Na začátek, než se pustím do konkrétních kanceláří, oddělení a pozic ministerstva, se nepochybně hodí, abych shrnula, co to vůbec ministerstvo kouzel ve Velké Británii je, jakou má historii a co obecně dělá. Zabývat se nebudu jen jednotlivými jeho zaměstnanci, protože by bylo zbytečné zatahovat sem postavy, které (snad) přibudou později do jiné rubriky. V dalších článcích také detailně proberu jednotlivé odbory a patra celé budovy, zde tedy zmíním jen to nejdůležitější.
Ministerstvo kouzel je hlavní vládní těleso kouzelnické komunity Velké Británie, ochránce magických zákonů a spojující článek s britskou mudovskou vládou. Kontakt mezi nimi se odehrává přes portrét neodstranitelně připevněný ke zdi v kanceláři mudlovského ministerského předsedy - kouzelník na něm vyobrazený vždy upozorní ministra, pokud se s ním chce kouzelnický ministr sejít, a nosí zprávy, jak jsme mohli například číst na začátku šestého dílu. Spolu s ním pak o existenci kouzelníků ví ještě král nebo královna Velké Británie a každý, kdo nově do těchto úřadů nastoupí, je brzy navštíven ministrem kouzel a zasvěcen do problematiky kouzelnického světa pro případ, že by se udály takové věci, jaké by mohly zasáhnout i ten mudlovský.
Taková působnost ministerstva však nezasahuje jen Británii, ale i Irsko, které tak nemusí mít vlastní ústředí, kdežto ostatní země světa už ho pravděpodobně mají (ve čtvrtém díle se například na mistrovství světa ve famfrpálu objevil Bulharský ministr kouzel).
Jeho sídlo je v podzemní budově v centrálním Londýně a kromě obvyklých přístupů zaměstnanců - pomocí letaxové sítě nebo přemisťováním, se do něj lze dostat zadáním speciálního kódu v telefonní budce na chodníku nad ním. Je vedeno ministrem kouzel, současný britský ministr je Kingsley Pastorek, a má mnoho oddělení tak, aby pokrylo veškeré možné problémy v každodenním kouzelnickém životě.
 |
| zdroj |
Ministr sám je volen blíže nespecifikovanou skupinou osob a ostatní zaměstnanci jsou pak vybíráni na základě jejich zkušeností a vzdělání, které každé oddělení a každá kancelář vyžaduje jiné. Jde přitom o následující kanceláře:
- kancelář ministra kouzel
- kancelář poradce ministra kouzel
- kancelář staršího náměstka ministra kouzel
- kancelář mladšího asistenta ministra kouzel
a o tyto odbory a jejich známá oddělení:
Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů
- Ústředí bystrozorů
- kanceláře Oddělení nepatřičného užívání kouzel
- Ústředí administrativních služeb Starostolce
- Oddělení zneužívání mudlovských výtvorů
- Oddělení prosazování magického práva
- kanceláře Úřadu pro detekci a konfiskaci falešných obranných kouzel a ochranných objektů
- kanceláře Útvaru pro nápravu nevydařených kouzel
- kanceláře Ústředny pro výmaz paměti
- kanceláře Komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluv
- krizový štáb neviditelnosti
- kanceláře Úřadu pro styk s mudly
- kanceláře Divize zvířat
- kanceláře Divize osob
- kanceláře Divize duchů
- Poradna pro boj se škůdci
- Úřad pro dezinformace
- kanceláře Útvaru pro mezinárodní kouzelnické obchodní normy
- Mezinárodní kouzelnické advokátní kanceláře
- kanceláře britské sekce Mezinárodního sdružení kouzelníků
- Správa letaxové sítě
- Regulační a kontrolní správa košťat
- Úřad pro přenášedla
- Zkušební středisko přemisťování
- kanceláře vedení Britské a Irské famfrpálové ligy
- Oficiální klub Tchoříčků
- Úřad pro absurdní patenty
- Místnost mozků
- Vesmírná komnata
- Komnata smrti
- Místnost času
- Síň věšteb
- Komnata lásky
Kromě nich pak má ještě další, blíže nezařazené oddělení:
- Komise pro experimentální kouzla
- Oddělení kouzelnické údržby
- Informační služba pro veřejnost
- Oddělení kouzelnického vzdělávání
- Zkušební komise
- Výzkumná komise
A samozřejmě má jako organizace, která se stará i o dodržování zákonů, soudní síně.
