Skřet

zdroj

Skřeti (Goblins) jsou kouzelní tvorové zařazeni do kategorie osob a dá se vlastně říct, že jsou svou vlastní humanoidní rasou s vlastní kulturou. Žijí v kouzelnickém světě vedle kouzelníků a čarodějek, ale protože ti je z velké části stále považují za podřadné a bláhově věří, že jim to tak vyhovuje, provází toto soužití spousta problémů. 

Skřeti jsou obecně malí, dorůstají asi 1,2 m, mají světlou pokožku, protože jejich kultura upřednostňuje život uvnitř spíše než venku, baňatou hlavu, často velké nosy, špičaté uši, někteří mohou mít i tmavé, šikmé oči. Mají i velmi dlouhé prsty a chodidla. A i když by se tak mohli zdát podobní domácím skřítkům, jsou mohutnější a hlavně si vybudovali úplně odlišnou civilizaci.

Mají vlastní jazyk, hudrovštinu, a jsou nepřekonatelnými kováři, především stříbrotepci. Jejich stříbrné výrobky jsou slavné po celém světě, velmi ceněné, téměř nezničitelné, s kouzelnými vlastnostmi, a také je s nimi nelze nijak podvést. U drahých předmětů, zejména jejich vlastní výroby, dokáží velice snadno rozpoznat padělek. Což jsme viděli například u nejslavnějšího skřetího výrobku, meče Godrika Nebelvíra. Ale během ságy se objevily i jiné, jako stříbro z patnáctého století vlastněné rodinou Blacků, čelenka, kterou si Fleur Delacoure půjčila na svou svatbu s Billem Weasleym od Muriel Weasleyové, a podobně. 

Také jsou velmi známí proto, že alespoň ve Velké Británii razí mince, prakticky se starají o kouzelnickou měnu a díky svým schopnostem v oboru financí ovládají velkou část kouzelnické ekonomiky už tím, že vlastní Gringottovu banku, patrně jedinou kouzelnickou banku v celé Velké Británii.

K tomu jsou velice inteligentní a mají svou formu magie, k níž nepotřebují používat hůlku. Což neznamená, že je neuráží, že jim hůlky kouzelníci zakázali. Na oplátku se proto rozhodli nesvěřit jim tajemství jejich výrobků a jejich magie jako takové. Jsou ostatně víc než schopni postavit se kouzelníkům a po letech koexistence vedle kouzelníků se s nimi naučili jednat docela účinně. Vlastně je nechali vnímat je jako podřízené bytosti, zatímco se učinili důležitou součástí kouzelnické společnosti.

I tak s nimi kouzelnická společnost stále nezachází vůbec dobře. Bylo zřízeno oddělení pro styk se skřety na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory na britském ministerstvu kouzel. Existují potomci skřetů a lidí, jedním z nich je třeba Filius Kratiknot, jenž je skřetem pravděpodobně z jedné osminy, vystudoval v Havraspáru, stal se jeho ředitelem a odborníkem na kouzelné formule. Nebo mohou mít i různá další povolání. Podle filmu Fantastická zvířata a kde je najít například pracoval skřet Zrzek jako posluha výtahu v Kouzelnickém kongresu USA. Nebo Slepé prase, kouzelnický ilegální bar (v době prohibice nelegálně prodával alkohol) a jazzclub, vlastnil ve 20. letech v New Yorku skřet Gnarlak, místní gangster, a vystupovala tam skřetí jazzová skupina se skřetí zpěvačkou. 

Přesto se kouzelníci neštítí zobrazit je třeba ve Fontáně kouzelných bratří v atriu ministerstva kouzel vedle domácího skřítka a kentaura, jak obdivně vzhlíží k čarodějce a kouzelníkovi (něco, co by skřet ani kentaur nikdy neudělali), utlačovat je nebo je nebrat příliš vážně. To se stává jednak na individuální úrovni. Třeba Ludo Pytloun obral o spoustu zlata při mistrovství světa ve famfrpálu ve čtvrtém díle skupinu skřetů a neměl žádný zájem se s nimi vyrovnat, což ve výsledku zmařilo snahu skřety přesvědčit, aby se přidali ke kouzelníkům proti Voldemortovi. A jednak na systematické úrovni. 

Ne vždy byly zprávy o zásazích a diskriminaci vůči skřetům pravdivé, to nelze popřít. Kolovaly například pomluvy, jak Kornelius Popletal plánuje převzít kontrolu nad financemi, a Láskorádovi v jejich časopisu Jinotaj popisovali až absurdně brutální a nikdy nepotvrzené způsoby, jakými měl skřety hromadně vraždit. Přičemž Popletal něčeho tak zásadního vůbec nebyl schopen. Ale často se jednalo o skutečný problém přirovnatelný k mudlovskému rasismu. Lidé neměli skřety rádi, nepovažovali je za věrohodné, opravdové osoby od samého začátku, jejich odlišnost se jim příčila. A se vzestupem Voldemorta se začali bát, že se přidají na stranu zla. Zdálo se totiž, že by je Voldemort tolik neutlačoval a dal by jim volnost, jako slíbil vlkodlakům a obrům (ačkoli Voldemort a smrtijedi se k nim ve skutečnosti stavěli ještě hůř než zbytek kouzelnické populace, Voldemort dokonce vyvraždil skřetí rodinu, a negativně vnímaným bytostem dával volnou ruku jen proto, aby způsobovaly škody mezi jeho nepřáteli). 

