Medailon Salazara Zmijozela

zdroj

Medailon Salazara Zmijozela vyrobený Salazarem Zmijozelem v druhé polovině desátého století se stal viteálem s nejbohatší historií a největším počtem majitelů jdoucích od Zmijozela a jeho rodiny, přes Gauntovy, Caractacuse Burkeho, Hepzibu Smithovou, Toma Raddla, Reguluse Blacka, dokonce domácího skřítka Kráturu, Mundunguse Fletchera, Dolores Umbridgeovou až po střídavé nošení Harrym Potterem, Hermionou Grangerovou a Ronaldem Weasleym.

Byl to medailon z těžkého zlata se zatočeným S vykládaným třpytivými zelenými kameny vpředu (ve filmu celkem malý oktagonový medailon ze stříbra se zlatou, jakoby skleněnou přední stranou s S ze zelených kamenů), který Zmijozel nejspíš očaroval tak, že ho mohl otevřít jen ten, kdo mluví hadím jazykem. Když později opustil Bradavice, vzal medailon s sebou a po jeho smrti se dostal k jeho potomkům jako rodinné dědictví. Když ti vymřeli, patrně v mužské linii, přešel do rodu Gauntů. Alespoň podle faktu, že ho jako poslední právoplatný dědic, který ho převzal po předcích nenásilně, držel Rojvol Gaunt. Ten ho strážil jako důkaz svého čistokrevného původu společně s prstenem Cadmuse Peverella, i když jinak byl naprosto na mizině. Teprve až se on i jeho syn Morfin dostali do Azkabanu, ukradla medailon jeho dcera Meropa (ačkoli Rojvol jí dovoloval ho nosit, a tak ho nejspíš jen stále měla na krku, když utíkala z domova) a tak začal svou strastiplnou cestu z chtivých rukou až ke svému konci.

Meropa totiž utekla do Londýna s Tomem Raddlem, synem statkáře z Malého Visánku, kterého dle Albuse Brumbála očarovala lektvarem lásky. Později s ním otěhotněla, nejspíš Tomovi přestala lektvar podávat, Tom, jakmile přišel konečně k sobě, zmizel zpátky domů a Meropa zůstala bez prostředků. Musela tak prodat jedinou cennou věc, jakou měla, a tou byl právě medailon. Ten se tak dostal do rukou obchodníka Caractacuse Burkese, jenž za něj zaplatil jen deset galeonů, protože Meropa netušila, nebo jí bylo jedno, kolik by mohl stát. A Meropa nedlouhou poté zemřela v mudlovském sirotčinci po porodu.

O neurčitý počet let později si ho pak za výrazně vyšší cenu odkoupila bohatá čarodějka s oblibou pro cenné předměty, Hepziba Smithová. A ještě o něco později ukončil Tom Rojvol Raddle studium v Bradavicích a vzal práci prodavače u Borgina a Burkese. Tyto události spolu přitom velmi úzce souvisí, protože v rámci svého zaměstnání navštívil i Hepzibu Smithovou, kterou okouzlil natolik, že mu ukázala své nejdražší poklady - šálek Helgy z Mrzimoru zděděný po jejích vlastních předcích a medailon s unikátní historií. Podle Brumbála Raddle ale vnímal medailon jako právoplatně svůj, protože samozřejmě věděl, na jakou historii Hepziba naráží. Není proto divu, že o dva dny později byla Hepziba nalezena mrtvá a její rodina zjistila, že šálek a medailon zmizely. Ale to už se Raddle vypařil, aniž by o něm někdo další dekádu slyšel.

To však neznamená, že v tu dobu nebyl aktivní. Naopak zavraždil mudlovského tuláka a pomocí této vraždy udělal z medailonu, který i se šálkem ukradl, viteál. Obecně je proto medailon vnímán jako výjimečný viteál, protože k ostatním Tom, tehdy už Voldemort, měl využít důležitější vraždy. Alespoň to tvrdí Brumbál. Ovšem to je jen ukázka, že i Brumbál se může mýlit - minimálně ještě ke stvoření viteálu z diadému Roweny z Havraspáru zavraždil albánského sedláka, který pro něj také ani nestál za to, aby znal jeho jméno. A takto změněný medailon pak schoval do jeskyně na britském pobřeží, kterou kdysi navštívil jako dítě a měl tam spáchat něco tak strašného, že to Dennise Bishopa a Amy Bensonovou ze sirotčince připravilo o řeč. Ovšem je otázkou, jestli to muselo být děsivé, nebo před nimi jen kouzlil, ne přímo děsivě, ale pro mudlovské děti by i jednoduchá vědomá kouzla mohla být dostatečný šok.

zdroj

Tuto jeskyni, už samotnou těžko přístupnou, pak ještě vylepšil tak, že se do ní nelze přemístit, vedou dovnitř neoznačené dveře, jež lze otevřít jen kouzelnickou krví, ostrůvek, kde medailon je, hlídají nemrtví ponoření v jezeře, člun, kterým jediným se k němu dá doplout, je neviditelný a pojme jen jednoho čaroděje, mísa, v níž je medailon uložen, naplnil zeleným lektvarem, který nelze magicky odstranit, přeměnit nebo jinak ho přimět změnit své vlastnosti. Dostat se k medailonu lze jen tak, že se lektvar vypije, přičemž tomu, kdo ho pije, způsobí nesnesitelnou bolest a přinutí ho připomenout si nejhorší vzpomínky a nejhorší strach. Navíc mu přivodí nesnesitelnou žízeň, kterou lze uhasit jen vodou z jezera, což přiláká nemrtvé. Voldemort si tímto chtěl pojistit, že by se tam mohl dostat jen ten nejschopnější kouzelník a že by mu zároveň zůstávala šance přežít, aby ho mohl vyslechnout.

