Hůlka

Kouzelnická hůlka je kouzelný předmět neodmyslitelně spjatý s kouzelníky a čarodějkami. Zajišťuje jim určitý status na rozdíl od jiných tvorů, kteří hůlku nosit nesmí, je zásadní pro používání jejich magie a vůbec je tak důležitou součástí kouzelnické identity, že studium hůlek je celý samostatný obor.

V první řadě je nicméně nutné podotknout, že kouzelnická hůlka není prostředek, díky němuž mohou kouzelníci kouzlit. Jejím účelem je pouze směřování magie, její shromažďování do dostatečně silného proudu, který zajistí požadovaný výsledek. Proto také existuje bezhůlková magie, byť velmi složitá, a proto někteří tvorové dokáží kouzlit i bez hůlek. A proto také hůlky mají své určité pseudovědomí, díky němuž se dokáží sladit s vybranými schopnostmi a vlastnostmi jejich nositele, jaké zajistí nejlepší výsledky. Nedokáží sice komunikovat nebo doopravdy myslet, ale v některých případech mohou jednat samy od sebe a především, jak je velmi dobře známo, jsou to hůlky, kdo si vybírá kouzelníka, ne naopak. Však když kouzelník nebo čarodějka zkusí nevhodnou hůlku, většinou ji nedokáží moc dobře využít. Přestože technicky lze směrovat magii skrz cokoli, nejlepší výsledky vždy přináší spojení s tím, co odpovídá jejich charakteru. 

Neexistují proto dvě stejné hůlky, i kdyby měly jádro ze stejného tvora nebo dřevo ze stejného stromu, jako neexistují dva stejní lidé, byť jsou sourozenci. Takže velmi často, pokud hůlka přijde o majitele, s žádným novým se nedokáže řádně sžít, tudíž kouzelníci a čarodějky s hůlkami bývají dokonce pohřbíváni. Na druhou stranu, ve specifických případech může hůlka svou věrnost změnit, pokud nový majitel prokáže, že si ji zaslouží. Pořád totiž platí, že pokud si hůlka a její majitel opravdu sednou, učí se od sebe navzájem bez ohledu na to, jak těžké byly jejich začátky. 

K takovým situacím obvykle dojde odzbrojením, omráčením nebo zabitím původního majitele, načež jeho hůlka přijme toho, kdo ho přemohl. Zejména je tím proslulá bezová hůlka Smrti. Závisí ale samozřejmě na tom, zda šlo o nehodu, cvičení, přátelské pošťuchování nebo útok, a i tak se to děje jen zřídka, většina hůlek není ochotna do nové ruky dobře padnout. Jak dobře hůlka slouží tedy záleží na vztahu majitele a jeho hůlky, na složení hůlky a na komplementárních vlastnostech obou dvou.

Právě tím, která hůlka se ke komu a čemu nejvíc hodí a jak se bude chovat, se zabývá nauka o hůlkách. Ta studuje nejen historii a teorii hůlek, ale především výrobu, jako správný výběr a použití jader a hůlkového dřeva. Je přitom velmi složité najít ideální kombinaci a každá znamená něco jiného. Přitom ve výsledku ani nemusí odpovídat tomu, co by kouzelník očekával, nebo co by na něj původně zdánlivě poukazovalo. Například se někdy vychází z keltského kalendáře, který přiřazuje různé stromy k různým částem roku, a to může odpovídat datu narození kouzelníka. Je to tak například u Harryho Pottera, Hermiony Grangerové, Rona Weasleyho a Draca Malfoye. Ale nemusí to tak být vždy, protože datum narození je v podstatě náhoda, kdežto výběr hůlky je testování kompatibility konkrétních vlastností. 

zdroj

Z první zásadní složky hůlky, používaného dřeva, jsou to následující druhy a jejich vlastnosti.

• Akát

Nepatří k častým, hůlky bývají ošemetné, většinou odmítají pracovat pro kohokoli jiného než pro právoplatného majitele a naplno je zvládnou použít jen nejnadanější.

• Bez

Nejvzácnější či spíše nejméně používané hůlkové dřevo kvůli smolné pověsti související s hůlkou Smrti. Právě v souvislosti s ní a jejím chmurným putováním dějinami dokonce existuje rčení "bezová hůlka, chudoby půlka". Složitá na ovládnutí a schopná pracovat s velmi mocnou magií je nicméně každá bezová hůlka, ovšem odmítá spolupracovat s kýmkoli, kdo nepatří k nejschopnějším ve svém okolí. Proto ji také dlouhodobě dokáží používat jen ti nejpozoruhodnější kouzelníci.

