Jednorožec

zdroj

Jednorožec, v originále unicorn, je bílý kůň s jedním rohem rostoucím z čela. A je to tak známé zvíře, že se vyskytuje v lesích po celé Evropě a bylo jedním z nejhůře střežených tajemství kouzelnického světa. I mudlové je začali neoddělitelně spojovat s magií. 

Lze předpokládat, že ve volné přírodě se jednorožci svým chováním podobají divokým koňům, i když není známo, zda přirozeně tvoří stáda, nebo kolika let se dožívají, většinou se totiž před lidmi skrývají. Ví se jen, že hříbata se rodí čistě zlatá, ve dvou letech se jejich srst začne přebarvovat do stříbrné, kolem čtvrtého roku jim začne růst roh a kolem sedmého roku, kdy dospějí, už mají čistě bílou barvu. Kromě kopyt, ta jim zůstávají zlatá po celý život. Rovněž mají stříbromodrou krev, která září v měsíčním světle.

Jak už jsem zmínila, před lidmi se většinou skrývají, a pokud už se s nimi setkají, upřednostňují ženy. Pouze více důvěřivá hříbata snesou v bezprostřední blízkosti i muže. Ačkoli při zdvořilém přístupu a bez důvodu se nakonec neuchylují k agresi ani dospělí. Však mají důvod, proč raději zvolit útěk než útok. Jsou tak hbití, že lidé je jen zřídka dokáží chytit, a podle Rubeuse Hagrida jim ani nevadí žít v místě, kde se můžou vyskytovat vlkodlaci - údajně vlkodlaci nejsou dost rychlí, aby jim mohli ublížit. V klasifikaci ministerstva kouzel se tak dostali do kategorie XXXX, tedy vyžadující odborné znalosti a tvor, s nímž si poradí jen zkušený kouzelník, ale ne pro nepřiměřené nebezpečí, jen pro nutnost jednat s nimi s velkým respektem.

Přesto mají své využití i v magii, protože mají mít velmi mocné kouzelné schopnosti. Konkrétně, vedle toho, že jednorožci jsou vzácnou formou patrona, jejich žíně, roh a krev. 

zdroj

Žíně jednorožců jsou označované za jedny z nejlepších hůlkových jader. Hůlka, jejímž jádrem je jednorožčí žíně, je nejvěrnější kouzelníkovi, produkuje nejkonzistentnější magii, je nejméně kolísavá a nejméně se zasekává. Je rovněž nejobtížnější přimět ji k provozování černé magie. Ale není z nejmocnějších a bývá náchylná k melancholii, pokud o ni kouzelník řádně nepečuje. Možná i proto jsou docela rozšířené. Používali ji například Ron Weasley (žíně jednorožce byla v jeho první i druhé hůlce), Charlie Weasley (žíni měl ve své první hůlce, kterou zdědil Ron), Neville Longbottom (žíni měl ve své druhé hůlce), Draco Malfoy, Remus Lupin, Cedric Diggory, Quirinus Quirrell, Marry Cattermoleová nebo Sybila Trelawneyová. 

Dál se žíně dají využít i k zajištění obvazů nebo obecně jako provazový materiál, protože jsou velice silné, a do lektvarů, jako je zkrášlovací lektvar. 

Není jen zcela jednoznačná jejich cena. V šestém díle profesor Horácio Křiklan tvrdil, že jedna žíně se prodává za 10 galeonů. Jenže v prvních dílech se u Ollivandera prodávala hůlka s žíní jednorožce za stejnou nebo i nižší cenu. Buď tedy došlo během několika let k výrazné inflaci, zpracovaná žíně je levnější než nedotčená (osobně to nepovažuji za pravděpodobné), nebo jde o příklad ne zcela propracované kouzelnické ekonomie, kde by Ollivander musel prodávat hůlky se značnou ztrátou. Pokud tedy žíně kupuje a nevytrhává je osobně jednorožcům, což by byl velice obtížný úkol. 

Roh jednorožce je zase jednak runovým symbolem pro číslo jedna a jednak běžnou přísadou do lektvarů. Stejně jako v mýtech z reálného světa, i v kouzelnickém má očistné schopnosti, a tak se používá při práci s jedy a protijedy (už v prvním ročníku), například do protijedu na běžné jedy, nebo na pohodový odvar. Dokonce kvůli tomu existoval i čilý mudlovský obchod s jednorožčími rohy, ovšem většina jich byla falešná. Mudlům se pravé dostaly do rukou jen vzácně, pokud je prodal kouzelník, jemuž se již nehodily. Dají se ale sehnat třeba v lékárně v Příčné ulici, kde stál v prvním dílu jeden 21 galeonů.

