Stříbranov

Stříbranovská škola čar a kouzel, Stříbranov (Ilvermorny School of Witchcraft and Wizardry) je kouzelnická škola stojící na Mount Greylock, nejvyšší hoře v pohoří Berkshire, části Apalačsských hor v Massachusetts v USA, tudíž přijímá studenty z celé Severní Ameriky. Je rovněž domovem paskřetů a na jejích pozemcích žije spousta kouzelných tvorů. A velmi se inspirovala Bradavicemi.

zdroj

Sídlí ve Stříbranovském hradě, který původně býval žulovým domem postaveným zakladateli školy Isolt Sayreovou a jejím mudlovským manželem Jamesem Stewardem v 17. století, což dělá ze Stříbranova nejmladší kouzelnickou školu. Ovšem s pověstí nejdemokratičtější a nejelitnější z velkých škol, a jedinou kouzelnickou školu, na jejímž založení se podílel mudla. Ani tak však není mudlům otevřená. Před jejich zraky je hrad schovaný řadou mocných čar, které se někdy projevují jako spirálovitý mlžný mrak. Jen ten, kdo ho může spatřit, uvidí majestátní hrad s pozemky, na nichž roste kouzelný strom hadí dřevo rašící ze zakopané hůlky, i hrob Isolt s pozemníkem pokládaným k hrobu každý rok na výročí jejího úmrtí. 

Vstupní brána hradu je ozdobená mramorovými sochami Isolt a Jamese a gordickým uzlem na křídlech, za ní se pak nachází kruhová kamenná vstupní síň se čtyřmi velkými dřevěnými sochami představujícími čtyři koleje - bouřliváka, rohatého hada, wampumy a paskřeta, a s gordickým uzlem zobrazeným na podlaze. Tento uzel je vůbec hodně zpracován do symboliky školy, vedle ozdoby brány a vstupní síně slouží i jako spona na školní hábity, protože Isolt po její matce Rionach zůstala pouze brož ve tvaru uzlu, tudíž pro ni byl velmi důležitý. Podél stěn síně je dřevěný balkon, a to vše korunuje skleněná kupole.

Za vstupní síní je velká síň, dále hlavní věž se stříbranovským erbem zobrazujícím kolejní zvířata a motiv uzlu uprostřed, a vitrážovým oknem se zobrazením stromu hadího dřeva, školní knihovna, kde jsou dostupné i spisy Albuse Brumbála, a ložnice a prostory pro každou z kolejí. Těmi jsou rohatý had, který má představovat mysl, preferovat učence, založená Isolt Sayreovou. Wampuma, která má představovat tělo, preferovat válečníky, založená Webesterem Bootem. Bouřlivák, který má představovat duši, preferovat dobrodruhy, založená Chadwickem Bootem. Paskřet, který má představovat srdce, preferovat léčitele, založená Jamesem Stewardem. 

Do těchto kolejí se noví studenti zařazují hned po příjezdu do hradu na začátku každého školního roku. Zařazování probíhá ve vstupní síni, kde starší studenti sledují obřad z balkonu, noví studenti se shromáždí podél stěny a ten, na koho přijde řada, vstoupí na obraz gordického uzlu uprostřed podlahy a čeká, až zareaguje některá z očarovaných dřevěných soch. U rohatého hada září klenot na jeho čele, bouřlivák mává křídly, wampuma řve a paskřet pozvedá šíp. Vzácně může zareagovat více soch a dotyčný student si může vybrat, a ještě vzácněji, jednou za dekádu nebo generaci, se ozvou všechny sochy, jak se například stalo budoucí prezidentce KOKUSA Seraphině Picqueryové. 

Zařazené studenty pak odvedou do velké síně, kde si zvolí - nebo ona je - hůlku. Před zrušením Rappaportova zákona, jenž silně omezoval kouzelnickou populaci v USA, nesměly mít děti do 17 let hůlku mimo školu, tudíž si ji ani nesměly před nástupem pořídit a musely ji nechávat přes prázdniny ve škole, a jaká je situace po jeho zrušení sice nebylo řečeno, ale pravděpodobně se tento zvyk se získáním hůlky až po zařazení zachoval. 