• Borovice

Většinou si vybírá nezávislé individualisty se sklony k samotářství a záhadnosti, ovšem vyžaduje od nich kreativitu a na rozdíl od některých jiných hůlkových dřev se vůbec nebrání novým kouzlům a novým způsobům využití magie.

• Buk

Nehodí se zrovna pro úzkoprsé nebo nesnášenlivé, většinou hledá někoho rozumného a nelehkomyslného, pokud je mladý, zkušeného a chápavého, pokud je dospělý.

• Cedr

S cedrem si rozumí charakterní a loajální kouzelníci, kteří se nenechají snadno ošálit.  

• Cesmína

Méně obvyklé hůlkové dřevo s tendencí hájit své majitele, proto se dobře hodí pro ty, kdo potřebují pomoc se zvládáním vzteku a neuváženosti, ale nejsou jen pouzí hrubiáni, nýbrž se v nich skrývá i schopnost porozumět temnotě a skrývaným lidským stránkám. Cesmínová hůlka jim může pomoci k tomu, aby svých schopností využili k vůdcovství a rádcovství. 

• Cypřiš

Toto dřevo je obvykle spojováno s ušlechtilostí a zejména v dávné minulosti se majitelé cypřišových hůlek často vrhali do velkého dobrodružství, jež zakončili heroickou smrtí. 

• Dřín

Hůlka z dřínu je nepředvídatelná, rozpustilá, hravá a rozumí si s tím, kdo jí zajistí dostatek legrace a vzrušení. 

• Dub červený

Někdy se říká, že vlastnictví hůlky z dubu červeného poukazuje na cholerika, ale vyhledává spíš schopné kouzelníky a čarodějky s rychlými reakcemi a je nejvhodnější pro duely. 

• Dub letní

Pokud narazí na majitele, který si ji opravdu zaslouží a prokáže sílu, kuráž a věrnost, je i hůlka z dobu letního věrným pomocníkem se vším, co ho může potkat. 

• Eben

Černé hůlky obvykle ohromujícího vzhledu a pověsti se nejlépe hodí k soubojové magii a přeměňování.

• Habr

Nejlépe se k tomuto dřevu hodí kouzelník nebo čarodějka s úzce zaměřenou vášní, skoro až posedlostí,  a touhou proniknout ve svém vybraném odvětví co nejdál. 

• Hloh

Hlohové hůlky bývají zvláštní, plné paradoxů a protikladů, však i listy a květy hlohu jsou léčivé, zatímco jeho větve jsou cítit smrtí. Tudíž není vůbec snadná na porozumění, v čemž nejspíš odpovídá i svým majitelům.

• Hruška

Z nazlátlého hruškového dřeva se vyrábí hůlky s velkolepým potenciálem, jež nejlépe slouží laskavým, štědrým a moudrým, kteří jsou také respektovaní a oblíbení.

• Jabloň

Používá se málo, zato je nejvhodnější pro ty, kdo mají velké ambice. Ale nesmí se nechat zlákat na scestí, protože se jabloňové hůlce moc nedaří v černé magii. 

• Jasan

Jasanová hůlka snadno a rychle přilne k pravému majiteli a ten by ji už neměl předat dál, protože hůlka potom ztrácí značnou míru své moci. Zvláště, pokud je jejím jádrem žíně jednorožce. 

• Javor

Javorová hůlka se často ocitá v rukou těch, kdo rádi prozkoumávají a cestují a neradi zůstávají doma, ideálně v kombinací s určitými ambicemi. V opačném případě neslouží řádně a magie takového nevhodného majitele je poněkud nevýrazná.

• Jedle

Je možné, že jedlová hůlka nejlépe ze všech pomáhá svým majitelům přežít zdánlivě bezvýchodné smrtelné nebezpečí, protože přesně to se stalo třem kouzelníkům, jimž takovou hůlku prodal dědeček Garricka Ollivandera.

• Jeřáb

Velmi oblíbené hůlkové dřevo, hůlky činí nejvíce ochranitelskými a dobře odráží útočná kouzla.

• Jilm

Říká se, že jen čistokrevní kouzelníci dokáží používat jilmovou hůlku, ovšem není to pravda, poslouží velmi dobře i kouzelníkům z mudlovských rodin.

