Patronovo zaklínadlo

zdroj

Patronovo zaklínadlo (Patronus Charm) patří mezi obranné kouzelné formule, rovnou mezi nejslavnější a nejmocnější. Je proto velmi složité, a to přesto, že má jediný účel - obranu proti mozkomorům, případně smrtiplášťům, proti kterým neexistuje žádná jiná pomoc. Patronovo zaklínadlo totiž vyvolá patrona, určité částečné zhmotnění pozitivní energie, jenž funguje jako štít zabraňující mozkomorům krmit se na strachu a smutku jejich obětí. Místo toho je nechá krmit se na sobě, a protože sestává pouze z pozitivních emocí, mozkomorové ho nemohou ovlivnit. Zato je ale pravděpodobné, že patron v podobě konkrétního zvířete je schopný poslouchat příkazy, i když to není úplně potvrzeno. U smrtiplášťů pak také není účinnost patrona zcela potvrzená, pouze jistý Flavius Belby tvrdí, že když ho smrtiplášť napadl, dokázal ho zahnat jeho rohatý patron.

A k tomu Albus Brumbál vynalezl ještě jedno využití pro patrona, a to jako způsob komunikace. Opravdu schopný kouzelník může pomocí patrona doručovat zprávy tak, že je patron sdělí adresátovi hlasem odesílatele. Tak je možné obejít různá bezpečnostní opatření, zprávu nelze ukrást a je imunní vůči černé magii. Také jde odeslat několika příjemcům najednou, protože je možné vyčarovat několik patronů - poslů současně. Věří se ale, že o tomto kouzlu ví jen členové Fénixova řádu.

V obou případech je patron tedy určitou ukázkou pozitivních emocí dotyčného kouzelníka. Má ukazovat zásadní prvky osobnosti, o kterých ani dotyčný nemusí vědět, protože když stane proti mozkomorovi, musí sáhnout tak hluboko do vlastní podstaty, jak třeba vůbec nikdy nemusel, a patron právě představuje tato tajemství jeho já, která dosud neobjevil. Proto na sebe může vzít podobu, kterou dotyčný neočekává, o které by si myslel, že ho nevystihuje, nebo kterou ani nezná, a proto obvykle bývá každý patron unikátní, i mezi dvojčaty. Jedinou nápovědou někdy může být, pokud je dotyčný zvěromág, protože stejně jako zvíře, do něhož se promění, si kouzelník nevybírá, ale ukáže se takové, jaké charakterizuje jeho pravou osobnost, může být shodné jako patron. Naopak, pokud někdo vyčaruje patrona v podobně svého oblíbeného zvířete nebo zvířete spojeného s jiným blízkým člověkem, poukazuje to spíš až na jejich obsesi, excentricitu, neschopnost ovládat své touhy, nebo touhu veřejně předvádět i to nejniternější (například patronem Severuse Snapea byla laň stejně jako v případě Lily Potterové, a nelze přehlédnout, že Snapeovy city k Lily překonaly hranici obsese). A rovnou vyčarovat patrona úmyslně zvolené podoby je extrémně vzácné. 

Nemusí ale vždy podobu vůbec mít. Patron totiž může mít dvě formy - nefyzickou a fyzickou. Nefyzický patron se nejlépe charakterizuje asi jako beztvará mlha, která vystřeluje ze špičky hůlky, a obvykle je to to první, co kouzelník učící se patronovo zaklínadlo dokáže předvést. Proto je také jen částečně účinný, mozkomory jen zdrží, ale neodežene a většinou neobstojí proti většímu množství temnoty. 

zdroj

Fyzický patron oproti tomu vždy vypadá jako zářivě stříbrné průhledné zvíře a dokáže mozkomory zcela odehnat. Tedy v knize, ve filmu na ně fyzicky útočí, je schopný vydávat zvuky, interagovat s ostatními patrony a dokonce vysílat jakési silové vlny.