Studenti také nosí školní hábity navržené Isolt a Jamesem, a to modré a brusinkové zapnuté zlatým gordickým uzlem. James miloval brusinkový koláč, Isoltina oblíbená barva byla modrá, jako malá si přála studovat v bradavickém Havraspáru, a gordický uzel byla brož její matky. Během časů se ale jejich podoba trochu změnila. První studenti Chadwick a Webster Bootovi třeba nosili stejné modré hábity s brusinkově červeným lemem a pod nimi černou vestu a hnědé kalhoty, dnes jsou mírně odlišné a i ostatní studenti pod nimi nejspíš nosí své oblečení. Navíc se Jamesova obliba promítla ještě do jedné věci. Obchod Vogesovy brky jedinečnosti inzeruje svůj královský brusinkově červený inkoust jako oblíbený stříbranovský a možná má se školou nějakou smlouvu. 

Je tedy skutečně poznat silná inspirace Bradavicemi, a ta se promítá i do výuky. Předměty jsou víceméně stejné jako v Bradavicích, akorát péči o kouzelné tvory vyučují až od roku 1927, do té doby byl v USA přístup ke kouzelným zvířatům velmi negativní, a panuje tam důraz na domorodou magii včetně bezhůlkové. Na druhou stranu má Stříbranov i aktivnější a soutěživý školní život. Mezi kolejemi probíhá školní turnaj v přeměňování, soutěž v lektvarech s pohárem za dokonalost v lektvarech, soutěž ve starodávných runách s pohárem za dokonalost v runách, soutěž ve formulích s pohárem formulí, soutěž ve věštění z čísel s vyznamenáním za úspěchy ve věštění z čísel, turnaj v tchoříčkách s tchoříčkovým pohárem, patrně i školní famfrpálový přebor a sbírání kolejních bodů, jejichž skóre se dokonce zveřejňuje v novinách. Kde se objevuje i nemálo dalších školních úspěchů. V čísle 2579 Moderního přeměňování třeba otiskli esej stříbranovských učenců o odstraňovacích kouzlech. 

A určitá odlišnost se dá najít i ve struktuře školy. V jejím čele stojí ředitel, jenž přijímá všechna zásadní rozhodnutí o bezpečnosti a každodenním fungování. Mezi ty patřila Isolt Sayreová (o post se dělila s Jamesem Stewardem) až do její smrti v roce 1703, v roce 2016 zase Agilbert Fontaine, přímý potomek Theodarda Fontainea, jednoho z dvanácti původních bystrozorů KOKUSA. Vedle něj však existuje pověřený vedoucí školy, jehož rozhodnutí může ředitel zrušit. A post klíčníka, jehož v Bradavicích dělal Rubeus Hagrid (a před ním další lidé) i bez profesorského postu, ve Stříbranově alespoň v první polovině 20. století zastávala profesorka kouzelných formulí Eulalie Hicksová.

K tomu je škola poměrně otevřená institucím v dalších zemích. Na začátku 20. století existoval výměnný program určený pro francouzské studenty, jejichž rodiče pracovali na francouzském ministerstvu kouzel, a možná existuje i výměnný program s Bradavicemi. Podle autorky totiž ve stanici metra Damen Blue Line v Illinois v Chicagu zajišťují přesun mezi Bradavicemi a Stříbranovem.

zdroj

Školu tedy založila velice klikatou cestou čarodějka Isolt Sayreová. Narodila se v roce 1603 v Irsku, kde žila s rodiči v domě zvaném Stříbranov, než je v roce 1608 zabil požár, zatímco ji zachránila její teta Gormlaith Gauntová. Jenže to byla velice krutá, labilní žena, vychovávala ji v izolaci s pomocí temné magie, nenechala ji nastoupit do Bradavic, místo toho ji sama učila čistokrevným hodnotám a o Bradavicích jí vykládala podle svého, zejména o Zmijozelu (Gauntové byli Zmijozelovými potomky). Isolt si je tak začala velmi idealizovat. Navíc zjistila, že požár Stříbranova nebyl nehoda, ale založila ho Gormlaith a Isolt unesla. Chtěla se proto dostat z tyranského područí své tety, a když jí bylo 17, ukradla její hůlku, brož po matce a zmizela do Anglie. Gormlaith po ní samozřejmě pátrala, takže si ostříhala vlasy, vydávala se za mudlovského chlapce Eliase Storyho a nakonec se s puritánskými osadníky nalodila na loď Mayflower do Severní Ameriky. Tam je akorát brzy opustila a odešla do hor, protože se bála, aby ji Gormlaith nenašla i zde a aby puritáni neodhalili její čarodějnictví. 

