Sfinga

Sfinga, anglicky sphinx, je bytost, která se objevila ve čtvrtém díle Harryho Pottera. V jeho světě jde o zvíře, které spadá do kategorie XXX klasifikace odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, což znamená, že je nebezpečná, zacházení s ní vyžaduje odborné znalosti a zvládne ji pouze zkušený kouzelník. A aby taky ne.

Sfinga má lví tělo - velké drápy, dlouhý ocas, hnědou hřívu, a lidskou hlavu s pronikavýma mandlovýma očima. Je proto schopná lidské řeči a lidského přemýšlení a libuje si v hádankách, ovšem do kategorie téměř lidských bytostí nebyla zařazena kvůli násilnickým tendencím.

zdroj

Je však i velmi dobře využitelná, vzhledem k jejímu intelektu tedy spíše zneužitelná, a už po staletí se používá ke střežení pokladů, neboť každého, kdo přes ni nedokáže projít, nemilosrdně sežere. Přesto je ale soukromé vlastnictví sfing zakázáno, a když v 16. století Crispin Cronk několik takových vlastnil, ministerstvo ho nejprve napomínalo a poté uvěznilo.

Nebránilo mu to ovšem povolit její užití při Turnaji tří kouzelnických škol ve čtvrtém díle, kde sfinga střežila jednu z cest v bludišti, tedy ve třetím úkolu (film byl co do třetího úkolu natolik zjednodušen, že se v něm neobjevilo nic, natož sfinga). Není jisté, zda na ni narazili ještě nějací šampioni, ale když se Harry Potter pokusil projít nejkratší cestou, položila mu hádanku o tom, jaké zvíře střeží pohár naposled, a dala mu tři možnosti. Buď ji uhodne a ona ho nechá projít, neodpoví a může jít jinudy, nebo neuhádne a ona se na něj vrhne. A stejně tak mají sfingy povoleno používat Gringottovi, kteří, jak je známo, k hlídání podzemních trezorů a pokladů využívají spoustu neobvyklých prostředků. Příliš to však nevyhovovalo klientům, kteří nebyli zdatní v hádankách a nemohli se tak dostat ke svému majetku, a tak už v současnosti tento systém nefunguje.

A zatímco v Harrym Potterovi tedy jde o známé zvíře, svůj předobraz, velmi věrný, má sfinga i ve skutečném světě. Pochází totiž z Egypta a jde o označení druhu soch zpodobňujících faraona jako bytost se sedícím nebo stojícím lvím tělem a lidskou hlavou v nejrůznějších velikostech. Kromě něj pak ještě mohly sloužit i jako pocta božstvům, kdy se místo hlavy faraona použila hlava zvířete zasvěceného danému božstvu. Kromě toho ale fungovala i jako bájný tvor. Stejně tak pak fungovala i v Řecké mytologii, kde měla podobu obrovské bestie s ženskou hlavou a obnaženou hrudí, lvím tělem, hadím ocasem a křídly a všem, kteří chtěli projít kolem jejího úkrytu na hoře Sfingio pokládala hádanku. Pokud ji neuhodli, přirozeně je rozsápala, pokud ji někdo uhodl, bylo jí souzeno zemřít. Odtud se pak postupně dostala i do evropského umění v nejrůznějších smíšených podobách a v současnosti je symbolem pro záhadnost, v moderním umění pak konkrétně pro záhadnost ženy.

zdroj

Nejdřív si vzpomeň, kdo nejvíc se honosí,

a i když pozbyl čárku, se jako duha skví.

Hned nato doprostřed to slůvko najít zkus,

na které zastaví koně a pak i vůz.

Nakonec poslouží ti jediná slabika:

když zbledne velká hvězda, zůstane hvězdinka.

Spoj ty tři navzájem a zvíš, zda dál smíš jít:

kterého z živých tvorů bys nechtěl políbit?