Hipogryf

zdroj

Hipogryf, v originále hippogriff z řeckého hippos - kůň a griffin, po našem gryf, je kouzelný tvor, jenž působí jako směska hned několika zvířat. Má tělo, zadní nohy a ocas koně, přední nohy, křídla a hlavu obřího orla s krutým, ocelově zbarveným zobákem a velkýma, jasně oranžovýma očima a s 15 cm dlouhými smrtícími spáry. Má tedy na polovině těla srst a na druhé peří, které mívá stejnou barvu jako srst, a to obvykle kalně šedou, kaštanovou, bronzovou, narůžověle grošovanou nebo inkoustově černou. Což, tento hladký přechod ze zářivého peří na srst, prý lidé začnou jako první obdivovat, jakmile překonají prvotní šok ze spatření něčeho, co je napůl kůň a napůl pták. 

Jsou tedy příbuzní gryfům, kteří vypadají stejně jako hipogryfové, jen jejich tělo místo koňské části tvoří lví. Přesto zjevně nejsou ani částečně savci a nerodí živá mláďata. Staví si hnízda na zemi a kladou do nich jedno křehké vejce, které se vylíhne obvykle během 24 měsíců, ačkoli zadní část těla, patrně tedy i jejich reprodukční orgány, by měly odpovídat koňským. Malí hipogryfové jsou pak schopní létat během jednoho týdne, ale trvá několik měsíců, než jsou dost silní, aby doprovázeli rodiče na delších cestách.

Což se posléze rychle změní. Dospělí jedinci se zařadí do kategorie XXX klasifikace kouzelných tvorů ministerstva kouzel, mezi tvory, jež by měl zvládnout kompetentní kouzelník. Jsou totiž velmi nebezpeční, dokud nejsou zkrocení, o což by se měl pokoušet právě jen dobře trénovaný odborník. Jejich nebezpečí přitom spočívá v sebeobraně a v obraně jejich hnízda a teritoria. Jsou to sice masožravci, ale na lidi neútočí pro jídlo - živí se především hmyzem, ptáky, malými savci jako jsou fretky, když není nic jiného, vyhrabávají červy.

Přesto jsou extrémně nebezpeční. Když k hipogryfovi přistupuje člověk, musí dodržovat řádnou etiketu, aby se vyhnul nebezpečí. Jsou velice pyšní, každý jim musí ukázat respekt tak, že se jim pokloní a čeká, až se hipogryf ukloní na oplátku, než se k němu může přiblížit. Po celou tu dobu by měl přitom udržovat oční kontakt bez mrkání - a pokud se hipogryf neukloní, raději se vzdálit. Zkrátka by se měl hipogryf jako první vyjádřit, jestli má zájem s člověkem interagovat. A pokud ho dotyčný urazí, může rovnou zaútočit. Nebo pokud ho vyprovokuje. Čímž se zabývalo i kouzelnické právo a při vyprovokování hipogryfa k nepřátelskému chování v jednom známém případě hipogryfa osvobodili místo odsouzení za způsobenou újmu. Kniha o tomto tématu je v právním oddělení bradavické knihovny.

Vedle toho však mohou být i zuřivě věrní a ochranářští vůči těm, kteří si vysloužili jejich důvěru - jak například ukázal Klofan, když bránil Harryho Pottera a zaútočil na Severuse Snapea během bitvy v šestém díle, a poté když vedl bradavické testrály proti Voldemortovým obrům na ochranu jeho přátel v bitvě o Bradavice v sedmém díle. 

Odborníci je ale mohou i chovat. Chov hipogryfů je kouzelnické povolání a mezi známé chovatele patřila i matka Mloka Scamandera. Jejich chovatelé jsou ovšem povinni používat na hipogryfy denně zastírací kouzlo, aby zabránili, že je spatří mudlové, a nesmí je používat pro osobní přepravu, jinak porušují mezinárodní zákon o utajení kouzel. Výjimkou je, zdá se, chov na čistě kouzelnickém, mudlům nepřístupném území, jako pozemky Bradavic.

A nepřekvapivě jsou hipogryfové původem z Evropy. Proto, že v Evropě byli vymyšleni v reálném světě. Tam, tedy tady u nás, je hipogryf bájné zvíře, rovněž kombinace koně a gryfa, respektive orla, a měl by pocházet z rytířského eposu Zuřivý Roland od Itala Lodovica Ariosta z roku 1516, kde propojuje tradiční rytířský svět s bájemi a kde mělo zkřížení koně a gryfa být metaforou pro něco nemožného či nevhodného.

zdroj

V sáze jsme se s hipogryfy setkali mnohokrát, ale pouze s jediným jejich představitelem. V Bradavicích je v Zapovězeném lese dvanáctičlenné stádo hipogryfů, o něž se stará Rubeus Hagrid, jen není známo, jestli na školních pozemcích žijí trvale, nebo se tam jen dočasně zabydleli. A o nich jsme se dozvěděli ve třetím díle, kdy je Hagrid předvedl během hodiny péče o kouzelné tvory. Mohou mezi nimi být Stormswift, Fleetwing a Hothoof, akorát tato jména byla jen mezi poznámkami autorky a je možné, že jsou to jen původní verze pro nejznámějšího hipogryfa, Klofana. 