Nejasnosti zde panují jen v tom, jak se rohy získávají. Podle kentaura Firenzeho (i mnoha dalších) je zabití jednorožce obludný čin hodný prokletí a vůbec nic snadného. Je tedy nepochybně možné získat roh z nalezeného mrtvého kusu, nebo snad i bez zabití zvířete. Sice by málokdo dovedl jednorožce chytit a roh mu bez zranění uříznout, ale není vyloučeno, že je mohou shazovat podobně jako jeleni shazují parohy, aby jim znovu dorostly. 

zdroj

I krev jednorožce lze použít do lektvarů. Nicméně jde o černou magii a neobchodovatelné zboží. Lze ji použít do lektvaru pro vytvoření dočasného těla pro duši, jež zůstává na tomto světě pomocí viteálů, a nebo k přímému pozření. Může totiž udržet naživu toho, kdo se nachází na pokraji smrti, tedy mu v určitém smyslu zajistit nesmrtelnost. Takový život je ale údajně prokletý, protože vyžaduje zabíjení tak čistých stvoření jako jednorožci, jejichž krev musí opakovaně pít. Podstoupil by to asi jen někdo, kdo nemá co ztratit. 

A ten někdo byl například lord Voldemort. V prvním díle totiž přežíval díky existenci viteálů jako úlomek duše bez těla, která posedla profesora Quirrella. Aby takto mohl žít, protože i Quirrella toto sdílení těla pomalu zabíjelo, nutil ho pít jednorožčí krev, kvůli čemuž Quirrell zabil alespoň dva jednorožce v Zapovězeném lese na pozemcích Bradavic. Plánoval z takového stavu přejít do vyšší, skutečnější existence pomocí kamene mudrců, jenž hodlal ukrást. Věřil, že se mu podaří skrz něj získat nové tělo, ale nepodařilo se mu to. 

Ve čtvrtém díle proto, když se k Voldemortovi místo mrtvého Quirrella přidal Peter Pettigrew, použil krev jednorožce znovu, spolu s jedem hada Nagini, k přípravě lektvaru pro stvoření dočasného, neplnohodnotného těla. To Voldemort obýval, dokud konečně nestvořil úplné. Není přitom známo, zda použití takového lektvaru má obdobné prokleté účinky jako přímo pití krve, když v obou případech je nutné jednorožci ublížit. U Voldemorta dokonce mohlo hrozit i zvýšení takového efektu, když krev požil opakovaně. Ale na druhou stranu Voldemort se nepyšnil zrovna lidstvím, což mohlo kletbu oslabovat.

Ve stejném díle se navíc jednorožci objevili i přímo. Byli totiž v osnovách péče o kouzelné tvory, a když profesorka Vilemína Červotočková zastupovala při výuce Hagrida, vzala čtvrtý ročník k jednorožcům do Zapovězeného lesa a seznámila je i s jejich hříbaty. O rok později pak při praktické zkoušce z péče o kouzelné tvory pro získání NKÚ měli studenti vybrat vhodnou potravu pro nemocného jednorožce.

zdroj

A stejně jako existence jednorožců neunikla mudlům ve světě Harryho Pottera, široce se na ni věřilo i v reálném světě. Staří Řekové se například domnívali, že jednorožci doopravdy žijí v Indii, a v jejich existenci věřili i učenci ještě v době renesance. Do středověku však panovaly velice různé představy o jejich podobě. U Řeků to byla patrně směsice nosorožce, přímorožce a narvala, Peršané si představovali bílého jednorožce podobného divokému oslu se třemi tlamami a zároveň démonického jednorožce s děrovaným rohem, Indové jednorohého býka nebo antilopu, ve východní Asii to mělo být zvíře podobné jelenu nebo draku, Rusové ho zase měli za jednorohého býka s dlouhou černou nebo modrošedou srstí, cara všech čtvernožců z vysokých hor (patrně vznikl z podoby "pranosorožce" elasmotheria).

Ve středověku se pak objevila představa tří základních druhů jednorožců - Indického, černého s kančím ocasem, sloníma nohama a tělem jelena nebo koně (patrně vyobrazeného z nosorožce), Arabského bílého koně s rozštěpenými kopyty, hřívou, bradkou a dlouhým spirálovitým rohem, a východoindického obojživelného jednorožce připomínajícího kozu nebo ovci s kachníma zadníma nohama. Odtud se pak s většími či menšími úpravami postupně roznesla tato mýtická bytost do celého světa a začala se používat i v heraldice po celé Evropě včetně ČR. A ve Skotsku (kde se nachází i Bradavice) je to rovnou národní zvíře.