• Kaštan

Mnohoúčelové dřevo, které se obvykle přizpůsobuje použitému jádru a přejímá hodně z osobnosti majitele, proto jeho vlastní charakter není tak výrazný.

• Lípa

Oblíbená byla hlavně v 19. století, kdy byla po lipových hůlkách taková poptávka, že se nestačily vyrábět, a někteří výrobci někdy jen obarvili jiné dřevo, aby mohli vydělat na nic netušících zákaznících.

• Líska

Lísková hůlka bývá citlivá a často odráží emoce svého majitele, proto se hodí k těm, kteří si s nimi dokáží poradit. 

• Modřín

Toto dřevo je silné, odolné a v teplých barvách, proto se z něj vyrábí hezké a mocné hůlky, které podporují kuráž a sebedůvěru. A proto jsou taky natolik žádané, že se nestíhají vyrábět. 

• Olše

Přestože jde o tvrdé dřevo, hodí se pro ty, kteří nejsou zrovna tvrdohlaví, ale nápomocní, ohleduplní a oblíbení.

• Ořech

Nejvíce se hodí pro velmi inteligentní kouzelníky a čarodějky.

• Ořech černý

Používá se méně často než běžné ořechové dřevo a nejlépe pracuje s majitelem s dobrými instinkty a rozhledem. Ovšem i ten bude muset vynaložit určitou snahu, aby svou hůlku ovládl. 

• Osika

Bílé a jemnoleté, velmi drahé hůlkové dřevo, které výrobci hůlek rádi upravují tak, aby připomínalo slonovinu, se hodí pro odborníka na zaklínadla, duely nebo bojovou magii. V 18. století například existoval tajný soubojnický klub Stříbrné oštěpy, kam směli pouze majitelé osikových hůlek. 

• Platan

Pohání majitele k získávání nových zkušeností a naopak ztrácí svůj lesk, když se používá jen pro každodenní úkoly. Dokonce může z nudy i vzplát.

• Rákos

Nejvíce se hodí pro statečné nebo schopné řečníky, které dokáže dobře ochraňovat.

• Réva

Méně časté dřevo, ale zato se dostává ke kouzelníkům, kteří hledají vyšší smysl, snaží se vymanit ze zajetých kolejí a nahlédnout za oponu.

• Sekvoj

Je často poptávaná, i když nedostatková, protože prý majitelům přináší štěstí.

• Smrk

Nejde o nejsnazší dřevo pro výrobu hůlky a ani hůlka samotná nemá ráda opatrné a nervozní kouzelníky a čarodějky, naopak se může stát v nejistých prstech až nebezpečnou. 

• Tis

Z tisu se vyrábí hůlky celkem vzácně a i ideální majitel k takové hůlce bývá neobvyklý. Ostatně se říká, že ho může dovést až k vládě nad životem a smrtí.

• Topol

Hůlka z topolu nejraději pracuje s tím, kdo má jasné morální cítění, bývá konzistentní, silná a spolehlivá.

• Trnka

Jedná se o neobvyklé hůlkové dřevo a nejlépe s ním pořídí válečník.

• Třešeň

Vzácné hůlkové dřevo, z nějž se vyrábí nejdražší hůlky. Například mezi studenty školy Mahoutokoro v Japonsku se třešňová hůlka považuje za nejprestižnější.

• Vavřín

Říká se, že vavřínová hůlka nemůže provést nečestné kouzlo, což ovšem neznamená, že nedokáže pracovat s mocnou nebo i smrtící magií. Však se jí často chopí ti, kteří hledají slávu.  

• Vrba

Není běžné hůlkové dřevo, zato dokáže pomoci tomu, komu schází sebevědomí, ať už z nějakého důvodu nebo zcela neoprávněně. 

A kromě nich se používá ještě mahagon, dalbergia, mlékovec, javor cukrový nebo modřín, o jejichž vlastnostech nemáme záznamy.

zdroj

Do zvoleného dřeva se potom, pro řádnou funkci a pro důsledné propojení s magií vkládá jádro hůlky. I těch může být mnoho druhů, v různých koutech světa se běžně používají různá jádra z různých magických zvířat, přičemž minimálně ve Velké Británii se za nejkvalitnější považují žíně jednorožce, pero fénixe a blána z dračího srdce. Ke známým tedy patří následující.