Ten byl hlavní tváří studia hipogryfů ve třetím díle a na hodině dovolil Harrymu Potterovi, aby se s ním seznámil blíž, a dokonce ho krátce svezl kolem výběhu. (Ve filmu si Harry let na Klofanovi užíval, v knize moc ne, neměl čeho se chytit, snažil se nespadnout, neublížit Klofanovi a nakonec byl rád, když přistáli.) Při jedné z hodin ho však Draco Malfoy, který se snažil Hagrida z učitelského místa vystrnadit, provokoval a Klofan ho napadl - podrápal ho na paži. Pod vlivem jeho bohatého otce pak členové komise pro likvidaci nebezpečných tvorů z odboru péče o kouzelné tvory ministerstva kouzel odhlasovali rozsudek smrti jakožto pro nebezpečné zvíře, které prokazatelně ublížilo člověku.

K popravě naštěstí nedošlo. S pomocí obraceče času ho Harry a Hermiona Grangerová těsně před popravou odvedli a schovali v Zapovězeném lese. Poté se vydali pátrat po Siriusi Blackovi a odhalili pravdu o jeho zatčení a dávné vraždě Harryho rodičů, konkrétně že Sirius byl z účasti na ní obviněn neprávem, a právě na Klofanovi ho pak zachránili z kabinetu Filiuse Kratiknota, kde čekal na ministerské úředníky a mozkomory (ve filmu ho drželi na nádvoří v jakési kobce). Pak ho nechali i s Klofanem, dva nespravedlivě odsouzené, odletět. 

Sirius ho tak ve čtvrtém díle bral na své cesty různě po zemi, když se schovával před ministerstvem, a v pátém ho nastěhoval do starého domu rodičů, kde mu věnoval ložnici jeho matky. Tam ho ale také zranil Krátura, když se setkal s Bellatrix Lestrange a Narcissou Malfoyovou, prozradil jim všechny informace, jaké mohl o Fénixově řádu bojujícímu proti Voldemortovi, a připravil s nimi plán - zabavil zraněním Klofana Siriuse, zatímco se ho Harry pokoušel kontaktovat, aby Harry uvěřil, že Sirius není doma a že vize, jak ho Voldemort mučí na ministerstvu kouzel, je pravá, a vydal se tam do připravené pasti. Což udělal a vše skončilo Siriusovou smrtí, když musel Fénixův řád Harryho a jeho přátele zachránit.

Po Siriusově smrti tak přešlo ze závěti vlastnictví Klofana na Harryho, ale Harry ho nechal převézt k Hagridovi a nejspíš ho jako vlastního nikdy nevnímal. Aby ho ochránili a mohli ho dál chovat na pozemcích Bradavic, přejmenovali ho na Křídlošípa, ačkoli všem bylo jasné, že jde o Klofana, a nejspíš se o to ani nikdo nezajímal. Poté se Klofan účastnil bitvy o astronomickou věž, respektive vyrazil proti Severusi Snapeovi, když na sebe zaútočili s Harrym během Snapeova útěku z hradu po Brumbálově smrti, a hlavně bitvy o Bradavice. V ní stanul v čele stáda testrálů proti Voldemortovým obrům a ukazoval, že k Harrymu a jeho přátelům a obecně těm, kteří se k němu chovají s respektem a vlídností, cítí velkou věrnost a brání je, když jsou v nebezpečí. Tuto bitvu přežil a zůstal i nadále v Bradavicích v Hagridově péči.

Z tohoto příkladu lze soudit, že jsou hipogryfové velmi inteligentní, pamatují si staré známé, dokáží pochopit, zda jsou v nebezpečí, a dokáží určitým způsobem vyhodnotit situaci - rozpoznat nepřátele a jak se jim nejlépe postavit.

Kromě toho jsou hipogryfové častým uměleckým námětem. Je o nich třeba kouzelnická koleda Pokoj hipogryfům dobré vůle, použila je ve své písni kapela Weird Sisters na vánočním plese ve čtvrtém filmu. V první polovině století byl hipogryf součástí představení v Circus Arcanus. A vychází i kalendář s obrázky hipogryfů. Existuje dokonce skutečná kapela Draco and the Malfoys, která produkovala písně inspirované Harrym Potterem a Dracem Malfoyem, jednou z nich bylo i Hippogriffs Deserve to Die (Hipogryfové si zaslouží zemřít) o jeho napadení. A rovněž je hipogryf vzácnou formou fyzického patrona, obdobně jako několik kouzelných tvorů.