 |
| zdroj |
- bezovou hůlku - velice mocnou hůlku považovanou za neporazitelnou,
- kámen vzkříšení - jenž může povolat duše zpět ze světa mrtvých,
- neviditelný plášť - jenž učiní svého nositele zcela neviditelným a nikdy se neopotřebuje.
Pro tyto relikvie existuje známý symbol trojúhelníku (plášť) s kružnicí uvnitř (kámen) a svislou čarou protínající kružnici (hůlka). Je tak trochu podobný alchymistickému symbolu kamene mudrců, což je trojúhelník uvnitř kružnice, v němž se nachází čtverec s další kružnicí uvnitř. Dnes lze ovšem v kouzelnickém světě přirovnat i ke svastice z reálného světa - nyní je svastika spojena především s nacismem a zapomíná se na její předchozí význam, stejně jako je symbol relikvií považován za znak Gindelwalda a snahy nastolit krutovládu jeho přívrženců. Relikvie však nejsou založené na nacismu, ale údajně mohly být inspirovány povídkou "Pardoner's Tale" z Povídek Canterburských, vyprávějící o nalezení a zničení Smrti.
Je ale velice nejasné, co a zda vůbec něco mělo znamenat spojení všech tří relikvií a zda jsou doopravdy relikviemi "smrti". Ten, kdo je vlastní, se údajně stane pánem Smrti. Přemožitelem Smrti. Proto se obecně mělo za to, že by mohl dosáhnout určité formy nesmrtelnosti. Jen nikdo neví, jestli za tímto účelem byly vyrobeny. Během časů se z nich totiž stala jen legenda, pohádka pro děti, na kterou každý vypravěč nabalil něco nového, málo lidí vědělo o skutečné existenci relikvií, ještě méně po nich pátralo, a tak se i jejich tvrzený účel mohl zrodit z pouhé legendy.
Níže uvedu, proč si to myslím já, jiný výklad ale zastával Albus Brumbál a převzal ho i Harry Potter. Podle nich Smrt opanovat lze. Pánem Smrti se stane ten, kdo akceptuje, že je smrt nevyhnutelná a existují horší věci. Tato interpretace by znamenala, že pán Smrti nemusí vůbec shromáždit všechny relikvie, právě naopak. Takový význam by perfektně seděl na Ignotuse Peverella, vlastníka pouze neviditelného pláště, jenž na konci života plášť odložil a se Smrtí dobrovolně odešel. Vlastně by to pána Smrti dělalo i z Brumbála. Ten postupně měl všechny tři relikvie, jen nikdy ne ve stejnou dobu, a především akceptoval nutnost vlastní smrti (nejspíš, záleží na tom, zda použil kámen vzkříšení, aby získal zpátky mrtvou rodinu, nebo aby před svou smrtí dořešil tragédii, jaká se mezi nimi odehrála).
Pánem smrti by pak nepochybně byl i Harry Potter. Ten vlastnil všechny tři relikvie, byť je u sebe nikdy neměl najedou (kámen vzkříšení upustil v Zapovězeném lese předtím, než se mu do ruky dostala bezová hůlka, jejíž věrnost získal mnohem dřív i bez jejího fyzického držení), a použil je s úmyslem nechat Voldemorta, aby ho zabil a tak se učinil porazitelným. Na druhou stranu však tato interpretace otevírá velice široké spektrum pro pány Smrti. Teoreticky by jím mohl být například každý, kdo má hůlku s žíní testrála, protože ty se sžijí pouze s majitelem, který akceptoval smrt.
Ještě jeden výklad měl i Gellert Grindelwald. Ten legendu o relikviích pochopil tak, že jejich spojení mu přinese neporazitelnost.
 |
| zdroj |
Všichni se ovšem shodují, že poprvé se relikvie smrti dostaly do širšího povědomí prostřednictvím Bajek barda Beedleho, kde Beedle přednesl vlastní verzi jejich původu. Před stovkami let podle něj došli bratři Peverellové k řece příliš nebezpečné na překročení. Protože byli kouzelníci, vyčarovali most. Na něm je zastavila Smrt, která se cítila podvedená, většina cestovatelů se v řece utopila. Jenže byla také mazaný lhář. Na oko jim poblahopřála a nabídla jim kouzelnou odměnu. Antioch Peverell si přál nejmocnější hůlku, tak Smrt ulomila větvičku z bezu a vyrobila bezovou hůlku. Cadmus Peverell si přál mít moc přivést milované zpět ze záhrobí, tak Smrt vzala kámen z řeky a přeměnila ho na kámen vzkříšení. Ignotus Peverell Smrti nevěřil, přál si odejít bez toho, aby ho pronásledovala. A tak mu Smrt darovala vlastní neviditelný plášť. Pak se bratři rozdělili a ukázalo se, že tyto předměty byly součástí plánu Smrti, jak je přece jen dostat do svých spárů.
