdy nic formálně nepřiznala). Patrně studovala v Krásnohůlkách ve Francii, kde měla značný úspěch, projevila obrovské kouzelnické nadání a stala se tam uznávanou ředitelkou. A ani přesto se jí určitá předpojatost a nezasloužené nepřátelské projevy nevyhnuly. Například Kornelius Popletal v jednu chvíli během Turnaje tří kouzelnických škol obvinil madam Maxime z vraždy Bartyho Skrka, protože zmizel blízko krásnohůlského kočáru a obři jsou přece násilničtí, zatímco neměl vůbec žádný důkaz, naopak ho zabil jeho vlastní syn. Tedy je vidět, že diskriminace a odsuzování poloobrů je skutečně vážný problém bez ohledu na to, jak bezproblémoví mohou poloobři být. Na rozdíl od obrů, o nichž nelze hovořit bez zmiňování problémů.

zdroj

Přirozeně se vyskytovali v Evropě a Severní Americe a rozšířili se do mnohých koutů světa, kde žili v klanech, tlupách. Jak se ale jejich počty snižovaly a byli vytlačováni mimo civilizaci, obří klany se musely dělit o stále se zmenšující území a spojovat do větších kolonií. Ty vede gurg, obvykle ten největší, nejošklivější a nejlínější obr, jemuž ostatní servírují jídlo a starají se o něj. Kdo přitom chce být v teritoriu obrů v bezpečí, musí gurgovi přinést dar, ale ani to není žádná  jistota. Gurg může snadno rozhodnout, že se mu dar nezamlouvá nebo že ho to otravuje. A ačkoli jsou gurgové vůdci, nemají úplnou kontrolu. Ostatní obři je mohou zabít, aby se dostali na jejich pozici. Nebo jen zkrátka snadno vypukne šarvátka i z malichernějšího důvodu. Obři nemají trpělivost řešit své konflikty slovně, nejsou zvyklí žít namačkaní v malém území s ostatními, tudíž, protože jsou k tomu nuceni, často brutálně bojují i o maličkosti jako místo na spaní a jídlo.

Tato situace je přitom výsledkem dlouhodobých konfliktů mezi obry a kouzelnickým obyvatelstvem. Kdysi byli obři zásadní silou a značným problémem celého světa. Žila jich spousta, alespoň stovka různých klanů, a často rozpoutávali zkázu. Velmi aktivní byli třeba ještě ve dvacátých letech dvacátého století v USA, kde se dokonce objevovali i v kouzelnických zařízeních. Konkrétně v baru Slepé prase jednoho viděl v prvním díle Fantastických zvířat Mlok Scamander. Ačkoli je velmi zvláštní, že tam seděl oblečený, prakticky lidský obr, když sága obry popisuje tak, že by do baru rozhodně nezapadli a nebyli by schopní tam fungovat jako obyčejní zákazníci. 

Kvůli této jejich násilné povaze se jich lidé nepřekvapivě báli a nenáviděli je. A tak se obři během první kouzelnické války spojili s lordem Voldemortem. Ten je vnímal jako cenné spojence, využil jejich obliby v násilí a nenávisti mezi nimi a kouzelníky a naverboval je, načež pro něj obři způsobovali devastující katastrofy, některé z nejhorších zvěrstev proti mudlům, patrně mnoho mudlů a možná i kouzelníků zmasakrovali. 

Kouzelníci a čarodějky tak samozřejmě většinou odmítali jakékoli spojení s takovými tvory, věřili, že obři jsou labilní, rádi zabíjejí. V odvetě jich tedy bystrozoři během války i po válce mnoho odstranili. Ministerstvo kouzel potom donutilo zbylé přežívající obry se skrýt a ti se přesunuli do odlehlých horských oblastí severní Evropy, plní nechuti vůči kouzelníkům a strachu z toho, že proti nim použijí magii. Ačkoli tato obava z magie nevymazala radost obrů z ubližování kouzelníkům a ani fakt, že ji mají rádi, dokud jim slouží. 

Ocitnout se namačkaní v malých horských údolích, nutnost, aby se tlupy spojovaly ve velké klany, aby spolu žili cizí obři, pak vyústilo v to, že se obři začali rvát a vzájemně zabíjet kvůli hloupostem, někdy i bezdůvodně. Stupňovaly se mezi nimi výbuchy násilí. Až se jejich počty snížily celosvětově zhruba na 80. S tím byli nakonec kouzelníci docela spokojení, kvitovali, že se obři izolovali a sami se likvidují, takže se neobtěžovali s jejich monitorováním nebo další likvidací. A pokud na nějakou kolonii narazili mudlovší horalové a padli obrům za oběť, oficiálně se vždy všechno prohlásilo za horolezecké neštěstí. 

