Přemýšleli jste někdy, jak konkrétně fungují zaklínadla a kletby? Jak pomocí přebarvovacího kouzla obarvíte boty zrova červeně? Jak vykouzlíte hrnek zrovna s kytičkou? Jak necháte chléb nakrájet na zrovna centimetrové krajíce? Jak zmenšovacím kouzlem uděláte z plakátu zrovna formát B5 a ne C4? Nebo jak přimějete někoho zapomenout jenom jednu událost z poslední půl hodiny a vaše paměťové kouzlo, ač jste schopni vyslat velmi silné, mu nevymaže půl života? Zkrátka jak přimět kouzlo způsobit výsledek konkrétní formy a rozsahu?
V samotné sáze se tohle nikde nevysvětluje kromě pár specifických výjimek. Jako třeba "Harry, představ si tu adresu a teprve potom uvidíš Siriusův dům," ale já si tu dovolím přijít s vlastní, celkem logickou teorií, již vlastně považuji za fakt. A tou je síla vůle.
Ach, jak mi chybělo filozofování o blbostech...
Myslím, že vedle naučených schopností (a vlastně i těch zděděných, jako mudla se můžete učit do aleluja a ani vůle z vás neudělá víc než vola) je právě síla vůle to, co určuje úspěch prováděného kouzla. Viděli jsme to částečně i v pátém díle. Když chceš cruciatem způsobit bolest, musíš to myslet vážně. Musíš upřímně chtít, nejen se vztekat a vypálit první, co tě napadne, což je náhodou cruciatus. Ale to není obecně aplikovatelné bez dalšího.
Na druhou stranu samozřejmě existuje kouzlení na slepo. A tím nemyslím nehody způsobené špatným či neumělým provedením. Viděli jsme to, když Harry náhodně zkusil levicorpus a sectumsempra, aniž by tušil, co to udělá. Prostě si přečetl formulku a zkusil. U levicorpu ani nemám co víc dodat. Kouzlo, jehož jasným, jediným a přímým účelem je zavěsit někoho za kotník do vzduchu, nejde využít jinak. I sectumsempra byla víceméně přímá. Ale taky už myslím, že když Harry netušil, co se stane, Malfoy od nj schytal děsivé rány po vyřčení formulky naprosto náhodně. A to je podstata mé myšlenky. Že kdyby byla Harryho vůle seknout ho třeba konkrétně do krku a tato vůle by byla dostatečně silná, stalo by se.
Stejně jako myslím, že při pronesení přebarvovacího zaklínadla bez jakékoli barvy na mysli, pokud se povede, bude barva náhodná. Teprve když si představíte červenou a budete chtít, aby to bylo červené, tedy vaše konkrétní a dostatečně silná vůle bude udělat to červené, bude červená. Nebo růžová, když vůle dost silná nebude. Nebo pokud jste lamy. A když si při vykouzlení hrnku představíte starožitný hrneček s kytičkou, také dostanete ten. Jen pokud si nepředstavíte nic konkrétního a kouzlo se i tak povede, bude před vámi nějaký hrnek poskládaný ze střípků vágního uvědomění, jak hrnek vypadá.
To celé je vlastně důvod třeba Nevillových katastrofálních neúspěchů téměř ve všech předmětech a excelování v jediném, ve kterém se nebál pracovat. Jeho strach, ostych a přesvědčení, že to stejně nezvládne, podkopávaly jeho vůli to zvládnout. Pak už nezáleželo na tom, jak moc si přál něco dokázat, protože v sobě dlouho nemohl sebrat dostatečně silnou vůli převést přání na skutečnost. Převést svou představu do reality. Zlomil to v bylinkářství a s nabytou sebedůvěrou to pak pro něj bylo snadné. A s jistou mírou talentu a vědomostí.
A to je celá podstata kouzel.
Copak se i dnes netvrdí, že kdo opravdu věří, je odhodlaný a snaží se dokázat zhubnout (to taky, ale to není kouzlo) proniknout do telepatie, některé z kinezí nebo se prostě dotknout vyšších úrovní poznání a vědění, dosáhne určitých úspěchů a předvede "nadpřirozený" kousek? Nebo že takové nadání má sám od sebe a bez obav ho předvádí? A svědci odpřísáhnou, že to dokázal? A to jsou přece kouzla.
Sice asi nefungují na bázi latinských slovíček a lískové hůlky s blánou dračího srdce, ale jsou úplně stejné. Síla vůle provést a síla vůle uvěřit v to, že bylo provedeno, dokáže totéž. Akorát paradoxně naopak. Aby se přebarvily boty, musí vůle uvěřit přerůst až v halucinaci. Aby přišla smrt jako po adavě... k tomu vůle sklouzne snáz. Zeptejte se psychologie. Sociologie. Nebo filozofie.
A věřte, že to je celá magie. Síla vůle.
Žádné komentáře:
Okomentovat