Pár týdnů žila sama v horách, když narazila na stínoďasa útočícího na paskřeta. Odehnala ho, ošetřila paskřeta, netuše, jak jsou paskřeti lidem nebezpeční, a paskřet se podle zvyků jejich druhu ocitl zavázán Isolt za záchranu života, přestože ho ponižovalo mít dluh zrovna u mladé, zranitelné dívky. Musel ji doprovázet, čekat na šanci vše splatit, a byl tak velmi nevrlý. Isolt to ale považovala za zábavné a nakonec se jim podařilo spřátelit. Akorát, protože jí paskřet podle svých zvyků neprozradil jméno, začala mu říkat William po svém otci. On jí zase představil kouzelná zvířata a místa v okolí, prožili spoustu dobrodružství a dostali se až k potoku, kde žil rohatý had, jemuž Isolt ke svému údivu rozuměla. 

Později k tomu našla toho samého stínoťasa poté, co zabil manželský pár a vážně zranil jejich syny. Isolt s Williamem se se stínoďasem vypořádali, William pak chtěl raněné chlapce ignorovat, hrubě se s Isolt pohádal, ta ho nakonec přiměla pomoci jí donést oba do jejího úkrytu, rozčíleně mu řekla, že když ho to tolik obtěžuje, víc ho nepotřebuje, a William zmizel. Zůstala tak sama s Chadwickem a Websterem Bootovými, jak se ukázalo malými kouzelníky, kteří útok přežili. Pár týdnů je léčila, než se odvážila vrátit do lesa, aby pohřbila jejich rodiče. Ke svému překvapení na místě ovšem spatřila mudlu Jamese Stewarda, jak dokončuje hroby. Také zkoumal polámané hůlky Bootových, blánu z dračího srdce koukající z jedné z nich, nešťastně s ní mávl a hůlka ho odmrštila proti stromu, až ztratil vědomí. Isolt i jeho odtáhla do svého úkrytu a chtěla mu vymazat paměť, jakmile se vzpamatuje. Akorát jí bylo příjemné zase mluvit s dospělým, James se sblížil i s chlapci, navíc jí navrhnul kamenný domek a ona ho kouzelně postavila a pojmenovala Stříbranov po svém starém domově. A jak se James přestal bát magie a zamilovali se do sebe, nakonec se místo vymazání paměti vzali a chlapce začali považovat za adoptované syny. 

Isolt jim často vyprávěla upravené příběhy o Bradavicích a chlapci tam toužili nastoupit. Ptali se jí, jestli se vrátí do Evropy. Kvůli Gormlaith však nemohli, takže jim slíbila alespoň hůlky a domácí školu. Dokonce po vzoru Bradavic vymysleli vlastní koleje, pro něž použili jména jim známých kouzelných zvířat - Chadwick chtěl bouřliváka, Webster wampumu, James po určitých dohadech vybral paskřeta a Isolt rohatého hada, jehož stále navštěvovala u potoka. K tomu přišla řada i na hůlky. Když se blížily jedenácté Chadwickovy narozeniny, Isolt stále netušila, jak je sehnat. Podle ní byla jediná hůlka v Americe ta její tety. Ve večer jeho narozenin se jí ale zdálo, jak jde k potoku s rohatým hadem a on ji nechal ohoblovat dlouhý odštěpek z jeho rohu. Když se probudila, měla puzení to zkusit a skutečně takto získala jádro pro hůlky, které s Jamesem vyrobili.

Tak škola začala v roce 1627 jako domácí výuka dvou studentů dvěma učiteli, z nichž jen jeden byl kouzelník. Ale když bylo jedenáct Websterovi, pověst o výuce kouzel na Mount Greylock se rozšířila. Objevili se dva chlapci z domorodého kmene Wampanoag a matka a její dvě dcery z kmene Narragasnett s žádostí, aby je Isolt naučila kouzlit s hůlkou výměnou za jejich znalosti domorodé magie. Isolt a James je přijali, po nich i další a další studenty, včetně dalších členů Wampanoag a Narraganset, tudíž se domorodá magie s důrazem na rostlinnou a zvířecí magii a výrobu komplexnějších a propracovanějších lektvarů než jsou evropské stala důležitou součástí Stříbranova. Místní tam učili ostatní bezhůlkovou magii, zatímco oni se naučili evropskou hůlkovou. A za tím účelem začali Isolt s Jamesem vyrábět pro studenty hůlky. 