Podle Brumbála nejspíš relikvie vyrobili právě tito tři velice mocní a talentovaní bratři někdy ve 13. století a legenda se kolem nich rozrostla časem díky jejich moci a slávě. Což by mohlo i poukazovat na můj názor, že by spojení relikvií nemělo znamenat opanování Smrti, protože jsou jen mocným vynálezem, neměly se Smrtí původně nic společného a teprve "tichá pošta" ji do příběhu zasadila. Nebo na druhou stranu, že Smrt za nimi sice nestála, ale bratři Peverellové se snažili najít pomocí relikvií prostředek k překonání limitů lidského života.
Nicméně se jim to nepodařilo. Antiocha si Smrt přisvojila, když odcestoval do kouzelnické vesnice, kde zabil muže, který ho tam dříve porazil, a chlubil se mocí své bezové hůlky. Vyvolal mnoho závisti, takže jakmile usnul, jiný kouzelník ho podřízl a hůlku si vzal. Tak se hůlka krvavě a zrádcovsky probíjela historií, až se dostala do rukou výrobce hůlek, Mykewa Gregoroviče.
Cadmuse si Smrt přisvojila, když se vrátil domů a pomocí kamene přivolal zpátky svou mrtvou milovanou. Byl to totiž jen bledý obraz, méně než duch, protože mrtví už nepatří do živého světa a nemohou být úplně přivedeni zpátky. Byla studená, bez života, trpěla, vůbec se sama sobě nepodobala, a tak se Cadmus oběsil, aby s ní mohl doopravdy být. Kámen potom dědili potomci Peverllů (jen není zřejmé, zda Cadmus nějaké měl se svou milou před její smrtí, s jinou ženou, nebo kámen zdědili potomci jeho bratrů), až nakonec jméno Peverell z historie zmizelo a jejich pokrevní linie pokračovala v jedné větvi rodinou Gauntů. Tak se kámen dostal k Rojvolovi a Morfinovi Gauntovým zasazený do prstenu s vyrytým znakem relikvií. Ovšem to už ho měli za rodový znak a o příběhu relikvií nevěděli.
Ignotus se pod pláštěm před Smrtí dlouho ukrýval, a když zestárl, předal ho svému synovi, se Smrtí se pozdravil jako se starým přítelem a dobrovolně s ní odešel. Plášť si potom předávali jeho potomci, podobně jako u ostatních jejich jméno nakonec zaniklo a jejich pokrevní linie pokračovala v rodině Potterových. Tak plášť zdědil James Potter.
Mezi tím se různí kouzelníci pokoušeli najít jednotlivé mocné relikvie, někteří všechny tři. Mezi ně patřili v mládí i Brumbál a Grindelwald, kteří si pomocí relikvií chtěli zajistit moc k uskutečnění své vize kouzelnického světa, tedy světa, kde vládnou kouzelníci nad mudly "pro vyšší dobro". Jenže když Brumbál dokončil studium v Bradavicích a mohl se konečně s Grindelwaldem vyloučeným z Kruvalu vydat po stopě, zemřela jeho matka a mezi nimi a Aberforthem Brumbálem se po mnoha potyčkách rozhořela prudká hádka. Ta vyústila v souboj a smrt Ariany Brumbálové. Grindelwald utekl a Brumbál zůstal doma, postupně své názory na společnost měnil a honbu za mocí a relikviemi opustil. Až do své smrti si nevěřil, že by dokázal využívat moc k dobru, odmítal proto úřad ministra kouzel a vždycky bojoval se skrytou touhou relikvie najít. Na to by mohla ve čtvrtém filmu poukazovat například rekvizita ve skříni v ředitelně, vypadající jako 3D model znaku relikvií. Ovšem může to být i náhoda, sedmá kniha vyšla až o dva roky později a nebylo potvrzeno, zda autorka už tehdy filmaře seznámila se svými koncepty.
Po Arianině smrti chvíli hledal kámen vzkříšení, doufal, že by mohl přivést zpět svou sestru a rodiče. Našel ho až v pokročilém věku v roce 1996 poté, co dávno nehledal relikvie, ale Voldemortovy viteály. Tedy poté, kdy ho Gauntovým ukradl Tom Rojvol Raddle - Voldemort (paradoxně, jako vnukovi Rojvola Gaunta, by mu teoreticky patřil) a přeměnil ho na viteál. Tehdy Brumbál neodolal, nasadil si prsten s kamenem a pohltila ho smrtelná kletba seslaná Voldemortem na ochranu viteálu. Severusi Snapeovi se naštěstí podařilo dočasně ji uzamknout v Brumbálově ruce a přidat mu asi rok života, načež Brumbál viteál zničil. Tím se kámen vrátil do původního stavu "pouhého" kamene vzkříšení, jen se ho znovu nejspíš už použít nepokusil.
