Lektvar smrti

Lektvar smrti (Death Potion) byl lektvar používaný Kouzelnickým kongresem USA k popravám minimálně ve 20. letech 20. století a v podstatě šlo o černý, extrémně leptavý lektvar, zároveň s omamujícím vlivem a vlastnostmi přirovnatelnými k myslánce.

Byl jím naplněný vyhrazený prostor v cele smrti v budově Kouzelnického kongresu USA a nad ním byla umístěna židle. Popravčí vždy přivedenému odsouzenci odebral vzpomínky, které umístil do lektvaru, posadil ho do židle a nechal vzpomínky působit. Podobně jako myslánka je lektvar odsouzenému ukazoval, konkrétně ty nejšťastnější, a navíc ho jimi naprosto okouzlil a vtáhl ho, takže odsouzený si dost možná i přestal být vědom svého okolí. Potom se popravčí dotkl lektvaru, buďto svou hůlku nebo hůlkou odsouzeného, dost možná by fungoval jakýkoli objekt, a lektvar se "rozproudil", začal stoupat k židli a k odsouzenému a židle se zároveň začala spouštět do lektvaru. A protože je vysoce leptavý, okamžitě se skrze všechno propálil.

Což mi přijde jako extrémně krutý způsob popravy. Lze to přirovnat k použití velice silné kyseliny, a ať už působí jakkoli rychle, odsouzeného do lektvaru nořili nohama napřed, tedy nějakou dobu musel cítit extrémní bolest, jak mu lektvar doslova rozežíral tělo. Leda by byla jeho druhá vlastnost, omámení vzpomínkami natolik silné, aby nevnímal ani takový extrémní fyzický stimul.

Ovšem úředníci KOKUSA toto patrně považovali za celkem humánní způsob, zejména kvůli přehrávání vzpomínek odsouzenému, a také to pro ně bylo výhodné. Nikdo totiž nemusel vyslat vražednou kletbu nebo aktivně odsouzeného jinak zabít, tedy být přímým katem. Přesný důvod použití ale uveden nebyl.

zdroj

Také jsme ho viděli použít jen v prvním díle Fantastických zvířat, když byli Mlok Scamander a Tina Goldsteinová odsouzeni k smrti Gellertem Grindelwaldem vydávajícím se za úředníka KOKUSA Percivala Gravese, a to za porušení mezinárodního zákona o utajení kouzel. Tedy skoro použít. Tinu do lektvaru téměř ponořili, ale nakonec ji Mlok zachránil a společně před "Gravesem" a bystrozory unikli.

Ve filmové verzi je to přitom lektvar velmi podobný doušku živé smrti, který v šestém filmu také dokázal rozložit předmět, jehož se dotkl. Kniha však konkrétně nepopisuje, že by to mělo být účelem doušku živé smrti, a je i spekulativní, zda následkem doušku živé smrti má být opravdová smrt, ačkoli Horacio Křiklan v šestém díle prohlásil, že perfektní lektvar Harryho Pottera by je všechny dokázal zabít. Přece jen definice v učebnici pro přípravu lektvarů od Libatiuse Brutnáka tvrdí, že na toho, kdo doušek živé smrti vypije, je seslán tvrdý spánek trvající neomezeně dlouhou dobu. Je tak možné, že Křiklan jen svým typickým způsobem přeháněl chválu a film zkrátka zobrazil chybu, nebo v jeho verzi působil lektvar odlišně na neživé předměty.

Nicméně lektvar smrti používaný KOKUSA skutečně živého tvora zabije a tato verze popravy mohla být inspirována skutečným světem. Ponoření vězně do vody, zatímco je uvázaný k židli, mohlo byt převzaté z neslavných čarodějnických procesů a obecněji z ordálu vodou. Tehdy byl podezřelý spoután, ponořen do vody, případně opakovaně, a dle místa a zvyku se soudila jeho reakce. Například, pokud to nevypadalo, že mu to vadí, měl být vinen/čarodějnice a popraven. Pokud se uotopil, byl považován za nevinného. Nebo naopak, v některých místech pokud se utopil, byl považován za vinného, protože Bůh by ho jinak ochránil, apod. Což je také velice drastické, protože i utopit se může být velmi bolestivé a protahované.