Vždy přitom jde o běžné zvíře, jen pár kouzelníků má patrony v podobě magických tvorů a ještě vzácnější je patron v podobě vyhynulého tvora, proto se například proslavil mamut Hedleyho Fleetwooda. Nicméně zaznamenáno bylo mnoho podob patrona, mezi nimi například (vyskytují se v obou pohlavích) hrabák, abraxaský okřídlený kůň, zmije, albatros, jezevec, baset, netopýr, různé druhy koňů (patron Ginny Weasleyové), bígl, černý medvěd, kos, černá mamba, svatohubertský pes, chrt, hnědý medvěd, puštík, buvol, káně, různé druhy koček (patron Minervy McGonagallové a Dolores Umbridgeové), malpa, gepard, pes čau-čau, kráva, skotský jelení pes, laň (patron Lily Potterové a Severuse Snapea), delfín, drak, vážka, orel, výr, slon, třaskavec, sokol, myš, ohnivý salamandr, liška (patron Seamuse Finnigana), foxteriér, koza (patron Aberfortha Brumbála), jestřáb, granianský okřídlený kůň, užovka, puštík, několik druhů veverek, ježek, volavka, hipogryf, kolibřík, husky, hyena, impala, vlkodav, králík (první patron Nymfadory Tonksové), Jack Russel teriér (patron Rona Weasleyho), kobra královská, ledňáček, leopard, lev, sýček, rys (patron Kingsleyho Pastorka), straka, moták pochop, mastif, norek, krtek, voříšek, newfoundland, lelek, okamie, orangutan, kosatka, přímorožec, orlovec, vydra (patron Hermiony Grangerové), páv, fénix (patron Albuse Brumbála), bažant, kuna, polární medvěd, krajta, krysa, chřestýš, havran, nosorožec, drozd, rotvajler, runovec, losos, otus, tuleň, žralok, rejsek, sovice sněžná, vrabec, krahujec, beruška (patron Symposie Rawleové), jelen (patron Harryho Pottera a Jamese Pottera), bernardýn, hranostaj, vlaštovka, labuť (patron Cho Changové), rorýs, testrál, tygr, jednorožec, hraboš, sup, lasička (patron Arthura Weasleyho), pes westík, divočák (patron Ernieho Macmilliana), kočka divoká, zajíc (patron Lenky Láskorádové), mamut (patron Hedleyho Fleetwooda), vlk (patron Remuse Lupina a druhý patron Nymfadory Tonksové) nebo myš (údajný patron Illyia).

Neznamená to ale, že pokud má patron podobu slona, je silnější než patron vrabec, což potvrzuje i učebnice Divokniha: Kniha kouzel. Síla patrona vždy odpovídá síle pozitivních emocí kouzelníka nebo čarodějky, které představuje. A navíc se jeho podoba u jednoho člověka může i změnit, pokud projde nějakou zásadní citovou změnou. Například patron Nymfadory Tonksové se změnil na vlka poté, co se hluboce zamilovala do vlkodlaka Remuse Lupina. Také se možná může stát, že páry mohou změnit patrony na stejný druh, jak to například bylo u Lily a Jamese Potterových - i když není známo, zda to nebyla pouhá náhoda. A dále existuje možnost, že by se mohl měnit patron vlkodlaků na vlka. Alespoň Remus Lupin má patrona v podobě vlka, i když nelze vyloučit, že vlk charakterizuje nejen jeho prokletí, ale i šťastné vzpomínky na Bradavice, kde ho i s ním jeho přátelé přijali a kde se dokonce stali zvěromágy jen proto, aby pro něj byla příjemnější jeho pravidelná přeměna.

Ať už ale fyzický nebo ne, vyčarovat patrona je velice složité a většina kouzelníků a čarodějek to nedokáže. Nejen proto, že někteří prožili velký psychický otřes, který je příliš poznamenal, ale schopnost použít patronovo zaklínadlo je zkrátka považovaná za velmi pokročilou magii. To, že ho Harry Potter zvládl ve třetím ročníku, z něj dělá jednoho z nejmladších známých kouzelníků schopných vyčarovat patrona. A když poté v pátém ročníku dokázal několik členů Brumbálovy armády naučit totéž, šlo o ohromný úspěch. Proto naučit se vyčarovat patrona není požadavkem pro úspěšné zakončení studia v Bradavicích.

zdroj

Ostatně, i ti, kteří se to naučí, mohou mít vážné problémy v těžkých podmínkách. Například během přímého útoku, Harry, Ron Weasley i Hermiona Grangerová měli problém třeba když byli pod vlivem očarovaného medailonu Salazara Zmijozela, po smrti Freda Weasleyho či v jiných případech pod tlakem depresivních a negativních pocitů. Což je právě důvod, proč se i tak lidé často mozkomorům sotva ubrání - to totiž mozkomorové vyvolávají. Důležitá přitom může být i sebedůvěra, jak předvedl Harry na konci třetího dílu, když zdánlivě snadno odehnal velkou spoustu mozkomorů, protože si uvědomil, že už se viděl to zvládnout těsně před svou cestou časem. 

Na druhou stranu na tuto schopnost nemá vliv, zda je dotyčný dobrým člověkem nebo ne (navzdory zažitým mýtům o opaku). Jen obecně se dá říct, že černokněžníci a čarodějnice patrony nevyvolávají. Je možné, že by toho nebyli schopni, a také to většinou nepotřebují, když bojují za stejnou stranu, proti níž patroni pomáhají. Severus Snape byl údajně jediný skutečný smrtijed, který patrona měl. 

