Dvousměrné zrcátko

zdroj

Dvousměrné zrcátko (two-way mirror) je velmi šikovný předmět, který se dá využívat pro to, co bych v dnešní řeči označila jako videohovor. Samozřejmě v době, kdy Harry Potter navštěvuje Bradavice, takové prostředky jako skype nebo ICQ zdaleka nefungují, a i kdyby, většina tradičních čistokrevných kouzelníků by je stejně nepoužívala. To je vidět už na tom, že nikdo z rodin jako Weasleyovi nebo Malfoyovi nemají doma televizi, telefon, počítač, nebo moderní kuchyňské přístroje, které se naopak u Dursleyových nacházejí v hojném počtu.

Dvousměrné zrcátko je proto ideální vynález pro tyto účely v kouzelnickém světě. Jsou to dvě zrcátka, jejichž majitelé spolu mohou jejich prostřednictvím komunikovat. Je nejspíš očarované stejným kouzlem, jaké použila Hermiona Grangerová na očarované galeony pro Brumbálovu armádu. Nefunguje ale totožně. Podstata zrcátka je taková, že když se do jednoho někdo podívá a vyřkne jméno druhého majitele, neukáže se mu zpět jeho odraz, ale tvář jmenovaného. Samozřejmě pokud u sebe zrcátko zrovna má. Ideální buď při zahraničním pobytu, nebo pro nudné prázdninové chvíle.

Nebo, jak se v knize dočteme, často se tento vynález využíval ve chvílích trestů, které trávili majitelé známých zrcátek rozděleně - původní majitelé totiž byli Sirius Black a James Potter a ti patřili na škole ve své době k velmi známým delikventům.

V pátém díle, když Harry Potter po vánočních prázdninách odjížděl ze Siriusova domu na Grimmauldově náměstí, daroval mu Sirius jedno z těchto zrcátek. Sdělil mu ale jen, že uvnitř darovaného balíčku je prostředek, jak ho zavolat, když už to ve škole bude nesnesitelné. Harry se proto rozhodl nikdy dotyčný předmět nepoužít, aby Siriuse nepokoušel a nevytáhl ho z bezpečí Grimmauldova náměstí, a balíček vůbec nerozbalil.

Toto byla jedna z jeho osudových chyb. Nepochybně by totiž, kdyby zrcátko použil v okamžiku, kdy si myslel, že Siriuse drží Voldemort, zjistil pravdu a na ministerstvo kouzel do Voldemortových osidel se nikdy nevydal. Sirius by neměl potřebu přispěchat mu na pomoc a nebyl by zabit.

Ovšem stalo se, Sirius zemřel a Harry si na zrcátko vzpomněl až na začátku sedmého dílu. Vyklízel si totiž svůj školní kufr, neboť do školy se už nemohl vrátit, a narazil na ostré střepy vysypané z onoho balíčku. Teprve tehdy vlastně přišel na to, co mu Sirius daroval. Ať se ale snažil jak chtěl, mrtvého kmotra už pomocí zrcátka přivolat nemohl. Ačkoli měl několikrát dojem, že v něm zahlédl zvláštní modré oko ne nepodobné Brumbálovu.

Příběh dvousměrného zrcátka tím ale nekončí, ač se rozbilo. Harry si ho totiž vzal spolu s několika dalšími "vzpomínkovými" předměty na své pátrání po Voldemortových viteálech a ve chvíli, kdy se dostal až na samý pokraj smrti po zajetí a uvěznění ve sklepě Malfoyových, ho napadla poslední zoufalá možnost, požádat skrze něj o pomoc. K jeho překvapení se pomoc doopravdy objevila - do sklepa se přemístil jeho přítel, domácí skřítek Dobby, a pomohl uvězněným ven.

Poslední zmínka se potom objevila ve chvíli, kdy se Harry, Ron Weasley a Hermiona přemístili ke konci příběhu do Prasinek a kdy je na poslední chvíli zachránil hostinský od Prasečí hlavy, Aberforth Brumbál, bratr Albuse. Jak se ukáalo, po smrti Siriuse zlodějíček Mundungus Fletcher vyraboval jeho dům na náměstí a vzal si s sebou i druhé Siriusovo zrcátko. Aberforth ho od něj ale získal, a tak celou dobu mohl dohlížet na Harryho a pomoci mu.

zdroj