Obskurus a Obskuriál

Obskuriál (Obscurial) je kouzelník nebo čarodějka, u nichž se vyvinul obskurus. A Obskurus (Obscurus) je zjevení potlačené magické energie onoho kouzelníka nebo čarodějky (obskuriála), temná parazitická síla vytvořená tehdy, když se dítě úmyslně snaží potlačit své magické nadání, nebo je k tomu nuceno fyzickým či psychickým týráním. Obskurus, potažmo obskuriál tak není docela nelidský přízrak čili netvor, ale zařadila jsem ho mezi ně, protože se jim nejvíce podobá. Netvoři jsou v podstatě stvoření emocemi, a i když jsou to obvykle samostatné entity žijící zcela odděleně od kouzelníka a obskurus se zdá být spojený s kouzelníkem, je to také zjevení pramenící z negativních emocí a traumatu. Což odpovídá stejnému původu jako mozkomorů u deprese, bubáků u strachu. Jen je obskurus vázán ke konkrétnímu kouzelníkovi, na rozdíl od ostatních netvorů, které často tvoří spíše emoce projektované větším množstvím lidí na jednom místě (jen u takového poltergeista by mohl teoreticky stačit chaos dospívání, nejistota a rošťáctví jednoho člověka). 

Obskurus se tedy stvoří ze silného strachu, úzkosti, když je kouzelnické dítě nuceno potlačovat svou kouzelnou moc, tedy když se z něj stane obskuriál. Lze tak říct, že obskuriál je člověk posedlý obskurem, který se objeví po prožití traumatu spojeného s užíváním magie, kvůli internalizované nenávisti vůči vlastní magii či po úmyslných pokusech svou moc potlačit. Proto se podle autorky nestal obskuriál z Harryho Pottera. Dursleyovi se magie báli natolik, až předstírali, že neexistuje, a doufali, že týráním Harryho zmizí. Nikdy Harrymu nevyčítali jeho schopnosti, mlčeli o nich, i když je předvedl. Tvářili se, jako by to magie nebyla. Tudíž se Harry kouzel nebál, nesnažil se je potlačovat, vlastně si jejich existence nebyl vědom. Netrpěl sebenenávistí, jeho trauma vycházelo z týrání jako takového, nikoli z magie. Tu nakonec i vřele přijal. 

Pokud ji ale dotyčný nepřijme a vyvine se v něm obskurus, má hned několik forem. Obskurus může být prakticky neviditelný, ale i zjevovat se jako létající, nehmotná, beztvará entita v podobě černého, proměnlivého mraku. Když k tomu obskuriál ztratí kontrolu, dostane se ke zlomu, obskura vypustí jako násilný proud temnoty s načervenalým jádrem, někdy je toto popisováno i jako temný vítr, temná hmota se zářícíma bílýma očima. Tehdy může být slizký nebo olejnatý nebo mastný. Stále jako oddělená entita. Obskuriál v tu chvíli také mění podobu, jeho oči zbělají, jeho rysy se chvějí, deformují. Byly ovšem zaznamenány případy, kdy se na chvilku při výbuchu z obskura vynořil obličej nebo bílá zářící podoba obskuriála. V takových chvílích naprosté ztráty kontroly by tak mohl obskuriál být zcela pohlcen obskurem, v podstatě se do něj fyzicky přeměnit. Zatímco když je obskurus neviditelný, obskuriál může normálně interagovat s okolím jako běžný člověk. Patrně tehdy, je-li dost silný, dokáže i používat své kouzelné schopnosti.

Je to však nekontrolovatelná schopnost spouštěná rozrušením obskuriála, vztekem, dalšími silnými emocemi, která vybuchuje v násilné a ničivé zuřivosti. Často směřované proti příčině trýzně obskuriála, ovšem i tak za sebou obskurus nechává spoušť obecně, ničí vše v cestě. Může nechat vznášet předměty, zničit je bez fyzického kontaktu, demolovat budovy a ulice a zabíjet. Na obětech pak zůstávají, zejména na obličeji, charakteristické stopy. Velikost a síla obskura přitom závisí na vrozené síle obskuriála a možná na aktuální úrovní negativních emocí, které ho vyvolaly. Jen ve velice vzácných případech může obskuriál využívat obskura úmyslně - ukázalo se to pouze u Aureliuse Brumbála, jenž byl výjimečně silný.

zdroj

Na druhou stranu lze obskura "zahnat", když se podaří obskuriála uklidnit, a to i tehdy, když se zcela pohltí, přemění na obskura. Pokud se objeví někdo, komu dostatečně věří, může ho přesvědčit k návratu do hmotného stavu. Podle názoru Albuse Brumbála by obskuriála šlo i vyléčit, pokud se zbaví pocitů odcizení, pracuje se svým traumatem, nahradí ho pocitem začlenění. Zkrátka láskou a přijetím. Jenže zřejmě jen do určité míry posedlosti, rychle totiž dospívá do nevyléčitelného stavu. 