• Žíně jednorožce

Obvykle zajišťuje konzistentní výkony a větší stálost. Stejně jako jednorožec představuje čistotu, toto jádro bývá nejobtížnější přimět sloužit černé magii. Hůlky s jednorožčí žíní bývají nejvěrnější ze všech hůlek a důsledně sžité s prvním majitelem. Jen obvykle nepatří mezi nejsilnější, a pokud se s nimi nezachází správně, můžou propadnout melancholii. V nejhorším případě může jádro odumřít, což je neopravitelná vada. 

• Žíně testrála

Jako jádro hůlek se používá málo, protože je nestabilní a pro výrobu hůlek příliš složité. Je totiž možné, že aby výrobce mohl žíni testrála použít, musí být schopen testrály vidět, a to dokáže jen ten, kdo spatřil něčí smrt. 

• Žíně kelpie

Pravděpodobně jde o méně kvalitní materiál než žíně jiných koňovitých, neboť kelpie neboli hastrmanec ve své podstatě není přímo kůň, a tak ani její žíně není stoprocentně spolehlivá.

• Blána z dračího srdce

Běžně bývají hůlky s tímto jádrem nejsilnější a schopné nejokázalejších kouzel. Pohání svého majitele k tomu, aby se rychle učil, pokud k tomu má sklony, snadno se nechají přesvědčit i k černé magii. A také bývají temperamentní, není těžké dojít s nimi k nehodě, a pokud ji někdo vyhraje nad původním majitelem, může změnit svou věrnost nejsnáze ze všech hůlek. 

• Blána ze srdce šnelegajstra

Toto jádro se používalo minimálně v 17. století nebo možná stále používá v USA.

• Pero fénixe

Nejvzácnější z celosvětově rozšířených typů jader činí hůlku schopnou používat nejširší škálu magie, jen nějakou dobu trvá tento potenciál objevit. Někdy dokonce může taková hůlka jednat i sama od sebe, což se zase nelíbí všem, a proto je obtížné najít ideálního majitele a poté i hůlku ovládnout a vysloužit si její věrnost. 

• Ocasní pero bouřňáka

Toto jádro se používalo nebo možná stále používá v USA a hůlky činí mocné, vhodné pro přeměňování, ale složité na ovládnutí.

• Vlas víly (veely)

Toto jádro často činí hůlku velmi temperamentní a britští výrobci ho nepoužívají. Nejde však o nic podřadného a i taková hůlka je schopna značných výsledků.

• Chlup trolla

Není známo, o jak moc oblíbené jádro jde, ale v porovnání s nejuznávanějšími jádry je to podřadný materiál.

• Vous maguára

Jen zřídka užívané jádro, je považováno za podřadné.

• Srst wampumy 

Toto jádro se používalo minimálně v 17. století nebo možná stále používá v USA jako výsledek několikaletých pokusů o nalezení nejlepšího dostupného magického jádra v regionu.

• Srst rougarou

Toto jádro se používalo nebo možná stále používá v USA, ovšem tvrdí se, že hůlky se srstí rougarou přitahuje černá magie.

• Páteř monstra z White River

Toto jádro se používalo nebo možná stále používá v USA, dává hůlkám potenciál k vytříbenému a stylovému používání magie.

• Paroh zajdalena

Toto jádro se používalo minimálně v 17. století nebo možná stále používá v USA.

• Roh rohatého hada

Toto jádro se používalo nebo možná stále používá v USA pro hůlky výjimečně mocné, citlivé na hadí jazyk a schopné majitele varovat před nebezpečím vydáváním nízkého tónu.

• Roh baziliška

Je známa jen jediná hůlka s tímto jádrem, kterou si Salazar Zmijozel vyrobil sám z rohu vlastního baziliška (tedy pravděpodobně až jako svou minimálně druhou hůlku), a tak není známo, jestli někdy šlo o obecně přijímaný materiál.

Kromě těchto základních ale existují ještě další důležité vlastnosti, které vstupují do výběru hůlky a majitele. Jsou jimi délka a flexibilita. Často se stává, že prodejci hůlek zkouší prodat hůlku odpovídající výšce či vzhledu čarodějky nebo kouzelníka, ale toto měřítko vůbec není spolehlivé. Delší hůlky totiž mohou vyhovovat vysokým, ale také mohou hledat velkou osobnost. Elegantnější hůlky zase mohou čekat na někoho, kdo používá magii ušlechtile, a ne jen na atraktivního. Vždy je potřeba brát v úvahu komplexní osobu stejně jako celou hůlku. Přesto se většina hůlek pohybuje mezi 22 a 36 cm a kratší a delší hůlky jsou vzácné. Příliš dlouhá hůlka je ostatně docela nepraktická a velmi krátké si zase prý vybírají obvykle čarodějky a kouzelníky, kterým samotným něco chybí. A nikdo nechce být vnímán jako nedostatečný. Akorát ve filmech jsou hůlky zobrazovány o něco delší, od třetího filmu navíc různě zakroucené, zdobené a barevné, a jejich používání zahrnuje i složitější pohyby při kouzlení, což se pravděpodobně lépe hodí na obrazovku. 

