Mohl by tento film být odčinění minulého příšerného dílu Fantastických zvířat o všem, jen ne o zvířatech, ale spíš vůbec o ničem? Šla jsem do kina se značnou skepsí, nicméně... vážně by mohl! Nejenom, že jsem dostala samolepku hrabáka a potom možnost vyhrát ve slosování merch (nevyhrála), ale tento díl Fantastických zvířat byl výrazně lepší než předchozí. Sice se v něm našlo pár kanonických přešlapů (ne, Minerva asistující Brumbálovi stále ještě není chronologicky možná), zato má něco, co předchozímu zoufale chybělo. Strukturu a směr.
A také děj. Ve výsledku docela prostý. Černokněžník Gellert Grindelwald unikl spravedlnosti, láká k sobě čím dál víc následovníků s úmyslem rozpoutat válku s mudly a nastolit nadvládu čarodějů. Což jeho protivníci velmi dobře ví, protože vychází ze starých plánů, které osnoval ještě jako náctiletý s Albusem Brumbálem. Jenže Brumbál sám, bez ohledu na své výjimečné kouzelné nadání a radikální změnu názoru, ho zastavit nemůže. V mladické nerozvážnosti spolu uzavřeli krevní pakt, že se proti sobě nebudou stavět. Zatím neví, jak kouzlo zrušit, takže musí sehnat pomoc jinde. Využije k tomu staré známé i nové postavy. Jelikož Grindelwald teď chce využít i vzácného magického tvora čchi-lina, pošle Mloka Scamandera, nyní už docela úspěšného magizoologa, aby jediný známý exemplář ochránil. Což se tak docela nepovede, Grindelwaldovi pohůnci odnesou jedno novorozené mládě, zatímco Mlokovi zůstane druhé. Je tedy řada na další plán, k němuž Brumbál sezve Theseuse Scamandera z ministerstva kouzel, Yusufa Kamu, jemuž Grindelwald zabil poloviční sestru Letu Lestrange, Jacoba Kowalskyho, který by moc rád ze spárů Grindelwadla dostal svou přítelkyni Queenie, velice nadanou profesorku Hicksovou, Mlokovu asistentku Bunty. Aby zabránili nejhoršímu.
Končí totiž funkční období předsedy Mezinárodního sdružení kouzelníků, vůdce celého kouzelnického světa, probíhají těsné volby a Brumbál tuší, že jich Grindelwald bude chtít využít. Pošle proto svůj "tým" na předvolební setkání v Berlíně a dozví se zdrcující zprávu. Dosavadní předseda se rozhodl pro snadnou cestu nepostavit se nebezpečí, nebojovat s nepřijatelnou opozicí, raději vyslyšel hlasité Grindelwaldovy příznivce, odmítl ho odsoudit a dovolil mu kandidaturu. Přičmž právě čchi-lin v minulosti předsedu vybíral díky své schopnosti pohlédnout do budoucnosti i nitra lidí, kouzelníci by se návratu tradice nebránili a Grindelwald má jednoho očarovaného. Buď se pár kouzelníkům podaří přelstít i budoucnost a odhalit pravdu celému světu, nebo svět čeká krveprolití.
Což byla vlastně jen jedna linie, na pozadí se jich odehrávalo víc a tentokrát nijak nemátly, ani nezpůsobovaly nedostatek času na cokoli. Kdo chtěl akci, mohl sledovat pouze Grindelwaldovu snahu zmanipulovat volby a přinutit tak všechny kouzelníky bojovat proti mudlům, a snahu Mloka a ostatních mu v tom zabránit. Doprovázenou neustále se měnícími plány jak nemít plán, magickými souboji, ukázkami nejrůznějších kouzel a i absurdními, vtipnými situacemi. Doplňovanými velice vážnými situacemi. Třeba zatčení Theseuse po debaklu v Berlíně a vězení, které skoro nikdo nemohl přežít, protože ano, existovalo ještě horší místo než Azkaban, bylo něco příšerného. Fakt, že tam lítaly ožrané zbytky těl, asi dokazuje, že ani teď to není pro děti. Už to není příběh o dětech pro mladší, není to young adult, dostali jsme se do silně "adult" teritoria. Přičemž na druhou stranu, když právě tady začne Mlok s břišním tancem, aby uklidnil nebezpečné tvory a mohl Theseusovi pomoct, tvoří to dobrou směsku nefalšované hrůzy a smíchu. Jen by mě doprčic zajímalo, co to bylo za šílené zařízení! Nutí mě říct zlatí mozkomorové!
Zbytek bych se nebála označit za zajímavé vztahové drama během nástupu kouzelnického nacismu. Jednak tu byli Mlok a Theseus. Samozřejmě Grindelwald a Brumbál, jejichž vztah měl nevtíravý, ale docela výrazný dopad na průběh "boje". Dobře se znali, takže dokázali toho druhého odhadovat, což bylo ve prospěch i neprospěch obou stran, snažili se sebou manipulovat, snažili se toho druhého porazit, ale zároveň se filmařům povedla naznačit i osobní tragédie, jaká se v tom schovává. Fakt, že za aktuálním nepřátelstvím pořád stojí něco víc včetně špetky "uraženého ex". Pak Jacob a Queenie, bolavý obraz toho, kam se dostali, když Queenie Grindelwaldovi naletěla. A emocionálně hodně zdrcující odhalení o Credencovi a kontroverzním sdělení z minulého dílu, že má být Brumbál. Tehdy jsem funěla vzteky, ale když se tady odhalila skutečnost, jaký že Brumbál, bylo to nejvíc ze všeho smutné. Konečně našel, kam patří, konečně se mohl vrátit domů, ale po krutém dosavadním životě a po využívání Grindelwaldem už bez možnosti pomoci. Jeho osud, u něhož bych byla spokojená, kdyby se tímto završil, byl docela srdcervoucí, a volba fénixe vracejícího se k němu proto, že umíral, jeho vzkazy přes zrcadla, když pochopil, že mu svět pořád jenom lže, koho by to nedojalo. Ač jeho rozhovor s Brumbálem během jejich prapodivného souboje působil taky prapodivně pateticky. Na druhou stranu Brumbál i v knihách uměl být poněkud patetický, takže je to možná pořád konzistentní. A to nemluvím o Aberforthovi, ten byl konzistentní se všemi jeho známými verzemi.
