Cruciatus

zdroj

Cruciatus, mučicí kletba černé magie, která se vyvolává formulkou crucio a její použití se nemusí projevit žádným zábleskem, je jednou ze tří kleteb, které se nepromíjejí. A proto je jednou z nejmocnějších a nejhrozivějších temných kouzelných formulí. Když se totiž použije správně, způsobí prudkou, mučivou bolest, jež je popisovaná třeba jako tisíc doběla rozžhavených nožů zabodávaných do kůže. Zkrátka způsobí bolest větší, než jakou většina lidí kdy běžně zažije. Je přitom tak intenzivní, že osoba pod jejím vlivem si raději přeje bezvědomí nebo i smrt. Ovšem neubližuje fyzicky, pravděpodobně spíš jen kouzelně stimuluje receptory bolesti.

Může ale velmi vážně ublížit psychicky. Když je opravdu silná a oběť je jí příliš dlouho vystavena, může dojít až k trvalému psychickému poškození. Například dvě nejznámější oběti, bývalí bystrozorové Frank a Alice Longbottomovi, byli mučeni až do zešílení, a méně známá oběť, Bertha Jorkinsová, byla vystavena kletbě s cílem prolomit paměťové kouzlo, a nenapravitelně bylo poškozeno její tělo i mysl. A když se použije na neživý objekt, i tehdy může mít následky, protože ho může rozbít na kousky.

Její nebezpečí tkví i v tom, že jakmile ji někdo použije, neexistuje kouzlo, jakým se bránit. Lze se jí leda pokusit vyhnout, schovat se za nějakým pevným objektem, nebo ji prostě přetrpět. A nebo zabránit kouzelníkovi vyslovit celé zaklínadlo, jako to provedl Severus Snape Harrymu Potterovi v šestém díle, když se ho pokusil zasáhnout ve vzteku po smrti Albuse Brumbála. Z toho důvodu se někdy používá i při výsleších a někteří se pokoušeli pomocí ní prolomit fideliovo zaklínadlo, když ji použili na strážce tajemství. Protože strážce ale musí tajemství, které skrývá, odhalit dobrovolně, nikdy to nemohlo být účinné.

Na druhou stranu se ale nemusí vždy zamýšlený následek dostavit, zvláště, když kletbu použije nezkušený nebo bázlivý nebo zkrátka hodný kouzelník. Nestačí totiž jen pronést zaklínadlo. Je potřeba mít i hlubokou touhu způsobit bolest. Proto ji například Harry nedokázal použít v pátém díle a proto naopak Bellatrix Lestrange, čarodějka s velmi zřetelnou sadistickou stránkou, byla takřka odbornicí.

zdroj

Kletba cruciatus stejně jako imperius a avada kedavra, tedy zbylé kletby, které se nepromíjejí, byla vynalezena v raném středověku za účelem mučení a též pro užití v kouzelnických duelech. Však už samotné crucio znamená mučím a cruciatus vychází z latinského slova pro bolest a mučení. Podle Bartyho Skrka Jr. proto byly kdysi velice populární. Ovšem poté, co se Kouzelnická rada přetvořila na Ministerstvo kouzel, byly na užívání určitých druhů magie v Británii uvaleny přísné restrikce, kletba cruciatus začala být považována za černou magii a v roce 1717 vznikla kategorie kleteb, které se nepromíjejí, mezi něž spadla. A každý, kdo některou z nich použil na jinou lidskou bytost, pak čelil doživotnímu vězení v Azkabanu (pokud neexistoval důkaz, že to udělal pod vlivem jiné kletby nebo pro svou obranu).

Samozřejmě se sem tam našel někdo, kdo pro takové riziko nešel daleko. Lze jmenovat například mladého Gellerta Grindelwalda, jenž ji použil na Aberfortha Brumbála, který kritizoval jeho vizi "vyššího dobra" a rozpoutal tak nešťastný incident, při němž zemřela Ariana Brumbálová. Nadále však zůstávala ilegální.

