Akromantule

Akromantule je obří kouzelnický druh pavouků, který pochází z deštných pralesů jihovýchodní Asie, zejména z Bornea, kde žije v obrovských kopulovitých pavučinách v hustých džunglích. Má osm černých očí (ve filmu konkrétně dvě velké oči, čtyři menší pod nimi a jedno na každé straně hlavy), hustou černou srst, pár obřích makadel, pomocí kterých konzumují kořist, a jejich klepeta vydávají cvakavý zvuk, když se rozruší. V takové situaci navíc produkují vysoce toxický jed, který se kouzelníci naučili zpracovávat a je velmi ceněný - v roce 1996 se prodávala pinta za 100 galeonů. Také jsou si vědomy samy sebe, jejich inteligence vysoce předčí průměrnou zvířecí inteligenci a jsou schopné naučit se mluvit lidskou řečí. A samozřejmě jsou velice nebezpečné, ministerstvo kouzel je řadí do 5. kategorie své klasifikace, tedy mezi prokazatelné zabijáky kouzelníků a tvory neschopné ochočení a výcviku, a mezi stvoření zla.

zdroj

Děsí už navíc svou velikostí, protože průměrně samci dosahují rozpětí nohou 4,5 metru a samice bývají ještě větší. Ty také kladou až stovku měkkých vajec najednou, přičemž každé je velké asi jako plážový míč a vylíhne se po šesti až osmi týdnech. I tato vejce dokáží kouzelníci zužitkovat, avšak obchodování s nimi je zakázáno - spadají do neobchodovatelného zboží kategorie A.

Na rozdíl od většiny nekouzelnických pavouků jsou ovšem akromantule společenská zvířata. Žijí ve velkých kolonií sestávajících ze stovek jedinců, vedených nejstarším párem, jenž je velmi respektovaný a má plnou kontrolu nad ostatními členy kolonie. Například akromantule Aragog byl schopný zakázat celé kolonii sežrat Rubeuse Hagrida, přestože jim instinkt velel na něj útočit. Z toho i vyplývá, že jsou schopné vytvořit si citové pouto k jiným bytostem, ale jen výjimečně. Zejména, pokud s nimi byly od útlého věku, jako například Aragog s Hagridem, který Aragoga vychovával od vajíčka. A toto přátelství se navíc automaticky nevztahuje na žádné další členy kolonie dotyčné akromantule nebo rodiny dotyčného druhého tvora. Akromantule jsou ostatně masožravé a všechny ostatní bytosti vnímají primárně jako kořist.

Nepohrdnou přitom ani lidským masem a dokonce ani masem vlastních zemřelých. I když se neví, zda proces, kdy je po smrti člen kolonie zkonzumován ostatními, je jakýsi rituál a projev truchlení, nebo jen další praktický způsob obživy. Ostatně se živí prakticky čímkoli. Nemají mnoho přirozených nepřátel. Snad jen, stejně jako u ostatních pavouků, je tím největším (ne-li jediným)bazilišek, kterého se bojí tak moc, že se o něm neodvažují ani mluvit. Je možné, že tato obava vychází zejména ze skutečnosti, že bazilišek zabíjí přímým pohledem do očí a akromantule (a ostatní pavouci) s osmi očima jsou vůči němu zranitelnější. Těchto osm očí akromantule se přitom používá i jako symbol pro číslo osm v runové abecedě.

zdroj

Je ovšem možné, že akromantule se nevyvinuly samy ve volné přírodě. Naopak se věří, že je vyšlechtili kouzelníci k ochraně svých obydlí nebo pokladů, a to v blíže neurčené době před platností zákazu experimentálního křížení z roku 1965. Vlastně ještě minimálně o 2 století dříve, protože poprvé byly popsány a vešly ve veřejnou známost v roce 1794. Z jakého druhu pavouků byly přesně vyšlechtěny, se ale neví. Jejich název poukazuje na tarantule. Pochází totiž z řeckého acros/acro znamenajícího vrchol a -mantula z anglického tarantula, čili tarantule. Tedy obří pavouci, kteří tkají pavučiny vysoko ve stromech. Jejich popis ale odpovídá více pavoukům slíďákům a nejspíš patří do skupiny dvouplicních pavouků. I když název může vycházet z toho, že slíďáci byly nejdříve označovaní jako tarantule.

Kromě těchto jedinců objevených v Borneu však jedna kolonie vznikla i v Zapovězeném lese na pozemcích Bradavické školy čar a kouzel. Ta ovšem nebyla veřejně známá a, jak se zmiňuje i učebnice Fantastická zvířata a kde je najít, existovaly o ní, resp. o jakési kolonii ve Skotsku, jen nepotvrzené pověsti. Tuto kolonii založil právě Aragog, jehož původně držel Rubeus Hagrid v kartonové krabici ve školním sklepení, odkud ho vypustil do lesa, když byla v roce 1943 otevřena tajemná komnata a Tom Rojvol Raddle se pokusil útoky páchané jím ovládaným baziliškem svést na Aragoga. Poté mu Hagrid našel samičku Mosag a společně založili velice rozvětvenou rodinu. 

Jednoho z jeho potomků pak použilo ministerstvo během třetího úkolu v Turnaji tří kouzelnických škol v roce 1995 jako strážce poháru pro vítěze v bludišti. Aby ho získali, Harry Potter a Cedric Diggory se mu společně postavili. 

A protože během bitvy o Bradavice v roce 1998 v posledním díle smrtijedi akromantule vyhnali ze Zapovězeného lesa a jejich původní sídlo si zabral Voldemort, zúčastnila se celá kolniee bitvy. Ale vzhledem k tomu, že akromantule příliš nerozlišovaly mezi jednotlivými stranami a všechny vnímaly jako kořist, bojovaly proti všem.

zdroj