Když se ve čtvrtém díle vrátil lord Voldemort, rozhodl se proto Albus Brumbál v této oblasti ihned zasáhnout a naverbovat tentokrát obry dřív, než se to znovu podaří Voldemortovi. V jeho případě se navíc snažil i vytvořit přátelské pouto mezi obry a kouzelníky, ačkoli Popletal a velká část veřejnosti to zcela odmítali. Brumbál proto vyslal dva poloobry, Hagrida a madam Maxime, aby se pokusili obry přesvědčit, ať se nepřidávají k Voldemortovi. Dostali se tak ke kolonii severovýchodně od Minsku (možná už na území Ruska), u horského jezera mezi čtyřmi vysokými horami, ale bohužel ve stejné době, kdy tam dorazili smrtijedi jednající za Voldemorta.

Přesto se Hagridovi a madam Maxime dařilo sblížit s gurgem Karkusem. Měřil 7 m, byl jeden z nejošklivějších v kolonii, měl kůži jako nosorožec, byl líný, povaloval se uprostřed údolí se svou ženou a čekal, kdy je ostatní nakrmí. Hagrid a madam Maxime ho oslovili a darovali mu větev s Gubraithovým ohněm. Karkus sice neuměl anglicky, ale měl po ruce pár obrů, kteří mu byli schopni překládat. Dar se mu zalíbil, tudíž souhlasil, aby přišli další den s dalším darem (potřebovali postupovat pomalu, aby ho nezahltili informacemi). Další den mu přinesli válečnou přilbici vyrobenou skřety a on si s nimi promluvil - vyslechl jejich návrh, to, že Brumbálovi se nelíbilo vybíjení obrů, a zdál se zaujatý. Načež se slíbili vrátit další den s dalším darem.

Nicméně smrtijedi si tou dobou nadbíhali obra Golgomatha, jednoho z největších, asi 7,6 m vysokého, s černými zuby, náhrdelníkem z kostí, které vypadaly jako lidské, divokého, zuřivého, silného válečníka s velkou touhou zabíjet. Docela si rozuměl hlavně s Waldenem Macnairem, protože i ten rád zabíjel, a prozradil jim přítomnost Hagrida a madam Maxime. Smrtijedi mu za to pomohli s povstáním v noci po druhém dnu. Mezi obry propukla bitva, trvala prý hodiny, Golgomath Karkuse zabil - utrhnul mu hlavu, vzal si jeho přilbici, stal se novým gurgem a rozhodl se spojit se smrtijedy. Hagrid a madam Maxime se pokusili navázat v jednání i s Golgomathem a přinesli mu dračí kůži. Jenže nejspíš Macnair ho předem přesvědčil, aby je neposlouchal. Golgomath tak nařídil dvěma obrům, aby Hagrida zvedli do vzduchu, madam Maxime na ně magicky zaútočila a bylo po jednání. Museli se probít ven, stáhnout se a schovat v okolních jeskyních. 

zdroj

Pokoušeli se potom ještě potají procházet jeskyně a hledat v nich ukryté obry, kteří nesouhlasili s Golgomathem, ovšem ač těm se zamlouvaly Brumbálovy návrhy, příliš se báli cokoli jasně slíbit. A když nakonec Golgomath nařídil trestnou výpravu do jeskyní, ztroskotalo všechno, žádný se neodvážil k Brumbálovi přidat. Jen není známo, co se dál stalo s Golgomathem a nebo i s Karkusovou ženou, ani jeden už se totiž neobjevil. Objevil se už jen jeden pojmenovaný obr, Dráp. 

Když totiž obryně Frídwulfa opustila svého syna Rubeuse a pana Hagrida a vrátila se k obrům, po nějaké době porodila další dítě a v nespecifikované době před začátkem druhé kouzelnické války zemřela. I toto druhé dítě, Drápa (nebo tak to alespoň Hagridovi zní, když Dráp říká své jméno), opustila, protože ani on nebyl tak robustní, jak obři preferují, v dospělosti měřil jen necelých 5 m, a ostatní ho kvůli tomu šikanovali. Jinak měl šedou kůži, hnědozelené oči a vlasy jako trs trávy.

Hagrid ho objevil po třech dnech strávených v kolonii neúspěšným vyjednáváním a rozhodl se vzít ho s sebou do Velké Británie, protože se mu nelíbilo, jak byl šikanovaný, a nechtěl, aby ho donutili přidat se na Voldemortovu stranu. I přes svůj těžký dosavadní život se ale Dráp pořád snažil vrátit zpátky, Hagrid ho musel k cestě nutit proti jeho vůli a madam Maxime s tím vůbec nesouhlasila. 

