Děsivé důsledky vyloučení

Vyloučení z Bradavické školy čar a kouzel je konečný a nejhorší trest pro studenta, který následuje zabavení a zlomení hůlky. Nepříjemný trest používaný v několika případech. A jeho detaily totálně nedávají smysl, protože když to samé provedete v 16, můžou se nad vámi smilovat, ale v 11 vás odepíšou na zbytek života.

Pro začátek, jak to s vyloučením chodí. Obvykle ze školy studenta vyloučí, pokud mu prokáží vážné porušení školního řádu, kvůli němuž došlo ke zranění dalšího člověka, nebo pokud nezletilý kouzelník provozuje magii mimo školu, především před mudly, a to opakovaně. Při prvním takovém porušení dostane jen varovný dopis, druhý prohřešek může vyústit v disciplinární slyšení a až vyloučení. To dle Mezinárodního zákona o utajení kouzel a Výnosu o přiměřeném omezení čar a kouzel nezletilých kouzelníků.

Samozřejmě to není automatické a existují výjimky. Při kouzlení mimo školu nelze studenta trestat tehdy, když chránil život svůj nebo někoho dalšího, nebo pokud mu nějaká autorita jako rodič/učitel apod. kouzlit dovolila. Proto například ministerstvo víceméně ignoruje kouzlení nezletilých doma u kouzelnických rodičů, protože předpokládá, že si děti pohlídají a kouzla provádějí sami, nebo jim dali svolení. Což je docela logické a tuším, že pokud nějaký mladý mudlovský kouzelník zkouší hranice přivoláváním ponožek, tedy ne, že by chodil po centru Londýna a střílel z hůlky omračovací paprsky, napomenou ho a pak ho vystraší slyšením. Tedy upřímně doufám, že záleží i na kouzlu a místě, ne jen na faktu, že se kouzlilo. Ostatně, dokud nezačala ministerská paranoia ohledně Voldemorta, zdálo se mi celkem benevolentní.

Divnější je to u porušení školního řádu ve škole. Tam totiž po vyloučení studenta ministerstvo zabaví jeho hůlku, zlomí ji a zakáže mu provozovat magii. Jen u studentů, kteří už složili NKÚ a nedopustili se prohřešku úmyslně, mohou učinit výjimku a hůlku jim nechat. Což prostě nedává smysl!

Údajně je to proto, že jsou takoví studenti (tedy minimálně patnáctiletí, jimž se povedlo složit pseudomaturitu) dost staří, aby se ze své chyby poučili, a dost zkušení, aby mohli dál působit v kouzelnické společnosti. Zato jedenáctiletý, který byť omylem udělá to samé, je... dle této logiky blbeček, jenž nemá šanci z toho vyrůst, poučit se, pochopit své jednání a už nikdy nesmí mít s kouzlením nic společného. Prakticky úplně převrací to, co by si každý normální člověk myslel, tedy že dítě na hranici puberty je mnohem tvárnější než sedmnáctiletý dacan, a právě to dítě bude mít větší šanci své chování změnit. Pořád je to dítě! Naopak sedmnáctiletý, byť i ještě student, je už podle kouzelníků dospělý. U něj si myslí, že nastane lepší výchovný účinek? Naopak bych čekala, že pokud už má být natolik zkušený a vyspělý, měla by se od něj vyžadovat větší opatrnost a vědomí, že se určité věci nedělají. U toho, kdo právě skončil první stupeň, bych naopak nečekala žádnou velkou rozvahu. Ale kouzelníci zjevně přesunují veškerou odpovědnost na děti a s věkem nároky snižují a snižují. Možná proto se v knize vyskytovalo tolik výstředních, prapodivných existencí, jež bych se bála nechat bez dohledu. 

Přemýšlela jsem o téhle podivnosti hlavně kvůli Rubeusi Hagridovi a Mloku Scamanderovi. U nich naštěstí ani po vyloučení nenastala ta nejhorší možnost, tedy odstřižení od kouzel. Díky Brumbálově přímluvě a oné prapodivné výjimce pro studenty po NKÚ Mlok, když měl ohrozit jiného studenta zvířetem, ale patrně nechtěně, nepřišel o hůlku, magii mohl používat dál a mohl se stát magizoologem. Hagridovi zase umožnili zůstat v Bradavicích bez kouzel a Brumbál přehlížel, že si potají zlomenou hůlku schovává. 

