Kámen vzkříšení

Kámen vzkříšení (Resurrection Stone) je jednou ze tří relikvií smrti a dle laického výkladu dává majiteli moc přivést zpátky mrtvé. A i když v kouzelnickém světě běžně existují duchové, obrazy, v nichž se uchovává část osobnosti znázorněné osoby a podobné artefakty s otiskem duše kouzelníka, neexistuje nic ani z části podobného.

Vyroben byl asi ve třináctém století, ale neví se přesně kým. Existují totiž dvě verze jeho vzniku, pravděpodobná a legendární.

Podle legendy sepsané bardem Beedlem a přetvořené do Příběhu tří bratří, ho stvořila Smrt. Tři bratři Peverellové měli kdysi cestovat po zemi a za soumraku dojít k řece příliš hluboké, než aby ji mohli překročit. Kouzlem tedy vztyčili most a v tom se objevila Smrt. Byla rozzlobená, že našli způsob, jak přejít řeku a nezemřít, a tak předstírala, že každému nabízí mocný dar, a doufala, že tyto dary povedou k jejich zkáze. A Cadmus, podle tohoto příběhu arogantní muž, jenž se rozhodl ponížit Smrt ještě víc než jeho bratr s neporazitelnou hůlkou, chtěl nástroj schopný přivést zpátky mrtvé. A tak mu Smrt dala kámen z říčního břehu a použila své schopnosti, aby ho přeměnila na kámen vzkříšení.

Albus Brumbál byl naopak přesvědčen, že je tento příběh stěží víc, než čím má být, tedy pohádkou. Věřil, že Cadmus byl velmi schopným kouzelníkem a dokázal kámen vyrobit sám, stejně jako jeho bratři dokázali vyrobit zbylé relikvie. Nasvědčuje tomu i znak relikvií, jenž je vyryt do kamene, ale ostatní ho neobsahují. Je tedy možné, že Cadmus ho tam vyryl, aby vzdal hold jak schopnostem svým, tak schopnostem svých bratří.

zdroj

Podle pokračování legendy, bez ohledu na způsob vzniku, ho pak Cadmus použil, aby zpátky přivedl svou milovanou, jež mu před svatbou zemřela. To se mu sice podařilo, přivedl její stín, ale okamžitě ucítil, jako by je odděloval nějaký neproniknutelný závoj, a došlo mu, že dívka velmi trpí, když je nucena dlít ve světě živých. Uvědomil si tak omezení kamene, spáchal ze žalu sebevraždu, aby s ní mohl být doopravdy, a kámen přešel k jeho potomkům.

Některé části tohoto příběhu si nepochybně Beedle vymyslel a je možné, že mezi ně patří i důvod Cadmusovy smrti. Ostatně mohl jen těžko doopravdy vědět, co se stalo, a ještě menší znalosti mohl mít ohledně jeho úmyslů.

Jisté však je, že kámen tímto způsobem doopravdy funguje. Pokud ho někdo třikrát otočí v ruce, přivede zpátky od Smrti stíny svých milovaných na tak dlouho, dokud ho má. Tyto stíny vypadají jako duchové, ale nejsou jimi. Podle dojmů Harryho Pottera měli nejblíž k Raddlovi, jenž se vynořil ze svého deníku v druhém díle. Jsou fyzicky pevnější než duch, ale méně než živé tělo, mohou mluvit, mají svou osobnost i své vzpomínky, ale patrně se nemohou ničeho dotknout, a jakmile dotyčný kámen upustí nebo se ho vzdá, rozplynou se. A mimo tento původní účel, jakožto jedna ze tří relikvií jednoho ze tří bratří, je nezbytnou součástí pro každého, kdo se chce stát pánem Smrti. Ten totiž musí shromáždit všechny tři, tedy kámen i neviditelný plášť a bezovou hůlku.

Ovšem ne každý toho může docílit, takže relikvie provází celou jejich historii nepěkné události. A kámen vzkříšení, především v posledních letech, zvlášť.

zdroj

Buď Cadmusem samotným nebo někdy po jeho smrti byl kámen zasazen pro snazší uchování a zamaskování do prstenu a postupným předáváním z generace na generaci se dostal až do rodiny Gauntů, přímých Cadmusových potomků (ač se neví, zda měl Cadmus dítě se ženou, pro kterou kámen použil, nebo s nějakou jinou). Byli na to tedy řádně hrdí. I když v dobách Rojvola Gaunta z jejich bohatství mnoho nezbývalo, tento prsten dokazoval, že jejich rod má kořeny sahající stovky let do historie, je naprosto čistokrevný a pochází ze slavných Peverellů. Už dávno se totiž ztratil pojem o jeho skutečné moci, a tak fungoval jen jako pouhá chlouba. Jenže jim stejně příliš nepomohl.

Rojvol i jeho syn Morfin, poslední Gauntové, byli trochu blázniví a hodně násilničtí, takže se oba dostali v přibližně stejné době do Azkabanu. Rojvol si tam ve svém pozdním věku odpykal půlroční trest za napadení ministerského úředníka Boba Ogdena, po návratu už na rozdíl od Morfina nemohl zůstat naživu dlouho, a prsten po něm zdědil právě Morfin. Ten sice měl několik škraloupů, ale zatím byly jeho tresty vždy krátké nebo nedostatečné a on stále přebýval v jejich rodné chatrči. Ačkoli se o sebe už nedokázal postarat, protože když byl ve vězení za útok na mudly, jeho jediná sestra a pečovatelka Meropa utekla a stihla zemřít při porodu.