Je také velmi starou institucí. Vzniklo jako nástupce Kouzelnického shromáždění v roce 1707, jeho prvním vedoucím byl Ulick Gamp, a účastnilo se sjezdu Mezinárodního sdružení kouzelníků, na němž se rozhodlo, že existence kouzel zůstane v utajení a byl vytvořen zákon o utajení, jehož součástí je zákaz používání magie nezletilými kouzelníky a zákaz užívání hůlek nekouzelnickými národy. A hned v roce 1717 ministerstvo ještě klasifikovalo kletby Imperius, Cruciatus a Avada Kedavra jako kletby, které se nepromíjí, a určilo, že jejich užití proti jiné lidské bytosti bude znamenat doživotí v Azkabanu.
Od té doby se pak potýkalo především s problematikou kouzelných tvorů jako těch, jež je nutné utajit před mudly, a jinak se rozvíjelo a staralo o prosazování dalších a dalších kouzelnických zákonů, udržování pořádku mezi kouzelníky samotnými, řešení sporů mezi nimi a dohled nad různými oblastmi kouzelnického života, jako je famfrpál nebo kouzelná přeprava. Asi jako každé jiné mudlovské ministerstvo. A stejně jako každé jiné mudlovské ministerstvo, i zde často propukaly boje o moc.
 |
| zdroj |
Po Ulicku Gampovi, který zasával úřad ministra do roku 1718, nastoupili Damocles Rowle (1718 - 1726), Perseus Parkinson (1726 - 1733), Eldritch Diggory (1733 - 1747), Albert Boot (1747 - 1752), Basil Flack se svou kraťoučkou kariérou zasahující pouze rok 1752, Hesphaestus Gor (1752 - 1770), Maxmilian Crowdy (1770 - 1781), Porteus Knatchpull (1781 - 1789), Unctuous Osbert (1789 - 1798), první ministryně Artemisie Lufkinová (1789 - 1811), Grogan Pařez (1811 - 1819), Josephina Flintová (1819 - 1827), Ottalina Gambolová (1827 - 1835), Radolphus Lestrange (1835 - 1841), Hortensia Milliphuttová (1841 - 1849), Evangeline Orpingtonová (1849 - 1855), Priscilla Dupontová (1855 - 1858), Dugald McPhail (1858 - 1865), Faris "Kropáč" Spavin (1865 -1903), Venusia Crickerlyová (1903 - 1912), Archer Evermond (1912 - 1923), Lorcan McLaird (1923 - 1925), Hector Fawley (1925 - 1939), Leonard Spencer-Moon (1939 - 1948), Wilhelmina Tuftová (1948 - 1959), Ignatius Tuft (1959 - 1962), Nobby Leach (1962 - 1968), Eugenia Jenkinsová (1968 - 1975), Harold Minchum (1975 - 1980), Millicent Bagnoldová (1980 - 1990)
A poté, co v roce 1990 odešla ministryně Bagnoldová do důchodu, mnoho kouzelníků chtělo, aby její místo převzal Albus Brumbál. Celkem mu tuto pozici nabídli čtyřikrát, ale on vždy odmítl, protože se bál, že by se mohl nechat příliš ovládnout mocí, a jako učitel a později ředitel bradavické školy byl rozhodně úspěšný i tak.
Poté se tedy společnost zaměřila na Bartemiuse Skrka, neboť byl během probíhající války s Voldemortem a smrtijedy velice oblíbený svým neutuchajícím bojem a po Voldemortově pádu nemilosrdně likvidoval jeho zbylé příznivce a zatkl dokonce i vlastního syna, když se ukázalo, že se podílel na mučení Alice a Franka Longbottomových. Jenže i jeho hvězda pohasla, když lidé začali mít podezření, že za synovým přidáním se ke smrtijedům stojí jeho vlastní nezájem a přednost daná ministerskému poslání před dětmi.
Proto se nakonec do čela ministerstva po pádu Voldemorta dostal v roce 1990 Kornelius Popletal. Nebyla to ale vůbec šťastná volba. Popletal sice mohl obstát jako úředník, ale už těžko jako vůdce. Především na začátku své vlády často posílal sovy s žádostmi o pomoc různým slavným kouzelníkům, především Brumbálovi, a to nakonec vedlo k domněnkám, že se ten snaží usurpovat jeho pozici.