Zato Grindelwald v hledání vůbec nepolevil a vystopoval bezovou hůlku ke Gregorovičovi, jemuž ji ukradl. Rozpoutal také svůj teror v kontinentální Evropě, a když ho v roce 1945 Brumbál porazil, dostala se k němu i druhá relikvie - bezovou hůlku od té doby používal sám. Až v roce 1998 zjistil i Voldemort, že Gregoroviče, posledního známého držitele bezové hůlky, okradl Grindelwald a vnikl do jeho cely v Nurmengardu, kde ho i zabil.
Poslední postava, jakou jsme v sáze viděli přijít do kontaktu s relikviemi, byl Harry (s výjimkou pár "hledačů" jako Xenofilius Láskorád, jenž ale nikdy žádnou nenašel, nebo těch, kdo znali jejich symbol, ale ne jeho podstatu, jako Viktor Krum). Ten slyšel Příběh tří bratří poprvé v sedmém díle a zatoužil spojit relikvie a stát se pánem Smrti, aby mohl porazit Voldemorta. Jen krátce, protože si Brumbál přál, aby se soustředil na Voldemortovy viteály, a Harry s tím souhlasil. Aniž by si to však uvědomil, jednu relikvii vlastnil od jedenácti let. O Vánocích během prvního ročníku v Bradavicích mu Brumbál daroval neviditelný plášť, který mu před svou smrtí zapůjčil James (tedy mu ho spíš předal, od začátku měl náležet Harrymu).
V závěti mu odkázal i kámen vzkříšení, respektive první zlatonku, kterou Harry při famfrpálu chytil, do níž ho ukryl, ale to Harry zjistil až v bitvě o Bradavice, kdy se mu ji konečně podařilo otevřít. A nakonec se stal majitelem i bezové hůlky. Její vlastnictví totiž přešlo z Brumbála nejprve na Draca Malfoye, když Brumbála v šestém díle odzbrojil na vrcholku Astronomické věže, a na Harryho poté, co v sedmém díle v panství Malfoyových odzbrojil Draca. Ačkoli ani Draco ani Harry si bezovou hůlku nevzali, ta zůstala u Brumbálova těla, dokud ji neuloupil Voldemort po pokusu vyslechnout Grindelwalda.
Akorát Voldemort velmi toužil pouze po "hůlce osudu" a podle Brumbála možná o relikviích smrti a že mezi ně hůlka patří nevěděl. Minimálně si nebyl vědom toho, že vlastnil i další, kámen vzkříšení. Mohlo to být kvůli jeho velice úzkému pohledu na moc, proto, že jako dítě z mudlovského světa nikdy Příběh tří bratří neslyšel, a podle Brumbála by se kromě hůlky o ostatní relikvie možná stejně nezajímal. K neviditelnosti nepotřeboval plášť, smrti se děsil, nikoho nemiloval, neměl potřebu přivolávat zpět mrtvé. A že Smrt porazil, se domníval díky viteálům.
 |
| zdroj |
Díky tomu máme i důkladné informace o tom, kde se relikvie smrti nachází teď, ačkoli většina kouzelnické společnosti o tom nebyla spravena - Brumbál, Harry, Hermiona ani Ron Weasley o nich nikoho dalšího neinformovali.
Bezovou hůlku, která po definitivní porážce Voldemorta patřila Harrymu, se Harry rozhodl nepoužívat. V knize s ní opravil svou starou zlomenou hůlku a vrátil ji do Brumbálovy hrobky v domnění, že pokud zemře přirozenou smrtí, její moc a krvavá historie bude zlomena. Ve filmu ji zlomil a zahodil (není jisté, zda předtím opravil svou starou hůlku), což se mi zamlouvá víc. Přece jen si nemůže být jistý, zda ho až do smrti nikdo neporazí, zda hůlka nebude putovat mezi kouzelníky dál.
Kámen vzkříšení je aktuálně "ztracený" a tak zůstane, pokud ho náhodou nevyhrabe nějaké zvíře nebo ho na povrch nevynesou živly a někdo ho nenajde. Poté, co ho Harry použil, aby se k němu před setkáním s Voldemortem v Zapovězeném lese u doupěte akromantule Aragoga připojili duchové jeho rodičů, Siriuse Blacka a Remuse Lupina, upustil ho na zem. Přes místo se následně prohnalo stádo kentaurů, kteří ho kopyty nejspíš zakopali mezi podrost do země, a Harry se rozhodl ho už nehledat. A neviditelný plášť si jako právoplatný majetek své rodiny a velmi užitečnou pomůcku nechal a později ho podle tradice předal svému synovi Jamesi Siriusi Potterovi.
Podrobnosti k podobě a historii jednotlivých relikvií je dále možné zjistit v článcích, na něž odkazuji nahoře.
Žádné komentáře:
Okomentovat