Havraspárská věž a společenská místnost

Havraspárská věž (Ravenclaw tower) je jedna ze tří nejvyšších věží Bradavického hradu spolu s Nebelvírskou a Astronomickou a slouží jako společenská místnost a ložnice pro studenty Havraspáru. Vstup do ní se nachází v západní části Bradavic na vrcholku úzkého, příkrého spirálového schodiště v pátém patře a tvoří ho dveře bez kliky a zámku, zato s bronzovým klepadlem ve tvaru orla, za nímž je společenská místnost. Aby se proto někdo mohl dostat dovnitř, musí odpovědět na hádanku, kterou mu položí klepadlo po zaklepání, a když odpoví nesprávně, musí čekat na někoho jiného, kdo ji uhodne, což zároveň funguje jako způsob učení. Také není vyloučeno, že nejde o to nalézt správnou odpověď, ale předvést správnou úvahu při řešení. V knihách zazněly dvě takové: "Co bylo dřív, fénix nebo oheň?" - "Kruh nemá začátek." a "Kde končí zmizelé předměty?" - "V nebytí, jinak řečeno všude."

zdroj

Společenská místnost za dveřmi je potom jedna z nejvzdušnějších komnat v Bradavicích. Je velká, kulatá a laděná do odstínů modré a bronzové, barev Havraspáru. Má klenutá okna s modrými a bronzovými závěsy, odkud je skvělý výhled na školní pozemky včetně jezera, Zapovězeného lesa, famfrpálového hřiště, školních zahrad a okolních hor. Jsou v ní schody pokryté nočně modrým kobercem posetým hvězdami, které se odráží na klenutém stropě, na zdech má havraspárský znak a portréty slavných studentů. Je vybavená stoly, křesly, knihovnami, pohovkou. Dokonce má mít i vlastní knihovnu, která sice není tak velká jako školní knihovna, ale prý má téměř stejně tolik knih.

A potom vchod do chlapeckých a dívčích ložnic za sochou Roweny z Havraspáru z bílého mramoru. Není jen jisté, kdo tuto sochu vyrobil. Salazar Zmijozel měl být jediný ze zakladatelů, kdo si postavil obří sochu, jenže tato socha Roweny není nijak obrovská, spíš skoro v životní velikosti, tedy je možná autorkou Rowena a nebyla jen považovaná za zvláštní extravaganci jako ta Salazarova.

Je také možné, že vchod do ložnic je opatřen stejným kouzlem, jako přístup do nebelvírských ložnic, tedy že když se do dívčích ložnic pokusí vstoupit chlapec, je mu v tom zabráněno (v nebelvírské věži tak, že se schodiště promění na kamennou skluzavku). Podle Dějin bradavické školy si totiž zakladatelé mysleli, že dívkám se dá v tomto ohledu věřit víc než chlapcům, a tak očarovali dívčí ložnice, a podle Hermiony Grangerové se k takovému opatření rozhodli zakladatelé Bradavic jako celek, ne jen Godrik Nebelvír, tedy ho možná použili ve všech kolejích. 

Samotné ložnice by se pak měly přizpůsobovat aktuálnímu počtu studentů jednotlivých ročníků (podle některých zdrojů by jich průměrně mělo být pět a pět na ročník v jedné koleji, ale může se to lišit), tedy v ložnicích pro každý ročník je odpovídající počet postelí s nebesy a nebesky modrými prošívanými dekami na zvýšených stupíncích. U každé je také dřevěný noční stolek, k nohám postele se ukládá školní kufr, ke každé patří dvě police, bidýlko pro sovu a kobereček. A podle prefekta Roberta Hilliarda je z nich slyšet uvolňující, uspávající zvuk větru svištícího kolem oken věže. 

Přímo v sáze se ale ukázala jen jednou, a to jen v knize. V sedmém díle tam zamířili Harry Potter a Lenka Láskorádová ve snaze najít informace o ztraceném havraspárském diadému, který měl být jedním z viteálů lorda Voldemorta a který Harry potřeboval zničit, aby si prohlédl, jak by měl vypadat, protože je zobrazený na Rowenině soše (ve filmu se to nestalo, tam Lenka rovnou poslala Harryho najít Šedou dámu, ducha jejich koleje).