Odbor záhad

Odbor záhad (Department of Mysteries) se nachází v 9. patře ministerstva kouzel hned nad soudními síněmi a slouží k utajenému výzkumu. Jen málo kouzelníků doopravdy ví, co je v něm ukryto, přestože se zjistilo, že se tam zkoumá několik tajemství existence, jako je láska, vesmír, myšlenky, čas a smrt. Zvláště poté, co se v něm v pátém díle odehrála bitva mezi Brumbálovou armádou a smrtijedy na začátku druhé kouzelnické války.

Založen byl někdy kolem 17. století, dříve, než samotné ministerstvo založené v roce 1707, minimálně v roce 1672, protože z tohoto roku zůstaly záznamy o výzkumu, jenž dokazuje, že kouzelníci a čarodějky se se svými schopnostmi rodí a nikdo jim je nedává uměle. Dřívější záznamy neexistují nebo dosud nebyly nalezeny, ale protože výzkum musel nějakou dobu probíhat, předpokládá se, že odbor bude ještě starší.

Od vzniku ministerstva však jeho záběr stále roste a čím se konkrétně zabývá v současnosti, neví už téměř nikdo. Pouze jeho zaměstnanci, o nichž kolují různé historky, ostatní kolegové je sotva znají, jen málo je známo o jejích práci a přezdívá se jim "ti, o kterých se nemluví". Mají totiž zakázáno mluvit nebo poskytovat jakékoli informace o jejich oddělení a činnosti a pouze se lze domnívat, že někteří studují lásku, jiní koncept času, povahu myšlenek a podstatu smrti, přičemž se řídí velmi přísnými pravidly. Už kvůli Eloise Mintubleové byly totiž stanoveny pravidla a přísné tresty ohledně studia času a pravděpodobně platí podobná i v ostatních oblastech. A nepochybně existují i správci záznamů věšteb.

zdroj

Ovšem nejsou k nalezení ani řádné záznamy toho, kdo by to mohl být. Mezi známé zaměstnance odboru tak patří pouze Augustus Rookwood, Broderick Bode, Saul Krákora, Levina Monkstanleyová a zmíněná Eloise Mintubleová. Ačkoli v minulosti do jeho chodu zasahovali i samotní ministři kouzel. Třeba ministryně Ottaline Gambolová založila komisi pro vyšetřování mozkové kapacity mudlů, patrně řízenou odborem záhad, protože se v něm nachází i komnata zaměřená na studium myšlení, a ta donutila vzhledem k rozvoji Britského impéria i ty nejzatvrzelejší kouzelníky uznat, že mudlové jsou mnohem inteligentnější, než si mysleli. Naopak ministr Radolphus Lestrange zaujímal v letech 1835 - 1841 velmi zpátečnický postoj a pokusil se odbor zavřít. Nicméně ho ti, o kterých se nemluví, ignorovali, následně se k nim připojil i zbytek ministerstva a odbor díky nim zůstal v aktivní činnosti.

Naopak se v devadesátých letech 19. století ještě rozšířil a začal se zabývat i experimenty s cestováním časem. Ty však byly přerušeny, když se v roce 1899 Eloise vrátila do roku 1402 a způsobila narušení časoprostorového kontinua s katastrofickými následky. Například uvázla na pět dnů v patnáctém století, a když se vrátila do současnosti, její tělo zestárlo o chybějících pět set let, čemuž brzy podlehla u Svatého Munga. Také kvůli tomu zmizelo pětadvacet potomků lidí, které v minulosti potkala, protože se kvůli jejím akcím nikdy nenarodili, a nakonec, úterý následující po jejím ordálu trvalo dva a půl dne, zatímco čtvrtek pouze čtyři hodiny.

Další významné historické mezníky týkající se odboru záhad už jsou však mnohem temnější. Během prvního období vlády lorda Voldemorta do něj byl dosazen Rookwood jako špeh a předával Voldemortovi důležité informace o samé podstatě kouzelnictví. Naštěstí ho Igor Karkarov, usvědčený smrtijed, po Voldemortově pádu udal ve snaze sám si zkrátit trest, takže během druhého vzestupu zla už tolik platný nebyl a mnoho nových informací svému pánovi poskytnout nemohl.