Myslím, že i velmi prospěla výměna Deppa za Mikkelsena. Depp fungoval jako šílený, excentrický kouzelník, ale Mikkelsen jako... Grindelwald. Jako Brumbálův současník, charismatický vůdce temné strany, předvedl nuance své komplikované situace zejména v osobní rovině tak, jak bych od Deppa a jeho variace na Jacka Sparrowa rozhodně nemohla očekávat. Dostali jsme se na vyšší úroveň. Znázornění skutečného nebezpečí, vysokých politických her, násilí, brutality a nadcházející války působí opravdověji. Jen měli lépe ukázat nejen pocit, ale i to, že se to opravdu děje. Předvolební události a volby byly důležité, akorát pořád mluvili o Grindelwaldově vytoužené válce, jak by zničila svět mudlů i kouzelníků, a zrovna tohle by chtělo větší důraz na poučku ukaž, neříkej. Měli ukázat konkrétní činy, nějaké útoky, to, že už začal. To, proč se vlastně všichni tak bojí.
Příjemně mě i překvapila skutečná role pro "fantastická zvířata". Zcela jistě bychom se bez nich opět obešli, drobnou změnou scénáře by šla nahradit. Ovšem alespoň dávala smysl, měla na ději přímou účast. Nebyla jen uměle namontovaným pozadím (některá). Čchi-lin asistoval ve vyvrcholení a rozuzlení, kůrolez a hrabák aktivně zasahovali při dobrodružství Scamanderových, počítalo se s nimi, nebyli tam náhodou. Pochopitelně sloužili jako komický prvek, jen konečně ne samoúčelně.
Co mi naopak přišlo úplně zbytečné, jsou scény v Bradavicích. Zjevně je to jen odkaz na hlavní ságu, zbytečně tam kvůli nim chybně vecpali Minervu McGonagallovou, všichni tam vlastně přišli jen proto, aby se na Jacoba zubilo pár škodolibých studentů a aby zase odešli. Z komnaty nejvyšší potřeby, o níž podle Rowlingové Brumbál v té době ještě neměl vědět, jelikož ani on o Bradavicích neví všechno. Nebo docela dlouhá objednávka výroby falešných kufrů. Haló, jsme v kouzelnickém světě, šly vyčarovat a ušetřili bychom pár minut? Zdá se mi, že filmy vůbec nevzaly na vědomí, že kouzelníci nemají mudlovskému stylu života ani rozumět, natož aby se prakticky chovali jako mudlové a chodili k nim pro služby. Absenci hábitů už ani nebudu rozebírat.
A také pár soubojů a ukázek kouzel. Zbytečně "velkolepých", spíš jako by se filmaři předváděli, co všechno dokáží na obrazovku přidat, než aby vzešly z přirozené potřeby. Jo a samozřejmě byla v jinak dost nepohádkovém filmu velice dětsky pohádková samotná premisa vzácného zvířete vybírajícího vůdce celého světa (...vrozená předurčenost čistoty srdce po celou budoucnost je prostě pohádka nebo Minority report), jelikož si nemyslím, že požadavky čchi-lina na to, komu nejčistšímu a i v celém budoucím životě nejčestnějšímu se pokloní, a požadavky na vysokého politika, který má žonglovat s celosvětovou kouzelnickou populací v době nájezdu druhé světové, jsou totožné. A taky to, že vybral Brumbála? Ale prosím! Víme, že nikdy nepřijímal pozice moci, ač to po něm chtěli, ale Brumbál opravdu není ryzí, čestný člověk, je to dost intrikářský manipulátor. Má zlomené srdce. To z něj však rozhodně nedělá dobráka do morku kostí.
Nicméně můj celkový dojem z filmu je velmi kladný. Na rozdíl od předchozího žádný přehršel postav na mnoha různých místech, v podstatě vždy jen dvě až tři skupiny, takže bylo jednoduché dát všem dost prostoru, mít dostatek děje a všechno držet pohromadě. Konkrétně bylo dobré rozhodnutí necpat tam Tinu, pro níž nebyla role už minule, nechat ji jen do uzavření "vztahové" linky do úplného závěru a během filmu si vystačit s fotkou a Mlokovou zjevnou pýchou na její pracovní úspěchy, jaké ji od děje drží dál. Žádné skákání sem tam, místo toho budování charakterů, odkrývání starých tragédií a zabudování srdce, což fungovalo na jedničku. Přes nedostatky se zobrazením místo pouhého popisování i docela slušné vybudování politického dramatu. Musím pochválit i, jak se nesnažili každý detail násilně cpát divákovi přímo pod nos, jak místo toho stačilo zůstat u náznaků. Kromě zmíněného se mi nelíbilo pár drobností týkajících se rozporů v kánonu, ale to dám dohromady v jiném článku až si film pustím znovu. A nemá to na něj vliv jako na samostatné dílo. Zkrátka pro teď se jim povedlo nečekané. Obnovit mou naději, že i přes veškerou snahu Rowlingové zničit svůj odkaz, to ještě někam povede.
Foto: IMDb
Žádné komentáře:
Okomentovat