Zrcadlo z Erisedu/Lucidní zrcadlo

Tento článek o záhadných zrcadlech ukazujících přání se bude týkat dvou zrcadel. To první je ze světta Harryho Pottera. Objevilo se hned v prvním díle, kde sehrálo důležitou roli, ač se to z počátku nezdálo a nazývá se zrcadlo z Erisedu.

zdroj

Objevilo se přitom nečekaně. Harry Potter jednu noc pátral po spojení Nicholase Flamela a kamene mudrců v zakázaném (či tajném) oddělení bradavické knihovny. Náhodně se při tom dostal do opuštěné učebny a objevil velké zrcadlo, ale když se do něj podíval, nespatřil svůj odraz. Spatřil své vlastní rodiče, kteří byli již deset let po smrti. Nechápal, jak je to možné, tak k zrcadlu okamžitě přitáhl svého kamaráda Rona Weasleyho. Ten v něm ale neviděl žádné rodiče. Jen sám sebe, jak získává famfrpálový pohár. Napadlo ho tedy, že zrcadlo předpovídá budoucnost. Jak by ale mohlo, když jsou Harryho rodiče mrtví. Předpovídá tedy, že se s nimi Harry brzy setká, tedy že zemře?

Nikoli.

Netrvalo dlouho a Harryho, který se chodil na své rodiče, které nikdy nepoznal, dívat, nachytal ředitel Albus Brumbál. Konečně je záhada podivného zrcadla rozluštěna. Zrcadlo z Erisedu nezobrazuje budoucnost, ale tajná přání toho, kdo se do něj dívá. Zkrátka to, po čem onen člověk doopravdy nejvíce touží, i když se mu momentálně může zdát, že touží po něčem jiném. Jak sám řekl, jedná se o nejtajnější tužby srdce, nezáleží tedy v tu chvíli, zda moc chce dostat výborné ohodnocení, nebo se stát členem mužstva. Nějaká dlouhodobější, tajná touha, se v něm vždy ozve. U Rona to tak sice mohlo vypadat, ale jeho přání ve skutečnost ztělesňovalo touhu vyzdvihnout se nad své bratry, být něčím výjimečný a jedinečný. Však Erised se od konce čte desirE a francouzský výraz désiré znamená kýžený.

Když se potom Harry zeptal Brumbála, co vidí on, zalhal mu o ponožkách k Vánocům. Jak je ale maličko naznačeno v sedmém díle a jak se mnoho fanoušků od té doby domnívalo, Brumbál se do něj nechtěl dívat, protože by s velkou pravděpodobností zjistil, kdo ze tří možných pachatelů omylem zabil při obrovské hádce a souboji jeho sestru Arianu. A bál se toho, že by viděl sám sebe.

Důležitou roli potom zrcadlo sehrálo při pátrání po kameni mudrců. Bylo vlastně klíčové, neboť kámen se pomocí kouzel ukrýval v něm a mohl se dostat jen k tomu, kdo ho byl hoden. Proto, když se do něj Harry nakonec podíval, když stanul na konci cesty za záchranou kamene, viděl sám sebe, jak si kámen vkládá do kapsy a skutečně ho tam našel. Kámen totiž poznal, že ho nechce zneužít pro moc, ale ochránit.

Tuto "schopnost" však nemá zrcadlo samo od sebe a zajistilo ji Brumbálovo kouzlo. Zrcadlo samo skutečně jen ukazuje nejhlubší tužby srdce a třeba takové nejšťastnější a nejspokojenější osobně na světě by mohlo sloužit jako obyčejné zrcadlo. Což se ale nestává, protože lidé přirozeně vždy touží po něčem větším. Může tedy ukazovat vytoužený cíl, vytouženou osobu nebo vytouženou podobu. Neznamená to však, že se tak doopravdy stane, a jsou zaznamenány případy, kdy se lidé zbláznili přílišným zíráním do zrcadla. Navíc se to, co zrcadlo zobrazí, může snadno změnit, když se změní touhy dotyčeného.

Kdo a proč by tedy takové zrcadlo vyráběl? To se vlastně neví. Bylo vyrobeno před koncem 19. století neznámým autorem a zdá se, že je předmětem stvořeným pro zábavu, protože se nedá použít k ničemu dalšímu. Jen je možné, že pro zlomyslnou zábavu spíš než nevinnou, když snadno může někoho přimět promarnit svůj život sezením před ním, pokud nedokáže to, co vidí, přijmout jako pouhou fantazii. Není ani známo, jak se dostalo do Bradavic. Spekuluje se, že ho mohl ze svých cest přivézt některý z učitelů, což by nebylo nic výjimečného, buď proto, že mu přišlo zajímavé, nebo aby ho zkoumal. Někdy poté se ocitlo v komnatě nejvyšší potřeby, odkud bylo o století později přemístěno a použito k ochraně kamene mudrců a následně se tam ocitlo znovu. Alespoň dle osmého filmu, kde se ukázalo ve scéně, v níž Harry hledal diadém Roweny z Havraspáru. A z toho lze odvodit, že stejně jako celá komnata bylo zničeno zložárem.

zdroj

Druhé zrcadlo na podobné bázi se objevuje v parodii Harry Trottel, taktéž v prvním díle. Zde se nazývá lucidní zrcadlo - vychází z lucidního snění, což znamená, že člověk, který spí, si uvědomuje, že je to pouze sen. Z toho vyplývá, že ho může nějakým způsobem korigovat a i tedy obraz v lucidním zrcadle může do určité míry řídit.

Harry Trottel ho tady objevil náhodou, když o vánočních prázdninách vypadl bezpečnostní systém a on se tak mohl dostat do uzavřeného oddělení neštovické knihovny. A to, co v něm viděl, rozhodně není tak poetické jako v originále. Jedenáctiletý Harry zmítaný těžkou pubertou v něm viděl sám sebe se spolužačkou Mixie Groganovou, jak se objímají a líbají. Když k zrcadlu dotáhl svého kamaráda Bena Stainera, ten v něm viděl ještě větší "masakr". Létal na koštěti nad rybníkem plným nahých děvčat, ta vyskakovala a utíkala, jenže on jim schoval oblečení.

Samozřejmě i zde byli nachytáni ředitelem Angusem Bumbálem. Zalhali mu, že vidí, jak Harry úspěšně končí školu a jeho souputník Paco Halfox je vyhozen, dokonce i Benovi Harry lhal a tvrdil, že vidí, jak jeho neoblíbený profesor Grape letí ze školy a páchá sebevraždu, jen aby neodhalil skryté city ke spolužačce. Ovšem neměli už žádnou možnost podívat se do toho zrcadla znovu, protože ho Bumbál nechal přemístit. Jak sám řekl - pro dobro jejich studia.

Obě zrcadla mají však jedno společné - pokud se do nich někdo dlouho a pravidelně díval, těžce tím utrpěla jeho psychika. Zrcadlo z Erisedu fiktivně naplňovalo nenaplněné největší touhy a "uživatel" tak přicházel o rozum a dlouhé hodiny před ním seděl. Vlastně se na něm stal závislý a iluzi, již v něm sledoval, upřednostnil před skutečným životem. Naopak lucidní zrcadlo, dříve také veřejně dostupné, naplňovalo nenaplněné momentální chtíče, fungovalo částečně jako virtuální realita a studenti tak snadno mohli zapomenout na své povinnosti a naopak se rvát o to, kdo před něj usedne první.