Flexibilita hůlky pak odráží stupeň ochoty ke změně a adaptabilitu - samotné hůlky a s tím i kouzelníka či čarodějky, kteří se k ní hodí. Je ovšem možné, aby i jinak neohebnou či flexibilní hůlku ovlivňovalo její jádro a zkušenosti kouzelníka, jež nabude během let jejího používání.

Na druhou stranu, získání zkušeností není to jediné, co se může během let používání hůlce stát. Hůlku lze nenapravitelně poškodit, zničit nebo výrazně snížit její schopnosti, a to kouzelně i fyzicky. Takto poškozenou či zničenou hůlka nelze opravit, a pokud vůbec může dál kouzlit, už nikdy ne dost silně, další používání ji může poničit ještě víc a nebo může způsobit i odražení kouzla zpět. Je možné leda hůlky ladit kvůli zlepšení výkonu a existují podniky zaměřující se na opravu drobnějších poškození. Na skutečný problém s hůlkou však nestačí. Jediný způsob, alespoň ten známý, jak zničenou nebo příliš poškozenou hůlku opravit, je pomocí bezové hůlky Smrti, alespoň dokud této hůlce zůstává neporušená moc a pokud s ní zachází ten, kdo ji plně ovládne. 

zdroj

To vše tedy musí studovat a brát v úvahu výrobci hůlek, kteří své řemeslo provozují už od dob před naším letopočtem. Započali s ním v Evropě, kde se hůlky objevily poprvé a odkud se rozšířily do celého světa. Nejstarší známý výrobce, rodina Ollivanderových, založila svůj podnik v roce 382 p. n. l. a získala si celosvětovou proslulost. Někdy v 10. století vyrobil svou hůlku i Salazar Zmijozel, později, ve 13. století, byla vyrobena slavná bezová hůlka, ať už Smrtí nebo Antiochem Peverellem. Z Evropy se pak výroba hůlek dostala do Severní Ameriky - irská čarodějka Isolt Sayerová s pomocí svého mudlovského manžela Jamese Stewarda tam vyráběla hůlky pro své adoptivní syny a pro studenty Stříbranova. V roce 1920 už pak bylo používání hůlek v Severní Americe tak rozšířené, že každý kouzelník a čarodějka včetně turistů potřebovali písemné povolení. Dále se hůlky v blíže neurčeném čase dostaly i do Asie, například v Japonsku se nejvyhledávanějšími a nejvzácnějšími hůlkami staly ty z třešnového dřeva. A ve 20. století pronikly i do Afriky, kde je ovšem kouzelníci a čarodějky používají významně méně s ohledem na svou vlastní magickou kulturu. 

Mezi známé výrobce tak patří londýnský Garrick Ollivander a jeho rodina, nebo Jimmy Kiddell, rovněž britský výrobce, jen méně známý. Mykew Gregorovič původně pravděpodobně ze střední/jihovýchodní Evropy, jehož hůlky se ale prodávaly v mnoha zemích včetně Velké Británie. Arturo Cephalopos, pravděpodobně původem z Řecka. Isolt Sayreová (a její manžel James Steward), Violetta Beauvaisová, Johannes Jonker, Thiago Quintana a Shikoba Wolfe ze Severní Ameriky, kteří se každý specializovali na jeden druh jádra. A samozřejmě z těch, kdo vyrobili jen jednu zaznamenanou hůlku a nepatří mezi producenty s vlastním podnikem, Salazar Zmijozel a Smrt či Antioch Peverell. 

