 |
| zdroj |
Specifikem tohoto netvora je, že zosobňuje strach, jímž se také živí. Když se s někým střetne, ukáže se mu v podobě, jež dotyčného nejvíce děsí, a tyto podoby dovede rychle a plynule střídat, jakmile se objeví další oběť. Proto také nikdo neví, jak vypadá doopravdy - možná s výjimkou Alastora Moodyho. Ten totiž vlastnil kouzelné umělé oko, s nímž dokázal vidět skrz nejrůznější materiály, a jednou byl schopen potvrdit, že se ve stole schovává bubák, i když byl v jiné místnosti a bubák s ním neinteragoval, tedy se nemohl přeměnit v nic, co by představovalo Moodyho strach. Patrně ho tedy musel vidět v pravé podobě.
Akorát má tato bubákova charakteristická schopnost určitá omezení. V první řadě je omezený prostorem, takže pokud mu čelí někdo, jehož strach by představovala věc větších rozměrů, než má k dispozici, musí ji zmenšit. Jako když se například přeměnil na Měsíc v úplňku, nemohl se nafouknout do plné velikosti Měsíce. Dále, když se změní do podoby kouzelné bytosti nebo předmětu, do určité míry dokáže převzít i jejich schopnosti a slabosti. Je i možné, že je pro bubáka problém práce s nehmatatelným strachem jako je strach ze tmy, konkrétního zvuku, nemoci, topení, osamělosti, s agorafobií a podobně. Mohl by proti takové osobě být snad bezmocný, jako je nejspíš bezmocný proti někomu, kdo strach nepociťuje, a musel by se jí ukázat v pravé podobě, nebo by dle druhé teorie mohl přijmout podobu něčeho, co tyto obavy symbolizuje. Což podporuje i fakt, že Voldemort se bál smrti a bubák se mu předvedl v podobě jeho vlastní mrtvoly, Remus Lupin se bál přeměny ve vlkodlaka, a tak v bubákovi viděl úplněk, Hermiona Grangerová se děsila selhání, a tak se jí bubák ukázal jako Minerva McGonagallová, která jí oznamuje, že propadla ze všech předmětů.
A pokud dotyčný trpí více "nejhoršími" obavami, bubák obvykle v rychlém sledu vystřídá všechny, protože se nedokáže zaměřit jen na jednu, což ho může zmást. Jako ho zmate, pokud mu čelí více lidí. Tehdy se bubák nemůže rozhodnut, čí strach předvede, a nakonec se může změnit na směsku strachů všech. Což už nebývá děsivé. Lupin například vyprávěl o situaci, kdy s dalšími dvěma společníky narazil na bubáka a bubák se ty dva pokusil vyděsit najednou, načež se přeměnil do polovičního slimáka, když jeden z nich se bál masožravých slimáků a druhý bezhlavých mrtvol, a nemělo to zrovna žádaný účinek.
Není totiž moc jasné, jak je to s úrovní inteligence bubáka. Zda je schopen uvažování, nebo "jen" vnímá. Může se zjevit v podobě jakékoli bytosti, ale je v podstatě pouhou karikaturou svého předobrazu, nedokáže jednat stejně jako předobraz, jedná podle největších obav své oběti a nereaguje na okolí. Je ovšem zaznamenán případ, kdy se bubák přeměnil do podoby lidského vraha, patrně na základě strachu lidí v jeho okolí, a úspěšně se za tohoto muže vydával po delší dobu. A jemu nejpodobnější tvorové, poltergeisti a mozkomoři, jsou schopni myslet.
Na rozdíl od takových mozkomorů však mohou bubáky vidět mudlové. Bubáci rádi obývají tmavé, těsné prostory jako skříně, mezery pod postelí, skříňky pod umyvadlem, stoly. Jeden, možná spíš nejeden, se schovával i v nástěnných hodinách. Tam se potom obvykle projevují rachocením, třesením nebo škrábáním. A nebo je lze potkat v lese a v temných koutech. Mudlové přitom dobře slyší jejich projevy a mohou je i zahlédnout, akorát jen zřídka spatří bubáka přímo, protože bubáci raději zůstávají dál od veřejnosti, zejména mudlovské. Většina mudlů také odmítá uznat cokoli, co by mohlo být považováno za magické, takže setkání s bubáky odbývají jako halucinace nebo divokou představivost.
