A tak se po sedmé (ne)vracíme do Bradavic. Nechápu, proč mi úvodní znělka připomněla cikády. To vážně nevím proč a uvědomila jsem si to až po snad stém shlédnutí částí sedmého dílu. Dělení jsem taktéž nepochopila, přiznám se bez mučení a nejspíš ani nikdy nepochopím. Co jsem ale pochopila je, že musím tyto filmy brát jako vizualizaci knížky a ne "podle knižní předlohy". Pod tím si představuji něco trochu jiného. Protože v dnešní době "podle knižní předlohy" znamená, že jsou z knihy vyňata jména, ale knížka samotná je neurvale roztrhána a pošlapána.
Když jsem tento film viděla poprvé v kině, můžu říct, že jsem byla smutná. Potter nikdy nebyl moje dětství, začala jsem knihy číst a filmy sledovat až když jsem byla s mámou na Fénixově řádu. Proto nemám právo si říkat potterofil, ale myslím, že dělám solidní pokroky. Začátek filmu mě vyloženě při dnešním opakovaném shlédnutí nudí. On mě nudil už i Princ dvojí krve, protože TO měl být ten předvoj pro epické finále, které se… nekoná. Film má sice pár momentů, které nostalgicky dojmou, ale rozhodně nepatří k mým nejoblíbenějším.
První moment, který dojme, je scéna vymazávání paměti. Konečně víme, jak vypadají rodiče Hermiony Grangerové, ti pověstní zubaři. Hudební podkres (skladba Obliviate) doplňuje, jak už jsme zvyklí z předchozích dílů, scénu do emočnosti a podle mě je to nejlepší moment celého filmu co se týče interakcí mezi postavami. Nejlepší a zároveň nejsmutnější.
Sedm Potterů a dvojčata. Dvojčata prostě tyhle scény táhnou. Jinak se to říct nedá. Ve filmu se objeví spousta slavných britských herců, kteří umí, ale ve chvíli, kde se někde objeví dvojčata, se všechna pozornost, i když nechtěně a k nelibosti tvůrců, stočí na ně. Ne jinak je tomu i u scény přesunu Harryho ze Zobí ulice, kde se pozornost zase stočila na dvojčata, ačkoliv toho moc neřekli. A ubohé Georgeovo ucho.
,,Jsme stejní."
,,No nevím, já jsem pořád trochu hezčí."
Nebudu se tu rozepisovat o všech scénách (to už se stalo u předchozí kritiky a poznámek). Film mě celkově neurazil, ale také mě nepotěšil. Připadá mi s prominutím všech skalních fanoušků trochu zbytečný, stejně jako jeho rozdělení (Avatar se taky nedělil a byl delší než oba poslední Potterové dohromady. A co Pán prstenů?). Chápu, že si tvůrci chtěli namazat kapsu, ale tohle mi přijde jako poněkud zbytečný tah co se týče informací. Některé scény jsou nedotažené, některé zase moc roztažené a… a už zas srovnávám s knížkou. Ano, přiznávám se, srovnávám a je dost těžké nesrovnávat, když jste si zvykli na to, že Rowlingová to má všechno dokonale promyšlené a najednou někdo přijde a překope to. Například já si vůbec nevzpomínám na ďasovce, kterého by měl údajně mít Lupin v kabinetu ve Vězni z Azkabanu. Jsem jediná, kdo ho přehlédl? Možná ano, kdyžtak mě odkažte na danou scénu, ale já si ho vážně nepamatuju.
Pokud bych měla říct nejděsivější moment z celého prvního filmu, kupodivu to nebude ani začátek s hadem, ani konec v Malfoyově sídle, ale Příběh tří bratří. Hudba a havrani na mě působili neuvěřitelně skličujícím dojmem.
A když nejsou na scéně dvojčata, scénu si urve Helena Bonham Carterová. Ona je tak šílená, že jí tu Bellatrix prostě žeru i s navijákem. A její mučení Hermiony, které v knize nebylo ukázané, jen ho slyšeli, je důležitá a úžasná třešnička na tomto trochu nedodělaném a zanedbaném dortu. Alespoň nějaká.
Ve druhé části se ale nakonec, ačkoli byla věnovaná téměř jen pouze bitvě o Bradavice, která byla zmršená zbytečnou akčností a ne zrovna nejlepším pojetím smrtí hlavních postav (Freda nezmršili, toho zk-doplňte sami), našlo také pár dobrých scén, co zaujmou a dají se označit za emotivní. A bylo jich dokonce víc než v jedničce. Rozhodně Nevillův výstup a jeho odvaha jak při jednání s Voldemortem, tak při sekání Nagininy hlavy, byl silný zážitek, ačkoli v knize je znatelně silnější, a taková kostra mrtvého baziliška byla prostě hnusná a také docela zahrála na efekt. Samozřejmě nejde zapomenout ještě na epickou cestu na drakovi a všechny ty smutné pohledy na mrtvé hrdiny. I když ten nejsmutnější byl asi na umírajícího Dobbyho v jedničce.
A na samý závěr je tu samozřejmě epilog. Každý na něj má jiný názor, už v knize působil trochu šroubovaně, i když je jasné, že Rowlingová chtěla prostě naznačit, co bylo s jejich životy dál, ale tady? Nevypadali jako lidé ve věku, kdy mají děti kolem puberty. Byla na nich vidět líčidla a já si nedokážu představit, že by takhle chodili bez rozruchu po Londýně.
Žádné komentáře:
Okomentovat