Amulet

Amulet je malý kouzelný objekt libovolné podoby od náhrdelníku, jiného šperku, přívěsku, přes drahokam, rostlinu, část zvířete, po magickou kresbu, který má přinášet štěstí, nebo může být očarovaný ochrannými kouzly, aby chránil nositele před temnou magií. A mohou být skutečně užitečnou věcičkou, proto je třeba v Bradavicích ve čtvrtém podlaží sbírka amuletů, alespoň dle filmového Pobertova plánku. 

Problém mnohých amuletů, zejména těch prodávaných pokoutně nebo za přemrštěné ceny, však je, že vůbec nefungují. Správně vyrobený amulet má moc a byť patrně neochrání proti silné černé magii, dokáže odštítit lecjaké jednodušší útoky nebo skutečně mít vliv na emoce nebo náladu. Ovšem o mnohých amuletech pouze kolují fámy, mýty, desinformace vycházející ze "zvyků", jako v našem skutečném světě, a jsou spíše pověrami než opravdovou ochranou. Například se často jako všeobecný amulet prodává běžný nemagický předmět, který nemůže sloužit, pokud není upravený nebo není z materiálu, který přirozeně reaguje na určité hrozby. Proto musí amulety vyrábět někdo zkušený, který ví, co dělá, a používat osvědčení materiály. Mezi ně patří krystaly, měsíční kámen, tlapka králíka, možná i lichokořen.

zdroj

V sáze jsme se přitom setkali právě spíše s padělky a podvody. Ve druhém díle se v Bradavicích začalo obchodovat s ochrannými amulety, když byl z tajemné komnaty vypuštěn netvor Salazara Zmijozela a zkamenělo několik studentů. Neville Longbottom třeba koupil fialový krystal, ocas mloka a jakousi smrdutou zelenou cibuli, přičemž nic z toho nemohlo proti baziliškovi - a potažmo jakémukoli jinému netvorovi jakkoli pomoci.

Později po návratu Voldemorta tento obchod vzkvétal po celé Británii i v Příčné ulici, zejména co se týče amuletů proti temným kouzelným tvorům. V šestém díle jeden stánkař zkoušel prodat Molly Weasleyové amulet pro její dceru Ginny a tvrdil, že je účinný proti vlkodlakům, mozkomorům a neživým, ale Artur Weasley, tehdy vedoucí oddělení pro odhalování a konfiskaci falešných obranných kouzel a ochranných předmětů, mu vyhrožoval, že ho nechá zatknout. Byl to evidentně další podvod. Proti mozkomorům neexistuje žádný účinný amulet, stejně tak proti neživým, a na vlkodlaky by možná mohlo trochu působit leda stříbro. 

Skutečný, účinný amulet zmínil jen Zlatoslav Lockhart. Ten ve druhém díle tvrdil, že se musel vypořádat s transmografiánskými muky, patrně kletbou pomalu mučící oběti k smrti, v Ouagadougou tak, že rozdal místním ochranné amulety. Akorát, pokud se to skutečně stalo, patrně to dokázal mnohem schopnější kouzelník, který chtěl doopravdy pomoci, a Lockhart mu, jak bylo jeho zvykem, vymazal paměť, když z něj tuto vzpomínku vytáhl pro svou knihu.

Amulety se nicméně používají i mezi mudly a jsou velice známé a rozšířené i v našem světě. Jako součást pověr, "magických rituálů", různých náboženských směrů prakticky ze stejného důvodu, aby přinášely něco dobrého, chránily před negativními vlivy, emocemi, sny, případně před zlou magií nebo démony, pokud takovým věcem někdo věří.