Hrůza a nespravedlnost kouzelnické justice

Všichni víme, že vzhledem k zaměření prvních dílů primárně na děti, nestojí kouzelnický svět J. K. Rowlingové na nezničitelných základech. Má své vady, logika někdy pokulhává a do konce se nevyřešilo vše. Já jí to nechci vyčítat, chyby se stávají, občas se musí něco krkolomně převysvětlit nebo rovnou ignorovat, aby mohla fungovat další zápletka, občas si zápletka žádá, aby postavy zretardovatěly, a občas něco autorovi uteče. Zároveň si ale nemyslím, že existence případné omluvy pro díru v příběhu znamená nemožnost na ni upozornit. A já na jednu upozornit chci. Je jí justice v kouzelnickém světě, která je naprosto děsivá.

Její fungování rozdělím na tři části, velmi zhruba tak, jak ji veřejnost vnímá i v mudlovském světě - vyšetřování bezpečnostními složkami, řízení před Starostolcem a výkon trestu.

Co se týče prověřování toho, co se stalo, kdo to spáchal, hledání důkazů a zadržení pachatele, k tomu příliš detailů nemáme a já si nemyslím, že by se to výrazně lišilo od reality. U kouzelníků fungují bystrozoři, případně úředníci z různých odborů podle toho, o jaký čin jde. Proto se v něm nechci příliš rýpat a do chvíle, než do rukou dostanou podezřelého, nejspíš dělají, co můžou.

Jakmile podezřelého mají a jakmile se řízení přesune před Starostolec (nebo před jinou odpovědnou osobu, ale mně jde hlavně o vážná obvinění), už se však začínám děsit. Nejsem si jistá, jestli kouzelníci hrají na presumpci neviny, když obžalovaného v soudní síni nechávají přivázat ke křeslu, ve filmech rovnou někdy používali klec. Ale to se dá pochopit, obžalované z vraždy taky přivádí eskorta v poutech, i když stále ještě jsou formálně nevinní. Stejně tak není nic zvláštního na výslechu a přednesu důkazů, který před Starostolcem při řízení probíhá. Jeden závažný problém se tu už ale vyskytuje.

Především v dobách, kdy Británii ohrožoval Voldemort, se kouzelníci odsuzovali jako na běžícím pásu. Někteří bez soudu (což opět nebudu rozebírat, protože to jako špatné a nespravedlivé vnímají i kouzelníci sami), ale někteří byli odsouzeni k doživotí i formálně soudním tribunálem. A v obou případech často na základě velice nedůvěryhodných zjištění. Na základě svědectví dalších zločinců, na základě toho, že se motali kolem místa činu, na základě toho, že pronesli nějakou nepravdivou hloupost, nebo toho, že to mohli udělat. Ano, mluvím teď o Siriusi Blackovi a Stanu Silničkovi.

Proti Stanovi Silničkovi existoval jeden solidní důkaz, a to, že se vytahoval údajným smrtijedstvím. Zkoušel se pak hájit, že jenom kecal, ale nikdo mu nevěřil a šupajdil do Azkabanu. Proti Siriusi Blackovi stálo, že byl přítel Potterových, původně měl být strážcem při užití fideliova zaklínadla, a že byl na místě činu. A že se střetl s Petterem Pettigrewem, o jehož vraždě nikdo nepochyboval. Zbyl po něm přece prst! On všechno neustále popíral, ale opět mu nikdo nevěřil a šupajdil do Azkabanu. Stejně tak v slzách a vehementně svou vinu popíral Barty Skrk Jr. (ač byl vinen), takový Karkarov zase freneticky trval na tom, že očištěný Snape je dál smrtijedem. A vůbec obviňování, udávání a zatýkání na základě vachrlatých důkazů nebyla ojedinělá. Kdyby tak měli způsob, jak zjistit objektivní pravdu. Kdyby (se obtěžovali Stanovi vyhrnout rukáv...) existovalo něco jako spolehlivější detektor lži... moment!

Víte, jak ve čtvrtém díle přiměli Bartyho Skrka Jr. všechno přiznat poté, co odhalili, že se vydává za Moodyho? Brumbál mu vnutil veritasérum. Ano! Jsou to kouzelníci! Nemají jen kletby a prostředky jak přimět ostatní plnit jejich vůli, ale i přiznat barvu. Veritasérum, lektvar, který se Umbridgeová v pátém díle neštítila používat na každého druhého studenta a divím se, že ho ve své paranoie nepodávala při snídani místo dýňové šťávy. Ze střízlivého pohledu tedy lektvar, pomocí kterého vyslýchala děti kvůli vymyšleným podezřením, o nichž většina z nich opravdu nemohla nic vědět. Lektvar, který však ministerstvo nemohlo používat při nejzávažnějších obviněních, která mohla stát lidi život v Azkabanu.