A může to být skutečně úplně cokoli. U známých postav využil bubák následující podoby jejich obav (nezahrnuji případy z videoher nebo Lego filmů):
- Albus Brumbál - mrtvola Ariany Brumbálové
- Dean Thomas - živá ruka bez těla, po zásahu kouzlem - ruka chycená v pasti na myši
- Harry Potter - mozkomor, dle Lupina znázorňuje strach samotný, po zásahu kouzlem - kouř, může znázorňovat zapuzení patronem
- Hermiona Grangerová - profesorka McGonagallová sdělující jí, že propadla u všech zkoušek, znázorňuje selhání, po zásahu kouzlem - profesorka McGonagallová předávající jí cenu
- Hope Howellová, matka Remuse Lupina - ohromný, ďábelsky vypadající muž, po zásahu kouzlem (provedeném Lyallem Lupinem, Hope byla mudla) - houba pečárka
- Leta Lestrange - její topící se poloviční bratr Corvus Lestrange
- Molly Weasleyová - její nejbližší rodina a přátelé po smrti
- Neville Longbottom - Severus Snape, po zásahu kouzlem - Snape ve výstředních šatech Nevillovy babičky
- Mlok Scamander - stůl představující kancelářskou práci, po zásahu kouzlem - mechanický drak
- Nymfadora Tonksová - ztráta jejích schopností metamorfomága
- Padma Patilová - obří had, po zásahu kouzlem - šašek v krabičce (ve filmu změněno na Parvati)
- Parvati Patilová - zakrvácená mumie, po zásahu kouzlem - mumie zakopávající o své obvazy
- Remus Lupin - úplněk představující jeho obavy z přeměny na vlkodlaka, po zásahu kouzlem - balonek nebo obláček kouře
- Ron Weasley - obří pavouk, po zásahu kouzlem - pavouk, který přišel o nohy, ve filmu pavouk s kolečkovými bruslemi
- Seamus Finnigan - banshee, po zásahu kouzlem - banshee, která ztratila hlas
- Tom Rojovol Raddle - jeho vlastní mrtvola
Často, alespoň před bitvou o Bradavice a Voldemortovou porážkou, na sebe bubáci brali pro mnoho kouzelníků a čarodějek i podobu Voldemorta, protože představoval největší strach pro mnoho z nich.
Samozřejmě ale to, jak se bubák ukáže a v jakou podobu se změní po zneškodňujícím kouzlu, nemusí být ani pro jednu oběť vždycky stejné, jako se může změnit strach každého člověka a co ho podle něj zesměšní.
"Zesměšnění" bubáka je pak výsledek kouzla k zapuzení bubáka. Jeho formule zní riddikulus a jeho použití vyžaduje silnou mysl a koncentraci, pouhé vyřčení zaklínadla a správný pohyb hůlkou by se minuly účinkem. Není proto úplně nejsnazší, nicméně již třeťáci jsou schopni se ho naučit. A funguje tak, že se vyšle proti bubákovi, změní jeho děsivou podobu na něco směšného, a pokud ten, kdo kouzlo vyslal, propukne ve smích, bubák zmizí. Jen se dřív nebo později může zase vrátit i s posilou. K čemuž musím dodat, že podle zmíněných případů nejde vždy o doslovné zesměšnění, ale zdá se, že stačí přeměna do formy, která místo strachu dotyčného potěší (odměna místo selhání, vysněná práce místo obávané).
 |
| zdroj |
Bubáci jsou tedy velmi známými tvory. Ostatně jsou to strašidla z nejrůznějších skutečných kultur. Bubák ve světě Harryho Pottera se zdá ponejvíce kombinací bubáka z keltské mytologie zvaného boggart, bogard, bogan, bogle nebo boggle, což měl být domácí duch, pomáhající nebo škodící, podle jiné verze zase malý, znetvořený, chlupatý duch z bažin nebo polí, a strašidla typicky žijícího ve skříních a pod nábytkem, schopného přeměnit se do děsivé podoby. A podobný je třeba i el cucuy, příšeře z hispánského folkloru, která žije na tmavých místech a dokáže měnit podobu.