O několik let později se ale objevil její syn Tom. Zoufale se snažil najít informace o kouzelnické části své rodiny a konečně narazil na Gauntovy. Byl ale šokován bídou a špínou, v které Morfin dosud žil, a rychle vycítil, že onen prsten, který převzal po Rojvolovi, bude jediné cenné rodinné dědictví. Zabil tak Raddlovy, nenáviděnou mudlovskou rodinu svého otce, narafičil vše na Morfina, jemuž i vymazal paměť, a prsten mu ukradl. Nějakou dobu potom ho sám nosil a nejspíš ani on nevěděl, co kámen v něm dokáže a že je jednou z relikvií smrti. Nebo mu to bylo jedno, protože neměl žádné milované, které by mohl chtít oživit, ani k matce totiž nechoval žádné city, a mrtvých se bál. Smrt byla ostatně vždy jeho největším strachem.

Právě kvůli tomuto strachu ale začal experimentovat s nesmrtelností a jako ideální nástroj se mu jevily viteály. A když ho Horácio Křiklan ujistil, že minimálně teoreticky lze vytvořit několik viteálů, využil spáchanou vraždu svého otce k tomu, aby z prstenu jeden udělal. Pak ho schoval zpátky v nyní opuštěné Gauntově chýši, zabezpečil ho několika kouzly a předpokládal, že tam zůstane navždy pohřben. A také zůstal, do přelomu pátého a šestého dílu.

Po měsících strávených pátráním po Voldemortově minulosti byl totiž Brumbál konečně schopen vystopovat úkryt prstenu, o němž se domníval, že je nejpravděpodobnějším kandidátem na viteál, když k nim Raddle využíval vznešené předměty patřící důležitým kouzelníkům, a vyzvedl ho. Ovšem jak sám prohlásil, tehdy se bláznivě zachoval, jako by ho všechny jeho roky vůbec nic nenaučily. Sice to už bylo mnoho let od doby, kdy opustil svou mladickou snahu najít relikvie smrti, ale okamžitě si uvědomil, že prsten obsahuje kámen vzkříšení. Úplně proto zapomněl, že byl také přeměněn na viteál, a ve spěchu uvidět zase svou sestru Arianu si ho nasadil. V té chvíli se aktivovala jakási smrtelná kletba schovaná uvnitř a téměř ho zabila, avšak Severus Snape ji naštěstí dokázal izolovat v jeho ruce. Brzy na to se ale stejně ukázalo, že to Brumbálův život výrazně zkrátí a ruku mu úplně umrtví, a on si znovu uvědomil, že kamene není hoden. Místo něj tak použil meč Godrika Nebelvíra nasáklý baziliščím jedem, viteál zničil a jak z prstenu zmizel kousek Voldemortovy duše, navždy nechal v kameni dlouhou prasklinu.

Kámen pak z prstene vyjmul, dobře si vědom toho, že nemá dost času, aby s Voldemortem skoncoval sám a že bude potřebovat nástupce, zapečetil ho do první zlatonky, jakou kdy při školním zápase chytil Harry Potter, a zajistil, aby ji i s kamenem po jeho smrti zdědil. A aby byl schopen pomocí formulky "Otevírám se na konci" její tajemství eventuálně rozluštit.

zdroj

Po větší části lovu na viteály v sedmém díle pak Harry nechával zlatonku bez povšimnutí, neschopný dostat cokoli, co se v ní skrývalo, ven kvůli Brumbálovým kouzlům. Ale po bližším seznámení s relikviemi, příběhem i Brumbálovou a Voldemortovou minulostí pochopil, co v ní může být, a během bitvy o Bradavice ji konečně otevřel. Kráčel tehdy vstříc vlastní smrti, dal si zlatonku ke rtům a odhalil jí úmysl zemřít. Zlatonka se pak otevřela, kámen vypadl Harrymu do dlaně a on ho třikrát obrátil. Okamžitě se k němu přidaly stíny jeho rodičů, Siriuse Blacka a Remuse Lupina, a že s ním zůstaly až do konce, bylo dost k tomu, aby mu dodali kuráž k další cestě k Voldemortovi. V tu chvíli Harry kámen upustil s úmyslem nechat ho navždy ztracený v lese, a aby to nebylo málo, později ho do země zadupala kopyta kentaurů, když se tudy prohnali, aby se přidali k boji. Takže jestli ho někdo někdy ještě najde, bude to velká náhoda.

Ovšem právě jeho finální úloha ukazuje, že byl možná stvořen k ušlechtilejším účelům, než jsou sobecké důvody popsané v Beedlově příběhu. Stíny vyvolané kamenem jsou totiž schopné ochránit jeho držitele před temnými bytostmi jako mozkomorové a dodat mu sílu. A stíny Jamese, Lily, Siriuse a Remuse si navíc nestěžovaly na nepohodlí toho, že byly vtaženy zpátky do světa živých. Naopak byly potěšeny, zvláště Lupinův. Možná tedy je pravý účel kamene šance živých setkat se ještě jednou se svými milovanými, vzájemně se utěšit a rozloučit. Ale je i možné, že se to liší individuálně podle doby uplynulé od smrti (v případě Luipna šlo o pár hodin) nebo přístupu dotyčného ke smrti (Harryho rodiče během působení v odboji věděli, že jí čelí a mohou zemřít, kdežto Cadmusova snoubenka nejspíš náhlý skon neočekávala) a vůbec osobnosti každého.