Smrtonoška

Smrtonoška (Banshee) je stvoření zla, které by se dalo označit za vlastní druh ducha, protože nejde o ducha člověka ani zvířete, nikdy nebyl naživu, tedy nemůže ani zemřít, když se vlastně nikdy jako tvor nenarodil, je asmrtelný, a nelze s ním komunikovat. A zároveň nebyl zařazen ani mezi nelidské přízraky. Konkrétně je to zlovolný duch původem z Irska a vypadá jako žena či zombie žena se zeleně zbarvenou kůží, černými vlasy dlouhými až na zem, kostnatým obličejem, a její křik je smrtelný pro kohokoli, kdo ho uslyší, podobně jako křik madragory.

zdroj

K tomu je většina smrtonošek nepřátelských, Seamusovi Finniganovi se dokonce bubák zjevoval v podobě smrtonošky. Střetnutí s nimi tak jsou nejspíš nebezpečná, jak popsal i Zlatoslav Lockhart ve své knize Souboj se smrtonoškou v příběhu o tom, jak porazil smrtonošku v Bandonu. Jen později přiznal, že příhody v jeho knihách ukradl jiným kouzelníkům, a jediná známá informace o čarodějce, která tuto smrtonošku doopravdy porazila, je, že měla zaječí pysk. Ve filmu by se pak mohlo jednat ještě o další smrtonošku zvanou strašidelná smrtonoška, protože když se ve svém testu pro druháky Lockhart tázal "Jaký byl podle vašeho názoru dosud největší čin Zlatoslava Lockharta?", jeden student odpověděl vyhnal strašidelnou smrtonošku v Káthmandú v Nepálu.

Vedle toho také během jednoho Turnaje kouzelnických škol v lektvarech dohnala smrtonoška šampiona z Uagadou k šílenství - tedy možná nemusí být smrtelné, ale mohou mít vliv na psychiku, a také se lze jejich vlivu bránit. Má na to účinkovat lektvar smíchu.

Není ale vyloučeno, že ne všechny jsou zlovolné, nebo že je alespoň nejde zkrotit, protože zpěvačka Celestýna Warbecková měla mít nějaké smrtonošky jako doprovodné zpěvačky. 

Smrtonoška, i zde víc pod jménem banshee, je nicméně známá i mudlům i v reálné mytologii jako irský duch oznamující smrt člena rodiny, obvykle pláčem, kvílením. Obvykle se má za vílu nebo ducha mrtvé víly či zavražděné nevinné dívky, a může se zjevovat v několika verzích. V podobě krásné dívky s očima bez panenek a s dlouhými bílými vlasy v bílé či světle šedé barvě se stejnou barvou kůže, a to v lesích, bažinách či močálech v blízkosti sídla umírajícího, nebo ji může vidět někdo z příbuzných na cestě k domu. Tehdy vydává nepříjemný kvil a známá je i jako kvílící žena. V podobě dívky u potoka peroucí zkrvavené prádlo toho, kdo má zemřít, tehdy se jí říká pradlena. V podobě sešlé stařeny v černém, či rovnou lasičky, hranostaje nebo šedé vrány. Tyto příběhy o banshee přitom dost možná pochází ze zvuků a letmých spatření nočních zvířat, zejména sov. 

Vedle toho ale mohly být za banshee označovány i skutečné dívky. Ty se zelenýma očima s žlutým kruhem kolem panenky, s tmavými vlasy, s něčím, co se dalo vydávat za znamení blesku na nártu, a na jejichž narozeniny nebo svátek někdo z rodiny zemřel. Potom byly tyto dívky ostrakizované, trpěly nočními můrami, chovaly se jinak, mohly trpět určitými stavy strnulosti, a lze asi uzavřít, že šlo zkrátka o odlišné děti či děti s psychickými obtížemi, které byly označeny za víly smrti a odstrkovány místo péče.