Potom Drápa držel v Zapovězeném lese, kde se ho snažil učit lidským způsobům a angličtině. Proti tomu se výrazně stavěli místní kentauři. Nakonec jeho existenci přiznal Harrymu Potterovi a Hermioně Grangerové (ve filmu s nimi byl i Ron Weasley, v knize se účasnil famfrpálového zápasu) a žádal je, aby se o něj starali, pokud by ho vyhodila Dolores Umbridgeová, která tehdy škole ředitelovala a měla obzvláště spadeno na křížence. To se samozřejmě nelíbilo ani jim. A když byl Hagrid skutečně propuštěn, Drápa jeho nepřítomnost rozčilovala, byl nekontrolovatelný, dostával se do horších a horších konfliktů s obyvateli lesa. Jen ve filmu byl zobrazený méně násilnicky, spíše bujarý, zvědavý, dětinský.

Jak tam od té doby přežíval a co případně napáchal, známo není. Jakmile totiž vyhodili i Umbridgeovou a Hagrid se vrátil, poslal Drápa Brumbál žít do skal za Prasinkami, kde byl Dráp mnohem šťastnější než v lese. Hagrid také zvažoval, že pro něj pořídí obryni, aby měl společnost, později, že ho vycvičí na svého asistenta do hodin péče o kouzelné tvory, ale naštěstí se ani jedno nestalo. Další rok se navíc stal poslušnějším a otupila se jeho prudkost, účastnil se například pohřbu Brumbála, kde se choval, jak se sluší a patří, měl smuteční oblečení, soucit, utěšoval zdrceného Hagrida. Zvykl si na něj neútočit, neřešit svou špatnou náladu výhradně násilím, začal Hagridovi věřit a relativně spolu vycházeli. Začal rozumět i okolí a lidem. Ani po letech se ale  nenaučil vyslovovat delší nebo složitější slova, třeba Hermioně říkal Hermy a Hagridovi Harg. Z toho vyplývá, že ne všichni obři jsou nutně zlí nebo nenapravitelně zlí. Stejně jako byli spolupráci s kouzelníky nakloněni i někteří obři, kteří nesouhlasili s Golgomathem, jen se ho příliš báli.

Potom nejspíš dál žil buďto u Prasinek nebo s Hagridem, a to i během sedmého dílu, kdy už Bradavice ovládali smrtijedi. Oba totiž museli zmizet až poté, co Hagrid pořádal ve své hájence mítink na podporu Harryho Pottera, a po zbytek války se schovávali v jeskyni u Prasinek. Až do chvíle, kdy zaslechli kouzelně zesílený hlas Voldemorta, který dával Bradavicím ultimátum k vydání Harryho. Dráp s Hagridem a psem Tesákem tedy vyrazili do Bradavic, aby se ke všemu připojili. Tedy alespoň v knize, ve filmech se po pátém díle Dráp už neobjevil.

Kromě Drápa se ovšem na konci objevili další, nejmenovaní obři. Na začátku druhé kouzelnické války byli odpovědní za útok na mudly ve West Country v Anglii, což bylo oficiálně označeno za hurikán. A ukázali se i při bitvě o Bradavice v sedmém díle. Tehdy přišlo na Voldemortův pokyn spoustu obrů, není moc známo, jak si s nimi obránci poradili, protože proti nim většina kouzel nefunguje a na jejich stranu se postavil jen Dráp. Zuřivě bojoval proti svým soukmenovcům, ale sám by vůbec nic nezmohl, kdyby se k němu nepřidali hipogryf Klofan a školní testrálové, protože asi jen díky nim bitvu přežil. Ani není známo, co se s obry stalo po prohrané bitvě. Ale patrně se vrátili do své kolonie, nebo se jich ministerstvo definitivně zbavilo pro to, jak katastrofickou úlohu ve válce sehráli.

Což znamenalo, že obři prakticky vymřeli. I pokud by je bystrozoři nakonec nedobili, i pokud by jim přeživší kouzelníci nabídli mír a nechali je zmizet zpátky do jejich odlehlého území, není pravděpodobné, že přežili o moc déle. Zůstala velice malá populace, v první i druhé kouzelnické válce utrpěli devastující ztráty, stále nebyli schopni žít pohromadě a často se zabíjeli mezi sebou. Tedy pokud je nevyřídila druhá kouzelnická válka, velmi pravděpodobně v blízké budoucnosti vymřeli kvůli nevyhovujícím životním podmínkám a vzájemné nevraživosti.

zdroj

Obři nicméně nejsou jen součástí světa Harryho Pottera. Vyskytují se v legendách, pohádkách a fantasy po celém skutečném světě, mají různé podoby, různé vlastnosti, jsou různého vzrůstu, dokonce mnohé legendy vychází i z náboženských příběhů a je poměrně oblíbené tvrdit, že se v různých odlehlých koutech světa našly kosti obrů.