Zároveň se nikdy neobtěžoval příliš do hloubky prošetřovat okolnosti a skutečně naslouchat. Proto například v druhém dílu uvěřil, že Harry Potter o prázdninách kouzlil v domě tety a strýce a ignoroval fakt, že se tam objevil domácí skřítek, bez ostychu poslal Hagrida do Azkabanu, protože si myslel, že je odpovědný za otevření tajemné komnaty jen proto, že ho o padesát let dříve falešně obvinil Tom Raddle, budoucí lord Voldemort, ve třetím chtěl nechat mozkomory vysát duši ze Siriuse Blacka, protože odmítl vyslechnout argumenty Brumbála, Harryho, Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové, a v pátém se pokusil Harryho poslat do Azkabanu poté, co v Kvikálkově vykouzlil patrona, a nechtěl mu věřit, že se tam pohybovali mozkomorové, jen proto, že Harry tvrdil, že se Voldemort vrátil, a Popletal potřeboval tento fakt zuřivě popřít.
Pod záštitou ministerstva a tedy i Popletalovou se navíc také ve čtvrtém dílu organizovalo mistrovství světa ve famfrpálu, jež se však též vymklo kontrole, když se v kempu vedle stadionu objevila skupina smrtijedů, a Turnaj tří kouzelnických škol, který skončil smrtí Cedrica Diggoryho a návratem Voldemorta. A vše završil tím, že opět v pátém dílu do Bradavic jako učitelku obrany proti černé magii a vrchní vyšetřovatelku poslal fanatickou Dolores Umbridgeovou, která se mnohem víc starala o obraz ministerstva a potlačení všech názorů, co se jí nelíbí, než o pravdu.
Není se proto co divit, že když se konečně i kouzelnická veřejnost přesvědčila, že Voldemort je opravdu zpátky, začala hlasitě volat po Popletalově odvolání a dosazení někoho, kdo děsivé okolnosti neignoruje, ale dokáže je zvládnout. Popletal se proto následně úplně zhroutil a do čela ministerstva byl dosazen Rufus Brousek, původní vedoucí oddělení bystrozorů.
Ten, i když měl mnohem lepší předpoklady, si ale bohužel nevedl o moc lépe. Ze všech sil se snažil zlepšit reputaci ministerstva, pokoušel se například v šestém dílu naverbovat i Harryho, aby dělal ministerstvu reklamu, ale ten odmítl kvůli všem chybám, kterých se dopustilo - jako příklad třeba uváděl zatčení Stana Silničky jako smrtijeda. A poté, co byl zavražděn Brumbál, poslední skutečný maják kouzelnické společnosti, pokusil se Brousek ještě přesvědčit veřejnost, že ministerstvo zůstává silné a bojuje proti temným silám. Jenže smrtijedi v té době už pilně pracovali na infiltraci ministerstva, pomocí imperia kontrolovali několik vysoce postavených úředníků a ještě téhož léta došlo k Brouskově vraždě a převzetí celé organizace Voldemortem.
Ten si v sedmém a posledním dílu jako svou loutku do čela ministerstva zvolil Piuse Břichnáče kontrolovaného kletbou imperius, protože se rozhodl nevystupovat sám jako ministr, aby lépe udržel atmosféru strachu a nejistoty. Samo ministerstvo ale bylo výrazně přísněji zabezpečeno - zaměstnanci měli do budovy přístup výhradně přes síť toalet fungujících jako vstupní brány, kouzelníci z mudlovských nebo polomudlovských rodin byli propouštěni a vyšetřováni, byla vytvořena komise pro jejich registraci, všichni ti, kteří v minulosti podporovali Brumbála, byli bedlivě sledováni, a novým cílem ministerstva se stala totální nadvláda kouzelníků za pomoci spousty nových, často brutálních zaměstnanců a vedoucích.
Po vítězství Harryho Pottera a svržení Voldemorta však toto všechno zase padlo, ministrem se stal Kingsley Pastorek, bývalý zkušený bystrozor, a okamžitě začal s masivními reformami. Po dokončení školy například přijal Harryho a Rona na oddělení bystrozorů, Hermionu učinil poradkyní pro práva nelidských bytostí a okamžitě zrušil všechny zákony stranící čistokrevným kouzelníkům. Celý relativně spravedlivý chod organizace a kouzelnické společnosti tak byl víceméně obnoven a v současnosti existuje v přibližně předvoldemortovské podobě, pouze znatelně méně zkorumpovaná.
 |
| zdroj |
Žádné komentáře:
Okomentovat