Tchoříčci

Tchoříčci (Gobstones) je velmi stará kouzelnická hra podobná mudlovským kuličkám. Každý hráč začíná s patnácti malými kulatými "tchoříčky", tedy kuličkami prodávanými v setech po třiceti, obvykle z kamene, ale mohou být i z vzácných kovů, a snaží se cvrnkáním odrazit z hracího pole všechny tchoříčky protivníka. Jediný rozdíl od mudlovské verze je, že hrací kameny představující tchoříčky vystřikují páchnoucí tekutinu na obličej hráče, který přijde o bod. Proto hráči ani hra nemají zrovna skvělou pověst, což těm, kteří mají hru rádi, dost vadí. Sami totiž tchoříčky označují za famfrpál kouzelnických myslitelů.

zdroj

Nicméně je to hra známá po celém světě, existuje mnoho klubů a lig. Existuje dokonce mezinárodní tchoříčková liga, kterou spravuje za Velkou Británii kancelář Oficiálního klubu tchoříčků na odboru kouzelných her a sportů, který v Británii patrně hostí vlastní turnaje. 

Vedle toho funguje Národní tchoříčková asociace, která pořádá Mistrovství světa v tchoříčcích, je určená k propagaci tchoříčků a upřímně se snaží hru zpopularizovat. Pořádá pro to reklamní a náborové kampaně jako "Věnujte tchoříčkům druhý pohled", ale výběr ilustračních obrázků - aktuálně, jak současného mistra světa Kevina Hopwooda trefila smrdutá tekutina z tchoříčka, nebyl nejšťastnější. Mistrovství světa je potom mezinárodní soutěž, které se podle dostupných informací účastnil Americký tchoříčkový tým (2. 12. 1926 publikoval The New York Ghost článek o jeho úspěších), Anglický národní tchoříčkový tým, Maďarský národní tchoříčkový tým, Velšský národní tchoříčkový tým (ten se v roce 1998 utkal s maďarským, a když o jejich zápase neotiskli článek v Denním věštci, jeho člen Grugwyn Rufford poslal editorovi zlostný dopis, načež mu editor odpověděl v úvodníku, že tchoříčci jsou pro lidi velice nudný sport).

Několik klubů existovalo a existuje i v Bradavicích, kde studenti obvykle hrají s vlastními sadami. Bradavický klub přitom možná spadá pod Oficiální klub tchoříčků a svého času byla jeho prezidentkou Eileen Princeová, budoucí matka Severuse Snapea. K tomu byla i kapitánkou školního tchoříčkového týmu a Denní věštec o něm vydal zprávu i s její fotkou. Nicméně i v Bradavicích jsou tchoříčci méně oblíbení, až daleko po famfrpálu a kouzelnických šachách, a hrají je hlavně mladší děti, které z nich obvykle vyrostou. A hrají se patrně i ve Stříbranově ve Spojených státech, kde existuje jako cena za výhru v turnaji Tchoříčkový pohár, jenž v roce 1926 vyhrála kolej Paskřeta.

Což ovšem neznamená, že u mnohých kouzelníků nemůže jít naopak o velice oblíbenou hru. Flavius Belby býval třeba v 18. století prezidentem místního tchoříčkového klubu, což pro něj byla natolik šťastná vzpomínka, že ji použil k vyvolání patrona, aby se zbavil útočícího smrtipláště. A když se Albus Brumbál snažil přesvědčit rodiče Remuse Lupina, aby ho i přes jeho vlkodlačí prokletí nechali nastoupit do Bradavic, hrál přitom i on s malým Remusem tchoříčky.