Jenže Voldemort se k tomu, co ho na odboru záhad tolik lákalo, přece jen dostal. Zjistil, že se v něm ukrývají záznamy věšteb včetně té týkající se jeho a Harryho Pottera, ale nemohl pro ni osobně na ministerstvo dojít. A po dvou neúspěšných pokusech zjistil, že ji nedokáže vyzvednout ani nikdo jiný, koho se věštba netýká, takže na místo vylákal Harryho a pět jeho přátel, když mu do hlavy nasadil myšlenku, že tam mučí Siriuse Blacka, a poslal tam též dvanáct smrtijedů. Ti měli počkat, až Harry záznam vyzvedne, a pak mu ho sebrat.

Šestice studentů naštěstí dokázala útočící smrtijedy rozptýlit a včas utéct, ovšem rozutekli se po celém odboru a během následné bitvy se dostali do spousty komnat, o kterých ani netušili, co se v nich nachází, a utrpěli tak značné nesnáze, než konečně dorazil Fénixův řád a smrtijedy zastavil. A také způsobili pořádnou škodu odboru samotnému - zničili spousty věšteb, je dokonce možné, že všechny, všechny obraceče času, poškodili poklop znázorňující plynutí času a kromě kouzel a kleteb byl třeba vážně zraněn Ron Weasley myšlenkami vylétávajícími z mozků v komnatě mozků. A zároveň se tato bitva považuje za začátek druhé kouzelnické války, protože zalarmovaní nevěřící zaměstnanci ministerstva mohli konečně na vlastní oči vidět, že se Voldemort vrátil - i on totiž nakonec dorazil a nestihl uprchnout dřív, než ho spatřili.

Jenže toto závažné poškození nakonec nikomu příliš nevadilo. O pouhý rok později totiž kontrolu nad ministerstvem převzal právě lord Voldemort, který v odboru záhad rozhodl o úplně jiném výzkumu. Začal totiž propagovat nový přístup, a to ten, že kouzelníci se doopravdy kouzelníky rodí, ale proto, že dědí schopnosti od rodičů, tudíž kouzelníci z mudlovských rodin schopnosti kradou násilím - což popírá původní uznávanou teorii. Ovšem je dost možné, že tento nový výzkum vůbec neproběhl, nebo že smrtijedi přinutili zaměstnance, aby výsledky zfalšovali. Ostatně, po Voldemortově definitivním pádu byl označen za nepravdivý a jako převládající teorie zrušen. I tak ale může jít o místo, kde se i bez bitev a překroucených faktů stanou nepěkné věci. Například poslední praktikant, jenž přišel na odbor záhad, už nikdy nevyšel ven, alespoň podle Alastora Moodyho, ve skutečnosti přestrojeného Bartyho Skrka mladšího.

A této ponurosti a tajemnosti odpovídá i vzhled devátého patra. Přístup do něj vede skrz prosvětlené a krásné Atrium, ale deváté patro se od něj i od ostatních podlaží velice liší. Je poslední, v němž staví výtah - do desátého patra, soudních síní, z něj vedou úzké schody, zdi jsou z černých kamenů a bez oken a dveří kromě prostých černých dveří na konci chodby, která odbor protíná, a osvětlená je pochodněmi zářícími namodralým světlem.

