Strašidelný pes

zdroj

Slavný noční přízrak strašidelného psa, v originále gytrash, není nic neznámého, právě naopak. Ovšem je potřeba nenechat se zmást. I když vypadá jako pes, není řazen mezi zvířata, je to duch. Ovšem na druhou stranu ho nelze zaměňovat se smrtonošem.

Na pohled jde o velkého psa s bílou kůží a stejně bílou srstí (odsud dohady, že by to mohl být zvířecí duch, pravděpodobněji je ale samostatnou podkategorií duchů), černýma očima a rozeklaným ocasem. Na rozdíl od lidských duchů ale vůbec nejde o příjemného společníka. Je to ohromně rychlá bestie, která pobíhá po temných lesích jako je Zapovězený les ve Skotsku nebo anglický New Forest a její čich nelze ošálit. Ba co víc, obvykle se sdružuje do smeček kolem dvou až šesti členů a je schopna poměrně inteligentní spolupráce pro uštvání kořisti, k níž patří i lidé.

Ty loví tak, že se rozplynou v temnotě dokud nejsou pár centimetrů od kořisti. V tu chvíli se rozzáří ponurým stříbrným světlem, vyrazí a ohromnou rychlostí se zakousnou. Ovšem málokdy mají v úmyslu zabíjet okamžitě - většinou se zase hned stáhnou a svůj útok zopakují, protože kořist rádi pronásledují, a pro kupříkladu dvanáctileté dítě jsou smrtelné teprve tři pořádné kousance.

Protože však jde o striktně noční tvory, jsou také extrémně citliví na světlo, a tak proti nim existuje snadná obrana. Jednoduché lumos, jedno z prvních kouzel, které se kouzelníci učí, je nějakou dobu udrží v šachu, když se budou snažit držet z dosahu světla, a pokud se podaří rozsvícenou hůlku k některému ze psů dostat dostatečně blízko, raději okamžitě zmizí. Zahnat je může i jednoduché vyčarování nachových jisker, u kterých se ještě navíc bojí popálení, ale proti normálnímu vyčarovanému ohni i proti zeleným jiskrám kouzla verdimillious jsou imunní.

A přestože se nikdy neukázali v samotné sáze, kam mnohem víc zasáhl jejich příbuzný smrtonoš, dají se nalézt i v Bradavicích - minimálně dva údajně žijí v Zapovězeném lese a dva se údajně potulují v okolí Hagridovy hájenky.

Což vlastně není tak překvapivé, protože v nejen anglickém folklóru jde o typického černého "strašidelného" psa (docela zajímavé, že ve světě Harryho Pottera má přímo opačnou barvu, ale patrně jde právě o snahu odlišit ho od smrtonoše), který, závisle na každém příběhu, straší podél opuštěných cest a svádí poutníky z cesty nebo je naopak stráží, pokud se ztratí, ale v obou případech vyvolává strach, a to ať už se ukáží ve formě psa, koně nebo muly. A i my o nich máme v našich končinách spoustu příběhů v okolí několika lesů nebo i v dalších variacích na hradech ve formě pekelných psů strážících po nocích poklady.