V sedmdesátých letech si pak ještě tato opatření prověřil a upevnil. Tehdy si od svých smrtijedů vyžádal domácího skřítka a mladičký Regulus Black nabídl Kráturu rodiny Blackových. Na něm si Voldemort ověřil, že jsou jeho opatření funkční, a nechal ho na ostrově uprostřed jezera jisté smrti. Jenže si neuvědomil, že domácí skřítci ovládají zvláštní magii poutající je k jejich pánům, protože je považoval za nedůležité a podřadné. A když Regulus nařídil Kráturovi, aby udělal vše, co po něm Voldemort chce, a vrátil se domů, Krátura se zkrátka vrátil domů - pomocí skřítkovské magie byl schopen se z jeskyně přemístit zpět. Reguluse ovšem toto zacházení rozzuřilo a začal si uvědomovat, co je Voldemort zač. Odtud pak nechybělo mnoho, aby se obrátil proti němu, a z náznaků od samotného Voldemorta a informací od Krátury se dopídil skutečnosti, že je nesmrtelnost jeho pána zajištěna viteálem. Proto se ho rozhodl zničit.

Krátura ho tedy vzal zpátky do jeskyně, ale Regulus tentokrát vypil lektvar sám a nařídil Kráturovi, aby vyměnil pravý medailon za falešný, pravý vzal domů a zničil ho. Pak ho nemrtví, jimž se neubránil, zatáhli do jezera a Krátura se pokusil vyplnit jeho rozkaz. Jenže ani po letech nedokázal viteál zničit ani ho otevřít. Nakonec ho umístil do vitríny a nechal ho odpočívat, dokud dům nezačal používat Fénixův řád. Tehdy totiž někteří jeho členové a zejména Weasleyovi, Harry a Hermiona pod vedením Molly Weasleyové dům uklízeli, a když nedokázali medailon otevřít, vyhodili ho do odpadu. Krátura ho ovšem zachránil a schoval.

Po smrti Siriuse Blacka o rok později pak Mundungus Fletcher, zlodějíček a překupník, dům vybrakoval a sebral většinu cenných předmětů včetně medailonu. Ty pak prodával, dokud ho v Příčné ulici nechytila Dolores Umbridgeová. Té se medailon zalíbil, a tak rozhodla, že nechá Fletchera jít, pokud jí ho dá - samozřejmě neměl nejmenší důvod odmítnout. Takže medailon přešel na nového vlastníka a Dolores začala tvrdit, že dosvědčuje její čistokrevný původ, jelikož je dědictvím rodiny Selwynů. I když není jasné, jestli je s rodinou Selwynů, čistokrevných kouzelníků se starým rodokmenem, opravdu spřízněna.

zdroj

Osud medailonu se pak dál pohnul i na konci šestého a v sedmém díle. Mnoho let Brumbál podezříval Voldemorta z experimentů s černou magií a snad i viteály. Neměl ovšem důkaz až do chvíle, kdy Harry zabil ve druhém díle baziliška a pomocí jeho zubu zničil deník Toma Raddla. Ale znepokojilo ho, že deník byl použit i jako zbraň, což ho vedlo k domněnce, že to nebyl jediný viteál. V šestém díle pak své domněnky sdělil i Harrymu a společně došli k tomu, že Voldemort použil několik vzácných předmětů, které zmizely ze světa, včetně medailonu. Brumbál pak strávil velkou část posledního roku života ve snaze viteály najít. Ke konci Harryho šestého ročníku uvěřil, že našel další, a na výpravu za jeho zničením vzal i Harryho. Dostali se k oné jeskyni u moře a k misce s medailonem. Brumbál rozhodl, že to bude on, kdo lektvar v misce vypije, což samozřejmě znamenalo mnoho nebezpečných problémů, především zneschopnění Brumbála, útok nemrtvých a vyváznutí na poslední chvíli. Patrně ovšem nebyla jiná možnost - nebo si to alespoň myslel. Chvilku po smrti Brumbála v následné bitvě v Bradavicích si totiž Harry všiml, že medailon neodpovídá tak docela tomu, který viděl ve vzpomínkách s Voldemortem, a že Brumbál zřejmě zemřel pro nic.