Za oněmi černými dveřmi je pak Vstupní komnata, navržená tak, aby zmátla každého nepovolaného. Je kulatá s černou mramorovou podlahou, která vypadá téměř jako stojatá voda, svíce ji ozařují studeným modrým světlem a ve zdech kolem je dvanáct dveří bez kliky. Kdykoli se ale jedny z nich zavřou, stěny se začnou otáčet, takže je nemožné si pamatovat, které dveře jsou které. Ovšem pokud někdo nahlas požádá o cestu ven, komnata odpoví a otevře mu správné. Pokud chce najít cestu do některého oddělení, musí si ale poradit sám. A i pokud ji najde, musí být velmi opatrný. Je totiž dost možné, že nemá šanci se v rozsáhlém komplexu vyznat, a už vůbec vědět, na co by mohl narazit. Neví to ani většina kouzelnické společnosti a hrubé poznatky přinesla jen šestice členů Brumbálovy armády, která se dostala do následujících oddělení:

• Komnata mozků

Je to dlouhá obdélníková komnata osvícená nízko visícími lampami s dveřmi vedoucími do Komnaty smrti. Je prázdná, jen s několika stoly, a dominuje jí skleněná nádrž dost velká na to, aby se v ní dalo plavat. Ta je plná zelené tekutiny, v níž plují perlově bílé mozky. Patrně slouží ke zkoumání myšlení, ovšem zároveň jde o velmi agresivní potvůrky, protože napadnou každého, kdo se jich pokusí dotknout, a zkusí ho škrtit, jako se to stalo Ronovi Weasleymu. Pokud je někdo vytáhne z nádrže ven, vyšlehnou z nich úponky představující zhmotněné myšlenky připomínající rozvíjející se film, ovinou se kolem těla postiženého nešťastníka a můžou mu velmi vážně ublížit.

• Komnata smrti

Velká čtvercová komnata připomínající soudní síň číslo 10, avšak z určitého pohledu ještě děsivější, (ve filmu byl závěs spíš šedivý, jakoby kouřový), jenž neustále povlává, ačkoli v komnatě není žádný vítr. Tento oblouk odděluje svět živých a mrtvých a lze z něj zaslechnout hlasy mrtvých milovaných, jako se to podařilo Harrymu a Lence Láskorádové. Nedokáže to ale každý, protože tato schopnost a hlasitost, jakou hlasy mluví, se odvozuje od individuální víry v posmrtný život.

zdroj

to je místo, kde se zkoumá smrt. Je matně osvícená a podél jejích zdí vedou kamenné stupně od vstupu až dolů k prohlubni, uprostřed níž stojí pódium s velmi starým kamenným obloukem s potrhaným černým závěsem

Má ovšem ještě jednu, zvláštnější schopnost. Kdokoli, kdo jím projde, je totiž navždy uvězněn ve světě mrtvých - to přesně se stalo Siriusi Blackovi. Ve filmu je sice pravděpodobné, že ho zabila smrtící kletba ještě dřív, než se závoje dotkl, ale v knize ho trefila pouhá znehybňující kletba a on klopýtl přímo do oblouku. Kdyby tedy upadl jiným směrem, je možné, že by bitvu přežil. Jenže prošel závojem, odešel tak do světa mrtvých a nejspíš tam zmizelo i jeho tělo. Brumbálův pohřeb v šestém díle byl totiž první, jakého se kdy měl Harry účastnit, takže Sirius žádný neměl, ačkoli ho v té době už dávno očistili od všech obvinění - patrně po něm tedy tělo nezůstalo.

• Síň věšteb

zdroj

Záznamy známých vyřčených věšteb jsou ukládány do dlouhé, studené komnaty s vysokým stropem a spoustou vysokých regálů osvícených svícemi s modrým plamenem. Věštby samotné jsou uzamčené v malých, zaprášených skleněných koulích, z nichž některé matně září a jiné zůstávají chladné a tmavé jako prasklé žárovky (ve filmu má ještě navíc každá jinou velikost). Jsou také magicky chráněné, takže jen lidé, kterých se týká věštba, kteří věštbu vyslovili a správce síně je mohou zvednout. Kdokoli jiný to zkusí, bude zasažen kouzlem, jež mu přivede okamžité šílenství a bude nutná jeho hospitalizace. Ale vypadá to, že půjde pouze o dočasnou psychickou poruchu, protože když Lucius Malfoy uvrhl kletbu imperius na Bodeho a přinutil ho pokusit se ukrást věštbu, Bodeho stav se po několikaměsíčním pobytu u Svatého Munga začal výrazně zlepšovat. A navíc se kletbě i značně bránil, pravděpodobně díky vědomí, co se stane, pokud vyplní Malfoyův příkaz.