zdroj

V roce 1634 už ve Stříbranově studovalo dost dětí, aby mohly doopravdy fungovat i koleje, začaly se mezi nimi pořádat soutěže a škola prosperovala. Nejdřív jako denní škola, v jejím areálu žili jen Isolt s rodinou. Možná stále i kvůli bezpečnosti a ne bezdůvodně. Zprávy o nové škole totiž dosáhly Evropy a Gormlaith konečně svou neteř dopadla. Přijela do Ameriky, Jamese a Isolt na dálku proklela k tvrdému spánku, aby se mohla bez problémů dostat do Stříbranova, zabít je a unést jejich novorozená dvojčata Rionach a Marthu. Nevěděla jenom o Chadwickovi a Websterovi, a když použila hadí jazyk na Isoltinu (respektive svou starou) hůlku, aby ji zablokovala, což je u hůlky s rohem rohatého hada možné, hůlky bratrů s totožným jádrem je upozornily na nebezpečí. Snažili se Gormlaith zadržet, jejich rodiče probudil pláč dcer, Isolt se nyní bez funkční hůlky snažila připojit do boje. V zoufalství vykřikla o pomoc svého zesnulého otce. Přičemž se dočkala odpovědi. Vrátil se paskřet William a zabil Gormlaith otráveným šípem. S Isolt se pak usmířil a se svou rodinou zůstal jako školní ochranka a údržbář, což je post, který od té doby jejich paskřetí klan zastává i nadále. Samozřejmě za řádný plat. Sice si stejně jako William každý neustále stěžoval a stěžuje, prohlašují, jak si nepřejí zůstávat, ale každý školní rok se vrací do práce, neboť i bručení nad vším patří mezi zvyky paskřetů. 

Isolt a James pak pohřbili Gormlaithinu hůlku u domu, aby Isolt nepřipomínala nešťastné dětství, a do roka z ní začal rašit strom hadího dřeva. Marně se ho snažili odstranit, a když navíc objevili jeho mocné léčitelské vlastnosti, nechali ho růst. Stejně jako na pozemcích po její smrti pohřbili i Isolt a nejpozději krátce poté vztyčili i Jamesovu a její sochu. K tomu se ještě dlouhá léta povídalo, že jeden velice starý paskřet jménem William je onen původní William, neboť odmítl nechat kohokoli jiného čistit Isoltinu sochu a k výročí její smrti nosil Ioslt květiny. Na otázky, jestli je to on, se však vždy jen smál, že by mu muselo být přes 300 let. Nicméně není známo, kolika let se paskřeti dožívají.

Samozřejmě pak škola postupně rostla. Přidávali se i další učitelé, třeba Rionach se stala profesorkou obrany proti černé magii a Chadwick vydal vlastní učebnice, v 18. století už byl Stříbranov hradem, škola se stala internátní a její pověst dosáhla ostatních. 

Na druhou stranu se v jednom okamžiku ocitla i ve vážném ohrožení. Bývalá studentka Dorcus Twelvetrees odhalila neprozřetelně mudlovi Baratoloměji Holokostovi umístění školy a další informace o kouzelnické komunitě. Bartoloměj byl přitom potomek pročesávačů, skupiny toulavých kouzelnických žoldáků v koloniích, z nichž se kvůli absenci kouzelnické vlády stali úplatní, brutální mstitelé, lovci odměn lovící kohokoli, za koho dostali zaplaceno, nakonec se podíleli na obchodu s kouzelníky a předávali lidi puritánským lovcům čarodějnic. Kouzelné vlastnosti se mezi nimi začaly vytrácet, jejich potomci si mohli připsat velký podíl na extrémním zhoršením vztahů mezi kouzelníky a mudly, a právě v rodině Holokostových panovala obzvláště silná nenávist vůči magii. Bartoloměj proto pozici Stříbranova a všechno ostatní prozradil mudlům, což vedlo ke konfliktu, k jednomu z největších porušení mezinárodního zákona o utajení kouzel a nakonec k přijetí Rappaportova zákona, který segregoval kouzelníky a mudly v USA. Zároveň podle něj studenti nesměli mít do svých 17 hůlku mimo školu.

V 19. století už však měl Stříbranov pevnou mezinárodní pověst, ve 20. století byl považován za jedno z největších kouzelnických vzdělávacích zařízení ve světě, jeho absolventi byli zběhlí v použití hůlky, studovali tam třeba Porpentina a Queenie Goldsteinovy, měl i svou vlastní hymnu. Tehdy nabízel také mimoškolní hodiny xylomancie, stále se užívalo všech sedm svazků Chadwickových kouzelných formulí. A také se ještě jednou přihlásili Holokostovi. V první polovině 20. století totiž probíhala velká kampaň proti kouzelníkům s Holokostovými v čele a vystrašení rodiče studentů žádali školu, aby tam všichni studenti zůstali v bezpečí i přes prázdniny. Alespoň pro současnou dobu ale lze odhadnout, že škola již funguje bez dalších větších problémů.