Tato situace se změnila až po mnoha letech během první kouzelnické války. Tehdy byl v čele odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů Barty Skrk, jenž se rozhodl bojovat proti násilí násilím. Všechny kletby, které se nepromíjejí, zlegalizoval, alespoň pro bystrozory v případech užití proti smrtijedům, což trvalo až do konce války. A samozřejmě nelze opomenout, že druhá strana si nikdy nedělala hlavu s tím, zda konají něco proti zákonům, tudíž i smrtijedi během války hojně kletbu používali. A někteří i po ní.

Krátce po Voldemortově porážce například čtyři smrtijedi, Bellatrix, Rodolphus a Rabastan Lestrangeovi a Barty Skrk Jr. zajali bystrozory Franka a Alici Longbottomovi a mučili je cruciatem kvůli informacím o Voldemortově pobytu. Odmítali přijmout, že bystrozoři ani nikdo další netuší, kam zmizel, cruciatus používali opakovaně a dlouho, až oba připravili o rozum. Tento čin (vedle jiných) pro ně pak znamenal doživotí v Azkabanu a je považován za nejkrutější a nejodpornější zločin v moderní historii.

Nebo nelze zapomenout na čtvrtý díl, kdy se Barty Skrk Jr. po úniku z Azkabanu a ze spárů svého otce převlékl za Alastora Moodyho a jako takový nastoupil do Bradavic na místo učitele obrany proti černé magii. Tam pak čtvrťákům předváděl všechny kletby, které se nepromíjejí, a to nejprve na pavoucích (ve filmu na blíže neurčeném druhu krabovců/amblypygi) a posléze i na nich samotných - učil je na vlastní kůži odolat kletbě imperius. Nejspíš jde považovat použití cruciatu na pavoukovi za legální, ovšem stále zůstává otázkou, zda ministerstvo nikdy nezjistilo, že opakovaně vystavoval studenty imperiu, zda to vědělo alespoň vedení školy, nebo zda ho Brumbál jednoduše kryl.

Dále v tomto díle potom cruciatus použil i Viktor Krum během třetího úkolu Turnaje tří kouzelníků na Cedrica Diggoryho, když byl pod vlivem imperia Bartyho Skrka Jr., a to proto, aby mu zabránil dostat se do cíle dřív, než Harry - aby se k přenášedlu a pak na Malý Visánek dopravil ten pravý student, a jak se ukázalo, i samotný Voldemort na zmíněnou Berthu Jorkinsovou, když se z ní pokoušel vymámit informace ohledně turnaje a mistrovství světa ve famfrpálu, což chtěl využít pro své plány na zabití Harryho. A nebyl by to Voldemort, aby ji i před získáním skutečného těla nepoužíval na své věrné, když je chtěl potrestat, například na Petera Pettigrewa, když mu vyklouzl zajatý Barty Skrk a hrozilo, že někde vypoví pravdu o svém synovi předstírajícím, že je Moody.

zdroj

A nebo jen o rok později přišla kletba cruciatus do popředí znovu. Tehdy ji Bellatrix použila proti Nevillu Longbottomovi na odboru záhad. Poté, když zabila Siriuse Blacka, Harry se jí chtěl pomstít a ve vzteku na ni cruciatus vyslal. Srazil ji sice k zemi a rozhodně jí setřel úsměv z tváře, ale nepodařilo se mu přivodit jí žádnou bolest, protože neměl doopravdy vůli jí ublížit. Zato Dolores Umbridgeová, která se jen o několik hodin dříve rozhodla kletbu použít jako poslední možnost, jak z Harryho vytáhnout informace, by nejspíš byla úspěšnější, protože vedle její paranoiy a touhy ovládat v ní klíčil i určitý sadismus. Naštěstí ji však Hermiona Grangerová včas zastavila vymyšlenou historkou.