Také má být údajně inspirován postavou Clutterbumph z knihy Manxmouse (nenašla jsem český překlad), jíž je Rowlingová fanoušek. Ten je popsaný jako něco, co neexistuje, dokud si to někdo nepředstaví, a pak vypadá jako to, co dotyčného nejvíc děsí a to nejhorší, na co může myslet. A protože si to pokaždé představuje někdo jiný, žádní dva Clutterbumphové nejsou stejní. Nebo lze připodobnit i k Tomu z hororu To od Stephena Kinga, kde jde o pradávnou entitu z jiné dimenze, která na sebe umí vzít podobu děsící jeho oběti, a potom se krmit jejich strachem, než je zabije.
Není proto divu, že i ve světě Harryho Pottera se někteří dost proslavili, a to i mezi mudly. Jedním takovým byl Starý strašák z Canterbury, jehož mudlové měli za šíleného kanibalského poustevníka z jeskyně, ale ve skutečnosti to byl maličký bubák, který se naučil dobře využívat ozvěnu. Nebo už zmíněný Bubák bijec ze starého Londýna. Ten si přisvojil podobu brutálního vraha a potuloval se po temných uličkách Londýna v 19. století, přičemž ho šlo jednoduchým kouzlem přeměnit na křečka. A nebo Skučící strašák ze Strathtuly ve Skotsku, kde se krmil strachem místních mudlů natolik, že se z něj stal ohromný černý stín se zářícíma očima, dokud ho zaměstnanec odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, Lyall Lupin, neuvěznil v krabičce od sirek.
A bubáci se mnohokrát objevili i v Bradavicích a dalších místech i během ságy. Na začátku minulého století učil dle Fantastických zvířat Albus Brumbál studenty obrany proti černé magie, jak se s bubákem vypořádat (ačkoli dle ságy Harryho Pottera byl učitelem přeměňování). Tehdy se například před Mlokem Scamanderem přeměnil bubák ve stůl a Mlok přiznal, že zosobňuje jeho největší obavu, nudnou práci v kanceláři. Tedy se bubák může přeměnit i do něčeho, co jinému nebude vůbec připadat jako děsivá věc, pokud to skutečně odpovídá emocím jeho oběti.
 |
| zdroj |
Ve čtvrtém díle se bubák ukázal znovu. Narazil na něj Harry v bludišti během třetího úkolu v Turnaji tří kouzelnických škol. Znovu se mu ukázal jako mozkomor. Harry ho nejprve za mozkomora pokládal a vyslal proti němu patrona. Až když bubák zavrávoral a zakopl, místo aby se před patronem stáhl, došlo mu, co se děje, a zbavil se ho pomocí riddikulus.
A naposledy v pátém díle se bubák ukázal v domě číslo 12 na Grimmauldově náměstí. Dům se totiž Molly Weasleyová, její děti, Harry a Hermiona snažili uklidit, když si z něj Fénixův řád zřídil velitelství, a Molly narazila v jednom stole na něco, co považovala za bubáka. Moody jí její domněnku potvrdil, když se do stolu podíval svým kouzelným okem (odsud domněnka, že zná skutečnou podobu bubáka) a Molly se rozhodla ho jednoduše zapudit. Akorát bubák využil jejích obav o životy jejích nejbližších, měnil se před ní na mrtvolu Rona, Billa, Artura, Freda a George, Percyho a Harryho, ona byla příliš rozrušená, než aby její zapuzovací kouzlo fungovalo, a musel zasáhnout Lupin.
Žádné komentáře:
Okomentovat