Neživý

zdroj

Neživí (v originále Inferius, mn. č. Inferi) jsou nemyslící mrtvoly oživené černou magií, které připomínají zombie. Nelze je tedy zařadit ani mezi zvířata, ani mezi osoby, protože neoplývají žádnou inteligencí a nejsou schopny se podílet na vytváření a dodržování zákonů kouzelnického společenství, což osoby charakterizuje, ale už z jejich podstaty je lze zařadit mezi stvoření zla. Jejich vzhled je vždy založen na tom, jak vypadal člověk, o jehož tělo jde, ale všichni navíc mají bledou kůži a bílé a zamlžené oči, což naznačuje, že jejich "vlastník" neboli ten, který je oživil, je zbavil skutečného života a osobnosti a jejich tělo udržuje pomocí černé magie. Však také doopravdy naživu nejsou (protože neexistuje kouzlo, které by mrtvé přivedlo zpět k životu), jsou to jen loutky užívané k plnění vůle černokněžníka, jenž je ovládá.

To přitom vůbec není jednoduché. Kouzlo pro "oživení" lidského těla je mnohem složitější než to, které přiměje k pohybu například neživé objekty, a je patrně i složitější než kletba imperius, protože ta jen nahrazuje vůli oběti. Nemrtví ovšem žádnou vůli ani schopnosti se ovládat nemají. Navíc je potřeba použít kouzlo přesně v souladu s přáním černokněžníka. Je například možné neživé proklít tak, aby útočili se smrtící silou, když jsou vyrušeni, aby zabíjeli určené cíle nebo prováděli nebezpečnou práci pro svého pána. Při tom je třeba mít na vědomí, že kvůli absenci vlastní vůle a myšlení nenajdou cestu ven z problémů, ani si neporadí s nečekanými překážkami. Je ale možné využívat je jako pěšáky či strážce.

Logicky totiž necítí bolest a tělesné poškození, pokud se jim ho podaří způsobit, pro ně nic neznamená - nekrvácí, jejich orgány nepracují, a není-li porušena jejich tělesná stavba tak, že se nemohou hýbat nebo stát, prakticky si zranění nevšímají. Mají také velkou sílu, jak tvrdil například Severus Snape při hodině obrany proti černé magii, kde ukázal obraz krvavé kaše na zemi, kterou z člověka udělal neživý, jsou překvapivě rychlí a zvláště nebezpeční jsou ve skupině. A navíc je pravděpodobné, že stále dokáží i mluvit - alespoň to vyplývá z teoretického testu W.O.M.B.A.T., testů základní kouzelnické úrovně přístupných mudlům, v nichž byla otázka, pod kterou bylo třeba vybrat jediné nesprávné tvrzení ze čtyř nabízených. Jedním z nich přitom bylo "neživí nedokáží mluvit", avšak zjevně nesprávným bylo jiné. Toto tvrzení tedy musí být pravdivé.

Existuje však proti nim obrana, která není vyloženě složitá. Nemrtvým je nejlépe ve tmě a chladu a jako každé stvoření žijící ve tmě a chladu se bojí světla a tepla. A navíc jako neexistuje kouzlo, které by přivedlo zpět k životu mrtvé, nebylo dosud vynalezeno kouzlo, které by činilo lidské tělo nedotknutelné pro oheň. Přestože tedy neživí mohou být očarováni tak, aby se vyhýbali plamenům, kouzlo, které oheň nebo ostré světlo vyvolá, je proti nim docela účinné. A vůbec nejúčinnější je ohnivá bouře, která kolem kouzelníka vytvoří velký ohnivý kruh a může fungovat i na celou armádu.

zdroj

Však to už vychází i z původu jejich názvu. Inferus je totiž upravená forma latinského slova pro vespod, pod - inferius, zatímco Inferi znamená mrtvý, podsvětí. Takže naznačují, že jsou něco méně než člověk, jsou mrtví a patří do podsvětí. Liší se však od zombie, které i ve světě Harryho Pottera existují, avšak autorka je nechtěla použít jako Voldemortovy služebníky. Nejsou totiž součástí britského folklóru a dle jedné z pověstí využívá kouzelník duši zombie nebo její část, aby se udržel při životě, což by bylo v konfliktu se smyslem viteálů. Stvořila proto neživé, kteří, na rozdíl od zombií, vznikají výhradně uměle pomocí nekromancie.

Tím, že takovým způsobem přiváděl mrtvé zpět na svět, byl známý právě Voldemort během první kouzelnické války. Zabil totiž tolik lidí, že z nich mohl stvořit armádu. Podle většiny kouzelnického světa se tak nestalo a tolik neživých nikdy neměl, ale ve skutečnosti jen jejich značnou část umístil do jezera, aby střežili medailon Salazara Zmijozela přeměněný na viteál. Byli to většinou tuláci, mudlovští bezdomovci, někdy šlo i kouzelníky a čarodějky, kteří beze stopy zmizeli. Tito neživí pak například zabili Reguluse Blacka, který se ke konci první kouzelnické války pokusil viteál zničit, ale podlehl účinkům lektvaru, v němž byl viteál ponořen, pokusil se napít vody z jezera, a tak je vyburcoval k útoku.

Ještě se i předtím objevovaly zmínky, že měl kolem roku 1899 černokněžník Gellert Grindelwald v úmyslu stvořit armádu neživých, k čemuž mu měl dát potřebnou moc kámen vzkříšení. Není ale pravděpodobné, že uspěl, protože jeho představa o schopnostech kamene nebyla správná. Ten pouze přivádí zpátky duše z říše mrtvých, nedokáže znovu zvednout celé fyzické tělo.

Od té doby pak dlouhý čas nebyli neživí viděni a zmínil je až Voldemort na hřbitově v Malém Visánku jako součást své obávané armády. A teprve až v šestém díle ministerstvo kouzel oficiálně varovalo kouzelníky, že je opět může využívat, a vydalo i letáky s informacemi, jak je rozeznat a jak se proti nim bránit. Nebylo však potvrzeno, jestli je opravdu používal. Harry Potter a Albus Brumbál narazili na tutéž armádu jako Regulus, když se pokoušeli získat medailon, a žádní další se nikdy neobjevili. Alespoň ne tak, aby jejich řádění zaznamenala veřejnost.

zdroj

Další zkazky o výskytu neživých se potom objevily až dlouho po definitivním Voldemortově pádu, a to v souvislosti s mistrovstvím světa ve famfrpálu v roce 2014. Tehdy se rozšířily pomluvy, že haitský tým použil neživé k zastrašení ostatních týmů. Přestože MSKFV (Mezinárodní sdružení kouzelnických famfrpálových výborů) je vyvracelo, ukázaly se pravdivými, když neživí zaútočili během zahajovací ceremonie. Konečný účet činil 300 případů šoku, zlomených kostí a kousanců. Zvláště nešťastná tato událost byla i proto, že se v ní nevyskytli jen neživí a kouzelníci, ale například jamajský chytač Kquewanda Bailey byl pokousán sasabonsamem.

Na závěr si ovšem nelze nevšimnout značné podobnosti mezi Voldemortovým užitím neživých k hlídání viteálu a scény z Pána prstenů, kdy se dávno mrtvé oběti bitvy ocitli v bažinách, stále v nich plují a jsou schopni nalákat procházející k tomu, aby se k nim připojili. Nejde o tutéž věc, ale pro konkrétní využití k viteálu to působí jako zjevná inspirace.