Zmijozel a Peverell ale stále byli naprosté výjimky. Drtivá většina kouzelníků a čarodějek si hůlky kupuje, minimálně ve Velké Británii to bývá v jedenácti letech před začátkem jejich kouzelnického vzdělávání. Většina z nich za tím účelem míří do Ollivanderova obchodu v Příčné ulici v Londýně, i když studenti přijatí do Bradavic z jiných částí světa samozřejmě mohou zakoupit hůlku jinde a ti nejchudší někdy používají hůlky zděděné. Nutno ovšem podotknout, že to může mít zásadní vliv na jejich výkon. Ve Velké Británii, kde o užívání hůlek máme nejvíc informací, pak prostý nákup stačí, ale jiné země mohou mít i další požadavky. Například v USA získá kouzelník s nákupem hůlky i registrační číslo hůlky složené z pěti čísel a/nebo run, které potřebuje pro žádost o povolení u Kanceláře pro povolení užívání hůlek a které je následně zanesené i v Centrálním archivu hůlek spravovaném Kouzelnickým kongresem USA. 

Není přitom moc divu. Po celém světě totiž existují určitá omezení práva vlastnit hůlku kodifikována Mezinárodním sdružením kouzelníků v roce 1692 v reakci na probíhající perzekuci kouzelníků mudly a na plány kouzelníků na skrytí jejich společenství. Součástí pravidel tak je, že bytosti jako skřeti, domácí skřítkové, kentauři, upíři, ježibaby a podobně nesmí vlastnit ani používat hůlku. Někteří tento fakt přijali, někteří jsou schopni magii používat i bez hůlky, ovšem zejména skřeti jsou kvůli zákazu (nejen jemu) s kouzelníky v neustálých sporech někdy ústících v násilí. 

Výslovný zákaz neexistuje jen pro mudly, protože by je stejně nedokázali používat, nicméně hůlka v držení mudly stále může znamenat porušení Mezinárodního zákona o utajení kouzel. To, že by mudla kouzelnou hůlku neuměl používat, totiž ještě neznamená, že by se s její pomocí ke kouzlům nedostal. Když totiž v hůlce zůstane zbytková magie, může sama náhle spustit i v rukou nekouzelníka. Tak se stalo například v roce 1790, když Bartholomew Barebone ukradl hůlku čarodějce Dorcus Twelvetreeseové a ukázal ji novinářům - údajně ho nakopla, jakmile s ní zamával. Podobně skončil i James Stewart, kterého hůlka, jež mu nepatřila, odhodila na strom, akorát James nejspíš tušil, co čekat, neboť byl ženatý s čarodějkou. Pouze ve Velké Británii existoval během druhé kouzelnické války a nadvlády lorda Voldemorta výslovný zákaz pro čaroděje z mudlovských rodin. Začala se tam totiž razit zjevně nesmyslná protimudlovská teorie, že kouzelníci a čarodějky, kteří se nenarodili do kouzelnických rodin, magickou moc nějakým způsobem ukradli a i jejich hůlky byly považovány za kradené. Ihned po pádu Voldemorta byl ovšem tento zákaz zrušen.

Určité omezení pak existuje i pro čarodějky a kouzelníky. Nezletilci vyloučeni ze školy čelí zákazu používání magie (pokud jejich provinění bylo natolik vážné a ještě nesložili zkoušky NKÚ), jejich hůlky jsou zabaveny a zničeny a je jim zakázáno koupit si novou. Tedy alespoň co se týče Bradavic, jiné země a jiné kouzelnické školy mohou mít odlišná pravidla, jak se ukázalo například u Gellerta Grindelwalda, jenž i po vyloučení z Kruvalu vlastnil a používal hůlku patrně legálně. Na rozdíl od bradavického Rubeuse Hagrida. V Stříbranově zase až do roku 1965 platilo podle Rappaportova zákona, že žádný nezletilec v Severní Americe nesmí mít hůlku, pokud není ve škole, takže studenti si ani nesměli své hůlky brát domů na prázdniny, dokud jim nebylo 17. 

Samozřejmě o hůlku přichází každý odsouzený zločinec, jen je možné, že nebývají ničené, pouze uschované, protože nejen Bellatrix Lestrange po útěku z Azkabanu, kam byla odsouzena na doživotí, získala zpět svou původní. Což považuji v případě kouzelníků s doživotním trestem za zvláštní. Na rozdíl od jiného způsobu, jak mohou hůlky zločincům zavařit, a který by rozhodně ocenili i mudlové. Tím je reverzní kouzlo priori incantatem, jež přiměje hůlku ukázat poslední provedená kouzla. Což nutí mnoho zločinců používat pro nelegální magii cizí hůlky a snažit se, aby vina padla na jejich majitele. 

zdroj