Kouzelné portréty a fotografie

Kouzelné portréty jsou portréty kouzelníků a čarodějek vytvořené tak, že namalovaná podobenka díky očarování kouzelnickým malířem "ožije", tedy začne vnímat své okolí, dokáže užívat oblíbené fráze zobrazeného člověka, imitovat jeho vystupování podle toho, jak dotyčný působil na malíře (tedy neimituje přímo svou předlohu, ale vychází z dojmu, který udělala předloha na malíře), v omezené míře reagovat a předstírat, že je svou předlohou. Proto je obvyklým účelem zhotovení takového portrétu snaha uchovat otisk toho, koho portrét zobrazuje. Například portrét sira Cadogana neustále vyzýval kolemjdoucí k souboji, padal z koně a choval se potřeštěně, jak se sir Cadogan zdál jeho malíři, nebo obraz Buclaté dámy převzal její lásku k jídlu a pití a důsledné dbaní na bezpečnost i dlouho po smrti předlohy. Zobrazená osoba, respektive její vzpomínka, tak může žít tímto způsobem v podstatě do nekonečna a obávat se o svůj život a stav pouze tehdy, když hrozí poničení plátna. 

zdroj

Také se dokáže pohybovat. Jednak uvnitř svého obrazu, jednak dokáže přecházet do dalších obrazů pověšených kolem, nebo navštěvovat své portréty na jiných místech. Ačkoli není známo, zda je to omezené vzdáleností, zda zobrazená osoba existuje vždy jen na jednom z portrétů a ostatní zůstávají prázdné, a zda je možné je pořídit v různých dobách, aby každý portrét zobrazil předlohu v jiném věku, pokud se má jedna a tatáž ukazovat na obou místech. A portrét lze i použít na ochranu vstupu, buďto tak, aby zakrýval vchod a nepustil nikoho nepovolaného, nebo aby se na vchod rovnou sám měnil. 

Je ale jen naprostou, byť mistrnou iluzí, že namalovaná osoba je odrazem či snad pokračováním své předlohy. Ve skutečnosti totiž portrét ví jen málo, pokud vůbec něco, o opravdovém životě dotyčného kouzelníka nebo čarodějky. Nejde s ním vést opravdové konverzace jako s předlohou, protože ji pouze reprezentuje tak, jak ji vnímal malíř. 

Výjimkou jsou portréty bradavických ředitelů. Ty se pořídí po jmenování ředitele a až do jeho smrti (ačkoli není známo, jestli vždy do smrti a nebo do odstoupení z funkce, pokud z ní ředitel odejde před smrtí) se uchovávají ve skříni. Až poté se vystaví. Ředitel tak má možnost svůj portrét naučit svou mluvu a jednání natolik, aby byl schopný radit jeho nástupci. Přesto jsou ale lidé zobrazeni na těchto portrétech také jen určitá vzpomínka, podpora pro rady a informace, a je chyba, pokud noví ředitelé podlehnou dojmu, že je to pozůstatek skutečného člověka. Proto třeba v Prokletém dítěti radili před přijetím postu ředitelky Minervě McGonagallové, aby portréty nevnímala jako skutečné lidi, ale měla na paměti, že jsou to jen cvičené namalované figuríny. Je nicméně pravdou, že nikdo nezná rozsah znalostí a rozhledu portrétů ředitelů, kromě úřadujícího ředitele a pár studentů, kteří si uvědomili, že portréty vlastně jen předstírají ospalost, kdykoli do ředitelny přijde návštěva, a zachytili je "vzhůru". Protože nikdo další by s nimi neměl přijít do významnějšího kontaktu.

Portrét si ale může nechat zhotovit a pověsit doma prakticky kdokoli a úspěchy nebo služby předních osobností z kouzelnické komunity často uctívají tak, že jejich portréty věší i na další místa než jen do Bradavic. Třeba na ministerstvo kouzel nebo do nemocnice U svatého Munga. Však se malováním kouzelných portrétů věnovala a věnuje spousta lidí. Mezi odborné malíře patřili třeba Bimp, Oliver Cartwright, John Homme, Luxo Karuzos, který ilustroval Bajky barda Beedleho, Magenta Comstocková, experimentální malířka, která dosáhla toho, že oči jejích portrétů sledovaly lidi po místnosti a poté dokonce k nim domů. A alespoň ve filmu jsou zjevně i mladí kouzelníci schopni začarovat své kresby tak, aby se alespoň pohybovaly, protože ve třetím filmu nakreslil Draco Malfoy jednoduchou malůvku, jak na Harryho Pottera na koštěti letí jeden z famfrpálových míčů a poté do něj uhodí blesk, a i tato kresba se pohybovala. 

