Upír

Upír, v originále vampire, je velmi známé fantastické stvoření, které si našlo cestu i do světa Harryho Pottera a zakotvilo tam svým specifickým způsobem.

Je to zde rozumem nadaná vysoká bytost příbuzná lidem nebo africkým sasabonsamům, s černýma očima, bledou pokožkou a tesáky, proto se řadí mezi osoby a ne zvířata,. Ven může vycházet jen v noci, protože nesnáší denní světlo, a živí se krví, proto bývá také často vyhublá, a pokud nemá lepší zdroj (jenž patrně shání jen těžko), napadá lidi a kouše je do krku. Mohou se však živit i dalšími věcmi, kupříkladu paštičkami nebo lízátky s příchutí krve prodávanými v Medovém ráji, ale rozhodně ne trvale, a k některým věcem jako je česnek mají vyloženě odpor tak velký, že je s jeho pomocí možné udržet je v šachu. Zároveň ale nejde o typickou osobu, ale o podkategorii osob souhrnně nazvané "oživlí mrtví",  zároveň o stvoření zla, které je obávané a nebezpečné.

Na druhou stranu ale možná nejsou nesmrtelní, či spíše jak by se vzhledem k jejich už mrtvému stavu dalo říct "přirozenou cestou neopotřebovatelní", pouze mají delší život než mudlové. Není známo, zda na ně působí vražedná kletba, i když jiné způsoby zabití bezpečně ano, avšak i někteří ze známých upírů zemřeli patrně z přirozených příčin - například Carmilla Sanguina ve 196 letech a Amarillo Lestoane ve 201, přičemž ani u jednoho není jasně řečeno, že by za jejich skonem stálo násilí. A stejně tak není známo, zda u nich doopravdy platí mýty vyprávěné v mudlovském světě, jako že se mohou přeměnit na netopýry (minimálně v případech, kdy se dostanou ke kouzelné hůlce, jsou navíc takové spekulace zcestné, protože pokud budou schopni používat kouzla, mohou způsobit totéž, co jiní kouzelníci, a kouzelníci se v netopýry přeměňovat mohou).

Není také zcela jisté, zda upíří kousnutí, pokud ho oběť přežije, nutně znamená přeměnu na upíra, ale podle testů W.O.M.B.A.T., testů základních kouzelnických znalostí přístupných i mudlům, by mělo být nevyléčitelné, takže pokud neznamená přeměnu, pravděpodobně znamená smrt. Proto jsou také upíři jedním z předmětů studia v prvním, druhém a třetím ročníku obrany proti černé magii.

Což není moc od věci, protože nejdůležitější místa výskytu takových upírů pro britské kouzelnické společenstvo jsou Skotsko, Anglie, Wales, dále pak německý Černý les a Spojené státy. Avšak v určité podobě se upíři vyskytují po celém světě, ať už v proslavené rumunské Transylvánii nebo Africe, kde jsou jimi právě sasabonsamové, tudíž jejich existence rozhodně není žádné tajemství.

Kupříkladu během famfrpálového mistrovství světa v roce 1473 byl jedním ze sedmi set spáchaných faulů i vypuštění stovky upířích netopýrů transylvánským famfrpálovým kapitánem, a během mistrovství ve čtvrtém díle se zase jeden mladý kouzelník vydával za lovce upírů a prohlašoval, že jich zabil kolem devadesátky, aby učaroval nějaké veele*. Ovšem zabíjení upírů je nezákonné (stejně jako jakákoli jiná jejich perzekuce, kterou navrhovala i Rita Holoubková, a to v § 12 směrnice o zacházení s nekouzelnickými a částečně lidskými stvořeními) a mladík si pravděpodobně stejně jen vymýšlel, jako Ron, když začal pod jejich vlivem vykřikovat, že vynalezl koště schopné doletět na Jupiter.

zdroj

Zároveň ale existuje i Společnost pro vzájemnou snášenlivost s upíry, důkazy, že upíři mohou mít potomky s lidmi a někdy i mívají, takže existuje i možnost mezidruhových romantických vztahů (jejich výsledkem jsou pak bytosti s lidskými i upířími rysy, vlastně potvrzení, že upíři patrně běžně stárnou a fungují, když mohou mít potomky procházející klasickým lidským vývojem), a mnoho kouzelníků z nich tak jako tak zvláštní obavy nemá. Třeba Dean Thomas po odchodu profesora Lupina ze školy vtipkoval, že příště by mohl dostat výuku na starosti upír, když už měli vlkodlaka. Ostatně, na rozdíl od vlkodlaků upíři neztrácí kontrolu nad svým jednáním a nemění se doslova ve zvířata.