Ovšem během bitvy na odboru záhad bylo nuceno šest členů Brumbálovy armády použít na regály kouzlo reducto, aby rozptýlili smrtijedy, takže mnoho záznamů, možná už všechny, neexistuje. A nakonec během boje v komnatě smrti zničili i věštbu týkající se Harryho a Voldemorta bez toho, aby ji byl kdokoli schopen slyšet (samozřejmě s výjimkou Brumbála a Harryho, protože Brumbál si v myslánce uchoval vzpomínku s jejím zněním).

• Komnata lásky

Je jedinou neustále zamčenou komnatou, protože podle Brumábla obsahuje moc, která je mnohem úžasnější a děsivější než smrt, lidská mysl nebo síla přírody. Je to také nejspíš nejzáhadnější z objektů studia odboru záhad, láska. Dveře vedoucí do ní nemohou být odemčeny kouzlem alohomora ani kouzelným šperhákem, tak dobře je hlídaná, vzhledem k tomu, že dostat se do jiných komnat nečinilo potíže, a mohla by být klíčem k porozumění a zopakování kouzelné ochrany poskytnuté sebeobětováním, jediné dostatečně silné ochrany před smrtící kletbou. A údajně se v ní také nachází velká fontána nápoje lásky.

• Vesmírná komnata

V temné místnosti plné planet létajících ve vzduchu, kde si kouzelník, jenž do ní vkročí, sám připadá, jako by se vznášel vesmírem, protože podlaha není rozeznatelná od zdí ani zbytku prostoru, tam zaměstnanci zkoumají astrologii a především vesmír, což je spolu s časem jedna z entit limitujících magii. Ovšem i tato místnost byla během bitvy na odboru záhad poškozena - ve snaze zablokovat útok smrtijeda použila Lenka kouzlo reducto na repliku Pluta a zničila ho.

• Komnata času

Dlouhá obdélníková místnost plná krásných tančících světélek zářících jako drahokamy, to je místo, kde se zkoumá i pro mudly těžko pochopitelný čas. Skladují se v ní všechny druhy zařízení spojených s časem, tedy všemožné hodiny a obraceče času, a na jednom ze stolů také stojí obrovský křišťálový zvonový poklop plný vlnícího se jiskřivého větru, z kterého všechna blikotavá světla vyzařují. Demonstrace času samotného. Cokoli se totiž dostane dovnitř, začne okamžitě mládnout až do bodu před svým zrozením, bude znovu narozeno, zestárne až ke smrti a opět začne mládnout v nekonečné smyčce.

I bez toho, aby se někdo pokusil otestovat tuto zvláštní podívanou dalšími předměty, jako to náhodou udělal jeden ze smrtijedů, jenž do poklopu narazil hlavou, zabořil se do něj a ačkoli jeho tělo zůstávalo pořád stejné, hlava mu několikrát zestárla a omládla, dokud se nedostal ven a nezůstal s hlavičkou dítěte na absurdně velkém těle, lze možné čas pozorovat. Uvnitř se totiž vznáší a padá zpátky dolů malý kolibřík. Vždy se nejdřív na dně poklopu vznáší vajíčko, z něj se vylíhne ptáče, to roste a roste, a když dosáhne vršku a zároveň konce života, začne opět klesat, mládnout a nakonec se vrátí do vajíčka, které se kolem něj sestaví.

A na konci tohoto sálu jsou pak dveře vedoucí do Síně věšteb, úzce související s časem, a vedle něj jsou i dvě malé kanceláře. Ovšem minimálně ovlivňování minulosti už se v něm nyní zkoumá jen těžko, protože tato místnost utržila během bitvy patrně nejzávažnější škody - při obraně před smrtijedy v ní Brumbálova armáda zničila všechny obraceče času.