Je proto ze ságy známo docela dost kouzelných portrétů. V Bradavicích v ředitelně jsou to všichni ředitelé, z těch zmíněných Albus Brumbál, jehož portrét umístili v Prokletém dítěti i na ministerstvo kouzel, Armando Dippet, Dexter Fortescue, Dilys Derwentová (její portrét visí i v čekárně U svatého Munga, kde kdysi pracovala jako léčitelka, může mezi těmito portréty cestovat a v pátém díle díky tomu měla po útoku na Artura Weasleyho přehled o tom, v jakém je stavu), Edessy Sakndenbergové nebo Skanderbergové, Everarda (jeho další portrét visí na ministerstvu kouzel, v pátém díle díky přecházení mezi nimi mohl zjistit, o jaký útok na Artura Weasleyho šlo), Phinease Nigelluse Blacka (jeho druhý portrét visel v domě Blacků na Grimmauldově náměstí a mezi těmito portréty se mohl pohybovat i tehdy, když v sedmém díle portrét z domu odnesli a vzali ho na hledání viteálů Harry Potter, Ron Weasley a Hermiona Grangerová, a mohl tak sledovat, kde se pohybují), Severus Snape. Druhý film k nim přidal Ambrose Swotta, třetí Heliotropu Wilkinsovou a Mloka Scamandera, ačkoli podle žádných záznamů nikdy nebyl ředitelem. 

zdroj

V Bradavicích to dále jsou na hlavním schodišti druhá manželka krále Jindřicha VIII. Anna Boleynová, podle prvního filmu kouzelnický astronom George von Rheticus, podle prvního a druhého filmu Hengist Zálesák, podle druhého filmu Temeritus Shanks, v sedmém patře proti komnatě nejvyšší potřeby Barnabáš Blouznivý učící trolly tančit balet, Buclatá dáma střežící vchod do Nebelvírské věže, v malé komnatě u Velké síně Violeta, její přítelkyně, s kterou se ve svých obrazech často navštěvují a popíjejí, sir Cadogan, který původně visel v sedmém patře a ve třetím díle dočasně nahradil Buclatou dámu, na ošetřovně podle prvního filmu jakási ošetřovatelka, Zlatoslav Lockhart, jenž si svůj portrét pověsil ve svém kabinetu obrany proti černé magii ve druhém díle, na blíže nespecifikovaném místě odborník na přeměňování Emerik Cvak, Iris Piusová, podle filmů jeden z Nejhlavnějších hlavounů mezinárodního sdružení kouzelníků Sedley Smirk Platter, podle třetího filmu zakladatel Týdeníku čarodějek Tobias Manlethorpe. 

Na ministerstvu kouzel to pak je ještě třeba Elfrida Craggová, na Grimmauldově náměstí 12 Walburga Blacková, jejíž portrét je zajištěn kouzlem trvalého přilnutí a kdykoli se probere, nadává na nové pořádky a nečistokrevné kouzelníky, U Prasečí hlavy v bytě Aberfortha Brumbála Ariana Brumbálová, jejíž portrét schovával v sedmém díle tajný průchod do komnaty nejvyšší potřeby v Bradavicích, a zmíněn byl i portrét Günthera Zuřivého z roku 1105 znázorňující jeho vítězství ve staré německé hře na košťatech stichstock.

Vedle toho lze vytvořit i kouzelné fotografie za použití zvláštního fotografického lektvaru. Ten umožní vyvolat film (i mudlovský) tak, aby se fotografie pohybovala. Některé se mohou pohybovat tak, že stále přehrávají jednu scénu ve smyčce, některé stejně jako portréty reagují na okolí. Třeba Zlatoslav Lockhart měl spoustu zarámovaných fotografií sama sebe, které například uhýbaly pohledům, když měly natáčky, souhlasily s čímkoli, co Lockhart pronesl, a podobně. Nebo fotografie v Denním věštci se typicky hýbaly, ať už šlo o fotografie z popisovaného místa a nebo konkrétních lidí. Akorát není známo, zda i fotografie mohou mluvit. Zato je ale alespoň podle filmů Fantastická zvířata možné, aby některé zobrazily podobu vyfoceného člověka v jeho aktuálním věku, i když byl vyfocen dříve.

zdroj