Záchranný autobus

Záchranný autobus neboli knihgt bus nepochybně lze zařadit mezi kouzelnické prostředky MHD a meziměstské hromadné dopravy. Nejspíš je to vlastně i jediný hromadný kouzelnický dopravní prostředek (s výjimkou bradavického spěšného vlaku, ovšem ten funguje jen pro cesty do a z Prasinek na začátku a konci školního roku a o Vánocích), protože jinak se kouzelníci přepravují výsostně individuálně.

Záchranný autobus ovšem není jen tak ledajaký autobus rozvážející kouzelníky a čarodějky. Je to fialový třípatrový autobus značky AEC Regent III RT, který se mění podle denní doby a potřeb cestujících. Takže například v noci jsou všechna patra obsazena postelemi, zato ve dne sedadly a křesly (a ve filmu jim společnost dělají ještě zmenšené mluvící hlavy). Proto mohou cestující buď sedět a vyčkávat, až dorazí do cíle, nebo si i pospat. Tedy mohli by, kdyby autobus nebyl konstruovaný tak, že sebou nepříjemně hází a cestujícím tak spíš připravuje zážitek hodný mixéru.

Autobus totiž nefunguje tak, že by jel po silnici z místa výjezdu až do cílové stanice. Je to kouzelný autobus, proto mu nedělá nejmenší problémy náhle se skokem přemístit z jednoho místa na další, o spoustu mil vzdálenější, aby dokázal včas rozvést všechny, kam potřebují. A to bez ohledu na logiku, takže pokud jsou tam dva cestující, kteří chtějí na opačné konce Londýna, klidně se může stát, že autobus vysadí jednoho, pak si zajede o dvě stě mil dál, a pak teprve znovu do Londýna s tím druhým. I když je to omezeno alespoň kapacitou autobusu, která je podle filmu 3 pasažéři na každém podlaží (v knize se ale zdá, že by mohla být vyšší).

Za povšimnutí určitě stojí i skutečnost, že když se autobus připlete do cesty ostatním dopravním prostředkům, nikdy nedojde ke srážce, protože se jim díky své kouzelné podstatě dokáže vyhnout, i když tím dočasně musí třeba změnit tvar. Tedy alespoň ve filmu, v knize překážky zkrátka přeskakuje. A co je nejdůležitější - tohle všechno si může dovolit, protože mudlové ho nevidí.

Nakonec tedy nejde o příliš pohodlnou jízdu a ačkoli se těší jisté oblibě, praktičtější cestování představuje přemisťování. Proto se autobus používá hlavně v případech, kdy se nelze přemístit, použít přenášedlo, u nezletilých a nejspíš se jím mohou svézt i motáci. 

A jak se tedy do tohoto zvláštního autobusu dostat, když očividně nemá žádné pevně dané zastávky nebo jízdní řády? Jednoduše. Stačí, aby kouzelník natáhl ruku se svou hůlkou a autobus se objeví. I když je možné zakoupit si jízdenky předem, například v Děravém kotli. Každá jízda, bez ohledu na vzdálenost, v něm stojí 11 srpců, za třináct je k tomu možné dostat i horkou čokoládu, za patnáct horkou lahev a zubní kartáček.

Celou cestou pak pasažéry provázejí dva stálí zaměstnanci. V době, kdy se odehrávala sága Harry Potter, to byli řidič Ernie Bourák a průvodčí Stan Silnička.

zdroj

Je to tedy celkem moderní zásah do kouzelnické společnosti, která v podobných případech občas přejímá vynálezy z mudlovského světa. Byl zaveden hlavně kvůli potřebě bezpečné přepravy i pro ty, kteří nemohou použít jiné kouzelné cestování, jsou nezletilí, postižení, mají hodně zavazadel či jinou překážku. V roce 1865 tedy ministerstvo přijalo nápad ministra Dugalda McPhaila na tento prostředek. Samozřejmě především čistokrevní a odpůrci mudlů rozhlašovali, že tuto "mudlovskou potupu" budou bojkotovat, avšak zůstal v provozu až do současnosti. 

S tímto neobvyklým dopravím prostředkem jsme se proto poprvé setkali ve třetím díle, když Harry Potter utekl od tety a strýce poté, co nafoukl strýcovu sestru Marge. Náhodou upadl s nataženou rukou s hůlkou a autobus se objevil. Harry se poté nechal dovézt do Londýna do Děravého kotle.

Dál se objevuje v pátém díle, když Weasleyovi, Harry a Hermiona Grangerová odjíždí z vánočních prázdnin zpět do Bradavic. Pro jejich množství - tolik dětí plus jejich strážci - to byl nejvhodnější prostředek, proto nasednou na Grimmauldově náměstí a v Prasinkách velmi rádi vystoupí.