Vztahy mezi kouzelníky a skřety jsou navíc kromě historie plné konfliktů zkomplikované i odlišným vnímáním některých základních institutů. Skřeti mají například odlišný postoj k vlastnictví než kouzelníci. Podle nich je výrobce, nikoli kupující, právoplatným majitelem výrobku, a to napořád, a kupující si ho jen doživotně pronajímá. Tedy by po jeho smrti měl být výrobci vrácen. Dědění skřety vyrobených předmětů nebo jejich další prodej mezi kouzelníky bez další platby skřetům tak považují za totéž, co krádež. Také jsou ochotni zajít velmi daleko při vymáhání dluhů. Luda Pytlouna například několik měsíců naháněli po celé zemi a neměli s ním zrovna nenásilné plány. A často činy jednotlivce vztahují vůči celku, takže když jim pak Ludo nakonec unikl, měli za to, že ministerstvo a ostatní kouzelníci museli jeho podvody krýt v jejich neprospěch a odmítli se proto s lidmi spojit. 

zdroj

Je přitom velmi těžké zjistit, kde tato zášť začala. Původním domovem skřetů je Evropa a Severní Amerika, ale ani tam nejsou o skřetech starší záznamy než z jedenáctého století. Tehdy žil Ragnuk První, král skřetů. Což znamenalo zároveň nejlepší kovotepec mezi skřety. Proto u něj Godrik Nebelvír objednal meč ze stříbra s rubíny zasázenými do jílce. Ragnukovi se přitom výsledek jeho práce tak zalíbil, že se s mečem nechtěl trvale rozloučit a rozhodl se ho od Nebelvíra ukrást. Když mu ho odevzdal, poslal skupinu svých poddaných, aby mu meč zase přinesli. Ale Nebelvír, schopný čaroděj i šermíř, je porazil a poslal zpátky se zprávou, že příště už nebude šetřit jejich životy. Načež se mezi skřety uchytila verze, že jim Nebelvír meč ukradl. 

Dalším historií zaznamenaným skřetem byl až Gringott. Ten v roce 1474 založil Gringottovu banku, čímž si vysloužil místo na kartách u čokoládových žabek. Od jeho časů banku spravovali a vedli skřeti, jako jediní znali všechna její tajemství, zaklínadla a bytosti v tunelech pod bankou a jejich zákony jim zakazují o nich mluvit. Učinit tak se považuje za nízkou zradu. A ačkoli se v různých obdobích ministerstvo kouzel pokoušelo prosadit nad bankou větší pravomoci a dohled, kouzelníci nikdy na její tajemství nepřišli. 

Už v té době ale nebylo soužití kouzelníků a skřetů ideální. Objevovaly se spory, potyčky, střety, kdy se skřeti snažili bojovat proti diskriminaci a předsudkům, a od 17. století to byla dlouhá řada krvavých vzpour. 

Během 15. a 16. století ve Velké Británii působil Yardley Platt, sériový vrah skřetů, jenž svým jednáním jen posiloval nepřátelství skřetů vůči lidem a rozdmýchával rozbroje. Spolu s postojem kouzelníků, že skřeti jim nejsou rovni. Neměli proto ani zastoupení ve Starostolci, což pravděpodobně vedlo ke krvavé a kruté vzpouře v roce 1612. Tehdy se skřetům podařilo udělat si základnu z hostince U Tří košťat (alespoň podle domněnek) v Prasinkách a ztráty na životech byly docela velké na obou stranách.

Situaci vůbec nevylepšil ani rok 1631. Tehdy Kouzelnické shromáždění, předchůdce ministerstva kouzel, vydalo dekret, že kouzelnické bytosti jiné než kouzelníci a čarodějky nesmí nosit hůlku. Patrně právě v důsledku vzpoury v roce 1612. Jenže tím zároveň poskytlo další podklad rebelům v brojení proti kouzelníkům, a tak i k dalším budoucím vzpourám. Mnoho skřetů má totiž dodnes na kouzelníky vztek, že jim hůlky zakazují. 

Další vzpoura se rozpoutala bohužel po víceméně oprávněném zásahu kouzelníků. Akorát byla tehdy situace už tak napjatá, že si ji někteří skřeti odmítli vyložit jinak než jako další útok. V 17. století podvodník Ug Nespolehlivý nechvalně proslul uspořádáním derby polovidů, po němž sbalil zlato ze sázek a utekl. Což ještě nemuselo znamenat boje. Jenže také začal překupovat leprikóní falešné zlato, kouzelníci ho za to začali stíhat, dopadli ho a uvěznili. Mnoho skřetů žádalo jeho propuštění, a když se tak nestalo, vypukly další nepokoje s odůvodněním, že Uga zavřeli jen kvůli jeho skřetí rase. 