Ve falešném medailonu ovšem našel vzkaz podepsaný R.A.B. pro Voldemorta, tvrdící, že pravý medailon tento neznámý R. A. B. ukradl a plánoval ho zničit. S Ronem a Hermionou se proto nejprve pokusili najít totožnost "zloděje" a lokaci pravého medailonu, ale měsíce nemohli na nic přijít. Teprve když museli na začátku sedmého dílu utéct smrtijedům a schovali se v domě na Grimmauldově náměstí, všiml si Harry na dveřích jednoho pokoje akronymu jména Reguluse Arcturuse Blacka a s pomocí Krátury zjistil, že R. A. B. se jim skrýval před nosem. A že medailon - viteál jim unikl ve zmíněné sérii ošklivých náhod a ocitl se v nejméně očekávaných rukách. Čekal tak na ně úkol vloupat se rovnou na ministerstvo kouzel, kde Umbridgeová stále vlastnící medailon pracovala, a opět jen tak tak uspěli, když nakonec Hermiona medailon ukradla a nechala Umbridgeové pouhou vyčarovanou náhražku.

Po několik dalších měsíců, když se museli ukrývat ve stanu po různých koutech Británie a neměli tušení, jak medailon zničit, se pak střídali v jeho nošení, což značně ovlivňovalo jejich psychiku. Zvláště Ron byl citlivý na moc medailonu, který u něj vyvolával neklid a nevysvětlitelnou zlobu. Jeden večer například zaslechli další skupinu uprchlíků mluvit o současných událostech a zjistili tak, že Ginny Weasleyová byla mezi skupinou studentů krutě potrestaných za pokus ukrást meč Godrika Nebelvíra z bradavické ředitelny jako součást revolty proti současnému režimu a řediteli Snapeovi. To Rona naštvalo, což znásobil fakt, že měl na krku medailon, a ještě víc ho vyprovokovalo, když Harrymu a Hermioně začalo více záležet na meči, o němž si uvědomili, že by dokázal medailon zničit, než na osudu jeho sestry. A poté utekl do noci.

Medailon se pak ke slovu dostal znovu po dalších týdnech, když Harry a Hermiona tábořili v Deanském lese. Tehdy Harry na hlídce zahlédl zářivě bílé světlo, sledoval ho do lesa, protože nevěděl, že jde o Snapeova patrona, a ono ho navedlo k meči ukrytému na dně zamrzlého jezírka. Harry pro něj tedy skočil, jenže medailon se začal vzpírat blízkosti předmětu, jenž s ním mohl skoncovat, a Harryho škrtil. V tu chvíli se ovšem vrátil Ron a zasáhl, načež Harry rozhodl, že Ron by měl být tím, kdo medailon zničí. Medailon proto pomocí hadího jazyka otevřel a uvnitř se místo obrázků za sklíčky objevily dvě oči připomínající oči Toma Raddla. Medailon potom začal Rona psychicky týrat jeho největšími obavami. Vynořily se z něj iluze Hermiony a Harryho, zjevně nahých, krutě se mu posmívajících a líbajících se. Ron ale nakonec mečem obě sklíčka rozbil a zničil viteál. Medailon samotný byl kromě rozbitého skla uvnitř jinak netknutý. Absolutní destrukce nebyla potřeba.

zdroj

Co však zůstává nejisté je, jaké schopnosti medailon měl, než se stal viteálem. Hepziba Smithová o něm tvrdila, že má různé schopnosti, ale nepopsala je, a jediný způsob, jak ho otevřít, byl hadí jazyk, tedy nedokázala ani to. Poté, co se stal viteálem, měl negativní vliv na lidi ve své blízkosti, dokázal je činit nedůtklivými, podezřívavými a neschopnými pocítit dostatek štěstí na použití patrona. Jen někdo tak zlovolný jako Dolores Umbridgeová k tomu měl spíše náklonnost než odpor a nepřekáželo jí to. Měl také schopnosti bránit se - kromě popsaného škrcení a vizí byl někdy velice horký, to třeba když ho Harry nosil a ocitl se blízko Nagini, dalšího viteálu, a když se ho pokusil vzít do ruky, zatímco hrozilo nebezpečí pro jeho existenci. Mohl mít také schopnost posednout člověka podobně jako deník - Harry viděl stopu rudé v Ronových očích těsně předtím, než medailon zničil. Jenže to vše souvisí s viteálem a pravá podstata medailonu nejspíš zůstane navždy nerozluštěná.

Akorát jednu věc zcela nechápu. Totiž proč trio medailon nosilo na krku. Nic nenaznačuje tomu, že bylo třeba mít ho na kůži. Kdyby ho nechávali vždy, když jsou ve stanu, nikam neutíkají a někdo hlídá jejich věci, ležet na stole nebo viset na posteli, někde, kde na něj dosáhnou, ale nedotýkají se ho, bylo by jim lépe. Neúčinkoval by na ně, alespoň ne tolik, a hrozba, že se k nim někdo vloupá a vezme ho, byla úplně stejná, jako že je někdo přemůže a vezme jim ho z krku, protože nikdy stan nenechávali nechráněný. Zkrátka byl viteál ve stejném nebezpečí, ať visel kdekoli. Takže celá tahle část o jeho nošení mi připadá zcela jen jako okolnost nutná pro děj podle autorky a ne něco, čemu se nedalo vyhnout.