Nelze ho nijak vyhnat násilně, lze se mu pouze bránit, zřejmě štítovým kouzlem, jak předvedl například Gunnar Grimson, když v druhém díle Fantastických zvířat rozzuřil v Paříži obskuriála Aureliuse Brumbála, ale ubránil se mu štítovým kouzlem, nebo ve třetím díle Albus Brumbál při jejich souboji v Berlíně. A nelze ho nejspíš ani zabít, a to ani obskuriála přeměněného a pohlceného obskurem. Obskura lze dostatečně silným útokem roztříštit, ale obskuriál to může přežít, jako v prvním díle Fantastických zvířat přežil Aurelius útok silných kouzel bystrozorů Kouzelnického kongresu USA. Nicméně on byl neobvykle silný, což mohlo jeho přežití přispět.

V ostatních případech, tedy kdy se obskuriál nevyléčí ani ho nezničí, ho obskurus docela rychle oslabuje a zabíjí a na to obskurus obvykle zmizí. Jen Mloku Scamanderovi se podařilo uchovat obskura zemřelé súdánské dívky a uzavřít ho v magické bublině. Děti posedlé obskurem přitom téměř vždy zemřou před desátým rokem věku, jen někdo s ohromnou vrozenou silou může vydržet déle. Například Ariana Brumbálová žila až do čtrnácti a Aurelius přežil minimálně do rané dospělosti. Jenže i v takových případech je obskurus neúprosný, což potvrdil Brumbál o své sestře. Prý pokaždé, když měla záchvat, obskurus v ní více temněl a trávil ji, a proto také později poznal, že totéž se děje Aureliusovi a nelze ho zachránit. Ocitl se příliš daleko daleko za hranicí, kdy podle Brumbálova názoru mohla pomoci psychologická léčba. 

zdroj

Nebylo proto výjimečné narazit na obskuriála v dávných dobách, když mudlové lovili kouzelníky a ti se snažili své schopnosti skrývat. Jakmile se ale mudlovský a kouzelnický svět oddělily po přijetí mezinárodního zákona o utajení kouzel, tedy děti už nemusely svou moc schovávat, mohly se učit přijmout a ovládat magii bez jejího potlačování, počty obskuriálů klesaly. 

Nevymizeli samozřejmě zcela. Obskuriálem se stala třeba Ariana Brumbálová po útoku tří mudlovských chlapců. Následně přežila až do čtrnácti, ale její obskuriálí podstata ji otravovala a její rodina nemohla nic udělat. Schovávali její stav tvrzením, že je nemocná a nemůže se tak ukazovat venku, žít bez péče a nastoupit do školy. Starala se o ni její matka, až se jednou její obskurus vymknul z rukou a matka zemřela. Poté péči převzali její bratři, jenže ještě téhož roku 1899 Ariana zemřela sama, když se snažila zasáhnout do souboje jejích bratrů a Gellerta Grindelwalda - není jen jasné jestli ji zabila něčí kletba nebo příliš silný výbuch obskura. I pokud to ale byla kletba, o mnoho déle by ve svém stavu nevydržela.

V roce 1926 zase našel Mlok Scamander osmiletou dívku v Súdánu během svého výzkumu afrických zvířat. Byla obskuriál, protože ji tvrdě týrali vyděšení mudlové z její vesnice, když před nimi projevila své kouzelnické nadání. Mlok se jí snažil pomoci a nakonec oddělil obskura a uchoval ho, ovšem dívka stejně nepřežila. A oficiálně, když Arianu nikdy nevedli jako potvrzeného obskuriála, byla tato dívka prvním zaznamenaným případem obskuriála za několik staletí.

Například se věřilo, že už více než 200 let nežil žádný v USA, alespoň podle Mezinárodního sdružení kouzelníků. Ovšem ještě ten samý rok se ukázal newyorský mladík vystupující pod jménem Credence Holokost. Jeho adoptivní matka Mary Lou Holokostová, mudla nenávidějící magii, ho bila a psychicky týrala, proto se vyvinul v obskuriála a jeho obskurus ho natolik pohltil, až opakovaně způsobil značnou škodu v New Yorku při ničivém běsnění a porušil mezinárodní zákon o utajení kouzel. V New Yorku však byl i Mlok, jemuž zkušenosti ze Súdánu umožnily správně určit, že je Credence obskuriál, a pokusit se mu pomoci. Bohužel mu v tom zabránili bystrozorové Kouzelnického kongresu USA a Gellert Grindelwald, jenž se vydával za jednoho z nich a snažil se Credence využít pro své cíle. A když na něj nakonec hromadně zaútočili, měli za to, že ho zcela zničili. 

Byl to ale mimořádně mocný mladík, takže přežil a zjistil, že ve skutečnosti je Aurelius Brumbál (syn Albusova bratra, jehož matka byla nucena se ho vzdát a poslala ho do USA). Částečně se také naučil ovládat svou magii, dokonce i úmyslně vypouštět obskura, ale i nadále ho pomalu zabíjel a v další dekádě už byl velice slabý. Jen kvůli ukončení filmů Fantastická zvířata není známo, v kolika letech nakonec zemřel.