U Hagrida vyloučení a záměr zakázat mu kouzla i chápu. Měli za to, že vypustil netvora, který napadl několik studentů, jednu studentku zabil a téměř způsobil konec Bradavic. Vážný zločin, mysleli si, že to byl úmysl a on svým přístupem k nebezpečným zvířatům vůbec nepomohl. Ačkoli by se dalo debatovat o tom, jak prostě kopli třináctiletého sirotka nemudlovského vzezření do zadku, nebýt Brumbála, nejspíš do chudoby pod mostem, ale to je na jiný čas. 

Stejným trestem ovšem hrozili i Harrymu za čarování před mudly. Vypustil patrona před mudlou, svým bratrancem, jenž o kouzelnících ví, a podle ministerstva je to takový zločin, že by zcela vážně zasloužil doživotní zákaz magie. Protože to zlomení hůlky představuje. Představte si, kdyby to udělal kouzelník, třeba třináctiletý, z čistokrevné rodiny a o hůlku přišel. Jdi a žij sám jako mudla, o kterých jsi doteď skoro nic nevěděl, s kterými ses nestýkal a o které jsi neměl zájem. A svět tvé rodiny, tvých přátel a tvého původu budiž ti zapovězen. Nebo v něm zůstaň a trp jako občan druhé kategorie, protože tak se k motákům a kouzelníkům s mizernými schopnostmi přistupuje. Jo, kouzelníci diskriminují hodně, jen na základě jiných měřítek než mudlové. Vlastně pak není divu, že se Hermiona Grangerová mnohem víc obávala vyloučení než smrti, protože vyloučení by pro ni znamenalo uzavření celého fascinujícího světa, jenž právě začala objevovat.

Divné je to i proto, že zločincům odsouzeným do Azkabanu nikdo hůlku neláme. Magii v cele používat nesmí, hůlku u sebe nemají, ale podle zmínek v knihách se alespoň některým po útěku podařilo sehnat tu svou. Alespoň mi to tak připadalo, nejsem si stoprocentně jistá. On ten svět zase tak do detailu propracovaný není, a když se Rowlingová v současné době o detail pokusí, vymyslí leda hovadinu, jako že kouzelníci kadili na podlahu kde stáli, a pak to nechali zmizet. 

Také mě poněkud mate, že zlomení hůlky a zákaz magie se spojuje s vyloučením ze školy. Ne s porušením kouzelnických zákonů, ale s porušením vzdělávacích výnosů a školního řádu. Vždyť do nástupu Voldemorta k moci nebyla docházka do Bradavic povinná. Celkově školní docházka pro kouzelníky nebyla povinná. Takže kdokoli vyloučený by měl mít právo zkusit pokračovat v jakékoli jiné škole, v domácí výuce, v žádné výuce... a tedy i mít hůlku - nebo si koupit novou. Porušil pravidla této školy, už ho tam nechtějí, v pořádku. Ale zakázat mu magii by měli, jen pokud porušil obecný zákon, což rozhodně sága nezdůrazňuje, naopak. Tak, jak to autorka nešikovně nastínila, to vypadá, že po rvačce na IT střední skončí ten druhý, jenž vás vyprovokoval, na operaci, když jste ho nešťastně a nechtěně trefili, a tak vám zakážou jakékoli studium, jakoukoli pozici v ČR, k níž potřebujete jakoukoli kvalifikaci, a ještě používat elektroniku. Ale jenom, když vám bude 14. Jakmile vám bude 16, tak jen udělají tytyty. ...Aha?

Prostě tohle nedává moc smysl, když nejhorší dopad to má na nejmladší provinilce, zatímco starší se ještě mohou z odstřižení od vlastní společnosti vykroutit. Ač mnoho provinění na stránkách knihy sice může porušovat školní řád, až natolik, že je vyloučení na místě, likvidace možnosti žít jako to, co se narodil, tedy kouzelník, je za mě moc. Pro dítě určitě! Dospělý už by měl vědět, že je mimo limity a u něj by společnost mohla předpokládat, že se nenapraví a nemůžeme mu hůlku nechat. Toho z komunity vyloučíte. Dítě na rozdíl od dospělého ještě důsledky chápat nemusí, je tvárné, může ještě leccos pochopit nebo se změnit - ale bude to právě dítě, které vyřadíme z kouzelnické společnosti s jistotou? Nutí tu děti být zodpovědnější než dospělí! To není proto, že Bradavice se snaží jít příkladem, ale že kouzelníci by fakt potřebovali nějaké základy psychologie.