Nástupiště 9 a 3/4

Nástupiště 9 a 3/4 (Platform Nine and Three-Quarters/ 93/4) je nástupiště na nádrží King's Cross v Londýně. Což je zcela mudlovské nádraží, jedno z nejrušnějších ve městě, ale toto nástupiště bylo magicky skryto za přepážkou mezi mudlovskými nástupišti 9 a 10, aby mohlo sloužit pro dopravu do a z kouzelnické školy v Bradavicích.

Na pohled jsou na nádraží King's Cross nástupiště označené velkými plastovými číslicemi a číslo 93/4 se mezi nimi nenajde. Pracují tam i mudlovští výpravčí, kteří o něm a Bradavicích nikdy neslyšeli. Nemají tak tušení, že skrze kovovou přepážkou (ve filmu cihlovou zeď) oddělující nástupiště 9 a 10 lze projít na ještě jedno. 

zdroj

Po projití touto přepážkou se najednou místo zdi či přepážky objeví tepaný železný klenutý oblouk s nápisem Nástupiště devět a tři čtvrtě a cedule oznamující, že odsud v 11 hodin odjíždí bradavický spěšný vlak. Obvykle se proto používá pouze šest dní v roce, na začátku a konci školního roku, na začátku a konci vánočních prázdnin a na začátku a konci velikonočních prázdnin, kdy je tam velice rušno. Nástupiště zahaluje pára parní lokomotivy, pod nohama se tam motají kočky studentů, houkají sovy, hromady studentů a rodičů jsou všude kolem, skrz páru se nesou jejich hlasy a všude je cítit výrazný pach, který velmi dobře pozná každý kouzelník a čarodějka z Bradavic. 

V 11 hodin potom zazní píšťala k odjezdu vlaku. Nástupiště zaplní syčení pístů, praštění kol, rodiče a ostatní, kteří neodjíždějí, čekají, až vlak zmizí z dohledu, a potom nástupiště opustí, aby zůstalo opuštěné celé měsíce až do dalších prázdnin, kdy se vše odehraje znovu. Přitom, když kouzelníci a čarodějky nástupiště opouští, nedělají tak podle vlastního uvážení, jako když na něj vstupují přepážkou, ale u klenutého oblouku zpátky do mudlovského světa hlídá starý strážný, který řídí výstupy, aby si ničeho nevšimli mudlové. 

zdroj

Kupodivu je ale toto nástupiště mladší než samotný Bradavický spěšný vlak. Ten získalo ministerstvo kouzel v roce 1930 a postavilo pro něj nádraží v Prasinkách. Nechtělo se jim však do nádraží uprostřed Londýna, protože postavit tam kouzelnické nádraží bylo příliš i pro mudlovské odhodlání nevšímat si zarytě magie, ač ji mají přímo před očima. Jak v té době přesně cestovali studenti do Bradavic, když pro vlak neexistovala druhá čistě kouzelnická zastávka, tedy není známo. Až ministryně Evangeline Orpingtonová v padesátých letech devatenáctého století přišla s řešením - skryté nástupiště přidané k novému mudlovskému nádraží King's Cross, přístupné jen čarodějkám a kouzelníkům.

Rychle se pak ukázalo, že je to dobré řešení. Jen se musely doladit detaily, jako že cestujícím často ještě v mudlovské části nádraží padaly kufry plné kousavých učebnic nebo močích slezin, nebo cestující mizeli skrze přepážku příliš hlasitě a nápadně. Aby se předešlo vážným porušením Mezinárodního zákona o utajení kouzel, k němuž tyto nehody směřovaly, umístilo tam ministerstvo nakonec pár svých zaměstnanců, kteří splynuli s mudly a měli za úkol se s takovými incidenty vypořádat. Nicméně nástupiště nepostavili mudlům zcela nepřístupné, protože mudlovské rodiny doprovází své kouzelnické děti, jako například manželé Evansovi a při první cestě do Bradavic i jejich starší dcera Petunie doprovázeli jejich mladší dceru Lily.

Od té doby nástupiště funguje při každé studentské cestě do a z Bradavic a tak se objevilo v každém díle ságy, když studenti cestovali do školy, vraceli se ze školy zpátky domů, a v posledním díle, když tam Harry Potter, Ron Weasley, Ginny Weasleyová a Hermiona Grangerová doprovázeli své vlastní děti.

Všechna tato opatření a dlouhodobé, spolehlivé fungování ovšem neznamená, že se nemůže objevit výjimečný problém. Například přepážka na nástupiště se dá nepovoleně zamknout, jak předvedl v druhém díle domácí skřítek Dobby, který ji uzavřel těsně před odjezdem vlaku, aby zabránil Harrymu (a jako vedlejší škodě i Ronovi) dostat se do školy, protože mu tam mělo hrozit nebezpečí.