Obraceč času

Time Turner, česky pak obraceč času, je kouzelný předmět používaný pro cestování časem. Tedy cestování zpátky časem. Je také možné, že může mít různou podobu, ale nejznámější obraceče času připomínají přesýpací hodiny zavěšené na řetízku. Je to ale docela dost nebezpečný předmět.

zdroj

Magie zasahující do času je nestabilní a velmi vážně porušuje zákony času, což může ústit v katastrofální následky. Může jít o čarodějku nebo kouzelníka, kteří omylem zabijí své minulé či budoucí já, nebo tak lze snadno změnit něčí život tak drasticky, že dojde k dočasným anomáliím jako nestálá délka dne, časový paradox, nebo když někdo z původní časové linie zcela zmizí, protože kvůli oné změně se nikdy nenarodil. Řadou takových problémů se nechvalně proslavila Eloise Mintubleové z odboru záhad, která se ocitla na pět dnů uvězněna v roce 1402. Když se jí pak konečně podařilo dostat do své doby, její tělo zestárlo velmi rychle o pět století, načež zemřela v nemocnici U Svatého Munga, zatímco její cesta způsobila změny v životě všech, které potkala, změnila její současnost a způsobila, že ne méně než 25 lidí zmizelo, protože se v důsledku jejích činů nikdy nenarodili. K tomu úterý po jejím znovuobjevení trvalo dva a půl dne a čtvrtek pouhá čtyři hodiny. A navíc, i kdyby dotyčný cestovatel způsobil jen drobnější nehody, stále by si pamatoval původní, již neexistující časovou linii, čímž by si život komplikoval v každém případě.

Z toho důvodu alespoň ve Velké Británii ministerstvo kouzel striktně dohlíží na používání obracečů a uděluje k tomu povolení (například bylo možné povolit jejich používání bradavickýcm studentům, pokud si chtěli zapsat kolidující předměty, pokud byli ochotni podstoupit zdlouhavý proces a slíbit, že se o tom nikdo ze spolužáků nedozví) - zároveň také vydalo řadu zákonů, které mají zabránit a případně se vypořádat s jejich chybným užíváním nebo zneužíváním. 

Proto také britské ministerstvo kouzel očarovalo všechny obraceče, které vytvořilo a kontrolovalo (a žádné jiné na území pod jeho kontrolou neměly existovat) zpětným kouzlem, které zajišťuje, že každá otáčka obracečem času vrátí čas pouze a přesně o jednu hodinu, přičemž dle profesora Croakera je bezpečné vrátit se maximálně přibližně o pět hodin, jinak může dojít k vážným následkům pro dotyčného nebo pro čas. 

Takových obracečů však mělo ministerstvo pouze omezený počet a bylo velice obtížné vyrobit nové. A v pátém díle byla na odboru záhad navíc celá zásoba zničena, když se tam odehrála bitva Brumbálovy armády proti smrtijedům, a ministerstvo se nenamáhalo s jejich opravou nebo nahrazením. 

V sáze jsme tak obraceče času viděli jen dvakrát. Podruhé při výše uvedené bitvě a poprvé ve třetím díle, kdy ministerstvo schválilo jeho používání Hermioně Grangerové, aby byla schopná chodit na všechny výběrové předměty. Používala ho přesně podle pravidel celý rok, aniž by její přátelé byť jen něco tušili, ale i u ní se mohly projevit určité sporné účinky. Není totiž známý dopad takto dlouhodobého používání obraceče času. Hermiona se vracela několikrát denně časem zhruba o jednu hodinu, přičemž je možné, že s každou dvakrát prožitou hodinou stárla pořád stejně - tedy vždy o dvě hodiny celkem. Nelze tedy vyloučit, že tím pádem stárla rychleji, než je přirozené, a ve třetím ročníku byla nakonec biologicky o více než měsíc starší, než by byla bez používání obraceče. A tím pádem, pokud by ho někdo používal dostatečně dlouho, nelze vyloučit, že by si mohl život i podstatně zkrátit, když by některé časové úseky prožíval opakovaně.

Každopádně na konci tohoto dílu použila obraceč naposledy, když se spolu s Harrym Potterem vrátila o jednu hodinu, aby mohli zachránit hipogryfa Klofana před popravou a Siriuse Blacka před dopadením, protože zjistili, že byl falešně obviněn a odsouzen. Tehdy jsme také viděli, jak vlastně funguje, a že v knize vrací dotyčného vždy na místo, kde byl ve chvíli, do níž se vrací, ale ve filmu ho nechává na stejném místě na jakém proces návratu v čase započal. V tomto díle se také zdálo, že ve skutečnosti nemohou čas změnit, protože vše, co po návratu v čase udělali, už nakonec udělali i předtím a jen tak šli v již vyšlapaných stopách svých minulých já. Což by souhlasilo s mudlovskou teorií, že nic nelze změnit, protože vše, co cestovatel v čase dělá, je pouhým výsledkem okolností, kterých si všiml už předtím. Ovšem uvedené příklady magických katastrof naznačují, že lze do běhu času zasáhnout, což je ovšem jev vysoce nežádoucí.

zdroj