Mnohé ze známých postav se dokonce s upíry setkaly a bez větších problémů takové setkání přežily. Nejznámější takový případ byl nepochybně v šestém díle upír Sanguini, host na večírku Křikova klubu spolu s Eldredem Worplem, autorem knihy Krvaví bratři: Můj život mezi upíry, a kterého tak poznal i Harry Potter. Nebo jakýsi upír, s nímž se Hagrid nepohodl v jedné hospodě v Minsku.

Dál ještě třeba profesor Quirrell v prvním díle tvrdil, že potkal upíra v Černém lese v době, kdy si dával přestávku od učení, ale je dost pravděpodobné, že tato historka není pravdivá. Spíš jde o krycí příběh a ve skutečnosti byl v Albánii, kde se setkal s Voldemortem, avšak v jistém smyslu se i to dá označit za upírství. Voldemort byl totiž tehdy někde mezi životem a smrtí a sám přiznal, že žil jako parazit a nutil Quirrella pít krev jednorožce. A další čistě vykonstruovaný příběh o setkání s upíry pak přednesl Zlatoslav Lockhart ve své knize Cestování s upíry. Tam dokonce líčil, jak jeden z nich po setkání s ním nemohl jíst nic jiného než salát, a že tím ochránil mnoho nevinných životů, ale protože se provalilo, jak si do knih přisvojoval činy jiných kouzelníků, jde buď o smyšlenku nebo o události, které se staly někomu jinému a možná jinak.

A úplně zcestné představy pak měla Lenka Láskorádová (kdo jiný), když tvrdila, že upír je i samotný Rufus Brousek. Její otec Xenofilius o tom prý napsal velmi obsáhlý článek do Jinotaje jakmile se Brousek stal ministrem kouzlem, ale ministerstvo ho prý donutilo, aby ho stáhl ještě před vydáním, aby tím nepoškodil Brouskovu pověst a neprovalil, co se zoufale snažili utajit. I když později se ministr ukázal u Weasleyových v plném denním světle a nedělalo mu nejmenší potíže procházet se s Harrym po zahradě, takže je zjevné, že šlo jen o další senzační kachnu.

Existují však i další známí upíři, s kterými jsme se v průběhu ságy nesetkali a kteří nejsou bulvární kachna. Mezi ně patří:

• hrabě Vlad Drakul

Známý upír narozený roku 1390 s nejistým datem úmrtí, jenž inspiroval Brama Stokera k vytvoření postavy hraběte Drákuly a měl syna, Vlada Napichovače, patrně sdílejícího jeho pověst.

A samozřejmě vycházející ze skutečného člověka, z Vlada II. Drakula (Vlada Draka). To byl vévoda valašský z jihu Rumunska a získal jméno Drakul, protože patřil do Řádu draka, což původně, jako v naší řeči, znamenalo pouze onoho mýtického tvora, ale později sklouzlo k ďábelštějšímu významu. Také měl doopravdy syna Vlada Napichovače, skutečnou Stokerovu inspiraci, s přízviskem Drakula (Dragwlya), znamenající dráče, syn draka nebo rovnou syn Drakula.

Vlad Napichovač
zdroj

• lady Carmilla Sanguina

Již zmíněná upírka žijící v letech 1561 - 1757, která věřila, že jí krev zajistí zdraví a krásu, a tak se v ní kromě pití i koupala.

Inspirovaná byla nepochybně hraběnkou Erzsébet Báthory obviněnou ze stejného zločinu a také novelou Carmilla od Josepha Sheridana Le Fanu z 19. století, v níž vystupuje upírka téhož jména. A její příjmení zase odkaz na krev z latinského sanguineus - krvavý, krvežíznivý.

• Amarillo Lestoat

Okázalý americký blonďatý upír žil v letech 1776 - 1977 a nejvíce se proslavil svou knihou Upírův monolog. Nebyla nijak zvlášť dobře napsaná, ale její hlavní účel byl znudit čtenáře až k otupělosti a udělat tak z nich snadnější kořist, za což se mu dostalo té cti, že se objevil na kartách v čokoládových žabkách.

A přestože jeho příjmení připomíná postavu Lestata de Lincourta, upíra z Upířích kronik Ann Riceové, podobně okázalého blonďáka ze stejné doby, ve skutečnosti je jeho jméno velmi neupíří. Armillo totiž znamená španělsky žlutá, le je francouzský určitý člen a stoat anglicky hranostaj. Takže znamená žlutý hranostaj.

• sir Herbert Varney

Upír nedlouhého života z let 1858 - 1889 se proslavil napadáním londýňanek v 80. letech 19. století. Byl pak chycen a zabit zvláštní skupinou kouzelníků z Oddělení pro regulaci a dozor nad kouzelnými tvory, ale vysloužil si místo na kartách u čokoládových žabek.

