Zastírací kouzlo

Zastírací kouzlo (Disillusionment Charm) patří mezi kouzelné formule, které zrakům schovávají určený předmět nebo osobu. Toto konkrétně nechá převzít ukrývaný objekt přesnou texturu a barvu jeho okolí, tedy s ním splynout. Je to v podstatě dokonalá kamufláž, díky níž působí prakticky neprůhledně. Velmi zkušení kouzelníci, kterých není v tomto případě mnoho (měli by to být třeba Albus Brumbál, Gellert Grindelwald, Voldemort), se jím dokáží učinit naprosto neviditelnými.

Tedy je to mírně sporné. Podle páté knihy totiž zastírací kouzlo není totéž co neviditelnost, jen kamufláž. Podle Divoknihy: Knihy kouzel ale způsobuje naprostou neviditelnost. Takže se může jednat o chybu, sémantiku a dohadování o významu, a nebo to skutečně závisí na schopnostech kouzelníka. Moc světla do toho nevrhá ani jeho originální název, který vychází z latinského illusio - přelud, iluze, illudo - hrát si, vysmívat se a předpona dis- značí něco, co chybí, opak. Český překlad hovořící o zastření dotyčné osoby nebo dotyčného předmětu se mi naopak zdá poněkud vhodnější a nabízí širší možnosti výkladu, který lze použít pro neviditelnost i kamufláž.

Nebyla prozrazena jeho formule, ale je velmi dobře popsané jeho použití a působení. Které je hned dvojí. Při použití kouzla na sebe je třeba kroužit hůlkou kolem vlastní osoby, jako by se dotyčný omotával. Při použití na nějakou věc nebo na jiného stačí hůlkou klepnout - pokud je to živý tvor, ucítí, jako by se mu na místě, kde se ho dotkla hůlka, rozbilo vejce a roztékalo se mu po těle, jak ho obepíná kouzlo. 

Může se přitom zdát, že je to dost podezřelé kouzlo, které akorát nahrává zločincům. Ale je i velmi užitečné. Hipogryfy a okřídlené koně například můžou kouzelníci chovat, jenom pokud na ně zastírací kouzlo používají každý den (jeho účinky časem vymizí, tudíž ho musí obnovovat), aby si mudlové nevšimli ničeho zvláštního. A také je to jeden ze způsobů výroby neviditelných plášťů či jiných kusů oděvu, když se očarují zastíracím kouzlem. I to se časem opotřebuje a přestane fungovat, ale bývá o ně značný zájem, i ministerstvo kouzel takové vybavení shání pro své zaměstnance pracující v terénu. Takže vedle zločinců se toto kouzlo náramně hodí i bystrozorům, kteří s nimi bojují, a magizoologům.

Poprvé jsme ho tak viděli, až když jsme se seznámili s existencí bystrozorů. Konkrétně v páté knize ho o letních prázdninách Alastor Moody použil na Harryho Pottera při jeho přesunu ze Zobí ulice na Grimmauldovo náměstí. V sedmém díle ho pak už často používali i Harry a Hermiona Grangerová jako součást ochrany jejich tábora při hledání Voldemortových viteálů. Hermiona také navrhovala, aby ho použili sami na sebe, když se o Vánocích rozhodli navštívit Godrikův důl, ale nakonec se tak nestalo.

O něco později ho však použil Voldemort, aby se skryl před zraky obyvatel Bradavic, mohl se nerušně vloupat do hrobky Brumbála a vzít mu bezovou hůlku. A přímo při následné bitvě o Bradavice Draco Malfoy, Vincent Crabbe a Gregory Goyle, aby se schovali v chodbě u komnaty nejvyšší potřeby a přepadli tam Harryho, Rona a Hermionu, když se tam vydali najít jeden z posledních viteálů.