Kletba úplného spoutání

Kletba úplného spoutání (Full Body-bind Curse) známá jako poutací kletba dočasně paralyzuje protivníka tak, že mu spráskne ruce a nohy k sobě a on spadne na zem tuhý jako prkno. Ale nadále slyší, vidí, cítí a myslí. Tak tomu bylo i v prvním filmu, když Hermiona Grangerová použila tuto kletbu na Nevilla Longbottoma, v šestém filmu, když ji Draco Malfoy použil v bradavickém spěšném vlaku na Harryho Pottera a ve Fantastických zvířatech, kde ji Mlok Scamander použil v newyorské bance na pana Bingleyho. V ostatních filmových případech ale tato kletba cíl znehybnila tak, jak zrovna stál, přesto, že to by více odpovídalo překážecímu kouzlu. V jedné obskurnější verzi navíc doslova oběť zmrazila, tedy ji pokryla ledem, což se trochu podobá zobrazení v prvnímu filmu, kde Nevilla pokryla jemná mlha kolem těla. Pokud se ale použije na neživé předměty, může dojít k nečekaným následkům, zejména proto, že neživý předmět se obvykle sám od sebe nehýbe.

Obecně lze ale říct, že zkrátka oběť ztuhne a spadne na zem, a to po vyslovení formule petrificus totalus z latinského petra - skála, ficus - dělat něco a totus - zcela, tedy v podstatě znamená zcela ztuhne. Nicméně je velmi odlišná od zkamenění, kdy se oběť dostane do stavu, jako by byla kámen. Často ji proto používají v soubojích hlavně méně zkušení kouzelníci a čarodějky a rozebírá ji Vindictus Viridian ve své učebnici Kletby a protikletby.

Účinky lze přitom jednoduše zrušit použitím obecného protikouzla finite, které funguje na většinou obvyklých kouzel, a jako u většiny kleteb bez trvalých následků samozřejmě přestane účinkovat smrtí toho, kdo ji vyslal.

zdroj

Jak už bylo naznačeno, v sáze i vedlejších příbězích ji předvedli mnohokrát. Mlok Scamander ji použil na Gilberta Bingleyho v prvním díle Fantastických zvířat, když si pan Bingley myslel, že Jacob Kowalski v rozruchu, který Mlok nechtěně způsobil, chce vykrást banku. Ve třetím díle Fantastických zvířat ji použila neverbálně profesorka Stříbranova Eulalie Hicksová na Franka Doylea, když sehráli předstírané napadení před Jacobovou pekárnou, aby ho vylákali ven a přiměli ho přidat se k jejich plánu na zastavení Grindelwalda. 

Potom se tato kletba ukázala v Bradavicích. Ve vzpomínkách Severuse Snapea na odpoledne po zkouškách NKÚ, kdy ji na něj vyslal Sirius Black v jedné z jejich potyček. Hermiona ji použila v prvním díle proti Nevillovi, když se jí, Harrymu a Ronovi Weasleymu pokusil zabránit vykrást se ze společenské místnosti a zachránit kámen mudrců. V pátém díle si ji zase vyzkoušel Neville proti smrtijedovi během bitvy na odboru záhad. Stejně jako Harry. 

V šestém díle hned na začátku Draco touto kletbou znehybnil Harryho v bradavickém spěšném vlaku, když si uvědomil, že ho Harry špehuje pod neviditelným pláštěm. A na konci zase Harry předvedl, že je to jedna z mála kleteb, které účinkují i na neživé. Vysílal ji totiž proti neživým, když na něj a Albuse Brumbála zaútočili v jeskyni, kde našli Voldemortův viteál. A když nedlouho poté dorazili do Bradavic, opět se stal její obětí - Brumbál ho pomocí této kletby neverbálně znehybnil pod neviditelným pláštěm, aby ho skryl před smrtijedy, kteří za nimi vtrhli na Astronomickou věž a kouzlo vydrželo až do Brumbálovy smrti. Jakmile se potom k smrtijedům snažili probít ochránci Bradavic a smrtijedi zase pryč, ji Harry vyslal na Corbana Yaxleyho a Fenrira Šedohřbeta, akorát to nepomohlo a žádný smrtijed tehdy nebyl zadržen.

A v sedmém díle rovněž kletby létaly. Na začátku ji Harry vyslal na smrtijeda Antonína Dolohova, když jeho, Rona a Hermionu našli těsně po pádu ministerstva kouzel v kavárně, kde se snažili vymyslet plán útěku. Během bitvy o Bradavice ji zase použila Parvati Patilová, také na Dolohova. Voldemort jí znehybnil Nevilla, aby mu mohl na hlavu posměšně narazit moudrý klobouk. A Ron se s ní pokusil znehybnit Vincenta Crabbeho v komnatě nejvyšší potřeby, ale netrefil se.