Další vzpoura vypukla v roce 1752. Odpovědné orgány na ni reagovaly tak nedostatečně, že musel odstoupit ministr kouzel Albert Boot. Vystřídal ho Basil Flack, ale ten musel odstoupit už po dvou měsících, když se skřeti spojili s vlkodlaky. Poté ministrem zvolili Hesphaestuse Gorea, jenž úspěšně potlačil několik vzpour a v úřadu vydržel. Ačkoli podle historiků jeho odmítnutí zvážit nápravné programy pro vlkodlaky vedlo k dalším nepokojům. Jako třeba ke vzpouře v roce 1762, v níž padl rebel Vargot. Oblíbená domněnka historiků je, že díky tomu odhalili, že Vargot byl ve skutečnosti domácí skřítek, který zapřel svůj národ. 

V 18. století se pak odehrála vzpoura, v jejímž čele stanul Urg přezdívaný Nečistý. Toho tři mladí kouzelníci namočili do vesnického rybníka, což byla poslední kapka, jež z něj udělala vedle Bodroda Bradatého vůdce velice krvavé vzpoury.

Další vzpouru  rozpoutal například roku 1890 skřet Ranrok. Velice mocný mág. Nenáviděl kouzelníky, chtěl je úplně zničit, přesto uzavřel velmi nejisté spojenectví se skupinou černokněžníků vedených Viktorem Rookwoodem. Jaký cíl mohl tímto jednáním sledovat Viktor, není známo. 

Nebyly to však jediné vzpoury. Vedle legendy o krádeže meče Nebelvírem, absence zastoupení ve Starostolci, nemožnosti používat hůlky, řádění Yardleyho Platta, diskriminace ze strany kouzelníků a útoků na skřety byly důvodem ke skřetí zuřivosti i pokusy zotročit je jako domácí skřítky nebo ovládnout Gringottovu banku. A to skřeti nemohli dovolit. A někdy za vzpourou stály i nehody, které prostě jen překročily míru trpělivosti a daly se vhodně vyložit i pro zanícené rebely. Třeba když Nagnoka, skřeta z Gringottovy banky, omylem zabil necvičený bezpečnostní troll poslaný ministerstvem. Část skřetů v tom spatřovala úmysl a znovu tekla krev. Proto je téma vzpour skřetů jedním z nejdůležitějších v dějinách čar a kouzel vyučovaných v Bradavicích. 

Situace přitom nebyla lepší ani během kouzelnických válek proti Voldemortovi. Během té první měli skřeti značné ztráty a na začátku druhé Voldemort vyvraždil skřetí rodinu u Nottinghamu. Bill Weasley, dlouholetý zaměstnanec Gringottových, se je proto snažil přesvědčit, aby se proti němu spojili s Fénixovým řádem, protože i oni jsou součástí kouzelnické komunity. Bohužel to ale nebylo dlouho po podvodu Luda Pytlouna a jeho krádeži skřetího zlata, a skřeti se rozhodli zůstat neutrální. 

Ne, že by jim to vydrželo. Jakmile Voldemort provedl převrat na ministerstvu kouzel, ocitli se pod kouzelnickou správou. Voldemort značně zvýšil dohled i nad Gringottovými a jakmile tam Harry Potter, Hermiona Grangerová a Ron Weasley ukradli jeho viteál z trezoru Lestrangeových, zavraždil mnoho skřetích zaměstnanců a všechny, kteří mohli vidět, co zmizelo. 

zdroj

Navíc podle Denního věštce i dnes existují skupiny skřetů pracujících proti ministerstvu kouzel. To se sice nepodařilo s jistotou ověřit, ovšem lze to odvodit z posledních nepokojů. 

V neznámé době vzniklo Skřetí bratrstvo, organizace hájící práva skřetů včetně práva používat hůlku. V roce 1999 se setkalo se zástupci odboru pro dohled nad kouzelnými tvory britského ministerstva kouzel v městečku Chipping Clodbury. Měli projednat sestavení Skřetí listiny práv a svobod. Přerušila je ale skupina skřetů, která někde sehnala hůlky, přeměnila odpadkové koše a poštovní schránky na divoká zvířata, nechala vybuchovat přístřešky a křoví a skandovala hesla Bratrstva. A hlavně požadovala  propuštění vězněného Hodroda Mozolnatého, ačkoli to byl násilný aktivista, jenž zmenšil tři kouzelníky a pokusil se je rozšlápnout. 

V podstatě tak proběhla demonstrace vedená Bodrigem Šilhavým, mluvčím Bratrstva. Ten sice prohlašuje, že Bratrstvo nepodporuje násilné akce, ovšem osobně proti nim nejspíš nic nemá. Obdobný postoj zaujal i aktivista a autor knihy Malí lidé, velké plány Ragnog Šmajdavý pro Denního věštce.