Mrzimorské sklepení a společenská místnost

Mrzimorské sklepení (Hufflepuff Basement) v Bradavicích slouží jako společenská místnost a ložnice studentů Mrzimoru. Nachází se v prvním podzemním podlaží, tudíž je dobře chráněné před povětrnostními vlivy a studenti tam mají větší pohodlí než ti, kteří bydlí ve vysokých věžích. Vchází se do něj ze Vstupní síně skrz dveře nalevo od mramorového schodiště, které vedou do kuchyňské chodby, velké, jasně osvětlené chodby s veselými obrazy, většinou jídla, a vchod je v koutě na pravé straně chodby, schovaný za naskládanými sudy. K odhalení vchodu je třeba zaklepat na prostřední sud druhé řady odspoda v rytmu slabik Helga Mrzimor, po čemž se otevře víko skrývající průchod dovnitř. Naopak, když se zaklepe na špatný sud nebo ve špatném rytmu, dotyčný je postříkán octem. Ostatní koleje přitom při neznalosti hesla takové zastrašující opatření nepoužívají, jen nenechají vstoupit.

Také v podstatě po celou dobu existence školy do těchto prostor nevstoupil nikdo mimo studenty Mrzimoru, alespoň podle dostupných záznamů, což z mrzimorské společenské místnosti dělá nejbezpečnější místo hradu. Možná se však dovnitř nějak dostal alespoň jeden z pobertů - tedy James Potter, Sirius Black, Remus Lupin nebo Peter Pettigrew, pokud nedokázali zanést mrzimorské prostory do svého Pobertova plánku Bradavic i jiným způsobem. 

zdroj

Za průchodem je pak sklepní, kulatá, zemitá společenská místnost s nízkým stropem, příjemná, vřelá a prosluněná, protože jsou v ní u stropu i malá kulatá okna s výhledem na zvlněnou trávu a pampelišky - tedy buďto jen v létě, nebo jsou očarovaná. Vyzdobená je v kolejních barvách, takže žluté a černé s měděnými doplňky, motivy jako kruhy, příroda, je tam hodně žlutých tapet a čalounění, leštěné mědi a hodně vycpaných pohovek a křesel, hodně se soustředí na pohodlí, ostatně to má být nejútulnější společenská místnost. Také je v ní velký krb, krbová římska v barvě medu s vyřezávanými jezevci, a nad ní portrét Helgy z Mrzimoru, zakladatelky koleje. V žádné jiné společenské místnosti přitom není portrét zakladatele Bradavic, v Havraspárské věži akorát socha Roweny z Havraspáru.

V době, kdy koleji ředitelovala profesorka bylinkářství Pomona Prýtová, také umístila do společenské místnosti mnoho zajímavých rostlin. Na parapety, kapradí a břečťany pověsila ze stropu v měděných závěsných květináčích, na dřevěné zakřivené police podél zdí umístila různé druhy kaktusů, a další které tančily, mluvily nebo mávaly. Jiná společenská místnost přitom rostlinami ozdobená není. Tak se snažila podporovat zájem o bylinkářství a díky tomu byli mrzimorští studenti obecně dobří v jejím předmětu.

Za společenskou místností jsou pak dveře, od nichž vede chodba rozdvojující se k jednotlivým ložnicím - ty jsou umístěny ve dvou patrech, v horním dívčí s balkonem nad chodbou o patro níž s chlapeckými. Každé ložnice mají kulaté dveře, destičku s číslem značící ročník, jenž uvnitř bydlí, vzestupně zleva doprava, a patrně stejně jako v ostatních kolejích je jedna ložnice pro všechny dívky a jedna pro všechny chlapce v ročníku, přičemž vybavení se tomuto počtu přizpůsobuje. V každé tak je potřebný počet postelí s nebesy a s patchworkovými dekami, je osvětlená měděnými lampami vydávajícími teplé světlo a na zdi tam visí měděné ohřívače do postele připravené na zimní měsíce. 

Pravděpodobně k tomu schodiště do dívčích ložnic bylo zajištěno stejným opatřením, možná kouzlem glisseo, jako v Nebelvírské věži. Tedy tak, že když se po něm pokusí vystoupit chlapec, změní se v kamennou skluzavku. Podle Dějin bradavické školy totiž měli zakladatelé za to, že dívky jsou důvěryhodnější, a tak očarovali dívčí ložnice, aby chlapci nemohli dovnitř, avšak nepřijali žádné opatření k chlapeckým. A zdá se právě, že zakladatelé Bradavic jako celek, nejen Godrik Nebelvír ve své koleji, v níž se toto opatření výslovně ukázalo.