Kouzelnické šachy

Kouzelnické šachy (Wizard's Chess) jsou kouzelnická verze šachů. Na první pohled vypadá identicky jako ty mudlovské. Má stejná pravidla, stejnou černobílou šachovnici s 64 políčky 8x8, každou řadu označenou číslem, každý sloupec písmenem, po níž se pohyb figur označuje algebraickou notací, tedy cílovým políčkem označeným písmenem a číslem, má stejné figury, tedy krále, královnu, dvě věže, dva střelce, dva koně a osm pěšáků. 

Figury kouzelnických šachů jsou však v jedné zásadní věci od těch mudlovských rozdílné. Jsou očarované, patrně kouzlem piertotum locomotor, které "oživuje", tedy rozpohybuje neživé a nehybné věci. Figury se proto samy hýbají podle příkazů hráče, hráč s nimi nemusí sám pohybovat. A když útočící figura sebere figuru protihráče, odtáhne ji sama z šachovnice, často dost divokým způsobem. V prvním filmu se dokonce figury navzájem ničily, patrně aby se po konci hry zase opravily pomocí opravovacího kouzla, v knize se prostě jen srazí a odtáhnou. 

zdroj

Má proto částečné vědomí, sebeuvědomění, a to ne jen aby se mohly pohybovat podle příkazů hráče. Také se mezi sebou dokážou poprat, když na ně hráč nedává pozor, nebo dokážou radit při hře. Tedy mohou promluvit a sdělit názor patrně pochycený z vlastních zkušeností tak, jak s nimi v minulosti jejich majitel hrál. Když se například Harry Potter učil hrát šachy, figury mu dávaly (poněkud protichůdné) rady, protože poznaly, že mu to moc nejde. Akorát velké figury v podzemní komnatě na obří šachovnici, která byla součástí ochrany kamene mudrců v prvním díle, byly velmi jednoduché, nekomunikovaly, pouze se pohybovaly a ničily figury oponenta, možná kvůli jejich velikosti, která by snad mohla ovlivňovat rozsah kouzla, nebo to tak jejich tvůrce, Minerva McGonagallová, zamýšlela.

Toto vědomí přitom může být velkou výhodou. Třeba Ron Weasley zdědil šachový set po svém dědečkovi, ale na rozdíl od spousty jiných jeho poděděných věcí, jaké sotva fungovaly, šachové figury mu díky dlouholeté hráčské zkušenosti věřily a dobře s ním spolupracovaly. Naopak, když si Harry vypůjčil set Seamuse Finnigana, Seamusovy figury mu moc nevěřily, zpochybňovaly jeho úsudek a nabízely mu rady. Až o Vánocích v prvním díle Harry dostal svůj vlastní set, který našel v třaskavých žabkách. Ale ani s ním mu to proti Ronovi moc nešlo, údajně proto, že se mu snažil radit Percy Weasley. 

Nejvíce pozornosti kouzelnickým šachům ale bylo věnováno na konci prvního dílu, když se ukázalo, že McGonagallová umístila ohromné kouzelnické šachy se šachovnicí místo podlahy do třetí podzemní komnaty chránící kámen mudrců. Když se k němu dostali Harry, Ron a Hermiona Grangerová ve snaze zachránit kámen před Quirinusem Quirrellem (ačkoli si zatím chybně mysleli, že se k němu snaží dostat Severus Snape), byli nuceni sehrát partii a vyhrát, aby se dostali do další komnaty. Harry tak hrál namísto střelce, Hermiona namísto věže a Ron koně. Ron díky svým šachovým schopnostem dokázal provést všechny tři partií a obětoval se, aby zajistil šachamt a poslal Harryho a Hermionu dál. Rychle se ale ze své prohry zotavil, tedy je pravděpodobné, že mu královna protivníka nezpůsobila žádné vážné zranění navzdory obvyklému násilnému nakládání s nepřátelskými figurami.

zdroj