Pravděpodobně byl tedy inspirován Jackem Rozparovačem a jeho jméno opět literární upířinou. Varney se totiž sice obvykle používá jako zeměpisný název nebo název pro společnosti, ale zde spíš odkazuje na hororový příběh Jamese Malcolma Rymera z 19. století Upír Varney neboli Krvavá hostina, jednu z prvních upířích novel vůbec. A postavu jménem Varnae také použil Marvel Comics, v jehož podání šlo o bývalého kouzelníka z Atlantidy, který se stal prvním pánem upírů a objevil se v příbězích Barbara Conana a Doktora Strange, načež z něj udělali i postavu s vlastním příběhem.

• Blodwyn Bludd

Jinak známý i jako Upír z Valleys se narodil roku 1923 ve Valleys ve Walesu a je to nechvalně proslulý zpěvák - než svým obětem totiž zaboří tesáky do krku, zazpívá jim svým příjemným basbarytonem.

Ale i jeho jméno je poměrně zvláštní. Zatímco Bludd se správnou velšskou výslovností bude znít jako bleed, tedy krvácet, Blodwyn je ve skutečnosti dívčí jméno znamenající ve velštině bílou květinu.

• Lorcan d'Eath

Poloviční upír a velice oblíbený černovlasý a modrooký zpěvák se narodil roku 1964 a není tomu tak dávno, co se udržel na špičce hudebního žebříčku celých devatenáct týdnů s romantickým songem Necks to You. A možná právě po něm pojmenovala Lenka Láskorádová svého syna Lorcan.

I když je pravda, že toto jméno se ke stylu Láskorádů příliš nehodí. V galštině totiž znamená divoký a nelítostný a je to celkem běžné jméno pro fiktivní upíry, a d'Eath je zase zjevný odkaz ke slovu death, tedy smrt.

• Brian

Upír, který navštívil Zobí ulici 1. listopadu 1981 krátce po prvním pádu lorda Voldemorta. Není známo, co dělal tak blízko rodiny, která tak zoufale chtěla být normální a zůstat co nejdál od kouzelnické komunity, ale možná se jen rozhodl zúčastnit oslav či to byla jen náhoda.

• Sanguini

Už zmíněný účastník vánočního večírku Křikova klubu. Vysoký, vyzáblý s kruhy pod očima a očividně znuděný Křiklanovou zábavou, dokud jeho pozornost neupoutala skupina dívek. Jeho společník Worple se ho pak pokoušel rozptýlit paštičkami, aby nedošlo k žádné nepředloženosti, z čehož se odvozuje, že upíři jsou schopní minimálně pozřít i obyčejné jídlo, ať už je zasytí nebo ne.

A i jeho jméno Sanguini pravděpodobně pochází z latinského sanguineus znamenajícího krvavý nebo krvežíznivý, stejně jako u lady Carmille, protože sanguini je přímo třetí pád od sanguis (krev), nyní rozšířeného do mnoho dalších jazyků jako francouzština nebo italština.

Sanguini, Lenka a patrně Eldred Worple
zdroj

• Profesor Trocar

Upír, jenž měl původně učit v Bradavicích a byl v prvotních plánech autorky, ale nakonec se neobjevil, prý z toho důvodu, že ho od začátku nijak moc do děje zahrnovat nechtěla a ani jeho postavu nepromyslela.

Trokar je přitom lékařské zařízení pro zpřístupnění tělních dutin pro vyšetření, zavádění nástrojů, výplachy, punkce či plnění tělních dutin.

Ale i když tím končí seznam nejznámějších upírů z kouzelnického světa, ani zdaleka ne těch z mudlovského. Ve všech končinách planety totiž existují nějaké příběhy o tvorech vylétávajících po nocích z úkrytů a sajících krev (i když se jejich podoba místo od místa značně liší a často ani nejde o humanoidní tvory) a především v západním a vůbec evropském folklóru se v předchozích letech upíři usidlovali stále víc a byli stále oblíbenější, ač už zájem o ně trochu klesá. Stačí si jen vzpomenout na Upíří deníky, The Originals, zmíněné Upíří kroniky a z nich vzešlé filmy Interwiev s upírem či Královna prokletých, nechvalně známé Stmívání, legendárního Drákulu a všemožné jeho remaky a knihy jím inspirované, sérii s Anitou Blake, Salem's Lot, Ať vejde ten pravý, Upíří akademii, Nosferatu, Bladea, Pravou krev, Van Helsinga, Being Human, Hotel Transylvánii, Underwold, Buffy a další a další hromady literárních a filmových děl ze současnosti i z minulých staletí. Na rozdíl od takových mozkomorů, kteří by se dali označit za psychické upíry, si tedy v tomhle s kouzelníky rozhodně nezadáme.

*Vzhledem k existenci pojmů "fairy" a "veela", které jsou u nás obě oficiálně překládané jako víla, avšak jde o velice odlišné bytosti (kupříkladu babička Fleur Delacour byla veela, nikoli fairy), už v minulých článcích jsem se rozhodla druhou variantu nepřekládat.