Britská kouzelnická měna

Kouzelníci, alespoň ti ve Velké Británii, nevnímají měnu jako komplikovanou záležitost, protože jsou snadno schopni vyřešit komplexní výpočty a převody magií a magie zároveň zásadně ovlivňuje jejich ekonomiku, natolik, že je docela jednoduchá. V sáze se neobjevily žádné zmínky o daních, není známo, jak se financuje ministerstvo kouzel a další vládní instituce, nepracuje se s bankovními úroky, bankovními půjčkami a hypotékami. Neexistuje ani žádný velký průmysl, vše se produkuje u jednotlivých výrobců a malých společností preindustriálním způsobem, dostupnost patrně opět zajišťuje magie. Část dopravních prostředků reguluje ministerstvo kouzel, v drtivé většině případů jde ale o individuální magickou dopravu bez infrastruktury, která by vyžadovala financování. Většina postav zjevně musí pro svou obživu pracovat, ale o mzdách není mnoho řečeno, zjevně se výrazně liší a především obvyklé výdaje mudlovských rodin opět může významně snížit magie.

Přesto má každá země svou kouzelnickou měnu a není mnoho známo o vzájemných kurzech nebo o její hodnotě. Zatím například pouze víme, že v USA platí kouzelníci dragoty a sprinky a ve Francii bezanty, zatímco ve Velké Británii jsou v oběhu zlaté galeony (galleon), stříbrné srpce (sickle) a bronzové svrčky (knut). Jejich původní název údajně vychází ze španělských lodí galeon, sickle coby starořeckého termínu pro šekel, někdy též překládaný jako stříbrňák, a Knut nebo Canute má být jméno anglického vikingského krále z 11. století.

Každá z těchto mincí má také svůj znak a u galeonu se dokonce liší znak filmový a knižní.

Filmové znaky
zdroj

Knižní znaky
zdroj

Pravděpodobně jsou různě velké, ve filmu zhruba velikosti mudlovských mincí, v knihách se zdají galeony o dost větší, zato svrčky maličké, a nejspíš jsou všechny kulaté, alespoň podle toho, že se Ron Weasley divil mudlovské sedmistranné padesátipenci. Všechny mají na okraji sériové číslo skřeta, který je vyrazil, což je patrně jediná možnost, jak může kouzelnická mince vzniknout. Není známá žádná magická metoda, pomocí které by šlo vyrábět drahé kovy (kromě kamene mudrců), tedy by nemělo být možné je falšovat. Kopírovací kouzlo pro to také není efektivní, protože po čase vyprchá a duplikáty se tak začnou lámat, a ani žádné jiné známé falešné mince nemají trvalý charakter.

A používají se už velice dlouho. V minulosti používali kouzelníci stejně jako lidé různé formy měny, na počátku byl i barterový obchod, který se nakonec přetavil v používání lístků hrabákova rozmaru – rostliny, jejíž lístky se lesknou jako měď. Ve 13. století pak už existovaly galeony, je známo, že v roce 1260 měly mnohem větší hodnotu než teď, když tehdy by se jeden galeon rovnal asi 6677 dnešním. A jejich použití nebylo vždycky bez problémů, skřet Burgock se například snažil prosadit zákaz používání svrčků kvůli své alergii na bronz. Což se mu ale nepovedlo, svrčky jsou stále široce v oběhu a lidé je dokonce házejí i do fontány kouzelných bratří na britském ministerstvu kouzel pro štěstí, načež ministerstvo všechny pravidelně věnuje nemocnici svatého Munga. A vžily se tak, že jsou součástí i některých rčení, třeba „To je jako ztratit svrček a nalézt galeon,“ nebo „Není jich zrovna deset za svrček!“.

Zato jich je deset za galeon. Respektive 17 srpců za galeon, 29 svrčků za srpec a tedy 493 svrčků za galeon. Rozměnit se dají ve velkém u Gringottových, kde rovněž skřeti zajišťují výměnu mudlovských peněz za kouzelnické. Akorát je prakticky nemožné s větší jistotou odhadnout, v jakém kurzu.

zdroj

Předně se fanoušci s přehledem v ekonomice shodují, že kurzy naznačené autorkou jsou zcela mimo realitu, pokud jsou galeony skutečně ze zlata. Je proto možné, že ani nejsou z čistého zlata, ale obsahují ho malý zlomek a pozlacení. Případně, že je ošetřeno, aby je kouzelníci neměnili jako běžné zlato v mudlovském světě, čímž by jejich hodnota a tak hodnota veškerého kouzelnického zboží nesledovatelně poskakovala. Proto je nutné přijmout, že žádné z odhadovaných ani autorkou naznačených kurzů se neodvíjí od hodnoty kovu, z něhož je mince vyrobena, a že se zkrátka jedná o další příklad neúplně promyšleného světa, tentokrát proto, že autorka není ekonomkou a pro dětský příběh podrobnosti kouzelnické fiskální politiky nebyly důležité.

Kanonicky lze při hledání hodnoty kouzelnické měny a kurzu vycházet pouze ze sdělení autorky a ze zmínky v knize Fantastická zvířata a kde je najít. Z těch vyplývá, že v roce 2010 mělo jít asi o 5 britských liber za 1 galeon, konkrétně bylo spočítáno, že by mělo vycházet 1 galeon = 4,93 liber, 1 srpec = 0,29 liber, 1 svrček = 0,01 liber. Přepočteno na české koruny k prosinci 2010 by to bylo 1 galeon = 140,40 Kč, 1 srpec = 8,30 Kč, 1 svrček = 0,30 Kč. To přitom docela odpovídá možným cenám různého zboží, zejména z pozdějších knih, ale zcela pokulhává na druhé straně, při pohledu na příjmy a finanční situaci jednotlivých postav.