Jasně, kdyby tímto způsobem nezpochybnitelně odhalovali pravdu, velká část zápletky by se nestala. A kdyby se z veritaséra učinila běžná součást vyšetřování, nejspíš by někdo urputně pracoval na protijedu a i ten by se časem mohl běžně rozšířit. Ale nechme tohle teď stranou. Tak to chodí. Jakmile někdo vymyslí účinnou věc na prosazování pravidel, šmejdi okamžitě vymýšlí, jak ji obejít. Proto je zkrátka nutné nepolevovat a zůstat u pokroku. Vraťme se ovšem k Siriusovi a Stanovi. Oba byli odsouzeni neprávem. Oba byli nevinní. A alespoň Sirius kvůli tomuto "drobnému justičnímu omylu" trpěl dvanáct let. A to ne dvanáct let ve věznici, kde by koukal na televizi, přijímal balíky a návštěvy, cvičil a z nudy snad začal i pracovat. Dvanáct let v Azkabanu! A přitom, kdyby kohokoli napadlo dát mu napít veritaséra, všechno by vyšlo najevo během deseti vteřin. Během dalších deseti by byl volný a během dalších deseti by se rozpoutal hon na krysu. Jo, asi by měl popotahování, že se neregistroval jako zvěromág, ale co je tohle v porovnání s doživotím? Tak proč to neudělali? Zoufale chtěli pachatele, avšak bylo jim jedno, jestli je ten pravý?

Však to mohlo pomoct i nejen proti nesprávným odsouzením. Několikrát během ságy různé postavy připomínaly, jak příšerné období Voldemortovy nadvlády bylo i proto, že nikdo nemohl vědět, komu věřit a kdo je ovlivněný. Tím spíš bylo komplikované zjistit, čemu věřit při trestních procesech. Ovšem veritaséru se věřit dá. To nedovolí lhát. Takže nechce někdo usvědčený mluvit? Existuje podezření, že je tahle osoba smrtijed? Existuje podezření, že tahle osoba jím není? Měla tahle osoba spáchat zločin, ale nelze jí to prokázat? Měl by být v téhle kanceláři Voldemortův špeh? Máme pár možností:

1. Dokud to nebudeme mít nezvratně potvrzeno, nezavřeme nikoho. To sice je presumpce neviny, ale v době vlády teroru to nezní moc bezpečně.

2. Preventivně zavřeme všechny, protože raději jeden nevinný v báni než jeden psychopat na svobodě. To zase ruinuje životy, které si to nezaslouží.

3. Dáme jim napít veritaséra a oni vybalí pravdu. Bingo! Ale na kouzelníky asi moc prosté.

zdroj

Zajímalo by mě, jestli používali nějaké jiné nezvratné důkazní prostředky. Jako priori incantatem na hůlky obviněných a podobně. Já mám totiž dojem, že ani ne. A že ohledně soudnictví si nezadali s inkvizicí. Což mě přivádí k třetí části, výkonu trestu. Ten totiž inkvizici taky celkem odpovídal.

Jsem si jistá, že britští kouzelníci znají pokuty. A za nějaké přestupky, podvůdky a podobně je hojně ukládají. Že zabavují majetek a tak. Ale když někoho odsoudí do vězení, je už celkem jedno, jestli dostane dva měsíce za vtípek, jenž zranil pár mudlů, nebo doživotí za brutální masovou vraždu. Vždycky skončí v Azkabanu. A Azkaban, tak, jak nám byl popsán, býval s mozkomory peklem na zemi. Místem, kde i ten nejkratší pobyt znamenal psychické trauma. Kde na vězně každou vteřinou útočila zhmotněná deprese vysávající z nich nejdřív štěstí a potom příčetnost. Kde kromě systematické psychické likvidace, jíž šlo odolat jen ve výjimečných případech a jež začala okamžikem vstupu, panovaly i příšerné "fyzické" podmínky, protože zjevně šlo o kamenné cely s kamenným vybavením. Jak je něco takového možné?

Dejme tomu, že by se to mohlo pochopit u individuí typu Bellatrix Lestrange. Ty potřebovali navždy uklidit ze společnosti a jediný důvod, proč je někam zamkli byl, že patrně neprovozují trest smrti. Alespoň okamžité smrti. Tak je prostě hodili do díry, ať tam umřou sami. Náprava zbytečná. Váleční zločinci a psychopati hadr. Mé založení se s tímto neztotožňuje, avšak dokážu chápat důvody. Jenže dočasně odsouzení? Na rok, dva, pár měsíců? Ne vrazi? To nikomu nevadilo, že i po takto "krátké" době se pravděpodobně z Azkabanu vrátí s nenapravitelně poškozenou psychikou? Že je nenapraví, poněvadž sice asi nebudou chtít zpátky, ale budou na tom objektivně špatně? To nikomu nevadilo, že Azkaban může dokonce za stejných podmínek sloužit i pro internaci neodsouzených, tudíž nevinných? Jako pouhá vazební věznice? Vizte Hagrida, jehož tam ve druhém díle odvezli na pár týdnů "pro jistotu". Vždyť aťsi ho měli za viníka řádění baziliška v minulosti, teď už se ani neobtěžovali mu to prokazovat.

Nemůžu si zkrátka pomoct, ale zdá se mi, že kouzelníci si z možnosti likvidace desítek nevinných, alespoň psychicky, nebo z toho, že za blbůstku bez následků nechávají viníky doslova mučit mozkomry, nedělají ani prd. A pozor, to nebylo Popletalem. Neslyšela jsem ani Brumbála, uznávaného člena Starostolce, ohradit se, jak je Azkaban pro všechny bez rozdílu přehnaný. Dokonce ani Hermionu, jež jinak vyváděla kvůli právům skřítků proti jejich vlastní vůli.