A následně, když se rozpoutala druhá kouzelnická válka, už se s cruciatem bohužel muselo počítat. Existoval ještě jeden "nevinný" případ, když se v šestém díle Harry a Draco Malfoy střetli v umývárně ufňukané Uršuly, začali po sobě ve vzteku metat kletby a jedna, kterou Draco použil, byla cruciatus, všechny další už ale byly o dost vážnější.

Na konci šestého dílu se ji Harry pokusil užít znovu, tentokrát proti Snapeovi po bitvě o astronomickou věž, když smrtijedi prchali z Bradavic. Opět se ve vzteku pokusil pomstít, tentokrát za smrt Brumbála, ale Snape ho nikdy nenechal dokončit kouzlo. Naopak samozřejmě také přítomní smrtijedi v záplavě kleteb a v zápalu bitvy občas použili cruciatus, například Amycus Carrow jen tak tak minul Ginny Weasleyovou. A jakmile Voldemort na začátku sedmého dílu převzal ministerstvo kouzel, vše se vrátilo před rok 1717.

Všechny kletby, které se nepromíjejí, byly zlegalizovány, a to tak, že je každý kouzelník nebo čarodějka mohli použít, jak se jim zlíbilo. Dokonce je vyučovali v Bradavicích jako součást hodin černé magie pod vedením profesora Amycuse Carrowa, a to tak, že je studenti trénovali na svých spolužácích, jež si vysloužili školní trest (toto měli obzvlášť rádi Vincent Crabbe a Gregory Goyle). A Carrowovi sami cruciatus jako školní trest používali, například ji použili proti Michaelovi Cornerovi, když osvobodil prváka z příliš krutého trestu, nebo proti Seamusi Finniganovi a dalším členům Brumbálovy armády kvůli neposlušnosti.

Mimo Bradavice ji pak nadále hojně používal Voldemort. Harry měl kupříkaldu vizi, jak přikazuje Dracovi mučit cruciatem Thorfinna Rowleho poté, co on a Antonín Dolohov neuspěli při pokusu zajmout Harryho na Tottenham Court Road, a i když neviděl Dolohovův trest, asi ho nečekalo nic příjemnějšího. Nebo je pravděpodobné, že jí mučil Garricka Ollivandera, když se snažil zjistit více o jeho a Harryho hůlce. Samozřejmě ji používali i jeho přívrženci.

Lze se domnívat, že smrtijedi pomocí ní mučili i Lenku Láskorádovou poté, co ji zajali a drželi v domě Malfoyových, Bellatrix Lestrange, pravá odbornice na tuto kletbu, ji použila při výslechu Hermiony kvůli meči Godrika Nebelvíra, blíže neurčení smrtijedi zase mučili Teda a Andromedu Tonksovi, když se snažili zjistit informace o tom, kde se může Harry skrývat. A kromě smrtijedů je pak používali i lapkové a dokonce i strážci u Gringottových.

I Harry sám ji ovšem nakonec použil úspěšně. Například na Amycuse Carrowa, který ho rozlítil tím, že plivl do obličeje Minervě McGonagallové těsně před začátkem bitvy o Bradavice v sedmém díle. Sice ho jen vyhodil do vzduchu a přivedl do bezvědomí, takže stále neprokázal dostatečný sadismus nutný ke způsobení bolesti, ale byla dost silná. Ve stejném díle se ji potom pokusil použít i Crabbe v komnatě nejvyšší potřeby, když se v ní střetl s Harrym, nebo Voldemort na Harryho tělo, když se domníval, že je konečně mrtvý a chtěl ho ještě zostudit. Ovšem tehdy kletba nefungovala, protože bezová hůlka, již Voldemort používal, odmítla ublížit svému pravému majiteli.

Teprve po Voldemortově smrti a znovuvybudování ministerstva pod vedením Kingsleyho Pastorka byly opět všechny tři kletby, které se nepromíjejí, včetně cruciatus, zapovězeny a jejich použití přísně trestáno.