Víme například, že Ohnivý blesk stál 300 galeonů (42.120 Kč) a jednalo se o nejdražší koště k dostání, výhra v Turnaji tří kouzelnických škol byla velice lákavých 1000 galeonů (1.404.000 Kč), vzácný roh jednorožce 21 galeonů (3.000 Kč), většina běžných učebnic 1-2 galeony (140 – 300 Kč), máslový ležák 2 srpce (16,60 Kč), noviny něco mezi 1 a 5 svrčky, tedy 30 haléřů – 1,50 Kč. Což jsou ceny docela odpovídající a až nízké, i když je nutné vzít v úvahu, že jsou přepočtené kurzem z roku 2010 a uvedené v ději v 90. letech. Tedy by asi skutečně mohly fungovat. Jenže také víme, že ve druhém díle si Molly Weasleyová mohla vyzvednout jediný galeon z trezoru na školní nákupy, a za 5 liber nebo 140 korun zkrátka rodinu do školy nevypraví ani ze sekáče. Nebo jsme viděli inzerát na pozici asistenta prodeje v Krucáncích a Kaňourech, který by si vydělával 42 galeonů měsíčně, tedy zhruba 5.900 Kč. S tím, že kdyby tento zaměstnanec měl potomka v Bradavicích, dá čtvrtinu platu, celých 9 galeonů, za jednu učebnici lektvarů pro pokročilé.

Proto existuje názor, že první tři a poslední čtyři knihy mají odlišnou hodnotu kouzelnické měny, kdy poslední čtyři odpovídají výše uvedenému kurzu autorky, kdežto příjmy a zisky uvedené prvních třech by znamenaly prapodivnou nerovnováhu. A proto někteří vypočetli, že minimálně v prvních třech knihách by kurz měl odpovídat 1 galeon = 50 - 200 liber, což by v prosinci 2010 bylo 1.470 – 5.900 Kč. Kurz v devadesátých letech s ohledem na ekonomickou situaci po pádu socialismu a před vstupem do EU asi nemá moc smysl zahrnovat, protože byl ještě značně pokřivený.

Vychází především z několika situací. Když v prvním díle kupoval Harry Potter hůlku, platil 7 galeonů, tedy podle tohoto navrhovaného kurzu 10 - 41 tisíc. Velmi přibližně a poněkud nepřesně, ale zkrátka 350 - 1.400 liber. Bylo by pak pochopitelné, že Ron Weasley musel používat hůlku po starším bratrovi, protože jeho rodina prostě neměla tak vysokou částku. Zatímco pokud bychom vycházeli z kurzu uvedeného autorkou, 5 liber na galeon, jednalo by se o cca 35 liber, 5.000 Kč, což je výrazně nižší částka, a to za něco, co by měl kouzelník používat celý život takřka denně. A samozřejmě by pak dávalo smysl, že by Weasleyovi mohli snadno pořídit vybavení do školy z druhé ruky a z levných obchodů, kde se platí nižšími mincemi (a kdy jsou zároveň ceny odpovídajícím způsobem nižší než při změně v posledních čtyřech knihách), i s mizivými úsporami jako 1 galeon, pokud by tím pádem mohli utratit něco mezi 1,5 až 6 tisíci korun. A docela by tomu odpovídala i hodnota Denního věštce v prvním díle, kdy Hagrid měl platit 5 svrčků, což by činilo 0,5 - 2 libry, tedy 14,07 Kč – 59 Kč, což znovu odpovídá cenám od levných novin po časopisy.

Zlom potom nastal ve čtvrtém díle. Například Fred a George Weasleyovi prodávali kanáří piškoty, nachytávku, která na pár vteřin dotyčného přemění na velkého kanára, za 7 srpců. Podle tohoto kurzu by to znamenalo 42 – 210 liber za jeden, což je naprosto nesmyslná cena, ale podle kurzu autorky 2 libry (cca 60 Kč), což by patrně odpovídalo. Stejně tak ve čtvrtém díle na mistrovství světa ve famfrpálu Ron litoval, že si nekoupil všechnohled za 10 galeonů, načež Harry koupil tři. Pokud by byl galeon za 50 – 200 liber, znamenalo by to výdej v přepočtu 14 – 59 tisíc za jeden, a asi nikdo si nedokáže představit, že by i při jeho bohatství byl schopen vyhodit takovou sumu za v podstatě hračku pro sledování jediného zápasu, třikrát. Ale pokud by galeon odpovídal 5 librám, utratil by Harry asi 1.400 Kč za jeden, což, i s přihlédnutím k Harryho poněkud nezodpovědnému přístupu k penězům a k žertu, že teď Ron deset let nedostane nic k Vánocům, lze akceptovat.

A já se přikláním na tuto stranu. Od čtvrtého dílu by docela kurz 5 liber/galeon odpovídal, zatímco v prvních třech knihách, z nichž známe především výdaje na nejdražší věci a sporadické zmínky o příjmech, vychází, že by galeon měl mít větší hodnotu, zatímco by ceny byly rovněž trochu jiné než později, kdy autorka svět víc rozšířila.