Ať už ale někdo patrona vyvolat dokáže, nebo se o to neúspěšně pokouší, vždy musí postupovat stejným způsobem. Musí si vybavit svou nejšťastnější vzpomínku, případně nějakou velice šťastnou představu či myšlenku. Poté za doprovodu kruhového pohybu hůlkou vyslovit zaklínadlo expecto patronum. To vychází z latiny, z exspecto znamenajícího očekávám a patronus znamenajícího ochránce, strážce, patron, v archaické latině i otec, patronum potom čtvrtý pád od patronus, dohromady tedy očekávám patrona. Pokud bude úspěšný, ze špičky hůlky vyletí patron. 

zdroj

Není známo, kdo ho takto vymyslel nebo kdy, existují už prastaré rytiny a pergameny zobrazující patronovo zaklínadlo a bylo obecně spojováno s těmi, kdo bojují za ušlechtilé cíle. Proto ti, kteří dokázali patrona vyvolat, byli často voleni do vysokých pozic. Existuje akorát legenda o jednom z nejslavnějších případů patrona, maličké myši, vyčarované mladým kouzelníkem Illyiem, když jeho vesnici napadl černokněžník Raczidian s armádou mozkomorů. Myší patron měl ale mozkomory zastavit, což Raczidiana rozčílilo a pokusil se patrona vyvolat sám, aby Illyiovu myš zahnal. Jenže to nedokázal, protože prý neměl čisté srdce, z jeho hůlky vystřelili červi a pohltili celé jeho tělo. 

Nicméně jak pravdivá je tato pověst, nebo jestli je opravdu kouzlo tak staré, není jisté a já o tom mám pochyby. Jeho dlouho jediným a hlavním účelem měla být ochrana před mozkomory, ale u těch se předpokládá, že je stvořil černokněžník Ekrizdis na ostrově Azkaban a až do jeho smrti o jejich existenci nikdo netušil, přičemž po jejich objevení až do roku 1718 britské ministerstvo kouzel nechávalo ostrov izolovaný. Buď se tedy museli mozkomorové vyskytovat i na jiných místech a Ekrizdis nebyl jejich tvůrce - nebo byl (a potom žil před tisíci lety) a jiný černokněžník (jako Raczidian) je z ostrova dostal mnohem dřív, než je lord Voldemort vypustil nad Velkou Británii. Nebo původně sloužilo patronovo zaklínadlo k jiným účelům a časem kouzelníci jako Illyius zjistili, že funguje i na mozkomory - a původní účel byl zapomenut. Ostatně, patron by měl být znám už starým Řekům, když existují záznamy o starořeckém kouzelníkovi Androsi Neporazitelném, který byl údajně schopen vyvolat patrona velkého jako obr, vůbec největšího zaznamenaného patrona vůbec. A zda již v té době existovali mozkomorové, zatím nelze zjistit.

V každém případně jsme se s tímto kouzlem setkali především v sáze. Poprvé ve třetím díle, kdy ho Remus Lupin učil Harryho, když se ukázalo, že mozkomoři hlídající školu před Siriusem Blackem na něj mají silný a špatný vliv. Což se mu nakonec hodilo na konci dílu, když před stovkou mozkomorů zachránil sebe, Hermionu a právě Siriuse. Znovu pak toto kouzlo použil ve čtvrtém díle během třetího úkolu Turnaje tří kouzelnických škol, když si myslel, že proti němu stojí mozkomor, ač to byl jen bubák. Následující léto ho potom i s bratrancem Dudleym Dursleym napadl skutečný mozkomor, respektive dva, které potají vyslala Dolores Umbridgeová, aby donutila Harryho porušit zákony a zmizet ze školy, což se jí téměř podařilo. Harry musel použít patronovo zaklínadlo a ne nevýznamná část Starostolce při následném vyšetřování nevěřila, že by se mozkomorové jen tak objevili v mudlovské Anglii. 

Rovněž v pátém díle ještě Harry učil patronovo zaklínadlo své spolužáky v Brumbálově armádě, u některých dokonce úspěšně, a poté ho opakovaně používali především v sedmém díle, například při vloupání na ministerstvo kouzel, při bitvě o Bradavice, Snape slavně když se snažil Harryho vylákat ke schovanému meči Godrika Nebelvíra. A v několika případech jsme mohli vidět použít patrona jako posla, například ve čtvrtém díle vyslal zprávu Brumbál Rubeusi Hagridovi nebo v sedmém Kingsley Pastorek na Billovu svatbu Weasleyovým.